4 VSPH 49/2016-A-27
KSPH 71 INS 957/2015 4 VSPH 49/2016-A-27

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , IČO: 86556312, bytem Žantov 7, 294 02 Kněžmost, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2015 č.j. KSPH 71 INS 957/2015-A-22

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2015 č.j. KSPH 71 INS 957/2015-A-22, se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužníku Ladislavu Vodičkovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě do 5 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník domáhal podáním doručeným soudu dne 16.1.2015 zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že celková výše nezajištěných závazků dlužníka činí 2.930.000,-Kč, přičemž dle písemného vyjádření dlužníka ze dne 2.11.2015 částku 2.223.000,-Kč představují dluhy z jeho podnikatelské činnosti. V seznamu majetku jsou uvedeny movité věci v odhadované hodnotě cca 50.400,-Kč a také pohledávka za spol. Testa s.r.o. , ve výši 364.780,-Kč. Dlužník je ženatý a má vyživovací povinnost ke třem dětem. Konstatoval, že právo udělit či neudělit souhlas s oddlužením je podle § 403 odst. 2 IZ v rukou věřitelů, nikoli soudu. Závěr, jenž by byl opřen o spekulaci, že se žádný z dotčených věřitelů na schůzi věřitelů nedostaví, či námitky neuplatní, není na místě. Dovozoval, že je třeba stanovit zálohu na náklady insolvenčního řízení pro případ, že bude rozhodnuto o řešení úpadku konkursem. Proto soud I. stupně vyměřil dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání a namítal, že významnou část jeho mzdy v současné době zadržují jeho zaměstnavatelé na svých účtech pro případné uspokojení věřitelů. Předchozí zaměstnavatel SYNER, s.r.o., u něhož dlužník pracoval do 31.8.2015 má na svém účtu deponovanou částku 187.734,-Kč, jak bylo soudu sděleno dopisem ze dne 4.9.2015, ve kterém SYNER, s.r.o. žádá o informaci, jak s finančními prostředky naložit. Současný dlužníkův zaměstnavatel SKANSKA, a.s. zadržuje dlužníkovi na svých účtech částku 20.967,-Kč.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) souhlasí s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle § 403 odst. 2 a 3 IZ mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky.

Vrchní soud v Praze se již opakovaně vyjadřoval k otázce subjektivní přípustnosti oddlužení dle úpravy v § 389 odst. 2 v účinném znění od 1.1.2014 (viz např. usnesení ze dne 18.7.2014, č.j. KSPH 60 INS 2914/2014, 3 VSPH 517/2014-A-14, nebo usnesení ze dne 26.8.2014, č.j. KSPH 71 INS 5840/2014,

3 VSPH 654/2014-A-15). V těchto rozhodnutích vysvětlil, do jaké míry jsou nadále použitelné závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009 (R 79/2009) ohledně dalších kritérií, za nichž lze dlužníkovy dluhy z podnikání tolerovat. Ze znění účinného insolvenčního zákona je zřejmé, že samotná existence závazků z podnikání není překážkou pro rozhodnutí o povolení oddlužení. Nelze však ani ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ interpretovat tak, že předpokladem pro povolení oddlužení musí být doložení výslovného souhlasu všech věřitelů, kteří mají vůči dlužníku nezajištěné podnikatelské pohledávky, s řešením jeho úpadku oddlužením.

Otázka subjektivní přípustnosti oddlužení se v režimu současné právní úpravy zásadně koncentruje do fáze po povolení oddlužení, a to na schůzi věřitelů dle § 403 odst. 2 IZ, kde přítomní věřitelé mohou vyslovit své stanovisko k případnému oddlužení. Z této konstrukce vychází i § 397 odst. 1 IZ, který stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí . Pokud věřitelé podají na schůzi věřitelů námitky, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, insolvenční soud je projedná a následně může rozhodnout o neschválení oddlužení a o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem dle § 405 odst. 2 IZ.

Z výše uvedeného tedy plyne, že i v případě, pokud věřitelé, které dlužník v návrhu označil, neprojevili souhlas s jeho oddlužením, nelze dovozovat, že pro tuto okolnost bude muset být návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnut dle § 390 odst. 3 IZ, jak učinil soud I. stupně.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 16.1.2015 (A-1), doplněným dne 22.1.2015 (A-8) domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dopisem ze dne 4.9.2015 (A-13) předchozí zaměstnavatel dlužníka SYNER, s.r.o. soudu sdělil, že má na svém účtu deponovanou částku 187.734,-Kč, jež nepochybně bude v případě zjištění úpadku dlužníka vydána insolvenčnímu správci. I kdyby tedy byl dlužníkův úpadek řešen konkursem (např. pro nepostačující příjmy dlužníka od současného zaměstnavatele SKANSKA, a.s., jejichž výše se z obsahu spisu ani z odůvodnění napadeného usnesení nepodává), tato finanční hotovost nepochybně postačuje ke krytí nákladů spojených nejen s počáteční fází insolvenčního řízení. Jinak řečeno, v daném případě není složení zálohy nutné ke krytí nákladů řízení, když prostředky k tomu lze zajistit jinak.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se dlužníku povinnost k zaplacení této zálohy neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 26. ledna 2016 Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková