4 VSPH 531/2014-B-10
KSPL 20 INS 28995/2013 4 VSPH 531/2014-B-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice: Martina Hradová, rč. 686114/0297, bytem Žižkova 227/1, 591 01 Žďár nad Sázavou, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 28995/2013-B-5, ze dne 14. ledna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 28995/2013-B-5, ze dne 14. ledna 2014, se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v bodu I. výroku napadeného usnesení neschválil oddlužení Martiny Hradové (dále jen dlužnice) a v bodu II. výroku prohlásil nepatrný konkurs na její majetek.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že soud usnesením ze dne 6. listopadu 2013 č.j. KSPL 20 INS 9058/2013-A-8 na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení rozhodl o úpadku dlužnice a povolil oddlužení. V průběhu insolvenčního řízení byly pohledávky jedenácti věřitelů v celém rozsahu zjištěny. Soud dále vycházel ze zjištění, že dlužnice do dubna 2012 podnikala a z podnikání jí vznikly pohledávky věřitelů č. 2, č. 3, č. 7., č 8 a č. 10 (Česká správa sociálního zabezpečení, Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Telefónica Czech Republic, a.s., Bohemia Servis Finance a.s. a Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky) ve výši 367.000,-Kč, což činí více než 40% zjištěných pohledávek.

Protože dlužnice soudu nepředložila písemný souhlas věřitelů s tím, že jejich pohledávky vyplývající z podnikání dlužnice, budou uspokojeny v režimu oddlužení, dospěl soud k závěru, že byl podán návrh na povolení oddlužení osobou, která k tomu nebyla oprávněna. Proto oddlužení neschválil a zároveň na její majetek prohlásil konkurs (§ 405 odst. 2 insolvenčního zákona, dále jen IZ), který bude v souladu ust. § 314 IZ projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice v celém rozsahu včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil k pokračování řízení soudu I. stupně. Vysvětlovala, že je nemajetná a konkurs nepřinese pro žádného z účastníků užitek. Poukázala zejména na tu skutečnost, že žádný z věřitelů nevznesl proti způsobu řešení jejího úpadku oddlužením námitky, neboť se věřitelé schůze, na níž byl způsob oddlužení dlužnice projednáván, neúčastnili. Proto se domnívá, že oddlužení její osobě může být povoleno, neboť věřitelé mlčky s oddlužením plněním splátkového kalendáře souhlasí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Ze spisu vyplývá, že schůze věřitelů, na které mělo být věřiteli hlasováno o způsobu oddlužení dlužnice, byla nařízena na den 14.1.2014. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 7.1.2014, která byla zveřejněna dne 10.1.2014 vyplývá, že dlužnice eviduje shora uvedené závazky z podnikání, je nemajetná a povolením oddlužení plněním splátkového kalendáře je možno reálně očekávat uspokojení přihlášených nezajištěných pohledávek věřitelů v rozsahu 31%. Na schůzi věřitelů se věřitelé nedostavili, námitky proti způsobu oddlužení vzneseny nebyly.

Novelizované znění ust. § 389 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění (dále jen IZ ) stanovuje přesné podmínky, za kterých lze schválit oddlužení osobě, která má dluhy z podnikání. Dle odst. 2 písm. a) citovaného ustanovení nebrání dluh z podnikání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Pro případ, kdy bylo povoleno oddlužení dlužníka, u něhož následně vyjdou najevo důvody pro odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, stanoví insolvenční zákon právo věřitelů vznést proti oddlužení námitky dle § 403 odst. 2 IZ. V uvedeném ustanovení zákona je však současně založena právní fikce, podle které věřitelé, kteří včas námitky neuplatnili, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, že dlužník má dluhy z podnikání.

Podle § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen InsZ ) insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podle § 405 odst. 2 InsZ jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z uvedené právní úpravy dle názoru odvolacího soudu vyplývá, že otázka, zda dlužníku lze s ohledem na existenci jeho dluhů z podnikání poskytnout výhody spojené s možností jeho oddlužení, bude zpravidla v konečném důsledku záviset na rozhodnutí dlužníkových věřitelů, kteří mohou svůj názor projevit jak v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení dlužníkem dle §389 odst. 2 písm. a) IZ nebo při projednání způsobu oddlužení dlužníka na za tím účelem svolané schůzi věřitelů dlužníka. Protože zákon nerozlišuje v § 403 odst. 2 IZ mezi věřiteli, kteří námitky proti oddlužení nevnesli proto, že s oddlužením souhlasili nebo proto, že se schůze věřitelů neúčastnili, nelze uvedené ustanovení vykládat jinak, že mezi neúčastí věřitele či jeho nevznesením námitek na schůzi, které se účastnil, nelze činit rozdíl.

To platí ovšem za předpokladu splnění podmínek řádného svolání schůze věřitelů dle § 48 IZ a uvedení hlasování o způsobu oddlužení do jejího programu. Věřitelé by rovněž měli být informování o zjištění týkajících se charakteru dlužníkových pohledávek před schůzí věřitelů dle § 403 odst. 1 IZ.

V projednávaném případě byly uvedené předpoklady splněny a věřitelům nic nebránilo v možnosti na schůzi věřitelů své stanovisko k možnosti oddlužení dlužnice vyslovit, případně pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nehlasovat, či vznést námitky. Neuplatněním tohoto práva do skončení schůze věřitelů však nastává zákonná fikce jejich souhlasu s oddlužením i přes existenci dluhů dlužnice z podnikání. V takovém případě soud nemá možnost nadále způsob řešení úpadku dlužnice korigovat a rozhodovat o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ (a o prohlášení konkursu dle odst. 2 cit. ustanovení), neboť je povinen vycházet z fikce souhlasu věřitelů dle § 403 odst. 2 IZ.

K tomu odvolací soud poznamenává, že oddlužení dlužníka s pohledávkami z podnikání nebylo zcela vyloučeno ani podle znění insolvenčního zákona účinném do 31.12.2013, s jehož uspokojením v režimu oddlužení by dotčený věřitel projevil souhlas. Novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 294/2013 Sb., kterou je třeba na projednávaný případ s ohledem na čl. II. přechodných ustanovení aplikovat, pouze odstraňuje nejistotu v otázce postupu soudu při neúčasti věřitelů při řádně svolané schůzi věřitelů, jejímž programem je i hlasování o schválení způsobu oddlužení.

Odvolací soud tedy nesdílí závěr soudu I. stupně o tom, že je i po neuplatnění námitek věřiteli do skončení schůze věřitelů možno posuzovat otázku existence dluhů dlužnice z jejího podnikání ve vtahu k rozhodování o neschválení jejího oddlužení.

Tím ovšem odpadá důvod neschválení oddlužení dlužnice v napadeném usnesení soudu I. stupně a vzniká potřeba opětovně posoudit ostatní zákonné podmínky pro schválení jejího oddlužení, jimiž se soud I. stupně s ohledem na shora uvedený právní názor nezabýval a napadené usnesení postrádá dostatek důvodů pro jeho vydání.

Proto odvolací soud dospěl k závěru, že pro tuto chvíli není rozhodnutí o neschválení oddlužení dlužnice a o řešení jejího úpadku konkursem namístě a postupem podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. dubna 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková