4 VSPH 359/2015-B-54
KSPL 29 INS 3568/2012 4 VSPH 359/2015-B-54

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem 335 01 Kozlovice 39, o odvolání věřitele Citibank Europe plc, reg. č. 132781, se sídlem North Wall Quay 1, Dublin, Irsko, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. prosince 2014, č.j. KSPL 29 INS 3568/2012-B-42,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. prosince 2014, č.j. KSPL 29 INS 3568/2012-B-42, se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni, osvobodil dlužníka Zdeňka anonymizovano (dále jen dlužník) od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně toliko uvedl, že usnesením ze dne 6.11.2014 (B-35) vzal na vědomí splnění oddlužení a že dlužník podáním ze dne 28.11.2014 (B-39) navrhl vydání usnesení podle § 414 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Vyšel ze zjištění, že dlužník splnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, a proto návrhu vyhověl a dlužníka osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž konstatoval, že se toto osvobození vztahuje též na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky nepřihlásili, ač tak měli učinit, a také na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

Toto usnesení napadl věřitel č. 7 Citibank Europe plc (dále jen odvolatel) včasným odvoláním a navrhl, aby je odvolací zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo aby je změnil tak, že se dlužník neosvobozuje od placení pohledávek, resp. aby dlužníkovu žádost o osvobození zamítl. Argumentoval především tím, že nezajištění věřitelé byli uspokojeni toliko v rozsahu

16,1159 %, ačkoli předpokládaný výtěžek zpeněžení měl být podle původních odhadů insolvenčního správce vyšší, a že není zřejmé, jak bylo naloženo s movitými věcmi dlužníka, jež jsou zmíněny ve zprávách insolvenčního správce ze dne 13.6.2012 a 20.6.2012. Napadené usnesení považoval odvolatel za nepřezkoumatelné, neboť se nevypořádalo s otázkou míry uspokojení věřitelů v případě řešení úpadku konkursem, a nepředcházelo mu nařízení ústního jednání ke slyšení dlužníka a insolvenčního správce.

Dlužník se k podanému odvolání nevyjádřil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 414 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

Z citovaného ustanovení vyplývá, že osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, je pravidelně možné ve všech případech, kdy dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a ekonomický výsledek oddlužení je takový, že se nezajištěným věřitelům dostane plnění ve výši nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ), event. nejméně 50 % hodnoty jejich pohledávek v případě nižších splátek (§ 398 odst. 4 IZ), pokud se dlužník s nezajištěnými věřiteli nedohodl na nižším plnění (§ 392 odst. 1 písm. c/ IZ).

Podle § 415 IZ, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Uvedené ustanovení upravuje postup insolvenčního soudu v případech, kdy by dlužníkovi nebylo lze přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek pravidelným postupem podle § 414 IZ, tedy v těch výjimečných případech, kdy se věřiteli očekávaný ekonomický výsledek oddlužení bez zavinění dlužníka nedostaví a dlužníkovo neosvobození od placení pohledávek by se v daných poměrech jevilo jako nepřiměřená tvrdost.

V dané věci postavil soud I. stupně napadené usnesení na paušálním zjištění, že dlužník splnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, aniž by se jakkoliv zabýval jeho ekonomickým výsledkem.

Z obsahu insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti: -usnesením ze dne 18.4.2012 (A-12) byl zjištěn úpadek dlužníka a jeho manželky Ivany Francové a povoleno jeho řešení oddlužením; -usnesením ze dne 2.7.2012 (B-11) bylo schváleno oddlužení dlužníka a jeho manželky zpeněžením majetkové podstaty tvořené rodinným domem na adrese Kozlovice č.p. 39 na st. parcele č. 40 a parcelami č. st. 40, 776/1, 777/2, 778/1 a 778/2, zapsanými na listu vlastnictví číslo 131, katastrální území Nepomuk, část obce Nepomuk-Kozlovice, a to na základě zjištění, že insolvenční správce navrhl, aby soud rozhodl o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když předložil zprávu o dosavadním průběhu insolvenčního řízení obsahující označení majetku náležejícího do majetkové podstaty, z něhož vyplynulo, že uvedený způsob řešení oddlužení je pro věřitele výhodnější oproti schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře; o způsobu oddlužení rozhodl soud, neboť schůze věřitelů o způsobu řešení oddlužení nerozhodla; -podle konečné zprávy ze dne 4.3.2014, proti níž nebyly podány žádné námitky a která byla schválena usnesením ze dne 29.4.2014 (B-27), byly zastavené nemovitosti zpeněženy za 990.000,-Kč a po vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli bylo k rozdělení mezi nezajištěné věřitele určeno 202.395,62 Kč; -podle rozvrhového usnesení ze dne 1.7.2014 (B-30) činil poměr uspokojení nezajištěných pohledávek 16,1159 % jejich hodnoty.

Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že ekonomický výsledek oddlužení, podle něhož byli nezajištění věřitelé uspokojeni jen do výše 16,1159 % hodnoty svých pohledávek, očividně neodpovídá jejich legitimnímu očekávání na počátku oddlužení a ani zákonným kritériím pro povolení (a schválení) oddlužení, dle nichž by nezajištění věřitelé neměli obdržet méně než 30 % hodnoty svých pohledávek, přičemž z obsahu spisu se podává, že žádný z nezajištěných věřitelů nesouhlasil s nižším plněním. Za takového stavu nebylo možno postupovat podle § 414 IZ a dlužníka bez dalšího (automaticky) osvobodit od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, ale bylo třeba postupovat podle § 415 IZ, jak vyloženo shora. Jinak řečeno, před rozhodnutím o případném osvobození dlužníka, měl soud I. stupně nejprve nařídit slyšení dlužníka a insolvenčního správce a měl se důsledně zabývat všemi rozhodnými okolnostmi věci, kvůli nimž nezajištění věřitelé obdrželi méně než 30 % hodnoty svých pohledávek. Měl se tedy věnovat nejen tomu, zda věřitelé z oddlužení obdrželi více, než kolik by získali z konkursu, ale především tomu, zda dlužník prokázal, že požadované minimální hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil.

Protože ke zjištění skutkového stavu věci je třeba postupovat podle § 415 IZ a provést šetření a důkazy, jež soud I. stupně dosud neprováděl a toto nelze provést v odvolacím řízení, odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení soudu I. stupně, který o návrhu dlužníka znovu rozhodne po slyšení dlužníka a insolvenčního správce a po provedení nezbytného šetření a dokazování k tomu, zda jsou splněny všechny podmínky uvedené v § 415 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. června 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná