4 VSPH 472/2015-A-23
KSCB 41 INS 26299/2014 4 VSPH 472/2015-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka B.I.C. 03, s.r.o., IČO: 27179044, se sídlem Lannova tř. 136, 370 01 České Budějovice, zastoupeného Mgr. Martinem Pixou, advokátem se sídlem Lannova 32/I, 370 01 České Budějovice, zahájené na návrh navrhovatele Vladimíra Březnovského, nar. 16.4.1955, bytem Strýčkovy 20, 262 42 Rožmitál pod Třemšínem, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. února 2015, č.j. KSCB 41 INS 26299/2014-A-16,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. února 2015,

č.j. KSCB 41 INS 26299/2014-A-16, se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka B.I.C. 03, s.r.o. (dále jen dlužník; bod I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a navrhovateli Vladimíru Březnovskému (dále jen navrhovatel) uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000,-Kč do 3 dnů od právní moci usnesení (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že podáním ze dne 11.2.2015, které bylo soudu doručeno osobně dne 12.2.2015, vzal navrhovatel svůj insolvenční návrh zpět, neboť s dlužníkem ohledně své pohledávky uzavřel dohodu o narovnání. Vzhledem k tomu, že o insolvenčním návrhu ještě nebylo rozhodnuto, soud insolvenční řízení zastavil podle § 130 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. s tím, že navrhovateli žádné náklady nevznikly. Zároveň rozhodl o poplatkové povinnosti navrhovatele podle § 4 odst. 1 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a podle položky 4 písm. c) Sazebníku soudních poplatků.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se navrhovatel včas odvolal (A-17) a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Jako důvod odvolání uvedl nesplnění mimosoudní dohody ze strany dlužníka.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 129 odst. 1 IZ, insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Podle § 130 odst. 1 IZ, je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 26.9.2014 na návrh navrhovatele (A-1) a že navrhovatel podáním ze dne 11.2.2015, došlým soudu I. stupně dne 12.2.2015 (A-15), vzal insolvenční návrh zpět a navrhoval, aby soud řízení zastavil, neboť ohledně své pohledávky s dlužníkem uzavřel dohodu o narovnání.

Zpětvzetí insolvenčního návrhu je dispozičním oprávněním navrhovatele, který v odvolání nezpochybňoval existenci tohoto svého procesního úkonu. Pokud jde o jeho odvolací argumentaci, je pro posouzení důvodnosti odvolání proti napadenému usnesení právně bezcenná, neboť odvolací soud nezkoumá důvody, pro něž došlo ke zpětvzetí insolvenčního návrhu.

Protože navrhovatel vzal svůj insolvenční návrh zpět, přičemž tento úkon ve smyslu § 41a odst. 4 o.s.ř. podáním došlým nejpozději současně s tímto úkonem neodvolal, a zároveň se tak stalo dříve, než bylo o insolvenčním návrhu rozhodnuto, soud I. stupně nepochybil, když napadeným usnesením insolvenční řízení zastavil. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, včetně věcně správných bodů výroku o nákladech řízení a poplatkové povinnosti (bod I. výroku).

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. Podle obsahu spisu procesně úspěšnému dlužníku v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (bod II. výroku).

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že podle § 129 odst. 2 IZ věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej může pro tutéž pohledávku znovu podat až po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí, což platí rovněž pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová