4 VSPH 522/2015-B-37
KSHK 40 INS 10380/2013 4 VSPH 522/2015-B-37

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníků Martina anonymizovano , anonymizovano , a Lidiye anonymizovano , anonymizovano , oba bytem T.G.Masaryka 449, 549 01 Nové Město nad Metují, o odvolání dlužníků a insolvenčního správce Mgr. Kamila Tomana, sídlem Škroupova 441, 500 02 Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 10380/2013-B-26/celk.2 ze dne 6. února 2015

takto:

Odvolání se odmítají.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zamítl návrh dlužníků Martina anonymizovano a Lidiye anonymizovano (dále jen dlužníci) na změnu usnesení o schválení oddlužení na kombinaci plnění splátkového kalendáře a zpeněžením spoluvlastnického podílu o velikosti 10163/95719 na nemovitosti-pozemku parc. č. 659/4-ovocný sad, zapsaného na LV č. 3364 pro obec a k.ú. Nové Město nad Metují u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod (dále jen spoluvlastnický podíl).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že usnesením ze dne 12.6.2013 (A-7) zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Kamila Tomana (dále jen správce) a že usnesením ze dne 9.9.2013 (B-7), jež nabylo právní moci dne 8.10.2013, schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Dne 19.12.2014 byl soudu doručen návrh dlužníků (B-24) na změnu usnesení o schválení oddlužení, k němuž se připojil správce, s odůvodněním, že jejich nezastavený spoluvlastnický podíl, k němuž mají dispoziční oprávnění, je postižen exekucemi a tvoří jeden funkční celek s jejich zastavenými nemovitostmi, k nimž má naopak dispoziční oprávnění správce a zpeněžuje je, a že společným prodejem nemovitého majetku včetně spoluvlastnického podílu by bylo dosaženo většího úspěchu při zpeněžování.

Soud I. stupně konstatoval, že pravomocně schválený způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře změnit nelze, a že nemůže schválit prodej majetku, na němž váznou exekuce, neboť není vyloučeno, že dojde k prohlášení konkursu na majetek dlužníků. Proto jejich návrh zamítl a dodal, že dlužníkům nezbývá, než s prodejem jejich spoluvlastnického podílu vyčkat na dobu po jejich osvobození od placení dluhů po úspěšném splnění schváleného způsobu oddlužení, popř. vyčkat na jeho zpeněžení v konkursu, pokud by byl v budoucnu event. prohlášen.

Proti tomuto usnesení se odvolali dlužníci (B-28) a správce (B-27) a shodně navrhovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť změna způsobu oddlužení je v zájmu všech věřitelů, nebyla by svévolným krokem insolvenčního soudu, neboť ji správce doporučuje, a nešlo by o nepřípustný zásah do exekučních řízení.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou odvolatelé osobami oprávněnými podat proti napadenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 406 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují nezajištění věřitelé a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ). Jak vyplývá z výše citovaného § 406 odst. 4 IZ, skutečnost, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), nezakládá jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013). Insolvenční zákon tak nedává dlužníku možnost odvolání proti rozhodnutí, kterým soud schválil způsob jeho oddlužení, kromě případů, kdy dlužník nesouhlasí s tím, že soud nevyhověl jeho návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek, přičemž o tento případ se v projednávané věci zjevně nejedná.

Shora uvedené závěry se nutně prosadí též v případě, když insolvenční soud rozhoduje o změně schváleného způsobu oddlužení, přestože IZ takové rozhodnutí vůbec nepředpokládá, neboť oddlužení lze provést buď zpeněžením majetkové podstaty anebo plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 1 IZ), event. kombinací obojího, jak posléze dovodila judikatura (srov. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.1.2009, sp. zn. KSBR 24 INS 4176/2008-B). Rozhodnutím o schválení oddlužení je v daném insolvenčním řízení definitivně určen ten který způsob oddlužení a nelze jej později jakkoliv měnit. Určitá změna je možná jen v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to jen tehdy, jde-li o výši a další trvání stanovených měsíčních splátek (§ 407 odst. 3 IZ).

V dané věci poté, co již dne 8.10.2013 nabylo právní moci usnesení ze dne 9.9.2013 (B-7) o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádali dlužníci o změnu tohoto způsobu oddlužení návrhem ze dne 19.12.2014 (B-24), v němž nově žádali o kombinaci oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením spoluvlastnického podílu. Takovou změnu způsobu schváleného oddlužení však IZ neumožňuje. Soud I. stupně proto nepochybil, když takový nepřípustný návrh zamítl, a to bez ohledu na důvody, které dlužníky vedly k jeho podání; pochybil jen v nesprávném poučení o možnosti podat proti tomuto svému rozhodnutí odvolání.

Protože dlužníci ani správce nejsou subjektivně legitimováni k podání odvolání proti napadenému usnesení, postupoval odvolací soud podle § 218 písm. b) o.s.ř. a odvolání podaná osobami, jež k tomu nejsou oprávněny, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 13. srpna 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová