4 VSPH 370/2015-A-11
KSLB 87 INS 660/2015 4 VSPH 370/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Letná 530/41, 460 01 Liberec 12, zast. JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem, Na Poříčí 116/5, 460 01 Liberec 2, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 660/2015-A-5 ze dne 15. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 660/2015-A-5 ze dne 15. ledna 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci odmítl insolvenční návrh dlužnice Ivany anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený zákonem stanovenými náležitostmi. Citoval zejména právní úpravu § 97 odst. 1 a 3, § 103 a § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a konstatoval, že dne 13.1.2015 podala dlužnice k insolvenčnímu soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V kolonce č. 7 formuláře uvedla, že má 7 věřitelů s peněžitými závazky ve výši 169.035,-Kč, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a není je schopna plnit. Dále uvedla, že jsou proti ní vedeny exekuce, je zaměstnaná u společnosti Desno Manufacturing Czech, s.r.o. a bez dalšího zadlužování není schopna své závazky plnit. Soud I. stupně uvedl, že dlužnice v podaném insolvenčním návrhu neuvedla údaj o splatnosti závazků popsaných v kolonkách č. 17 až 20 formuláře a neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že je v úpadku. Popsal, že soudní praxe dovodila možnost uvést rozhodující skutečnosti v připojených řádných seznamech, opatřených náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, nikoliv však odkazem na listinný důkaz. Protože dlužnice uvedené povinnosti nesplnila a předložený seznam závazků předepsané náležitosti neobsahuje, považoval soud I. stupně vylíčení rozhodujících skutečností dlužnicí o jejím úpadku v insolvenčním návrhu za nedostačující a aniž by dlužnici vyzval podle § 128 odst. 2 IZ k jeho opravě a doplnění odmítl insolvenční návrh dlužnice podle § 128 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včas dne 3.2.2015 (A-6) blanketní odvolání, jež nedoplnila ani přes výzvu soudu I. stupně ze dne 4.2.2015 (A-7), jež jí byla doručena prostřednictvím jejího zástupce dne 5.2.2015.

Odvolací soud dle § 212 a 212a o.s.ř. přesto přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž v souladu s § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 97 odst. 5 IZ insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 4 IZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je úpadku.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne (odst.2). K postupu soudu podle § 128 odst. 2 IZ se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí pod č.j. KSUL 77 INS 6209/2011, 29 NSČR 45/2011-A-20 ze dne 21.12.2012, v němž formuloval závěr, že není-li insolvenční návrh projednatelný, je namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ a nikoli zkoumání a odstraňování vad příloh podle § 128 odst. 2 IZ.

Z insolvenčního spisu v daném případě plyne, že se dlužnice podáním doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem-pobočce v Liberci dne 13.1.2015(A-1) domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře na předepsaném formuláři. Odvolací soud ověřil, že v kolonce č. 7 formuláře dlužnice uvedla, že má 7 věřitelů s peněžitými závazky celkem ve výši 169.035,-Kč, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, není je schopna plnit a jsou proti ní vedeny exekuce. V kolonce 17 uvedla u jednotlivých věřitelů výši svých závazků vůči nim, avšak neuvedla údaje o jejich splatnosti. K insolvenčnímu návrhu připojila seznam závazků (označený jako seznam pohledávek) a seznam majetku, oba opatřené prohlášením dlužnice o tom, že jsou správné a úplné; dále připojila listiny, jež se vztahovaly k jednotlivým jejím závazkům a měly doložit úpadek nebo hrozící úpadek dlužnice (A-2). V seznamu závazků dlužnice rovněž neuvedla žádné údaje o splatnosti jednotlivých závazků.

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá a vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. V daném případě insolvenční návrh postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které by osvědčovaly úpadek dlužnice nebo její hrozící úpadek dle § 103 odst. 2 IZ, pokud dlužnice založila svůj návrh jen na zcela obecném tvrzení, že jsou její závazky vůči věřitelům po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, není je schopna plnit a jsou proti ní vedeny exekuce, aniž splnila povinnost uvést konkrétní splatnost jednotlivých závazků a tuto povinnost nesplnila ani prostřednictvím seznamu závazků, jenž postrádá i údaj o tom, zda dlužnice pohledávky svých věřitelů popírá, či je uznává, tj postrádá náležitosti předepsané v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Jde o nedostatek, pro který nelze v řízení o tomto návrhu pokračovat dle § 128 odst. 1, část věty před středníkem, IZ. Vzhledem k závěrům obsaženým v R 91/2009 nelze splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužnice nebo její hrozící úpadek, dovozovat z obsahu listin, které dlužnice připojila k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Tím, že dlužnice neuvedla v insolvenčním návrhu konkrétní data splatnosti jednotlivých svých závazků a z dlužnicí popsaných okolností věci nelze ověřit, že má ve smyslu § 3 odst. 1 IZ vůči svým věřitelům splatné peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit, resp. že ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) IZ zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, dospěl odvolací soud shodně se soudem I. stupně k závěru, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky, jež znemožňovaly pokračování v řízení a je neprojednatelný. Proto soud I. stupně správně insolvenční návrh dlužnice podle § 128 odst. 1 IZ odmítl, když nebylo lze postupovat podle § 128 odst. 2 IZ odstraněním vad návrhu. Vady insolvenčního návrhu mohla dlužnice odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, proto i kdyby dlužnice vady insolvenčního návrhu odstranila v odvolacím řízení, což se v projednávané věci nestalo, nemohlo by takové doplnění z hlediska věcné správnosti napadeného usnesení mít žádný význam (§ 146 odst. 2 IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné upozornit dlužnici na to, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby podala nový, řádný insolvenční návrh opatřený všemi zákonem předepsanými náležitostmi včetně potřebných příloh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci.

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná