4 VSPH 474/2015-B-62
KSUL 69 INS 8050/2009 4 VSPH 474/2015-B-62

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice Dagmar anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem U Pivovarské zahrady 690/24, Ústí nad Labem, doručovací adresa: Čechova 770/14, Ústí nad Labem, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. února 2015, č.j. KSUL 69 INS 8050/2009-B-56,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. února 2015, č.j. KSUL 69 INS 8050/2009-B-56, se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil oddlužení dlužnice Dagmar anonymizovano (dále jen dlužnice) povolené usnesením ze dne 24.11.2009 (A-8) a schválené usnesením ze dne 8.1.2010 (B-8; bod I. výroku), na majetek dlužnice prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku), určil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku) a insolvenčnímu správci (dále jen správce) uložil povinnost předložit ve lhůtě 30 dnů od účinků prohlášení konkursu soupis majetkové podstaty (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem bylo schváleno usnesením ze dne 8.1.2010 (B-8). Uvedl, že z podání správce ze dne 2.7.2013 vyplynulo, že za 41 měsíců trvání splátkového kalendáře uspokojila dlužnice věřitele jen z 1,34 %, jejich očekávané uspokojení tak činilo 1,96 %, dlužnice měla rovněž dluh na odměně a náhradách hotových výdajů správce a poslední splátka byla učiněna v lednu 2013. Proto soud usnesením ze dne 29.7.2013 (B-43) nařídil jednání o zrušení oddlužení, které se konalo dne 16.8.2013, při němž správce sdělil, že mu dlužnice na odměně a náhradách hotových výdajů dluží 21.780,-Kč. Dlužnice uvedla, že splátkový kalendář neplnila z toho důvodu, že je od 31.8.2011 v invalidním důchodu a nemůže sehnat zaměstnání, přičemž její invalidní důchod činil 4.499,-Kč. Tvrdila, že by si její manžel vzal příští rok půjčku, z níž by byla schopna uhradit splátky věřitelům i odměnu a náhradu hotových výdajů správci. Přehledy svých příjmů nezasílala, neboť vyjma invalidního důchodu žádné příjmy neměla. K dotazu, proč její manžel nepřispívá na plnění oddlužení částkou 2.000,-Kč měsíčně, přestože dne 24.11.2011 (B-35) prohlásil, že tak bude činit, uvedla, že přispívá občas, zbydou-li jim na to peníze.

Po provedeném jednání poskytl soud dlužnici lhůtu 3 měsíců ke splacení dlužné částky odměny a náhrad hotových výdajů správce s tím, že nebude-li tento dluh v uvedené lhůtě uhrazen, zruší bez dalšího nařízení jednání její oddlužení a prohlásí konkurs na její majetek. Rovněž dlužnici upozornil, že oddlužení bude bez dalšího zrušeno, jestliže v další lhůtě 9 měsíců nenavýší své příjmy tak, aby bylo možno předpokládat uspokojení věřitelů v zákonem požadované míře 30 %, nebo nedojde k úhradě dlužných splátek jejím manželem. Soud také dlužnici upozornil na povinnost zasílat ke každému 15. lednu a 15. červenci potvrzení o svých příjmech za uplynulé pololetí a povinnost řádné spolupráce se správcem, včetně jeho informování o všech změnách bydliště i zaměstnání.

Dále soud uvedl, že ze zpráv správce ze dne 7.10.2013, 5.1.2014, 3.4.2014, 1.7.2014, 20.8.2014, 9.10.2014 a 8.1.2015 vyplynulo, že dlužnice nadále neplnila splátkový kalendář ve slibované výši, když sice jednorázovou platbou v září 2013 uhradila dluh na odměně a hotových výdajích správce a následně již jeho odměnu a náhradu hotových výdajů platila pravidelně, avšak z důvodu jejích nízkých plateb bylo za dobu od jednání o zrušení oddlužení nezajištěným věřitelům zaplaceno pouze 322,-Kč, její manžel nepřispíval pravidelně na oddlužení, ani jí neposkytl tvrzenou jednorázovou finanční výpomoc na doplacení splátek věřitelům do zákonem požadovaných 30 % jejich pohledávek. Za 60 měsíců trvání oddlužení tak dlužnice uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů pouze z 1,39 %.

Soud uzavřel, že ani po jednání o zrušení oddlužení neplnila dlužnice řádně splátkový kalendář a jeho podstatnou část proto nebude možné splnit, přičemž nevyužila soudem poskytnutou lhůtu (která byla mnohem delší, než lhůta původně určená) k tomu, aby splnila podmínku úhrady 30 % nezajištěných pohledávek, v čemž shledal důvody pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona (dále jen IZ). Konstatoval, že jednání o zrušení oddlužení již proběhlo a dlužnice byla upozorněna, že v případě neplnění povinností vyplývajících ze schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře již nebude další jednání nařizováno. Proto, před tím, než vzal na vědomí jeho splnění, zrušil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že minimální 30 % hodnoty plnění nezajištěným věřitelům nebylo dosaženo z důvodů, které nezavinila a které nebyla schopna ovlivnit. Uváděla, že se nachází v těžké situaci, že poté, kdy přišla o zaměstnání, v němž pracovala od 16.3.2006 do 30.8.2011, se psychicky zhroutila a od roku 2011 pobírá invalidní důchod I. stupně (který tvoří její jediný příjem) a léčí se na psychiatrii, což dokládala oznámením ČSSZ o výši důchodu a lékařskou zprávou. Tvrdila, že správci uhradila celou odměnu. Rovněž tvrdila, že manžel, který se jí zavázal pomoci splnit závazky, ji před rokem opustil, žádné peníze jí neposkytl a hodlá podat žádost o rozvod, až na to bude mít finanční prostředky.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 398 odst. 3 věta první IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Z citovaného § 418 odst. 4 IZ vyplývá, že dříve, než rozhodne o zrušení schváleného oddlužení, musí insolvenční soud nařídit jednání (podle § 7 IZ za přiměřeného použití § 115 o.s.ř.), při němž, na základě vyjádření dlužníka, správce, věřitelského orgánu (byl-li ustanoven) a příp. navrhujícího věřitele, zkoumá existenci důvodů podle § 418 odst. 1, odst. 3 IZ, a teprve na základě jeho výsledku rozhodne, zda existují důvody pro zrušení schváleného oddlužení. Je přitom v rozporu se smyslem zákonné úpravy, není-li o zrušení schváleného oddlužení rozhodnuto při jednání podle § 418 odst. 4 IZ, nebo v časové a obsahové souvislosti s ním (tedy v návaznosti na obsah a průběh tohoto soudního jednání), neboť poměry dlužníka se v průběhu doby mohou měnit a usnesení o zrušení schváleného oddlužení může obstát jedině tehdy, vychází-li z aktuálních zjištění, k nimž však musí mít dlužník (jakož i správce, věřitelský orgán, byl-li ustanoven, a příp. také navrhující věřitel) možnost se vyjádřit při jednání. Pokud tedy insolvenční soud vydá rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení podle § 418 IZ bez časové či obsahové souvislosti s provedeným jednáním, zatíží tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 8.1.2010 (B-8) schválil soud I. stupně způsob oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, uložil jí, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky, nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, platila nezajištěným věřitelům prostřednictvím správce nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to tak, že správce si z částky placené dlužnicí ponechá odměnu ve výši 750,-a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč, celkově tedy 900,-Kč zvýšených v případě, kdy je správce plátcem daně z přidané hodnoty o DPH v zákonné výši, a zbytek rozdělí mezi nezajištěné věřitele v poměru, který stanovil. Zároveň rozhodl, že první splátka bude zaplacena do 28.2.2010 z příjmu dlužnice vyplaceného zaměstnavatelem Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj a případně též jinými plátci v průběhu měsíce února 2010. Usnesením ze dne 29.7.2013 (B-43) nařídil soud jednání o zrušení oddlužení dlužnice podle § 418 IZ na den 16.8.2013, v jehož závěru konstatoval, že jí poskytne lhůtu 3 měsíců ke splacení dlužné částky z titulu odměny a náhrad hotových výdajů správce, přičemž nebude-li do 3 měsíců tento dluh uhrazen, bez dalšího nařízení jednání její oddlužení zruší. Pokud tento dluh splatí, poskytne jí soud lhůtu dalších 9 měsíců k navýšení příjmu tak, aby bylo možno předpokládat uspokojení věřitelů v zákonem požadované míře 30 % nebo k uhrazení dlužných splátek jejím manželem, jak uvedla ve svém prohlášení, s tím, že nenavýší-li své příjmy v této lhůtě či neuhradí-li její manžel dlužné splátky věřitelům, zruší bez dalšího jednání oddlužení a na její majetek prohlásí konkurs. Soud dlužnici upozornil na povinnost zasílat ke každému 15. lednu a 15. červenci potvrzení o svých příjmech za uplynulé pololetí. Rovněž ji upozornil, že oddlužení bude také zrušeno, nebude-li se správcem řádně spolupracovat s tím, že je povinna správce informovat o všech změnách bydliště i zaměstnání a neprodleně reagovat na jeho výzvy (B-46). Dlužnice následně podala dvě zprávy o svých příjmech a správce podal šest zpráv o stavu řízení. Dne 8.1.2015 podal správce konečnou zprávu, v níž uvedl, že dlužnice za období únor 2010 až leden 2015 uhradila celkem 8.213,-Kč, tedy 1,39 % pohledávek nezajištěných věřitelů a správce za období leden 2010 až leden 2015 obdržel odměnu a náhradu hotových výdajů v částce 66.303,-Kč včetně DPH (z toho na odměně 45.750,-Kč plus DPH 9.502,50 Kč a na náhradě hotových výdajů 9.150,-Kč plus DPH 1.900,50 Kč). Uvedl, že dlužnici vyzval, aby po splnění splátkového kalendáře navrhla soudu své osvobození dle § 414 IZ (B-55).

Napadené usnesení ze dne 16.2.2015 tedy bylo vydáno s odstupem jednoho a půl roku od konání jednání (16.8.2013), které dle § 418 odst. 4 IZ mělo jeho vydání předcházet. Takto dlouhá časová prodleva vede nutně bez dalšího k závěru, že usnesení o zrušení schváleného oddlužení a o prohlášení konkursu na majetek dlužnice nebylo vydáno v časové souvislosti s provedeným jednáním. Již z tohoto důvodu nemůže napadené usnesení obstát.

Odvolací soud zdůrazňuje, že pokud soud I. stupně po jednání podle § 418 odst. 4 IZ nebo v blízké souvislosti s ním nezruší schválené oddlužení podle § 418 odst. 1 IZ například z toho důvodu, že poskytne dlužníku delší lhůtu pro nápravu a zajištění dostačujícího plnění, jak tomu bylo v projednávaném případě, je zásadně povinen, dospěje-li následně k závěru, že jsou dány podmínky pro zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 IZ, opět postupovat podle § 418 odst. 4 IZ a nařídit jednání, při němž budou mít dlužník, správce, věřitelský orgán a navrhující věřitel možnost vyjádřit se k současnému stavu věci a k aktuálním zjištěním.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková