4 VSPH 546/2015-B-11
KSCB 41 INS 30510/2014 4 VSPH 546/2015-B-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci manželů-dlužníků Alexandera anonymizovano , anonymizovano , IČO: 73506168, a Veroniky anonymizovano , anonymizovano , IČO: 74774816, oba bytem 5. května 237, 381 01 Český Krumlov, zastoupených JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem se sídlem Kasárenská 4, 370 01 České Budějovice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2015, č.j. KSCB 41 INS 30510/2014-B-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2015, č.j. KSCB 41 INS 30510/2014-B-4, s e v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích neschválil oddlužení dlužníků Alexandera anonymizovano (dále též dlužník) a Veroniky anonymizovano (dále též dlužnice; bod I. výroku), na majetek obou dlužníků prohlásil konkurs (bod II. výroku) s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), a insolvenčnímu správci Ing. Lukáši Vlašanému (dále jen správce) uložil povinnost předložit ve stanovené lhůtě zprávu o hospodářské situaci dlužníků ke dni prohlášení konkursu (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 5.12.2014 (A-11) zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Do insolvenčního řízení dlužníků přihlásili věřitelé pohledávky v celkové výši 2.039.358,60 Kč (bez duplicitních), z toho nezajištěných 1.337.704,76 Kč a zajištěných 683.538,84 Kč. Všechny přihlášené pohledávky (č. P1-P35) byly přezkoumány na přezkumném jednání konaném dne 9.2.2015, přičemž správce žádnou z nich nepopřel. Dlužníci popřeli pohledávku č. P7, a to dílčí pohledávku č. 1 co do výše 10.299,20 Kč a dílčí pohledávku č. 2 zcela co do pravosti i výše; pohledávku č. 19 co do pravosti a výše a pohledávku č. P32 ve výši 16.879,-Kč co do pravosti. Ostatní pohledávky byly zjištěny v přihlášené výši.

K dotazu, zda mu jsou známy skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 403 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), upozornil správce na to, že věřitel č. 1 poukázal na nepoctivý záměr dlužníků, na nějž usuzoval z toho, že dlužník v dohodě o narovnání s věřitelem uvedl, že ke dni podpisu (14.5.2013) nemá žádné nesplněné závazky, což se v rámci insolvenčního řízení jeví jako nepravdivé. Správce dále uvedl, že s ním dlužníci nespolupracují a neposkytují mu požadované informace a dokumenty, že v insolvenčním návrhu uvedli své celkové nezajištěné závazky ve výši 400.313,-Kč, avšak věřitelé přihlásili nezajištěné pohledávky ve výši 1.337.704,76 Kč, a že dlužníci v návrhu zamlčeli vlastnictví jednoho ze dvou osobních automobilů. Měl tak za to, že je dán důvod k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, když dlužníci v návrhu uvedli nepravdivé nebo neúplné informace a dosavadní výsledky řízení dokládají jejich lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení ve smyslu § 395 odst. 2 IZ. Proto navrhl neschválit oddlužení a na majetek dlužníků prohlásit konkurs.

K dotazu, jak došlo k tomu, že z 30 přihlášených věřitelů jich dlužníci do svého návrhu uvedli pouze 17, dlužnice uvedla, že veškeré podklady předali agentuře, která jim návrh zpracovala, přičemž asi nepředložili úplně všechny podklady, ale většinu určitě ano. K dotazu, proč tedy podepsali úplnost a správnost rozsahu závazků, uvedl dlužník, že si návrh pořádně nepřečetli. Jejich právní zástupce k tomu uvedl, že jsou přihlášeny pohledávky 4 exekutorů, o kterých dlužníci při podávání návrhu nevěděli.

Soud I. stupně citoval § 405 odst. 1, odst. 2 IZ a § 395 odst. 1 písm. a), odst. 2 IZ a uvedl, že dle jeho názoru nelze přijmout argument dlužníků, že jejich návrh byl zpracován agenturou a oni si jej před podpisem pořádně nepřečetli. Dlužníci v návrhu na povolení oddlužení vlastnoručními podpisy stvrdili prohlášení pravdivosti údajů v návrhu a jeho přílohách a v příloze návrhu vlastnoručními podpisy stvrdili, že sami provedli soupis všech svých závazků a prohlásili, že je úplný a správný. Soud uzavřel, že je-li pravdivé tvrzení dlužníků, že návrh nesepisovali sami, ale pouze jej po vypracování agenturou podepsali, a přitom si jej předtím ani řádně nepřečetli, nelze jinak, než považovat jejich přístup za lehkomyslný a nedbalý. K argumentaci právního zástupce dlužníků, že 4 přihlášené pohledávky jsou pohledávkami exekutorů, o nichž dlužníci v době podání návrhu nevěděli, soud uvedl, že jsou podány 3 přihlášky exekutorů v celkové výši 23.595,-Kč, tedy v zanedbatelné výši, v porovnání s tím, že je výše přihlášených nezajištěných závazků více než trojnásobná oproti částce uvedené dlužníky v jejich návrhu a i po odečtení pohledávek exekutorů převyšuje dlužníky neuvedená částka 900.000,-Kč.

Soud rovněž uvedl, že dlužníky tvrzená schopnost splácet 9.000,-Kč měsíčně, by v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře umožnila uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 33 %. Poukázal však na to, že svou schopnost tuto částku platit doložili dlužníci (toliko) fakturami, když žádné jiné doklady prokazující výši jejich disponibilního příjmu nebyly doloženy, a uvedl, že dlužníky uvedený způsob výpočtu částky, kterou by byli schopni splácet, je mylný, neboť fakturovaná částka ničeho nevypovídá o skutečné výši jejich čistých příjmů a o částce, kterou by bylo možno použít pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť rozsah postižitelné výše příjmů z podnikání je stanoven rozdílem reálných příjmů po odečtení zákonných odvodů a dalších výdajů, jež podnikatel na dosažení příjmů skutečně vynaložil a z tohoto základu je nutno určit výši srážek za použití ustanovení o.s.ř. o srážkách ze mzdy. Poukázal rovněž na to, že předložené faktury netvořily kompletní číselnou řadou faktur v daném roce, když bylo soudu doloženo 15 faktur a poslední z nich je označena č. 67, přičemž z takto neúplně doložených faktur za použití dlužníky navrženého chybného vzorce pro výpočet vyplývá uspokojení nezajištěných věřitelů právě ve výši těsně přesahující zákonný limit 30 % pohledávek.

Uzavřel, že dlužníci v návrhu na povolení oddlužení zatajili část svého majetku a podstatnou část svých závazků, neposkytli správci požadovanou součinnost, nedoložili řádně své příjmy a na základě neúplně doložených příjmů, za použití nesprávné metody výpočtu postižitelné částky, navrhli měsíční splátku pro oddlužení plněním splátkového kalendáře zajišťující uspokojení nezajištěných věřitelů v částce těsně přesahující zákonný limit, a se zřetelem ke všem okolnostem tedy lze důvodně předpokládat, že je návrhem na povolení oddlužení sledován nepoctivý záměr, když zároveň dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníků k plnění povinností v insolvenčním řízení. Proto soud I. stupně postupoval podle § 405 odst. 1, odst. 2 IZ, oddlužení neschválil a na majetek dlužníků prohlásil nepatrný konkurs, neboť byly splněny podmínky § 314 odst. 1, písm. b) IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali, namítali, že nesledovali nepoctivý záměr, a požadovali jeho zrušení s tím, aby byl soud I. stupně zavázán věc znovu posoudit a nově rozhodnout tak, že se oddlužení povoluje. V případě vytýkaného zatajení automobilu tvrdili, že toto vozidlo skutečně nemají ve svém vlastnictví ani držbě, což uvedli správci i při přezkumném jednání, neboť bylo prodáno více než rok před podáním insolvenčního návrhu, a proto nemohlo být uvedeno v seznamu majetku. Namítali, že nemohou odpovídat za to, že jsou stále vedeni jako vlastníci v registru vozidel. Popírali, že by správci neposkytli potřebnou součinnost. Ohledně svých příjmů uváděli, že dlužník doložil daňové přiznání za rok 2011 a některé z faktur prokazující jeho příjmy z podnikání a nadto byly správci poskytnuty přehledy ostatních vydaných faktur za rok 2014 obou dlužníků. Uváděli, že veškerá komunikace mezi nimi a správcem probíhala telefonicky. Výtku soudu, že neuvedli své veškeré závazky, uznali jako oprávněnou. Uváděli však, že nesvědčí o nepoctivém úmyslu, lehkomyslnosti či nedbalosti, neboť do přílohy k návrhu uvedli ty závazky, u nichž věděli, že je skutečně mají, ve výši, která jim byla v době podání návrhu známa. Uváděli, že například přihlášky exekutorů jim známy nebyly, neboť je považovaly za součást pohledávek vůči věřitelům, kteří je vymáhali exekučně. Rovněž do seznamu neuvedli ty pohledávky, o nichž byli přesvědčeni, že jsou promlčené nebo neoprávněné, a to v rozsahu, v němž je při přezkumném řízení popřeli. Neuvedli také závazek vůči věřiteli č. 2, jehož právní předchůdce poskytl půjčku 22.000,-Kč, a vzhledem k tomu, že před podáním návrhu zaplatili 25.000,-Kč, se domnívali, že dluh již neexistuje a až z přihlášky se dozvěděli, že je jim účtována smluvní pokuta a další příslušenství. Dále neuvedli závazky ze zdravotního a sociálního pojištění, když (až na výjimky) byly příslušné přehledy o závazcích zpracovány až po podání návrhu. Uváděli, že pohledávky VoZP ve výši cca 38 tis. Kč byly zpracovány 8.12.2014, pohledávky VZP-dílčí 2 a 3-byly vyčísleny dne 4.12.2014 a až po podání návrhu byla rovněž vyčíslena část pohledávek ČSSZ. Z toho dovozovali, že nešlo o nepoctivý úmysl, ale o nesprávné vyhodnocení situace, resp. právní omyl. Zároveň uvedli, že zpracovatel insolvenčního návrhu, měl k dispozici veškeré dostupné informace a přílohy návrhu zpracoval i s přihlédnutím k dokladům svědčícím o zaplacení některých pohledávek a o závazcích z neplatných právních úkonů s ohledem na předpisy o spotřebitelských úvěrech.

Správce ve vyjádření k odvolání odkazoval na svá předchozí podání a uvedl, že mu dlužníci neposkytovali dostatečnou součinnost, když mu odmítali odpovídat na velké množství dotazů s tím, že vše sdělí až soudu. Uvedl, že komunikace mezi ním a dlužníky neprobíhala pouze telefonicky, neboť dne 22.1.2015 se v bytě dlužníků konalo osobní jednání za účelem zjištění rozsahu majetkové podstaty a projednání přihlášených pohledávek. Ke tvrzení dlužníků, že nejsou vlastníky druhého vozidla, uvedl, že je v rozporu s informací, kterou dlužníci sdělili správci i soudu, že automobil vlastní, ale opomněli ho uvést v soupisu majetku.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 14/2012).

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze dle odvolacího soudu usuzovat též v situaci, kdy dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvede (zatají) většinu svých věřitelů nebo závazků.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a) IZ). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy

řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci ve svém společném návrhu manželů na povolení oddlužení, v jeho kolonkách č. 07, 17, 18, 19 a 20 (A-1) a rovněž v připojeném seznamu závazků opatřeném prohlášením o jeho správnosti a úplnosti a také prohlášením, že výše závazků je uvedena včetně úroků, úroků z prodlení a soudních nákladů a že se nejedná o původní dlužné částky (A-2) uvedli 17 závazků vůči 14 věřitelům (Citibank Europe plc, Provident Financial s.r.o., JET Money s.r.o., ESSOX s.r.o., Česká spořitelna, a.s., GE Money Bank, a.s., Hypoteční banka, a.s., Domácí půjčky a.s., Perfect Money, s.r.o., Collect Partner s.r.o., AB 4 B.V., KVB Finance s.r.o., Money Credit CZ s.r.o. a INFRACO s.r.o.) v celkové výši 1.212.388,-Kč, z toho nezajištěné závazky ve výši 400.313,-Kč a zajištěné závazky ve výši 812.075,-Kč.

Do insolvenčního řízení se však včas přihlásilo 29 věřitelů (z toho 16 věřitelů, které dlužníci v návrhu ani v seznamu závazků neuvedli, a to AB 5 B.V., LONDON LEGAL SOLUTIONS (UK) LTD, I-Xon a.s., Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, PROFI CREDIT Czech, a.s., JUDr. Jan Bohutínský, Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, OSPEN, s.r.o., CETELEM ČR, a.s., JUDr. Tomáš Vrána, JUDr. Petr Kocián, Česká správa sociálního zabezpečení, Mgr. Bohdan Koverdynský, Karel Vorel, Česká kancelář pojistitelů a Door Financial a.s.) s celkem 35 přihláškami pohledávek v celkové výši 2.039.358,60 Kč (po zohledněních duplicitních přihlášek pohledávek), z toho 1 věřitel se zajištěnými pohledávkami v souhrnné výši 683.538,84 Kč a 28 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 1.337.704,76 Kč, jejichž pohledávky byly zjištěny a z nichž činily podmíněné pohledávky celkem 8.599,-Kč, přičemž dlužníci z nich popřeli toliko pohledávku č. P7, a to dílčí pohledávku č. 1 v celkové částce 23.151,20 Kč co do výše 10.299,20 Kč a dílčí pohledávku č. 2 v částce 34.534,-Kč co do pravosti, pohledávku č. 19 v celkové výši 17.004,-Kč co do pravosti a pohledávku č. P32 v celkové částce 22.829,-Kč co do výše 16.879,-Kč. Dlužníci tedy nepopřeli nezajištěné pohledávky v celkové částce 1.258.988,56 Kč.

Značný počet věřitelů (16) a vysokou výši jejich pohledávek, jež dlužníci neuvedli (zatajili) v jejich společném insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení ani v seznamu svých závazků, z nichž přitom při přezkumném jednání popřeli toliko přihlášku pohledávky č. P7 věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s., přičemž při přezkumném jednání nepopřeli nezajištěné pohledávky v celkové výši 1.258.988,56 Kč, což představuje 314 % nezajištěných závazků jimi uvedených v návrhu na povolení oddlužení, o jejichž seznamu prohlásili, že je správný a úplný, nelze dle odvolacího soudu uspokojivě a hodnověrně vysvětlit odvolací argumentací dlužníků, ani skutečností, že se věřitelé uvedení dlužníky v kolonce 20 návrhu jako věřitelé s vykonatelnými pohledávkami, z nichž vyplývá právo na uspokojení ze zajištění, přihlásili do insolvenčního řízení jakožto nezajištění věřitelé, neboť výše všech závazků uvedených dlužníky v kolonce 20 návrhu činila toliko 27.075,-Kč a je tedy zanedbatelná s ohledem na celkovou výši přihlášených nezajištěných pohledávek. Odvolací argumentace dlužníků je rovněž v rozporu s obsahem příloh, které k návrhu přiložili, neboť v předloženém výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví č. 5766 pro k.ú. Český Krumlov byla zapsána také zástavní práva exekutorská pro pohledávky věřitele č. 2 LONDON LEGAL SOLUTIONS (UK) LTD a věřitele č. 8 Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, které však dlužníci v seznamu závazků neuvedli, a přílohy návrhu rovněž obsahují dva příkazy k úhradě nákladů exekuce obsahující vyčíslení nákladů exekutorů, z jejichž obsahu muselo být dlužníkům zřejmé, že jim v rámci prováděných exekucí na jejich majetek vznikly také závazky vůči exekutorům. S ohledem na tato zjištění neshledal odvolací soud odvolací argumentaci dlužníků důvodnou.

Odvolací soud k tomu připomíná, že v seznamu závazků byli dlužníci povinni jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je jim známo, že vůči nim mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči nim pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníků osoby dlužníkům blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníky koncern, měli dlužníci tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužníci měli v seznamu závazků stručně uvést, které z pohledávek svých věřitelů popírají co do důvodu nebo co do výše a proč. Měli-li dlužníci věřitele, o kterých je jim známo, že proti nim mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti nim uplatňují, měli je uvést odděleně. U pohledávek těchto věřitelů měli dále označit věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále měli dlužníci uvést, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírají a proč (§ 104 odst. 3 IZ).

Citované ustanovení upravující náležitosti seznamu závazků dlužníků nepovažuje odvolací soud za natolik komplikované nebo nesrozumitelné, aby podle něho nemohli dlužníci sestavit pravdivý a úplný seznam všech svých věřitelů, tedy včetně těch, jejichž pohledávky zpochybňují (neuznávají je, neboť je nepovažují za oprávněné). Jinými slovy řečeno, pokud dlužníci přistupovali k sestavení seznamu svých závazků natolik nezodpovědně, že v něm uvedli jen 14 ze svých 29 věřitelů, nelze to důvodně omlouvat výhradami uvedenými v odvolání, neboť neznalost zákona nikoho neomlouvá. To platí tím spíše, že návrh na povolení oddlužení lze podat jen na formuláři, jehož podobu včetně předvyplněného vzoru a pokynů k jeho vyplnění mají dlužnicí bezplatně k dispozici na webových stránkách ministerstva spravedlnosti. Pokud se dlužníci s uvedenými poklady dostatečně neseznámili, jde tato okolnost toliko k jejich tíži, stejně jako jejich výběr zpracovatele návrhu.

Odvolací soud zastává názor, že si oddlužení zaslouží výlučně dlužník, jenž aktivně spolupracuje s insolvenčním správcem a soudem I. stupně, tedy který před nimi nic neskrývá a zavčasu je úplně a pravdivě informuje o svých poměrech. Dle mínění odvolacího soudu je v dané věci dán důvod proto neschválení oddlužení, kterým je nepoctivý přístup dlužníků spočívající ve zjištěném značném rozdílu mezi počtem věřitelů a výší jejich pohledávek uvedených v návrhu na povolení oddlužení a skutečným stavem, jenž vyšel posléze najevo.

Za situace, kdy soudem I. stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení a důvody pro neschválení oddlužení shledané soudem I. stupně (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) byly v odvolacím řízení potvrzeny, když dlužníci ani v odvolacím řízení ničím hodnověrně nevyvrátili soudem I. stupně správně zjištěný nepoctivý záměr a důvody bránící schválení oddlužení, lze uzavřít, že soud I. stupně správně postupoval podle § 405 IZ, když oddlužení dlužníků neschválil a na jejich majetek prohlásil konkurs.

Proto postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná