4 VSPH 375/2016-B-28
KSLB 82 INS 27310/2012 4 VSPH 375/2016-B-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Daniela anonymizovano , anonymizovano , bytem Seifertova 900/4, 460 06 Liberec, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS 27310/2012-B-19 ze dne 25. ledna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS 27310/2012-B-19 ze dne 25. ledna 2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci změnil v bodě II. výroku usnesení č.j. KSLB 82 INS 27310/2012-B-10 (správně č.j. KSLB 82 INS 27310/2012-B-7 ze dne 8.3.2013) vydané ve znění usnesení č.j. KSLB 82 INS 27310/2012-B-10 ze dne 10.12.2013 tak, že zrušil bod II. výroku (bod I. výroku), změnil je v bodě III. výroku a nově rozhodl o bodu III. výroku těchto usnesení tak, že uložil dlužníku Danielu Opletalovi (dále jen dlužník) povinnost po dobu 5 let nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů platit prostřednictvím insolvenční správkyně Ing. Jany Horákové (dále jen správkyně) od 1.2.2016 nezajištěným věřitelům nejpozději vždy k 20. dni v měsíci částku určenou podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) z příjmů, které získá po schválení oddlužení v dále uvedeném poměru (bod II. výroku), změnil bod V. výroku usnesení tak, že nově přikázal Fehrer Bohemia, s.r.o., IČO 45280479 jako plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníka, aby od února 2016 po celou dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka srážky v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a aby nevyplácel sražené částky dlužníku (bod III. výroku) a konstatoval, že usnesení nabývá účinnosti okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci mimo jiné uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 5.11.2012 (A-1) zahájeno insolvenční řízení dlužníka, usnesením ze dne 7.1.2013 (A-12) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 8.3.2013 (B-7) insolvenční soud v bodu I. výroku isir.justi ce.cz schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, v bodu II. výroku dlužníku, který o to požádal podle § 398 odst. 4 IZ v návrhu na povolení oddlužení, stanovil jinou výši měsíčních splátek v pevné výši 5.800 Kč a nevyhověl přitom návrhu dlužníka, jenž požádal o snížení měsíčních splátek z důvodu zvýšených nákladů na bydlení, o stanovení měsíčních splátek ve výši 5.500 Kč. Soud I. stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že uložil dlužníku hradit měsíční splátky v pevné výši 5.800 Kč bez ohledu na výši příjmů dlužníka v daném měsíci s tím, že by měl být schopen počínaje dubnem 2013 uhradit všechny své závazky a náklady insolvenčního řízení v celé výši po dobu 5 let nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, bez ohledu na výsledek případného incidenčního sporu, dle bodu IV. výroku ze mzdy vyplácené zaměstnavatelem dlužníka Fehrer Bohemia, s.r.o., IČO 45280479, nejpozději dne 22.4.2013.

Usnesením ze dne 10.12.2013 (B-10) soud I. stupně změnil mimo jiné usnesení ze dne 8.3.2013 (B-7) v bodě III. výroku týkající se splátkového kalendáře tak, že nadále nebude neuspokojována část pohledávek P3 věřitele CETELEM ČR, a.s., IČO 25085689, do výše 38.832 Kč a současně změnil poměr uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Soud I. stupně v odůvodnění odvoláním napadeného usnesení uvedl, že podle zprávy správkyně Ing. Jany Horákové ze dne 19.2.2013 (B-4) dlužník v době předcházející rozhodnutí o schválení jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře řádně plnil své povinnosti a spolupracoval se správkyní i s insolvenčním soudem, k čemuž insolvenční soud při rozhodování o snížení stanovených měsíčních splátek pod zákonem stanovenou výši přihlédl, avšak z dalších průběžných zpráv správkyně o plnění oddlužení ze dne 8.8.2013 (B-9), 10.2.2014 (B-11), 8.8.2014 (B-12), 9.2.2015 (B-13) a 8.8.2015 (správně 10.8.2015; B-14) vyplynulo, že dlužník dlouhodobě neplní povinnosti podle § 412 odst. 1 písm. d) IZ a nepředkládá přehled příjmů. Proto insolvenční soud vyzval dlužníka dne 14.10.2015 (B-15), aby předložil přehled příjmů za měsíce březen 2013 až červen 2015, avšak dlužník zůstal nečinný, a proto soud vyzval zaměstnavatele dlužníka Fehrer Bohemia, s.r.o., IČO 45280479 k doložení příjmů dlužníka za období březen 2013 až listopad 2015 a z předloženého mzdového listu (B-18) zjistil, že dlužník pobíral v měsících září až listopad 2015 mzdu v průměrné výši 24.450 Kč. Přihlédl k tomu, že při rozhodování o schválení oddlužení a při stanovování nižších splátek vycházel z průměrné mzdy dlužníka ve výši 18.800 Kč a tedy, že se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek schváleného oddlužení, a proto podle § 407 odst. 3 IZ rozhodl o změně schváleného splátkového kalendáře. Přihlédl zejména k tomu, že dlužník od schválení oddlužení neposkytuje řádnou součinnost správkyni ani insolvenčnímu soudu a neplní řádně všechny své povinnosti, avšak nepovažoval za účelné zrušit oddlužení dlužníka podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ, jež by odporovalo vedení insolvenčního řízení a zásadě co nejrychlejšího a nejvyššího uspokojení věřitelů. Ze mzdových listů dlužníka dovodil, že příjmová situace dlužníka se zlepšila natolik, že nižší, nežli zákonem stanovené splátky pozbyly původního účelu a došlo by tak v konečném důsledku k neopodstatněnému prodlužování insolvenčního řízení dlužníka, jenž by tím byl nedovoleně zvýhodněn.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci podal dlužník včas odvolání, jež doplnil podáním ze dne 11.2.2016 (B-21) a požádal o jeho přehodnocení s tím, že si je vědom povinnosti podávat potvrzení o výši příjmů, že se mu samozřejmě navýšila průměrná mzda díky 13. a 14. platu, že opomněl soudu a správkyni tuto skutečnost sdělit včetně nové adresy bydliště, že díky snížení splátek mohl v poklidu žít, založit novou rodinu, avšak nová výše splátek to již neumožní a po úhradě změněných splátek mu zbyde jen 10.660 Kč, z toho po zaplacení nájmu ve výši 9.370 Kč mu zbyde částka 1.290 Kč, přítelkyně dlužníka pobírá mateřskou ve výši 7.100 Kč, a proto dlužníku a jeho rodině nevystačí příjmy na náhradu ošacení, plen a na jídlo pro tři osoby. Uvedl dále, že částka 5.800 Kč postačovala na úhradu 100% závazků věřitelů a na náhradu nákladů insolvenčního řízení a správkyně.

Vrchní soud v Praze, proto aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu (odst. 3). Dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50% jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží (odst. 4).

Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Jelikož insolvenční zákon přiznává právo odvolání proti rozhodnutí o změně schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře jen vymezenému okruhu věřitelů, posoudil odvolací soud nejprve, zda je dlužník subjektivně oprávněn podat odvolání, tj. zda mu mohla být rozhodnutím soudu způsobena určitá újma, kterou by bylo možno reparovat v odvolacím řízení (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 93/2009) a dospěl k závěru, že tím, že se vydaným usnesením změnila výše splátek splátkového kalendáře nikoliv tak, že by byly sníženy, ale byly naopak soudem dlužníku navýšeny a dlužník se v odvolacím řízení dovolává v důsledku toho zhoršení jeho osobních a majetkových poměrů, jež mu nadále neumožňují hradit jeho základní potřeby a potřeby osob na něm závislých, je subjektivně k podání odvolání oprávněn.

Odvolací soud posoudil, že oddlužení je určeno především pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a zájmem nezajištěných věřitelů je, aby se jim dostalo v co nejkratší době co nejvyššího možného uspokojení. Při řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře poskytuje dlužník nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce měsíčně dílčí plnění v poměru podle výše jejich zjištěných pohledávek. Doba, po kterou bude dlužník měsíční splátky realizovat, může být však kratší nežli 5 let avizovaných právní úpravou insolvenčního zákona (§ 398 IZ) a pokud v průběhu plnění splátkového kalendáře dojde k úhradě nezajištěných pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení v plné zjištěné výši, bude insolvenční řízení ukončeno podle § 413 IZ dříve. V měsíčních splátkách bude uhrazena také odměna a hotové výdaje insolvenčního správce (§ 3 vyhl. č. 313/2007 Sb.), které odečte insolvenční správce od peněžních prostředků, které jsou zasílány zaměstnavatelem dlužníka (§ 406 odst. 3 písm. d/ IZ).

Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné, je vydáváno s klauzulí změněných poměrů, protože v průběhu plnění splátkového kalendáře může dojít k podstatné změně poměrů dlužníka oproti těm, které tu byly v době schválení tohoto způsobu oddlužení. Proto v případě, že by se v průběhu dalšího řízení podstatně změnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, může soud i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podle § 407 odst. 3 IZ změnit co do výše splátek.

V daném případě soud I. stupně dohlédací činností dle § 11 IZ zjistil změnu poměrů na straně dlužníka, spočívající ve vyšším jeho příjmu ze závislé činnosti, aniž by dlužník tuto skutečnost soudu nebo správkyni oznámil. Insolvenční soud nepovažoval za účelné v dané věci postupovat podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ a zrušit schválené oddlužení, nýbrž změnil své rozhodnutí, jímž dlužníku umožnil podle § 398 odst. 4 IZ hradit jinou výši měsíčních splátek, nežli by u něj připadala v úvahu vzhledem k jeho příjmům a uložil mu dále splácet nezajištěným věřitelům měsíční splátky podle § 398 odst. 3 IZ z dosahovaných příjmů, avšak opomněl se ve svém rozhodnutí zabývat celkovou situací dlužníka, aniž by zhodnotil jeho výdaje deklarované již v návrhu na povolení oddlužení a v době rozhodování soudu o jiné výši splátek. Odvolací soud nepřehlédl, že dlužník zůstal na výzvy soudu zcela nečinný, to však soud za situace, že nepřistoupil podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ ke zrušení schváleného oddlužení dlužníka, nezbavuje povinnosti v řízení hodnotit pro účely uložení změny splátkového kalendáře podle § 407 odst. 3 IZ nejenom již dosud známé skutečnosti, nýbrž i ověřit aktuální poměry dlužníka v době rozhodování a posoudit, zda objektivně při zohlednění všech hledisek (výdajů dlužníka, jeho změněné rodinné situace, atd.) odůvodňují změnu výše měsíční splátky oddlužení, jež by dlužníku umožňovala řádně splátkový kalendář plnit, tedy nikoli v takové míře, aby byl dlužník neodůvodněně postaven před situaci, že nebude v jeho silách splátkový kalendář plnit a ocitne se v konkursu, což by v daném případě, jak soud I. stupně poznamenal, bylo na újmu nezajištěných věřitelů.

Odvolací soud zároveň zjistil, že dlužník sice zůstal nečinný a nereagoval na výzvu insolvenčního soudu ze dne 14.10.2015 (B-15), avšak z jejího obsahu vyplynulo, že byl vyzván toliko k předložení přehledu svých příjmů za měsíce březen 2013 až červen 2015, a proto i v případě, že by dlužník vyžádané doklady předložil, nedostalo by se insolvenčnímu soudu žádných informací o jeho aktuálních poměrech, mimo již zmíněné příjmy ze závislé činnosti, podstatných pro další jeho rozhodování o tom, zda jsou splněny podmínky pro změnu splátkového kalendáře z důvodu podstatné změny poměrů dlužníka podle § 407 odst. 3 IZ, či nikoliv.

Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž posoudí, zda došlo k celkové změně poměrů u dlužníka oproti těm, za nichž bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře; při schválení jiné výše splátek bude postupovat přiměřeně podle § 398 odst. 4 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. května 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková