4 VSPH 36/2016-B-56
KSHK 42 INS 31903/2012 4 VSPH 36/2016-B-56

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Emilie anonymizovano , anonymizovano , zemřelé dne 25.3.2015, naposledy bytem Libštát 112, 512 03 Libštát 112, o odvolání dědiček dlužnice a) Jiřiny anonymizovano , nar. 20.12.1974, b) Moniky anonymizovano , nar. 26.10.1977, obě bytem tamtéž proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 31903/2012-B-48 ze dne 19. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 31903/2012-B-48 ze dne 19. listopadu 2015 se v bodě IV. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení; odvolání směřující proti bodům I., II., III. výroku se odmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové vzal na vědomí zprávu insolvenčního správce IREKON, v.o.s. (dále též správce) předloženou insolvenčnímu soudu dne 17.6.2015 (bod I. výroku), určil odměnu a náhradu hotových výdajů správce částkou 46.740,75 Kč včetně DPH (bod II. výroku), konstatoval, že po právní moci usnesení bude odměna a náhrada hotových výdajů správce ve výši 39.031,50 Kč vyplacena z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu (bod III. výroku), a že bude po právní moci usnesení zajištěnému věřiteli MINING SERVICE LLC, reg.č. 4734220, sídlem 3411 Silverside Road, Wilmington, County of New Castle, Delaware, USA, DE 19810 (dále jen zajištěný věřitel), vydána z majetkové podstaty dlužnice částka 310.857,58 Kč (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení Krajský soud v Hradci Králové mimo jiné uvedl, že usnesením ze dne 15.3.2013 (A-12) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 20.5.2013 (B-9) potvrdil usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadní insolvenční správkyně Ing. Hany Slavíkové a o ustanovení nového správce IREKON, v.o.s., usnesením ze dne 29.5.2013 (B-10) insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty a na základě pokynu zajištěného věřitele byl zpeněžen spoluvlastnický podíl dlužnice o velikosti ideální isir.justi ce.cz

1/2 na nemovitostech zapsaných na LV č. 212 pro katastrální území Libštát, obec Libštát, okres Semily, a to na pozemcích p.č. 1645/4, 1645/5, 1672, 1674, 1675, 1677, 1678, 1680, 1684/2, 1691/1, 1691/2, 1691/3, 1692, 1708, 1710, 1717, 1719, 1720/1, 1720/2, 1720/3, 1720/4, 1720/5, 1720/6, 1720/8, 1723, 2309/3 a 2312/2 a na pozemcích ve zjednodušené evidenci-původ parcely Pozemkový katastr p.č. 1684, 1709, 1714 a 1725 (dále jen nemovitosti), usnesením ze dne 13.11.2014 (B-25), ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.3.2015 (B-37), vyslovil insolvenční soud souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 310.857,58 Kč zajištěnému věřiteli, avšak dříve, nežli usnesení nabyla právní moci, dlužnice zemřela dne 25.3.2015. Dne 17.6.2015 (B-44) předložil správce konečnou zprávu s vyúčtováním odměny s tím, že byla v průběhu insolvenčního řízení zpeněžena část majetkové podstaty v souladu s pokynem zajištěného věřitele, příjmy majetkové podstaty činí částku 335.333,50 Kč, náklady na správu, údržbu a prodej majetkové podstaty vynaloženy nebyly, odměnu správce vyúčtoval podle § 1 odst. 3, odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce (dále jen vyhl.) ve výši 45.000 Kč spolu s DPH ve výši 9.450 Kč, jež byla v částce 7.709,25 Kč uhrazena ze zpeněžení zajištěné nemovitosti a vyjma výtěžku připadajícího na zajištěného věřitele, který bude zajištěnému věřiteli vydán, není v tomto insolvenčním řízení žádný příjem dlužnice, který by mohl být rozdělen mezi věřitele.

Soud I. stupně uvedl, že insolvenční zákon výslovně neřeší postup insolvenčního soudu pro případ, že dlužník zemře v průběhu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, proto insolvenční soud postupoval přiměřeně podle příslušných ustanovení, která tuto situaci upravují pro řešení úpadku konkursem. Podle § 310 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) přezkoumal správcem předloženou zprávu o dosavadním průběhu insolvenčního řízení, v níž neshledal žádné nedostatky, a proto ji vzal na vědomí. Uvedl, že správci náleží odměna podle § 3 písm. b) vyhl. ve výši 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, náhrada hotových výdajů činí podle § 7 odst. 4 vyhl. při oddlužení plněním splátkového kalendáře částku 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. O odměně předchozí insolvenční správkyně Ing. Hany Slavíkové insolvenční soud nerozhodoval, protože odměnu ani hotové výdaje nevyúčtovala. Uvedl dále, že odměnu a náhradu hotových výdajů správce nelze v plné výši uhradit z příjmů majetkové podstaty, ani ze zálohy složené na náklady insolvenčního řízení, a proto bude část určené odměny a náhrady hotových výdajů vyplacena z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu podle § 8 odst. 1 a 2 vyhl. O vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli rozhodl za použití § 305 odst. 1 ve spojení s § 298 IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podaly včas odvolání Jiřina anonymizovano a Monika anonymizovano (dále též odvolatelky) jako dědičky dlužnice a navrhovaly, aby veškeré pohledávky a závazky včetně listin byly předány notářce provádějící dědické řízení po dlužnici, protože po jejím úmrtí spadají tyto úkony do působnosti notáře v dědickém řízení . V doplnění odvolání Jiřina anonymizovano uvedla, že v příslušném katastru nemovitostí není evidován žádný prodej nemovitostí před úmrtím dlužnice, a proto nemovitosti náleží do dědictví.

K podanému odvolání se vyjádřil zajištěný věřitel, měl je za nedůvodné, protože je podle jeho názoru nutné před provedením řízení o dědictví řádně ukončit insolvenční řízení a vypořádat je, právě k tomuto kroku odvoláním napadené usnesení směřuje a soud I. stupně tedy podle jeho názoru postupoval ve věci správně. Uvedl, že zpeněžením nemovitých věcí dlužnice došlo k zániku jeho zástavního práva a výtěžek zpeněžení tohoto majetku mu musí být vydán tak, aby nedošlo k jeho poškození. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2006, sp. zn. 29 Odo 961/2006, ze dne 18.12.2008, sp. zn. 29 Cdo 2782/2008, a R 72/2007 vydaná v poměrech konkursního řízení podle zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jež řeší otázku nakládání s výtěžkem zpeněžení za situace, kdy po zpeněžení zástavní právo zajištěného věřitele zaniklo a dojde ke zrušení konkursu, dále odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.5.2013, č.j. 101 VSPH 92/2013-79, vydané v poměrech insolvenčního řízení. Měl za to, že i v případě úmrtí dlužnice by mu měl být vydán výtěžek zpeněžení nemovitostí, k nimž uplatnil zástavní právo, jež zpeněžením zaniklo, a vyjádřil obavu, že by mu v dědickém řízení takové právo nesvědčilo. Navrhoval proto usnesení soudu I. stupně v plném rozsahu potvrdit.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolatelky jsou účastnicemi insolvenčního řízení a zda uvedené rozhodnutí mohou napadnout odvoláním, a dospěl k závěru, že odvolatelky jsou osobami oprávněnými k podání odvolání, avšak jen proti bodu IV. výroku usnesení.

Vyšel přitom z § 14 odst. 1 IZ, dle něhož jsou účastníky insolvenčního řízení dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku, a z § 15 IZ nejde-li o přihlášeného věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto jejich právu jedná a rozhoduje.

Odvolací soud především konstatuje, že odvolatelky nelze považovat za věřitelky dlužnice ani za dlužnici samu (§ 14 odst. 1 IZ), neboť do procesního postavení dlužnice nemohou odvolatelky vstoupit podle § 107 odst. 1 až 4 o.s.ř., když povaha insolvenčního řízení, v němž se řeší (osobní) úpadek dlužnice oddlužením, zcela vylučuje, aby v něm bylo lze pokračovat i po smrti dlužnice (v takovém případně nelze, než insolvenční řízení zastavit podle § 107 odst. 5 o.s.ř., jak bude dále vyloženo), a že na místo dlužnice nemohly odvolatelky nastoupit ani dle § 310 IZ, neboť toto ustanovení lze aplikovat jedině v případě konkursu, a nikoliv v případě oddlužení. Třeba zdůraznit, že dle § 408 odst. 4 IZ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty lze v insolvenčním řízení postupovat podle ustanovení IZ upravujících konkurs jen pokud jde o konečnou zprávu (§ 302 až § 305 IZ) nebo o rozvrh (§ 306, § 307 IZ). Proto jiná ustanovení IZ upravující zrušení konkursu (§ 308 až 313 IZ) při oddlužení dlužnice aplikovat nelze ani přiměřeně, neboť schválené oddlužení pravidelně končí rozhodnutím o jeho splnění (§ 413 IZ) nebo rozhodnutím o jeho zrušení (§ 418 IZ).

S ohledem na to, že odvolatelky jako dědičky dlužnice v odvolání zpochybňovaly způsob, jakým insolvenční soud v napadeném usnesení naložil s majetkem tvořícím dříve majetkovou podstatu (dlužnice)-nyní pozůstalost (po dlužnici), a napadené usnesení se v bodě IV. výroku, jímž soud I. stupně určil,

že po právní moci usnesení bude zajištěnému věřiteli vyplacena z majetkové podstaty částka 310.857,58 Kč, přímo dotýká jejich dědických práv uplatněných v řízení o pozůstalosti, má odvolací soud za to, že tím odvolatelky založily své účastenství též v insolvenčním řízení ve smyslu § 15 IZ, avšak jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto jejich právu jedná a rozhoduje.

Pokud jde o body I., II., III. výroku napadeného usnesení, jimiž soud I. stupně vzal na vědomí zprávu správce a určil výši jeho odměny a náhrady hotových výdajů s tím, že tyto nároky budou vyplaceny z rozpočtových prostředků soudu I. stupně-tedy nikoli z pozůstalosti, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolatelkám proti této části rozhodnutí nesvědčí legitimace k podání odvolání, neboť těmito výroky není nijak dotčeno jejich subjektivní dědické právo, resp. jim jimi není způsobena jakákoli újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Závěr, že účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže z rozhodnutí soudu vzešla na jeho právech újma, je judikaturou konstantně přijímán (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19.5.1960, sp. zn. 11 Co 102/60, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod poř. č. 62/1960). Proto odvolací soud postupoval podle § 218 písm. b) o.s.ř. a odvolání odvolatelek proti bodům I., II., III. výroku napadeného usnesení odmítl, neboť bylo podáno osobami, jež k odvolání nebyly oprávněny.

Vrchní soud v Praze proto mohl věcně přezkoumat usnesení soudu I. stupně jen v napadeném bodě IV. výroku i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je plně opodstatněno.

Jak uvedeno shora, schválené oddlužení pravidelně končí buď rozhodnutím o jeho splnění (§ 413 IZ) anebo rozhodnutím o jeho zrušení (§ 418 IZ). Jestliže dlužník v průběhu oddlužení zemře, nestanoví IZ pro takovou situaci žádný postup, a proto se přiměřeně prosadí ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení (§ 7 IZ), konkrétně pak § 107 odst. 5 věta první o.s.ř., dle něhož neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Vrchní soud v Praze již ve svém usnesení ze dne 30.6.2014, č.j. KSHK 40 INS 4624/2011, 2 VSPH 166/2014-B-48 vyložil, že povaha věci neumožňovala v případě úmrtí dlužníka-fyzické osoby pokračování v řízení, neboť smrtí zanikla podle § 7 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 způsobilost dlužníka mít práva a povinnosti podle odst. 1 téhož ustanovení. V souvislosti se shora zmíněnou úpravou obsaženou v § 310 IZ dlužno přitom poznamenat, že sice upravuje další postup v insolvenčním řízení (na místo dlužníka nastupují do řízení jeho dědicové, a není-li jich, stát), ale i podle této úpravy je další činnost insolvenčního správce omezena pouze na to, že insolvenčnímu soudu předloží zprávu o dosavadních výsledcích projednání konkursu s vyúčtováním svých nároků, přičemž insolvenční soud předloženou zprávu přezkoumá, a schválí-li ji, zruší konkurs, zprostí insolvenčního správce funkce a věc postoupí soudu, který projednává dědictví. Pohledávky věřitelů ani pohledávky za podstatou včetně nároků insolvenčního správce tedy po úmrtí dlužníka nejsou uspokojovány v insolvenčním řízení, ale v řízení o dědictví podle § 175a a násl. občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2013, resp. v řízení o pozůstalosti podle části druhé hlavy III zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.z.ř.s.).

Odvolací soud konstantně zastává názor, že povaha schváleného oddlužení, a to jak ve formě plnění splátkového kalendáře, tak ve formě zpeněžení majetkové podstaty, jehož cílem je řešení úpadku dlužníka a jeho oddlužení (§ 1 IZ), zcela vylučuje, aby v něm mohlo být jakkoli pokračováno i po smrti dlužníka (např. s jeho dědici), neboť po smrti fyzické osoby je vždy zahájeno řízení o pozůstalosti (§ 138 z.z.ř.s.), v jehož rámci lze výlučně vypořádat celé jmění zůstavitele (§ 1475 NOZ). Je tedy zřejmé, že insolvenční řízení (řešící jen část majetkových poměrů dlužníka) ustupuje řízení o pozůstalosti (řešícímu definitivně veškeré jeho jmění). Ostatně po smrti dlužníka má dispoziční oprávnění k jeho majetku výlučně již osoba, která spravuje pozůstalost (§ 156 a násl. z.z.ř.s.), a nikoli insolvenční správce, jenž již nesmí jakkoli nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, neboť k ní již nemá žádné dispoziční oprávnění (§ 229 IZ).

Závěrem tedy shrnuto, jestliže dlužník v průběhu oddlužení zemře, insolvenční soud bez dalšího insolvenční řízení zastaví podle § 107 odst. 5 o.s.ř.; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně rozhodne o odměně správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce funkce (obdobně jako při rozhodnutí podle § 413 IZ). Toliko pro úplnost je třeba dodat, že pokud by byla nadto nařízena likvidace pozůstalosti (§ 195 z.z.ř.s.), pak by insolvenční řízení nezbylo než zastavit též podle § 198 odst. 2 z.z.ř.s.

Z insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti:

-dne 18.12.2012 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (A-1); -usnesením ze dne 15.3.2013 (A-12) byl zjištěn úpadek dlužnice a insolvenční správkyní byla ustanovena Ing. Hana Slavíková; -usnesením ze dne 20.5.2013 (B-9) potvrdil soud I. stupně změnu v osobě správce převoleného první schůzí věřitelů, novým správcem byl ustanoven IREKON, v.o.s.; -usnesením ze dne 29.5.2013 (B-10) bylo dlužnici povoleno oddlužení (bod I. výroku), oddlužení bylo schváleno zpeněžením majetkové podstaty (bod II. výroku), majetková podstata byla vymezena zastavenými nemovitostmi dlužnice (bod III. výroku), vše za situace, kdy se do insolvenčního řízení přihlásil jen jeden zajištěný věřitel (jiní věřitelé se nepřihlásili); -usnesením ze dne 13.11.2014 (B-25) vyslovil soud I. stupně souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ve výši 310.857,58 Kč; -usnesením ze dne 24.3.2015, sp. zn. 2 VSPH 541/2015-B-37 potvrdil Vrchní soud v Praze vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli; toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 1.4.2015; -dne 25.3.2015 dlužnice zemřela; -přípisem ze dne 14.5.2015 (B-42) upozornil soud I. stupně správce na to, že usnesení odvolacího soudu (B-37) nenabylo právní moci v důsledku úmrtí dlužnice, a že výtěžek zpeněžení nelze vydat zajištěnému věřiteli; -podáním ze dne 17.6.2015 předložil správce s ohledem na úmrtí dlužnice konečnou zprávu s vyúčtováním odměny (B-44);

-vyhláškou ze dne 9.7.2015 (B-45) vyrozuměl soud I. stupně věřitele o zveřejnění konečné zprávy s poučením o možnosti napadnout ji námitkami; -napadeným usnesením ze dne 19.11.2015 (B-48) vzal soud I. stupně na vědomí předloženou zprávu správce, určil správci odměnu a náhradu hotových výdajů částkou 46.740,75 Kč včetně DPH s tím, že v částce 7.709,25 Kč byla již dříve uspokojena ze zpeněžení zajištěné nemovitosti, a že částce 39.031,50 Kč bude vyplacena z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu, a konstatoval, že zajištěnému věřiteli bude vydána z majetkové podstaty dlužnice částka 310.857,58 Kč; usnesení, v jehož záhlaví figuruje jen zemřelá dlužnice, doručoval soud I. stupně (poprvé) též 3 dědičkám dlužnice; -dle svého sdělení ze dne 26.11.2015 (B-49) se jedna dědička vzdala dědictví pod dlužnici; -podáním ze dne 3.12.2015 (B-50) doplněným podáním ze dne 16.3.2016 (B-54) se proti napadenému usnesení odvolaly zbývající 2 dědičky (odvolatelky); -zajištěný věřitel ve vyjádření k odvolání (B-53) požadoval napadené usnesení potvrdit.

Ze shora podaného skutkového stavu věci je patrné, že bod IV. výroku napadeného usnesení nemůže obstát hned z několika důvodů: -o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli již bylo dříve rozhodnuto usnesením ze dne 13.11.2014 (B-25) ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 24.3.2015, sp. zn. 2 VSPH 541/2015-B-37, jež však nenabylo právní moci v důsledku dřívějšího úmrtí dlužnice; -smrtí dlužnice ztratil insolvenční správce dispoziční oprávnění (§ 409 odst. 2 IZ) k majetku, který sloužil k zajištění, jakož i k peněžním prostředkům získaným z jeho zpeněžení (§ 408 odst. 4 IZ); -dluhy dlužnice (zůstavitelky), které měla v době smrti, jakož i dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měla plnit dlužnice (zůstavitelka), kdyby jí v tom nezabránila smrt (tedy včetně pohledávky zajištěného věřitele), lze zapravit jen v rámci řízení o pozůstalosti (§ 112, § 152, § 171 odst. 2 písm. a), § 174, § 238 a násl. z.z.ř.s.).

Jinými slovy řečeno, rozhodnutí insolvenčního soudu o uspokojení pohledávky zajištěného věřitele z aktiv pozůstalosti dlužnice (§ 171 odst. 1 z.z.ř.s.) je nezákonné, když k takovému rozhodnutí je povolán výlučně příslušný obecný soud rozhodující v řízení o pozůstalosti.

K argumentaci zajištěného věřitele poukazujícího na právní závěry vyjádřené v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2006, sp. zn. 29 Odo 961/2006, ze dne 18.12.2008, sp. zn. 29 Cdo 2782/2008, a R 72/2007 odvolací soud konstatuje, že je na posuzovanou věc nelze aplikovat z důvodu jejich odlišného skutkového stavu. Pokud jde o odkaz zajištěného věřitele na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16.5.2013, č.j. 38 ICm 1236/2012, 101 VSPH 92/2013-79 (KSPH 38 INS 12380/2011), ten byl nadto rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2015, č.j. 29 ICdo 10/2014-108 zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadený bod IV. výroku usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud I. stupně již jen rozhodne o zastavení insolvenčního řízení a o zproštění insolvenčního správce funkce.

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 6. června 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková