4 VSPH 35/2016-A-12
KSLB 87 INS 26774/2015 4 VSPH 35/2016-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , IČO: 86844440, bytem Donín 112, PSČ 463 34, Hrádek nad Nisou, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 26774/2015-A-7 ze dne 30. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 26774/2015-A-7 ze dne 30. listopadu 2015 se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužnici neukládá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci uložil dlužnici Aleně anonymizovano (dále jen dlužnice), aby podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice domáhala insolvenčním návrhem ze dne 26.10.2015 (A-1) zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře, že byla dlužnice vyzvána k opravě a k doplnění návrhu na povolení oddlužení usnesením ze dne 3.11.2015 (A-5), aby mimo jiné doložila příjmy za rok 2015 a zároveň byla poučena o následcích nesplnění výzvy, že dlužnice sice návrh na povolení oddlužení doplnila podáním doručeným soudu dne 23.11.2015 (A-6), avšak listiny dokládající její příjmy za rok 2015 nedoložila. Tím dlužnice nesplnila podmínky pro povolení oddlužení a úpadek dlužnice bude řešen konkursem. Soud I. stupně konstatoval, že účelem institutu zálohy je především zajistit uhrazení nákladů spojených se správou majetkové podstaty, hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, jehož minimální odměna činí 45.000 Kč. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh soud I. stupně zjistil, že majetek dlužnice tvoří pouze obvyklé vybavení domácnosti (dle odhadu dlužnice nepatrné hodnoty), osobní automobil v hodnotě cca 10 tis. Kč a notebook v hodnotě 3 tis. Kč a je zřejmé, že dlužnice nedisponuje finančními prostředky, které by mohl insolvenční správce použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce k zajištění průběhu insolvenčního řízení. Měl za to, že majetek dlužnice nebude dostačovat ani k uhrazení odměny insolvenčního správce. Stanovenou zálohu ve výši částku 20.000 Kč považoval za dostačující k úhradě prvotních nákladů insolvenčního správce vzniklých v souvislosti se zjišťováním a zpeněžováním majetku dlužníka s tím, že později vzniklé náklady bude možno hradit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala, neboť s ním nesouhlasila a navrhovala je změnit tak, že se jí záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá, popřípadě je zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že pro účely povolení řešení jejího úpadku oddlužením měla za dostačující předložené prohlášení o svých příjmech, avšak následně opomněla předložit listiny prokazující její tvrzení o výši příjmů, a proto tyto listiny připojila k podanému odvolání.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněné:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Podle § 389 odst. 1 IZ může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Podle § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne. V takovém případě podle § 396 IZ soud rozhodne o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit dlužníkovi (který není osobou uvedenou v druhé a třetí větě § 108 odst. 1 IZ), jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice v podaném insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení ze dne 26.10.2015 (A-1) uvedla, že je podnikatelkou, nemá žádné zaměstnance a nemá závazky z podnikání, má vyživovací povinnost k nezletilé dceři, nemá žádné dlužníky, má 17 věřitelů s 20 nezajištěnými závazky v celkové výši 790.655 Kč, vzniklými převážně z titulu půjček nebo úvěrů, jež jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužnice je není schopna zaplatit, má příjmy z podnikání, za rok 2012 činily 206.782 Kč, za rok 2013 činily 292.767 Kč, za rok 2014 činily 350.444 Kč, za rok 2015 za období od 1.1.2015 do 30.9.2015 činily 283.000 Kč a její měsíční příjem činí 16.667 Kč, vlastní jen obvyklé vybavení domácnosti a nemá žádný nemovitý majetek. K insolvenčnímu návrhu dlužnice připojila seznamy dle § 104 IZ, v seznamu závazků výslovně neuvedla, že by závazky vznikly z podnikání, k podanému odvolání doložila přiznání k dani z příjmů za období od 1.1.2015 do 30.9.2015 vykazující příjem za toto období ve výši 283.000 Kč, jenž po odpočtu výdajů činí za uvedené období částku 73.200 Kč.

Odvolací soud na základě učiněných zjištění dospěl k závěru, že v daném případě není vyloučeno řešení úpadku dlužnice oddlužením, neboť charakter jejích závazků (nikoliv z podnikání) tomu nebrání. Jelikož dlužnice k podanému odvolání doložila doklad o svých příjmech i za rok 2015, nasvědčující jejímu tvrzení o tom, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nebude nižší než 30 % jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ) a důvodně lze tedy předpokládat, že by byla v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře schopna podmínkám oddlužení dostát, shledal odvolací soud, že v řízení nebyly splněny zákonné podmínky (§ 108 odst. 1 poslední věty IZ) k uložení dlužnici povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 28. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková