4 VSPH 550/2016-A-12
KSCB 27 INS 276/2016 4 VSPH 550/2016-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice LONBORGGAARD, s.r.o. v likvidaci , sídlem Dačice I, Palackého nám. 59, IČO 28108582, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. února 2016, č.j. KSCB 27 INS 276/2016-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. února 2016,

č.j. KSCB 27 INS 276/2016-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích zastavil insolvenční řízení dlužnice LONBORGGAARD, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 7.1.2016 doručen insolvenční návrh dlužnice, jímž se domáhala zjištění svého úpadku. Usnesením ze dne 8.1.2016 uložil dlužnici, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000 Kč s poučením, že v případě, že tak neučiní, může být řízení zastaveno; toto usnesení nabylo právní moci dne 30.1.2016, dlužnice však stanovenou částku nezaplatila. Proto postupoval podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že dne 1.10.2015 vstoupila do likvidace a byl zvolen likvidátor, že likvidátor po převzetí účetnictví zjistil její úpadek ve formě předlužení, a že proto byl dne 7.1.2016 podán insolvenční návrh. Dále uvedla, že insolvenční řízení by mělo proběhnout i přesto, že nemá prostředky k pokrytí nákladů řízení, neboť likvidátor často přejímá společnost až ve fázi, kdy už nezbývají prostředky ani na náklady řízení, a že by pak povinnost likvidátora podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se o úpadku dlužnice dozvěděl, ztrácela smysl. Dále pak náklady řízení v tomto případě by měl hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), neboť není možno jiným způsobem vést insolvenční řízení ohledně takovýchto společností a není tedy možno je v souladu se zákonem zlikvidovat. Insolvenční řízení by tak mělo pokračovat, způsobem řešení úpadku bude pravděpodobně konkurs, který by byl zrušen z důvodu, že majetek dlužnice je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, přičemž zrušení konkursu by pak bylo podkladem pro zastavení likvidace a výmaz dlužnice z obchodního rejstříku, což je jedinou možností, jak společnost zlikvidovat. V doplnění svého odvolání pak dlužnice odkázala na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 23.3.2006 sp. zn. II. ÚS 266/05, ze dne 9.8.2007 sp. zn. II. ÚS 1/07, ze dne 10.4.2001 sp. zn. I. ÚS 654/99 a ze dne 30.1.2008 sp. zn. II. ÚS 330/06.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a odvolání důvodným neshledal.

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu se podává, že se dlužnice návrhem ze dne 6.1.2016 (A-1) domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Usnesením ze dne 8.1.2016 (A-5) byla dlužnici uložena povinnost, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000 Kč s tím, že byla zároveň řádně poučena o následku nesplnění uložené povinnosti spočívajícím v možnosti soudu zastavit řízení. Toto usnesení bylo dlužnici doručeno dne 14.1.2016 a protože nebylo napadeno odvoláním, nabylo právní moci dne 30.1.2016; lhůta pro zaplacení zálohy tak uplynula dne 14.2.2016. Jestliže pak byla dlužnice přesvědčena o tom, že byly dány důvody, pro které po ní zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení nemělo být požadováno, měla tuto argumentaci uplatnit odvoláním podaným proti usnesení, jímž jí byla povinnost k zaplacení zálohy uložena. To ovšem neučinila a ve stanovené lhůtě zálohu neuhradila.

Protože se tato situace nezměnila ani v průběhu odvolacího řízení (dlužnice vyměřenou zálohu neuhradila), postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že pravomocné rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy, jímž se toto insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice podala insolvenční návrh opětovně.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. května 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková