4 VSPH 5/2014-A-13
MSPH 90 INS 31253/2013 4 VSPH 5/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužníka: Health & Beauty, s.r.o., IČO: 24213233, sídlem v Praze 8, U Chaloupek 14/13, zahájeném na návrh věřitele: František anonymizovano , anonymizovano , bytem v Liberci, Na Pískovně 663/36, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 31253/2013-A-6 ze dne 12.listopadu 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 31253/2013-A-6 ze dne 12.listopadu 2013 se m ě n í tak, že se navrhovateli ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně uložil nadepsaným usnesením navrhovateli Františku anonymizovano (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále IZ). Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že insolvenčním návrhem věřitele ze dne 5.11.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení, v němž soud nemá informace o majetkových poměrech dlužníka a nelze s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje z podstaty si vyžádá její zjišťování a správa, hotové výdaje správce a jeho odměna. Uvedl dále, že jediný možný způsob řešení úpadku se jeví konkurs a v takovém případě činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč bez DPH s ohledem na právní úpravu provedenou vyhl.č. 313/2007 Sb. ve spojení s příslušným ustanovením IZ. Je tedy nutné zajistit prostředky k uhrazení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že tyto částky nebude možné uspokojit z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu uložil soud prvního stupně insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu v maximální výši a poučil jej, že ve smyslu ustanovení § 108 odst. 4 IZ je navrhovatelem zaplacená záloha, nejde-li o dlužníka, považována za pohledávku za majetkovou podstatou.

Navrhovatel ve včas podaném odvolání a jeho doplnění uvedl, že jeho pohledávka činí částku 6.490,-Kč a z tohoto důvodu požádal již v insolvenčním návrhu, aby mu byla uložena povinnost zaplatit zálohu v minimální výši úměrné požadované jistině. Dále poukázal na to, že je v důchodovém věku a pobírá starobní důchod ve výši 10.978,-Kč měsíčně, a dále na to, že lze odměnu a náklady insolvenčního správce uspokojit z majetkové podstaty, tedy ze základního kapitálu dlužníka, který je ve výši 200.000,-Kč, jak vyplývá z platných údajů z výpisu obchodního rejstříku.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, postupoval podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela) novelizován IZ, přičemž dle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona platí, že IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Napadené usnesení nenabylo právní moci do 31.12.2013, neboť dlužník podal proti němu odvolání. Z toho důvodu je nutno v odvolacím řízení postupovat podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

V daném případě podal navrhovatel insolvenční návrh, kterým se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka Health & Beauty, s.r.o., IČO: 24213233, sídlem v Praze 8, U Chaloupek 14/13. Z obsahu spisu se nepodává informace o majetkových poměrech dlužníka. Za daného stavu věci je proto nutno uvažovat, že způsobem řešení insolvence bude konkurs.

V rámci konkursu (byť nepatrného) prohlášeného na dlužníkův majetek činí minimální výše odměny insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 platné vyhlášky č. 313/2007 Sb. 45.000,-Kč (+ daň z přidané hodnoty) při splnění předpokladů zakotvených v odstavcích 1 až 4 citovaného paragrafu. Rozsah nutných výloh souvisejících se správou majetkové podstaty přitom plyne z ustanovení § 230 IZ a je předem neznámý . Zdrojem, který slouží k úhradě zmíněných nákladů konkursu, je mimo výtěžek zpeněžení majetkové podstaty právě záloha na náklady insolvenčního řízení. Výše zálohy musí odpovídat jejímu účelu, tj. zajištění úhrady všech předpokládaných nákladů insolvenčního řízení (správcovy odměny a hotových výdajů i nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty).

Soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Insolvenční zákon nedává při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení souvislost výše navrhovateli ukládané zálohy s výší jeho přihlášené pohledávky. Navíc záloha zaplacená věřitelem se stává v případě zjištění úpadku dlužníka pohledávkou za majetkovou podstatou dle § 108 odst. 4 IZ, tudíž navrhovateli může být hrazena již v průběhu insolvenčního řízení, pokud budou insolvenčním správcem získány potřebné prostředky ze zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka.

Z uvedených důvodů jsou tak dány podmínky pro uložení povinnosti navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 108 odst. 2 IZ) a výše zálohy stanovená soudem prvního stupně odpovídá okolnostem projednávané věci.

Odvolací soud však nepovažoval lhůtu uloženou navrhovateli k úhradě zálohy za přiměřenou a z tohoto důvodu podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil a prodloužil navrhovateli lhůtu k uhrazení zálohy.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 13.února 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová