4 VSPH 485/2015-A-14
KSPH 62 INS 658/2015 4 VSPH 485/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka NEWBRAND, s.r.o., IČO 26719631, sídlem Církvičská 386, 264 01 Sedlčany, zast. opatrovníkem: Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem, sídlem Petrská 1136/12, 110 00 Praha 1, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 658/2015-A-9 ze dne 13. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 658/2015-A-9 ze dne 13. února 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužníkovi, jenž se insolvenčním návrhem ze dne 13.1.2015 domáhal vydání rozhodnutí o zjištění svého úpadku, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně cituje § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, vycházeje z tvrzení učiněných za dlužníka opatrovníkem, že má dlužník více věřitelů a závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky není schopen plnit, některé z nich jsou delší nežli 3 měsíce po lhůtě splatnosti, není znám žádný majetek dlužníka a lze předpokládat, že zpeněžením majetkové podstaty by nebyl zajištěn dostatek prostředků k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Uvedl dále, že v podaném insolvenčním návrhu sice nebyl učiněn návrh na konkrétní způsob řešení úpadku dlužníka, avšak z jeho obsahu a připojených příloh vyplynulo, že jediným možným způsobem řešení úpadku bude konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání žádajíc prominutí povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení a navrhl proto usnesení soudu I. stupně zrušit. Zároveň uvedl, že není schopen zálohu ve výši 50.000,-Kč uhradit pro nedostatek finančních prostředků a dále z důvodu, že opatrovník nemá přístup k bankovním účtům dlužníka.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč (odst. 2). Nebude-li záloha náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Odvolací soud ze spisu ověřil, že se dlužník prostřednictvím ustanoveného opatrovníka (na základě usnesení Městského soudu v Praze č.j. 2 Nc 8025/2014-8, sp. zn. 11 C 119/2014 ze dne 6. října 2014) domáhal insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku, aniž by učinil návrh na jeho řešení, předložil seznam majetku, seznam závazků a pohledávek a seznam zaměstnanců. Z nich vyplynulo, že nemá zaměstnance, ani žádný majetek, avšak vykazuje splatné závazky vůči více věřitelům, jež jsou více nežli 30 dní po splatnosti a jsou v řádu několika milionů Kč.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tedy plyne, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem podle § 244 a násl. IZ, když řešení úpadku dlužníka reorganizací podle § 316 a násl. IZ v daném případě nepřipadá v úvahu. V něm tvoří náklady insolvenčního řízení vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek, jejíž minimální výše činí rovněž 45.000,-Kč v případě, že v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo. Je přitom zřejmé, že výkon funkce insolvenčního správce vyžaduje vyjma nároku na jeho odměnu i vynaložení určitých hotových výdajů spojených zejména se soupisem majetkové podstaty a jejím následným zpeněžováním, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně případných neúčinných právních úkonů), s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši, přičemž nelze přehlédnout, že podle seznamu majetku dlužník touto částkou nedisponuje.

Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková