4 VSPH 44/2014-A-15
KSPH 35 INS 22047/2013 4 VSPH 44/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a ze soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: OLRO, s.r.o., IČO 28998138, sídlem 251 68 Sulice-Hlubočinka 939, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 22047/2013-A-10, ze dne 4. prosince 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 22047/2013-A-10, ze dne 4. prosince 2013, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil OLRO, s.r.o. (dále jen dlužník) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník podal návrh na zahájení insolvenčního řízení a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh zjistil, že dlužník má závazky ve výši 6.309.219,-Kč, eviduje pohledávky v celkové výši 1.266.463,-Kč, vlastní movitý majetek v pořizovací ceně 694.380,-Kč a že nemá žádný nemovitý majetek. Dále ozřejmil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a stanovil její výši s ohledem na skutečnost, že mezi náklady insolvenčního řízení náleží vždy mimo jiné též hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež v případě řešení úpadku konkursem činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč. Proto dospěl k závěru, že je záloha stanovená ve výši 50.000,-Kč přiměřená.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a dlužníku zálohu nevyměřil. V odvolání poukazoval na to, že na úhradu zálohy nemá dostatečné prostředky a že jedinou součástí aktiv dlužníka ke dni podání návrhu bylo nákladní vozidlo zn. Renault Master CCP, jež bylo v rámci zajišťovacího převodu práva předáno zpět věřiteli. Dále uvádí, že hodnota dalšího majetku dlužníka nepostačuje ani na úhradu části zálohy na náklady insolvenčního řízení a uložená záloha je tedy pro něj nesplnitelná.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužník má závazky v celkové výši 6.309.219,-Kč, splatné pohledávky v celkové výši 1.266.463,-Kč, jež jsou prakticky nedobytné, a vlastní drobný movitý majetek, jehož hodnota je řádově v jednotkách tisíc korun. Další majetek dlužníka představuje hotovost na pokladně ve výši 601,-Kč, zůstatek na běžném účtu ve výši 435,50 Kč a nákladní vozidlo Renault Master CCP. Z odvolání dlužníka odvolací soud zjistil, že nákladní vozidlo Renault Master CCP bylo v rámci zajišťovacího převodu práva předáno zpět věřiteli a v majetku dlužníka se již nenachází.

Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu namístě. Úpadek dlužníka bude nutno řešit (nepatrným) konkursem. Přestože dlužník eviduje drobný movitý majetek, nelze, s ohledem na jeho nízkou hodnotu, očekávat, že by insolvenční správce z jeho zpeněžení mohl pokrýt významnou část nákladů řízení. Proto se odvolacímu soudu jeví výše stanovené zálohy soudem prvního stupně důvodná.

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatel byl podle ust. § 98 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil s finančními prostředky společnosti řádně a použil je k jinému účelu, v důsledku čehož není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst k tíži jen jemu.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. ledna 2014 Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová