4 VSPH 372/2015-A-17
KSPL 65 INS 34463/2014 4 VSPH 372/2015-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Věry Boukoubza Kubické, bytem Klatovská třída 2308/172, 301 00 Plzeň, zast. Mgr. Ing. Pavlem Cinkem, advokátem, sídlem Sady 5. května 36, 301 00 Plzeň, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 34463/2014-A-10 ze dne 28. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 34463/2014-A-10 ze dne 28. ledna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil dlužnici Věře Boukoubza Kubické (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 19.12.2014 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně odkazem na § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že dlužnice v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na prohlášení konkursu uvedla, že je nemajetná a prohlásila, že vlastní toliko oblečení v hodnotě 5.000,-Kč a obchodní podíl ve společnosti SENTACO, spol. s r.o. ve výši 33% s nulovou hodnotou, neboť je společnost v konkursu. Výše jejích závazků vůči třem věřitelům přesahuje částku 260.000,-Kč. V současné době je nezaměstnaná a jejím jediným příjmem jsou občasné dary od rodinných příslušníků. Soud I. stupně uzavřel, že v daném případě nelze uvažovat s příjmem plynoucím do majetkové podstaty ze srážek z příjmů dlužnice, jenž by nepostačoval na odměnu a náklady insolvenčního správce.

Soud vysvětlil, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. V případě, že by byl úpadek dlužnice řešen konkursem, činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč, za každou přezkoumanou přihlášku správci náleží odměna ve výši 1.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Proto postupoval podle § 108 IZ a dlužnici uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, v němž se dovolávala svého práva přístupu k soudu, jež by jí bylo odepřeno za předpokladu, že by jí byla i přes její nepříznivou majetkovou situaci uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Uvedla, že je připravena hradit náklady insolvenčního řízení i správce pravidelnými měsíčními splátkami, že považuje vyměřenou zálohu ve výši 50.000,-Kč za nepřiměřenou, neopodstatněnou a nedůvodnou a navrhla, aby odvolací soud usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč (odst. 2). Nebude-li záloha náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu ověřil, že se dlužnice domáhala insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. V návrhu uvedla, že je nezaměstnaná, je evidována na Úřadu práce v Plzni, avšak nepobírá podporu v nezaměstnanosti a nemá žádný příjem, nevlastní žádný majetek, vlastní toliko oblečení v hodnotě 5.000,-Kč, bydlí u kamarádek a nemá trvalé bydliště, má závazky vůči třem věřitelům ve výši 260.457,48 Kč, a obchodní podíl ve společnosti SENTACO, spol. s r.o. ve výši 33% s nulovou hodnotou, neboť je společnost v konkursu.

V daném případě přichází v úvahu jako způsob řešení úpadku dlužnice toliko konkurs (popř. nepatrný konkurs), v němž tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle § 1 odst. 5 nebo

§ 2a vyhlášky bude činit nejméně 45.000,-Kč bez DPH. S ohledem na dosud zjištěnou absenci majetku dlužnice nelze mít za odůvodněný předpoklad, že by zpeněžením majetkové podstaty mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Aniž by odvolací soud ověřoval informaci o sociální a majetkové situaci dlužnice, jež je dle na sdělení třetí osoby (A-11) odlišná, nežli dlužnice v návrhu tvrdila, ztotožnil se s názorem soudu I. stupně, že lze v daném případě očekávat řešení úpadku dlužnice konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314 a § 315 IZ. V něm tvoří náklady insolvenčního řízení vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek, jejíž minimální výše činí rovněž 45.000,-Kč v případě, že v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo. Je přitom zřejmé, že výkon funkce insolvenčního správce vyžaduje vyjma nároku na jeho odměnu i vynaložení určitých hotových výdajů spojených zejména se soupisem majetkové podstaty a jejím následným zpeněžováním, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně případných neúčinných právních úkonů), s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši, přičemž nelze přehlédnout, že podle seznamu majetku dlužnice touto částkou nedisponuje. Pokud dlužnice v podaném odvolání prohlásila, že bude hradit náklady insolvenčního řízení a správce pravidelnými měsíčními splátkami, odvolací soud nepřehlédl, že dlužnice netvrdila a nedoložila žádný příjem, z něhož by tvrzené platby plynuly, a naopak zopakovala, že je nemajetná a nemá finanční prostředky.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková