4 VSPH 306/2016-A-23
KSPL 51 INS 28231/2015 4 VSPH 306/2016-A-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , IČO: 67122574, bytem 338 21 Osek 263, zastoupeného Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou, sídlem Míru 17, 337 01 Rokycany, o odvolání JUDr. Jaromíra Peškeho, soudního exekutora, Exekutorský úřad Plzeň-sever, sídlem Pod Vrchem 51, 312 00 Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. ledna 2016, č.j. KSPL 51 INS 28231/2015-A-11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. ledna 2016, č.j. KSPL 51 INS 28231/2015-A-11, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl návrh JUDr. Jaromíra Peškeho, soudního exekutora, Exekutorský úřad Plzeň-sever (dále jen exekutor), doručený soudu dne 4.1.2016, na vydání předběžného opatření, kterým by mu soud dovolil provést exekuci vedenou pod sp. zn. 064 EX-220/13 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením v dražbě nemovitých věcí povinného Petra anonymizovano (dále jen dlužník) zapsaných na LV č. 372 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Rokycany, pro obec Litohlavy a katastrální území 685364 Litohlavy, okres CZ0326 Rokycany, byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 51 INS 28231/2015 k dispozici v tomto řízení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 11.11.2015 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu s přílohami. Popsal obsah návrhu a příloh a uvedl, že dlužník nedoložil řádné seznamy závazků, majetku a zaměstnanců podle § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), a proto byl usnesením ze dne 7.1.2016 (A-10) podle § 128 odst. 2 IZ vyzván k jejich předložení ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení a poučen o jejich náležitostech. Dále uvedl, že shora uvedený návrh na vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 2 IZ odůvodnil exekutor tím, že byl opatřením Okresního soudu v Rokycanech ze dne 9.7.2013, č.j. 9 EXE 428/2013-10 pověřen vedením exekuce na majetek dlužníka, jež byla prováděna prodejem jeho nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. st. 280, jehož součástí je rozestavěná stavba a pozemku parc. č. 1095/10, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 372 pro katastrální území a obec Litohlavy, které byly při dražebním jednání dne 21.5.2014 vydraženy za částku 3.114.999,-Kč, přičemž toto nejvyšší podání učinila dlužníkova přítelkyně, přestože neměla finanční prostředky k jeho doplacení a učinila je proto, aby zabránila prodeji domu v dražbě. Nejvyšší podání nedoplatila ani v dodatečné lhůtě a dlužník podal proti usnesení o příklepu formální odvolání, jež bylo shledáno nedůvodným. Následně byla vydána další dražební vyhláška s termínem dražby 7.4.2015, přičemž dne 1.4.2015 podal dlužník první insolvenční návrh, jenž byl odmítnut, neboť dlužník řádně neuvedl své věřitele a data splatnosti (řízení bylo vedeno pod sp. zn. KSPL 51 INS 8660/2015). Další termín dražebního jednání byl stanoven na den 29.9.2015, avšak dne 24.9.2015 podal dlužník druhý insolvenční návrh. Řízení, jež bylo o něm vedeno pod sp. zn. KSPL 51 INS 24138/2015, však bylo zastaveno dne 15.10.2015 pro nedostatek podmínky řízení pro překážku věci zahájené, neboť dlužník podal odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí prvního insolvenčního návrhu. Další termín dražby byl stanoven na den 16.11.2015, avšak dlužník podal dne 11.11.2015 třetí insolvenční návrh, jímž opětovně zabránil konání již čtvrtého dražebního jednání. Zároveň s podáním třetího insolvenčního návrhu vzal dlužník zpět své odvolání proti odmítnutí prvního insolvenčního návrhu. Z toho exekutor dovozoval, že dlužník opakovaným řetězením svých insolvenčních návrhů účelově brání provedení exekuce. Zároveň vysvětloval, že navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů a uvedl, že stejně jako byla úspěšná první dražba, by byly úspěšné i další tři dražby, neboť před jejich zahájením vždy byli přihlášeni věřitelé a složeny jistoty.

Skutečnosti tvrzené v návrhu na vydání předběžného opatření měl soud I. stupně za doložené exekutorem předloženými listinami. Citoval § 82 odst. 2 písm. b) a § 109 odst. 1 písm. c) IZ a uvedl, že exekutor osvědčil, že byl pověřen provedením exekuce, že došlo k nařízení exekuce prodejem nemovitých věcí dlužníka, že v rámci první nařízené elektronické dražby konané dne 21.5.2014 tyto nemovitosti vydražila paní Alice Chlubnová za nejvyšší podání ve výši 3.114.999,-Kč, jež však nezaplatila ani v dodatečné lhůtě a která byla v minulosti osobou blízkou dlužníku. Exekutor také osvědčil, že další tři elektronické dražby nařízené na dny 7.4.2015, 29.9.2015 a 16.11.2015 se nekonaly, neboť dlužník vždy několik dní před jejich konáním podal insolvenční návrh (a to ve dnech 1.4.2015, 24.9.2015 a 11.11.2015), přičemž první insolvenční návrh byl odmítnut dne 16.6.2015, v listopadu 2015 pak vzal dlužník zpět odvolání proti tomuto usnesení a odvolací řízení bylo zastaveno a řízení o druhém insolvenčním návrhu bylo zastaveno z důvodu překážky věci zahájené. Konstatoval, že řízení o třetím dlužníkově insolvenčním návrhu stále probíhá a dlužník byl podle § 128 odst. 2 IZ vyzván k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 IZ. Potvrdil, že důvody zvláštního zřetele hodné pro vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ lze spatřovat i v dlužníkově opakovaném podávání insolvenčních návrhů, jež podal vždy několik dní před nařízenou dražbou, čímž znemožnil její konání. Zároveň však poukázal na současný stav daného insolvenčního řízení zahájeného na návrh dlužníka s tím, že z něj není zřejmé, že by dlužník svým procesním jednáním bránil projednání insolvenčního návrhu, k němuž sice nepředložil požadované seznamy, avšak k jejich předložení je soud povinen jej vyzvat a pokud by je předložil, bylo by v řízení pokračováno. Za tohoto stavu neshledal podmínky podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ pro vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření, a proto jej zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se exekutor včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že nařídí navrhované předběžné opatření. S odkazem na judikaturu uváděl, že smyslem a účelem § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy a zabránit tak pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmů třetích osob nebo dlužníka, přičemž u dlužnických insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Uváděl, že zákon nestanoví pro nařízení předběžného opatření podmínku, aby dlužník i v probíhajícím insolvenčním řízení bránil svým procesním jednáním projednání insolvenčního návrhu a namítal, že i projednávaný, v pořadí třetí, insolvenční návrh, je opět vadný a soud usnesením ze dne 7.1.2016 (A-10) dlužníku uložil, aby jej ve lhůtě 7 dnů doplnil o požadované přílohy, což dlužník ve stanovené lhůtě, ani do dne podání odvolání neučinil. Uváděl, že soud proto musí i tento návrh odmítnout podle § 128 odst. 2 IZ. Namítal, že dlužník zneužívá účinků zahájení insolvenčního řízení k tomu, aby zabránil prodeji nemovitých věcí v exekučním řízení, pročež měl za splněné podmínky, za nichž by soud mohl vyhovět jeho návrhu na vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 82 IZ může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odst. 1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu (odst. 2).

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny účinky spočívající v tom, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Předně je třeba uvést, že smysl § 82 odst. 2 písm. b) IZ spočívá v eliminaci účinků vyvolaných nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy v omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. V případě insolvenčních návrhů dlužníků může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Proto insolvenční zákon upravuje v § 82 odst. 2 písm. b) možnost omezit předběžným opatřením některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v § 109 odst. 1 písm. c) IZ z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu a z insolvenčního rejstříku ověřil správnost skutkových zjištění soudu I. stupně, jež v podstatné části reprodukoval shora a na něž pro stručnost odkazuje, z nichž plyne, že dlužník opakovaně zahajoval insolvenční řízení za situace, kdy již byla v průběhu exekuce nařízena dražba jeho nemovitého majetku. Zároveň však odvolací soud zohlednil, že řízení o druhém insolvenčním návrhu bylo zastaveno z důvodu překážky litispendence, z čehož nelze bez dalšího dovozovat obstrukční jednání dlužníka, přičemž v řízení o projednávaném insolvenčním návrhu dlužník prozatím řádně pokračuje. Dlužník k návrhu připojil listiny dokládající jeho úpadek a částečně také jeho majetkové poměry. Na výzvu soudu k předložení seznamů podle § 104 IZ sice dlužník ve stanovené lhůtě tyto seznamy nepředložil, požádal však o její prodloužení a následně je předložil (A-16). Za tohoto stavu řízení se odvolací soud ztotožnil se soudem I. stupně, že nejsou dány podmínky podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ pro vyhovění návrhu exekutora na vydání předběžného opatření, jelikož z dosavadního průběhu projednávaného insolvenčního řízení nevyplývá obstrukční jednání dlužníka.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Toliko pro úplnost odvolací soud dodává, že nepřehlédl skutečnost, že exekutor, jenž byl usnesením soudu I. stupně ze dne 11.2.2016 (A-17) vyzván k úhradě jednak soudního poplatku za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč (dle položky 5 sazebníku soudních poplatků) a jednak soudního poplatku za odvolání proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč (dle položky 22 bod 3/ ve spojení s položkou 5 sazebníku soudních poplatků), tedy k úhradě soudních poplatků v celkové výši 2.000,-Kč, zaplatil dne 16.2.2016 toliko soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč (A-20). Vzhledem k tomu, že byl exekutor jedním usnesením vyzván k úhradě soudního poplatku za návrh i poplatku za odvolání, považoval odvolací soud zaplacený soudní poplatek za poplatek za odvolání, jež proto projednal. Soud I. stupně tedy bude následně vymáhat zaplacení exekutorem dosud neuhrazeného soudního poplatku za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč (nedojde-li k jeho dodatečné dobrovolné úhradě).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 19. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková