4 VSPH 432/2016-A-20
KSPH 61 INS 26750/2015 4 VSPH 432/2016-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČO 74113330, bytem Praha 5, Amforová 1891/32, adresa pro doručení: Kamenné Žehrovice, Nad Hřištěm 583, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2015, č.j. MSPH 79 INS 26750/2015-A-10,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2015, č.j. MSPH 79 INS 26750/2015-A-10, se v bodě I. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužníkovi Jiřímu Rajdlovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč (bod I. výroku), a dlužníkovi uložil povinnost, aby mu v téže lhůtě oznámil svoji adresu, na níž mu lze řádně doručovat soudní písemnosti (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 26.10.2015 doručen insolvenční návrh, jímž se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení s tvrzením, že je podnikatelem-řidičem taxislužby, že má aktuálně 7 nezajištěných závazků vůči 7 věřitelům v celkové výši 181.386,43 Kč, splatných převážně v roce 2014, že je zcela nemajetný a jeho zisk z podnikání činí 20.000 Kč měsíčně, přičemž má současně založenu vyživovací povinnosti ke svým dvěma nezletilým dětem ve výši celkem 5.000 Kč měsíčně a na výživném dluží 129.000 Kč, a že není schopen své závazky plnit. Dlužník dále uvedl, že pohledávky vůči VZP ČR (ve výši 124.082 Kč) a vůči ČSSZ-Pražské správě sociálního zabezpečení (ve výši 12.568 Kč) souvisejí s jeho podnikatelskou činností a navrhl řešit svůj úpadek oddlužením plněním splátkového kalendáře.

Soud I. stupně citoval § 108 a § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vyšel ze zjištění, že 75,34% dlužníkových závazků pochází z podnikatelské činnosti, že dlužník neplní zákonnou vyživovací povinnost vůči svým dětem (nedoplatek v celkové výši více než dvouletého plnění), že dlužníkovi nelze řádně doručovat na adresu jeho trvalého bydliště (jinou korespondenční adresu dlužník v návrhu neuvedl), což nastoluje isir.justi ce.cz pochybnost o jeho poctivém úmyslu, že se dlužník nachází ve stavu platební neschopnosti, a že v insolvenčním návrhu neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že ačkoliv má dluhy z podnikání, má předchozí souhlas věřitelů s oddlužením, o jejichž pohledávky jde. Tak soud I. stupně dospěl k předběžnému závěru, že dlužníkův úpadek bude řešen konkursem, a proto dlužníkovi uložil povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Jen proti bodu I. výroku usnesení se dlužník včas odvolal (A-12) a požadoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že mu vyměřenou zálohu sníží na částku 5.000 Kč. Uvedl, že ve svém návrhu nežádal o nižší splátky, že si sehnal dárce, jenž mu bude přispívat na jeho oddlužení částkou 3.000 Kč měsíčně, že je schopen uhradit svým nezajištěným věřitelům 100% hodnoty jejich pohledávek, a že je schopen dodat souhlasy VZP ČR a ČSSZ-Pražské správě sociálního zabezpečení s jeho oddlužením. Vysvětloval, že nedoplatek na výživném vznikl až v důsledku soudního rozhodnutí, a že i přes jeho výši by nezajištění věřitelé měli v oddlužení obdržet plnou úhradu svých pohledávek s ohledem na navýšení jeho příjmů o darovací smlouvu. Dodal, že se snaží získat zpět důstojný život a řešit svoji ekonomickou situaci, a že řešení úpadku konkursem není pro věřitele výhodné, neboť nemá žádný majetek, zajištěné věřitele a ani úspory, aby mohl složit zálohu ve výši 50.000 Kč, když všechny peněžní prostředky používal na úhradu svých dluhů.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam závazků s uvedením svých věřitelů. Seznamy musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudcích rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 4 IZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je úpadku.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne (odst. 2). K postupu soudu podle § 128 odst. 2 IZ se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí pod č.j. KSUL 77 INS 6209/2011, 29 NSČR 45/2011-A-20 z 21.12.2012, v němž formuloval závěr, že není-li insolvenční návrh projednatelný, je namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ a nikoli zkoumání a odstraňování vad příloh podle § 128 odst. 2 IZ.

Jinými slovy podkladem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, jimiž jsou v případě insolvenčního návrhu dlužníka podle § 104 IZ zejména seznam majetku dlužníka včetně jeho pohledávek s uvedením jeho dlužníků, seznam jeho závazků s uvedením jeho věřitelů a seznam jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu.

Z obsahu insolvenčního spisu bylo zjištěno, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1) domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. V návrhu (A-1) dlužník tvrdil konkrétní skutečnosti, jež vedly k jeho úpadku, a řádně označil 7 svých věřitelů s pohledávkami v celkové výši 181.386,43 Kč, splatnými po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti s tím, že tyto závazky není schopen řádně a včas plnit. K návrhu pak dlužník připojil mj. seznamy svých věřitelů a závazků a prohlášení o tom, že nemá žádné pohledávky a zaměstnance, vše řádně podepsáno a opatřeno doložkou o správnosti a úplnosti uvedených údajů (A-3); dlužník však dosud nepředložil seznam svého majetku (podepsaný a opatřený doložkou o jeho správnosti a úplnosti), ačkoliv z kolonky č. 15 návrhu na povolení oddlužení (A-1) plyne, že vlastní některé movité věci (telefon, televize, notebook, tablet), a v seznamu příloh cit. návrhu v kolonce č. 21 takový seznam anoncoval.

Za této situace bylo povinností soudu I. stupně vyzvat dlužníka dle § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby povinnou chybějící přílohu insolvenčního návrhu doplnil, poskytl mu poučení, jak má doplnění provést a o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě insolvenční návrh doplněn o řádný seznam majetku (usnesení ze dne 19.11.2015 založené na A-8 takovou povinnost nestanovilo). Pokud měly dlužníkovy závazky původ v jeho podnikatelské činnosti, měl soud I. stupně před svým předběžným závěrem o nemožnosti oddlužení dlužníka a řešení jeho úpadku konkursem nadto též vyzvat dlužníka k předložení souhlasu s oddlužením od těch jeho věřitelů, o jejichž pohledávky jde (k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.9.2015, č.j. KSBR 29 INS 15846/2015 1 VSOL 918/2015-A-18).

Je tedy zřejmé, že v řízení dosud nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby bylo možno po dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadovat, neboť jeho insolvenční návrh pro shora popsaný nedostatek, k jehož odstranění dosud nebyl soudem vyzván, není způsobilý projednání.

Odvolací soud proto usnesení v napadeném bodě I. výroku podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako předčasné zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. června 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková