4 VSPH 556/2015-A-99
KSPH 60 INS 3129/2014 4 VSPH 556/2015-A-99

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila ve věci dlužníka Vlastimila anonymizovano , anonymizovano , bytem Sportovní 3206, 276 01 Mělník, zast. Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou, sídlem Baškirská 1404/1, 100 00 Praha 10, zahájené na návrh věřitele QI Investiční společnost, a.s., IČO: 27911497, sídlem Praha 1, Rybná 682/14, zast. JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem, sídlem Týnská 1053/21, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 3129/2014-A-73 ze dne 19. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 3129/2014-A-73 ze dne 19. února 2015 se v bodu I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka Vlastimila anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ing. Petra Konečného (dále jen správce; bod II. výroku), povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením (bod III. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 15.5.2015 (bod VI. výroku), uložil správci povinnosti uvedené v bodech VII. a VIII. výroku, konstatoval, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a nebudou zveřejňována v hromadných sdělovacích prostředcích (bod IX. výroku) a uložil věřitelům povinnosti uvedené v bodě X. výroku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 7.2.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu navrhovatele QI Investiční společnost, a.s. (dále jen navrhovatel), v němž navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 2.736.577,10 Kč, splatnou dne 6.11.2013 a že má dlužník splatný závazek nejpozději ke dni 1.7.2013 ve výši 5.473.109,29 Kč také vůči společnosti ARMEX Oil, s.r.o., neboť pro tuto pohledávku je vedena exekuce proti dlužníkovi, z čehož usuzoval na dlužníkův úpadek.

Dlužník nejprve své splatné závazky zpochybňoval, avšak posléze na jednání konaném dne 12.2.2015 (A-71) uznal splatné závazky vůči navrhovateli ve výši 2.932.066,68 Kč, vůči věřiteli č. 5 ARMEX Oil, s.r.o. ve výši 3.370.398 Kč a vůči věřiteli č. 4 Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky ve výši 2.272,-Kč. Popíral však, že by se nacházel v úpadku, neboť není v platební neschopnosti, když navrhovatel a věřitel č. 5 ARMEX Oil, s.r.o. mohou k uspokojení svých pohledávek použít jeho nemovitý majetek v hodnotě 3.276.870,-Kč a dále jeho pohledávku za (jiným) dlužníkem Petrem Hellmichem ve výši 500.000,-Kč. Dlužník tvrdil, že se uvedení věřitelé mohou uspokojit též z prodeje zastavených nemovitých věcí ve vlastnictví Petra Gründla, jež zajišťují uspokojení jejich pohledávek. Poukazoval na to, že celková hodnota nemovitých věcí činí 7.354.020,-Kč a že je vyšší, než výše osvědčených pohledávek věřitelů včetně navrhovatele. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že je dlužník v prodlení s placením svých peněžitých po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a to vůči navrhovateli, jenž doložil za dlužníkem svoji pohledávku ve výši nejméně 2.932.066,68 Kč splatnou ke dni 6.11.2013, vzniklou z titulu smlouvy o úvěru č. 110/453/08/1/01 ze dne 16.5.2008 uzavřené mezi dlužníkem a Raiffeisenbank a.s. a posléze nabytou z titulu smluv o postoupení pohledávek ze dne 2.12.2013 a ze dne 11.12.2013. Zjistil, že je dlužník v prodlení s placením svých peněžitých závazků z rámcových kupních smluv uzavřených s věřitelem č. 5 ARMEX Oil, s.r.o. ve výši nejméně 3.370.398,-Kč splatných ke dni 7.3.2013 (tyto pohledávky jsou vykonatelné a k jejich vymožení byla zahájena exekuce pod č.j. 050 EX 3769/13-7) a že dlužník je v prodlení s placením svého závazku ve výši 2.272,-Kč vůči věřiteli č. 4 Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky z titulu penále na platbách veřejného zdravotního pojištění. Ohledně majetkových poměrů dlužníka soud I. stupně zjistil, že je dlužník vlastníkem nemovitých věcí evidovaných na LV č. 509 pro k.ú. Nová Ves u Nelahozevsi oceněných znalcem Ing. Janem Stiborem ke dni 13.5.2008 jejich obvyklou cenou ve výši 3.276.870,-Kč (dále jen nemovitosti dlužníka), že dlužník je věřitelem Petra Hellmicha, za nímž má pohledávku ve výši 500.000,-Kč z titulu náhrady škody způsobné spácháním trestného činu dle rozsudku Okresního soudu v Mělníku č.j. 2 T 36/2004-264, a že dlužník dále vlastní jen běžné vybavení domácnosti a má pravidelné měsíční příjmy z výsluhového příspěvku ve výši 10.221,-Kč, což vyplynulo z návrhu dlužníka na povolení oddlužení (A-60).

Co se týče nemovitých věcí evidovaných na LV č. 193 a LV č. 520 pro k.ú. Nová Ves u Nelahozevsi, zjistil soud I. stupně, že jsou ve vlastnictví pana Petra Gründla a že jejich obvyklá cena ke dni 4.1.2001, resp. ke dni 1.3.2007 činí 4.454.020,-Kč, resp. 2.900.000,-Kč dle odhadu provedeného Ing. Janem Stiborem a dle znaleckého posudku Ing. Petra Székelyho (dále jen nemovitosti Petra Gründla).

Protože bylo v řízení zjištěno, že má dlužník splatné závazky (ve výši 6.304.736,88 Kč) vůči více věřitelům (3), jež není schopen plnit, přičemž k jejich uspokojení nepostačuje ani hodnota jeho majetku (3.800.000,-Kč), a protože dlužník předložil seznam svého majetku s prodlením 9 měsíců, dospěl soud I. stupně k závěru, že je dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti, přičemž nelze přihlížet k hodnotě majetku Petra Gründla, neboť jde o majetek, se kterým dlužník nemůže disponovat za účelem úhrady svých závazků. Proto soud I. stupně postupoval podle § 136 IZ a zjistil úpadek dlužníka.

Jen proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby jej odvolací soud zrušil a řízení zastavil, event. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Zopakoval svoji obranu, dle níž se navrhovatel může domoci uspokojení své pohledávky ve výši 3.040.742,11 Kč z jejího zajištění zastavenými nemovitostmi dlužníka, jejichž hodnota činí 3.276.870,-Kč, a že se též jeho věřitel č. 5 ARMEX Oil, s.r.o. může domoci uspokojení své pohledávky ve výši 3.370.398,-Kč, jež je již exekučně vymáhána, z jejího zajištění zastavenými nemovitostmi Petra Gründla, jejichž hodnota činí 2.900.000,-Kč a 4.454.020,-Kč. Měl za to, že hodnota zastavených nemovitostí dlužníka a Petra Gründla několikanásobně převyšuje jeho závazky a že insolvenční řízení nemá primárně sloužit k prosazování individuálních nároků jeho věřitelů. Připomněl zpětvzetí přihlášky věřitele č. 4 Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky a částečné zpětvzetí přihlášky navrhovatele v rozsahu nároků P1/11 a P1/12. Namítal, že navrhovateli nic nebránilo v tom, aby se domáhal uspokojení svých pohledávek v nalézacím a exekučním řízení a že exekuční řízení zahájené věřitelem č. 5 ARMEX Oil, s.r.o., již proběhlo. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání vyvracel jeho vývody a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Akcentoval, že zajištění závazku dlužníka nemovitým majetkem nevypovídá nic o platební schopnosti dlužníka, že podmínky pro zjištění úpadku dlužníka byly splněny a že by ani zastavené nemovitosti Petra Gründla, jenž se nachází rovněž v insolvenci, by zřejmě nepostačovaly k úhradě jeho pohledávky. Připomněl, že úpadek dlužníka byl dovozován z jeho platební neschopnosti a nikoliv z předlužení a že jeho celková majetková situace je proto irelevantní. Doplnil, že majetek dlužníka není aktuálně zpeněžitelný a jeho výše by nepokryla veškeré pohledávky věřitelů.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužníka přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Jak vyplývá z napadeného usnesení, úpadek dlužníka měl soud I. stupně správně za osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti, což dlužník ničím nevyvrátil, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu I. stupně, jež mají v obsahu insolvenčního spisu (a v provedeném dokazování) potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto dlužníka pro stručnost odkázat na přesvědčivé rozhodnutí soudu I. stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné.

Pokud jde o úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti správně zjištěný soudem I. stupně z existence splatných pohledávek navrhovatele (2.932.066,68 Kč) a přihlášených věřitelů č. 5 ARMEX Oil, s.r.o. (3.370.398,-Kč) a č. 4 Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky (2.272,-Kč), zjistil odvolací soud nadto to, že do insolvenčního řízení došly přihlášky pohledávek celkem 4 věřitelů v celkové výši přes 19 miliónů Kč (bez přihlédnutí k přihlášce P2, jež byla vzata zpět) dílem splatných (a vykonatelných) již od r. 2011 (B-2). Jedná se o tyto věřitele: navrhovatel jako v.č. 1 s pohledávkami P1/1-10 a P1/13-17 v celkové výši 8.906.016,19 Kč dílem splatnými od r. 2013 a zajištěnými nemovitostmi dlužníka a Petra Gründla (P1), v.č. 3 G7, a.s. s nezajištěnou pohledávkou v celkové výši 2.912.640,31 Kč splatnou ode dne 23. 6. 2011 (P3), v.č. 4 Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky s nezajištěnou pohledávku ve výši 2.272,-Kč splatnou ode dne 16.4.2014 (P4) a v.č. 5 ARMEX Oil, s.r.o. s vykonatelnými pohledávkami (P5) v celkové výši 7.923.403,64 Kč, jež jsou v části 3.370.398,40 Kč zajištěny nemovitostmi dlužníka a Petra Gründla (P5). Za tohoto stavu věci považuje odvolací soud za neopodstatněné subjektivní přesvědčení dlužníka, že není v úpadku, když dlužník ani za odvolacího

řízení ničím neprokázal, že je schopen zapravit uvedené pohledávky. Ba právě naopak, platební neschopnost dlužníka jen potvrzuje jím předložený seznam majetku, z něhož vyplývá, že dlužník vlastní jen zastavené nemovitosti (oceněné v roce 2008 obvyklou cenou ve výši 3.276.870,-Kč), pohledávku ve výši 500.382,50 Kč (o jejíž dobytnosti ničeho neuvádí), běžné vybavení domácnosti (13.500,-Kč) a jeho pravidelný měsíční příjem tvoří výsluhový příspěvek ve výši 10.221,-Kč (A-46, 60, 62, 63, 64).

Soud I. stupně správně shledal nedůvodnou obranu dlužníka znovu zopakovanou v odvolání a založenou na jeho nesprávném názoru, že hodnota nemovitostí s připočtením hodnoty nemovitostí Petra Gründla několikanásobně převyšuje jeho závazky. Je tomu tak především proto, že při zkoumání úpadku dlužníka lze přihlížet jen k majetkovým poměrům dlužníka a nikoliv též k hodnotě předmětu zajištění ve vlastnictví jiné osoby nebo k hodnotě majetku osob odlišných od dlužníka (např. k hodnotě majetku ručitelů, spoludlužníků, rodiny nebo známých). Hodnota všech splatných celkových závazků dlužníka (přes 19 miliónů Kč) i tak výrazně převyšuje součet hodnot nemovitého majetku dlužníka i Petra Gründla (10 miliónů Kč), přičemž ohledně Petra Gründla probíhá ode dne 25.2.2014 u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 69 INS 4908/2014 insolvenční řízení zahájené na návrh téhož navrhovatele, jež je ve fázi před rozhodnutím o jeho úpadku. Ostatně ohledně nemovitostí Petra Gründla jsou od roku 2013 nařizovány exekuce ve prospěch dalších jeho věřitelů. Odvolací soud proto nesdílí nereálný předpoklad dlužníka, že by se jeho věřitelé mohli bez obtíží domoci uspokojení svých splatných pohledávek ze zastavených nemovitostí dlužníka (potažmo Petra Gründla).

Odvolací soud ve svém posledním kasačním usnesení ze dne 15.10.2014, sp. zn. 3 Ko VSPH 1711/2014-A-54 vyložil s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.12.2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, ze dne 2.12.2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009 (R 80/2011), ze dne 30.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011 (R 43/2012) a ze dne 1.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010 (R 83/2012), že schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se sice posuzuje nejenom podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ.

Lze tedy shrnout, že pokud dlužník nebyl s to zavčasu zpeněžit své nemovitosti, jejichž (neaktuální) hodnoty (stanovené před více jak 7 lety) se nyní dovolává, jde tato okolnost výlučně k jeho tíži. Pokud jde o ostatní dlužníkův majetek (pohledávku ve výši 500.382,50 Kč, běžné vybavení domácnosti ve výši 13.500,-Kč a výsluhový příspěvek ve výši 10.221,-Kč měsíčně) je pro vyvrácení zjištění jeho platební neschopnosti zjevně nedostatečný.

V obecné rovině lze jistě souhlasit s názorem dlužníka, že insolvenční řízení nemá primárně sloužit k prosazování individuálních nároků jeho věřitelů a že insolvenční řízení nemá nahrazovat nalézací či vykonávací řízení. To však není tento případ, kdy úpadek dlužníka patrně nastal již před několika lety (vzhledem na splatnost jeho nejstarších závazků v roce 2011) a kdy se jeho věřitelé objektivně nemohou bez obtíží domoci uspokojení svých splatných pohledávek vůči němu. Na věci nemění ničeho částečné zpětvzetí části přihlášky navrhovatele ani zpětvzetí přihlášky věřitele č. 4 Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě od r. 2011) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši cca 19 miliónů Kč) vůči více (4) věřitelům, přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu.

Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. srpna 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková