4 VSPH 252/2015-P18-11
MSPH 94 INS 11559/2014 4 VSPH 252/2015-P18-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , IČO: 74553810, bytem Rabyňská 739/14, 142 00 Praha 4-Kamýk, o odvolání věřitele Intrum Justitia Czech, s.r.o., IČO: 27221971, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1-Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2015, č.j. MSPH 94 INS 11559/2014-P18-2,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2015, č.j. MSPH 94 INS 11559/2014-P18-2, se mění tak, že se přihláška pohledávky P18 věřitele č. 18 Intrum Justitia Czech, s.r.o., IČO: 27221971, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1-Nové Město, neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze vyšší soudní úřednicí Romanou Štipákovou odmítl přihlášku pohledávky P18 věřitele č. 18 Intrum Justitia Czech, s.r.o. (dále jen věřitel; bod I. výroku) a rozhodl, že právní mocí usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že o úpadku dlužníka rozhodl usnesením ze dne 25.6.2014 (A-9), jímž byli jeho věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů od rozhodnutí o úpadku a současně poučeni o následcích zmeškání lhůty, jejíž poslední den připadl na 25.7.2014. Dále uvedl, že přihlášku pohledávky (P18) ve výši 354.477,49 Kč předal věřitel provozovateli poštovních služeb k doručení dne 20.1.2015 a uzavřel, že přihláška pohledávky tedy byla soudu doručena po marném uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek a proto ji podle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odmítl a současně věřitele uvědomil o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se věřitel včas odvolal, namítal, že přihláška pohledávky nebyla podána opožděně, a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se jeho přihláška neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení dlužníka nekončí. S odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.1.2012, č.j. KSPA 56 INS 388/2008, 2 VSPH 1332/2011-P11-7, jehož právní závěry citoval, namítal, že dosud nepočala běžet lhůta k podávání přihlášek do insolvenčního řízení. Uváděl, že přílohy dlužníkova návrhu obsahovaly také vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku ze dne 27.8.2013 s uvedeným

IČO dlužníka, které bylo uvedeno také na exekučním příkazu ze dne 30.5.2013 sp. zn. 144 EX 5109/13 nebo na rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14.1.2014, sp. zn. 29 C 138/2013. Namítal, že tento údaj (IČO) tedy byl soudu znám v okamžiku zahájení insolvenčního řízení, avšak soud ho v důsledku nesprávné aplikace § 420 odst. 2 IZ nezapsal do systému ISIR a proto nebylo možné vyhledat dlužníka podle IČO porovnáním klientské databáze věřitele s údaji v systému ISIR. Uváděl, že v dané věci nemá postavení osoby, jíž se doručuje zvlášť a je tak zcela odkázán na informace zveřejněné v insolvenčním rejstříku a proto mu lhůta k podání přihlášky pohledávky počne běžet jedině za předpokladu, že by informace o dlužníkově IČO byla v informačním systému ISIR řádně zveřejněna ve smyslu § 420 odst. 1 IZ tak, aby mohla být zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, jež je součástí informačního systému spravovaného ministerstvem spravedlnosti, což se však dosud nestalo a v důsledku tohoto pochybení soudu I. stupně mu dosud nezačala běžet lhůta k přihlašování pohledávek. K tomu odkazoval na rozhodnutí vrchních soudů č.j. 3 VSOL 94/2011-P9-7, 3 VSOL 494/2010-P121-11 a 2 VSPH 1013/2010-P8-7. Uváděl, že lhůty v insolvenčním řízení nemohou skončit, dokud nejsou v insolvenčním rejstříku zapsány všechny předpokládané údaje s tím, že se jedná o naplnění zásad insolvenčního řízení, neboť nedostatečným informováním věřitelů v rozsahu menším, než IZ předpokládá, dochází k jejich znevýhodnění.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 173 odst. 1 IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ musí rozhodnutí o úpadku obsahovat také výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání (dle § 173 odst. 1 IZ). Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů (§ 136 odst. 3 IZ).

Podle § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Odvolací soud považuje za nutné uvést, že koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Ten je podle § 419 odst. 1 IZ informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu a díky tomu poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu. Jeho správcem je ministerstvo spravedlnosti. Na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti je jako součást tohoto informačního systému veřejnosti nabízena webová služba aplikace ISIR, která poskytuje podobné informace jako webové rozhraní aplikace ISIR přizpůsobené pro automatickou strojovou komunikaci. Podle bodu 1. podmínek této služby je určena pro subjekty, které potřebují automatické zpracování informací. Současně se v podmínkách uvádí, že služba předpokládá vytvoření vlastních kopií databází na straně uživatelů. Jako příklad typické akce se v bodu 1.5.1. podmínek uvádí druhá akce, která nese informace o dlužníkovi, kromě jiných též identifikační číslo.

Podmínky služby provozované v rámci informačního systému veřejné správy vycházejí z údajů, které se povinně zapisují do insolvenčního rejstříku, jmenovitě do seznamu dlužníků (§ 420 odst. 1 až 3 IZ). Je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; jde-li o fyzickou osobu, která má podle zvláštního právního předpisu sídlo, zapíše se do seznamu dlužníků i její sídlo; je-li dlužník fyzickou osobou, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků též dodatek odlišující jeho firmu, používá-li jej při svém podnikání, dále sídlo, jestliže se liší od bydliště, a identifikační číslo. Tyto údaje je insolvenční soud podle § 420 odst. 4 IZ povinen zapsat do seznamu dlužníků, resp. zveřejnit je v insolvenčním rejstříku, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku, i když se z obsahu insolvenčního návrhu nepodávají; v takovém případě je insolvenční soud povinen vyhledat je v příslušných informačních registrech a zveřejnit je v insolvenčním rejstříku. Účelem této úpravy je, jak výše naznačeno, umožnit věřitelům, kteří zpracovávají data svých klientů v automatizovaných systémech, aby mohli porovnáváním údajů ve svých klientských databázích s údaji v systému ISIR pravidelně zjišťovat, zda ohledně jejich klienta (dlužníka) bylo zahájeno insolvenční řízení, a posléze sledovat jeho průběh.

Nejvyšší soud ČR již v usnesení ze dne 27. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2010, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož ve vztahu k osobám, které v době zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku nebyly účastníky insolvenčního řízení, se zveřejněním rozhodnutí o úpadku plní oznamovací povinnost insolvenčního soudu ve smyslu ustanovení § 421 odst. 1 písm. a) IZ ve spojení s ustanovením § 71 odst. 3 IZ a nikoli povinnost insolvenčního soudu směřující k doručení tohoto rozhodnutí (ve smyslu ustanovení § 71 odst. 1 IZ). Současně vysvětlil, že zákonem není předepsán způsob, jakým má uživatel provádět vyhledávání dlužníků v insolvenčním rejstříku. Použije-li k vyhledávání některý (či více) z údajů umožňujících spolehlivou identifikaci hledané osoby, nelze mu klást k tíži, že nepoužil ještě jiné údaje. U právnické osoby pak k údajům, jež mají přinést spolehlivý výsledek vyhledávání, patří identifikační číslo osoby a/nebo obchodní firma nebo název (potud, že dlužník i při zobrazení více záznamů plynoucích z možné zaměnitelnosti obchodní firmy nebo názvu nezůstane ve výsledcích vyhledávání uživateli insolvenčního rejstříku utajen). Výsledky vyhledávání na základě zadaných parametrů musí být přitom stejné bez ohledu na to, zda tyto byly zadány do formuláře základního či do formuláře hledání pokročilého . Dále Nejvyšší soud dovodil, že vzhledem k významu insolvenčního rejstříku při plnění jeho informativní funkce a k jeho povaze (srov. § 419 odst. 1 IZ) je nezbytné vykládat zjištěné nedostatky jeho fungování způsobem, jenž nebude chyby ve fungování veřejné správy (o jejíž informační systém jde) přičítat k tíži osob, jimž má takový systém spolehlivě sloužit.

Přitom za řádné fungování informačního systému veřejné správy odpovídá jeho správce a ten je (má být) nejen povinen, ale (na rozdíl od pouhého uživatele takového systému) též schopen, řádné fungování systému doložit.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.1.2014, sen. zn. 29 NSČR 11/2012, vyjde-li až v průběhu insolvenčního řízení najevo, že dlužník, který již nebyl považován za podnikatele, má závazky (dluhy) vzešlé z jeho podnikání (tj. že ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ "je" podnikatelem), nelze insolvenčnímu soudu (důvodně) vytýkat, že do té doby v insolvenčním rejstříku nezveřejnil údaj IČO dlužníka.

Vrchní soud v Praze ve smyslu výkladu výše zmíněného pak ve svých rozhodnutích (viz např. jeho usnesení ze dne 3.5.2010 č.j. 3 VSPH 139/2010-P22 nebo ze dne 28.5.2013, č.j. KSCB 26 INS 7087/2010, 3 VSPH 356/2012-P6) opakovaně dovozuje, že lhůta k podání přihlášky pohledávky počne věřiteli běžet jedině za předpokladu, že informace o dlužníku byla v systému ISIR řádně zveřejněna tak, aby mohla být věřitelem zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, které je součástí informačního systému spravovaného ministerstvem spravedlnosti, na základě údajů, které je insolvenční soud povinen zapsat do insolvenčního rejstříku (§ 420 IZ).

Jestliže takové údaje o dlužníkovi byly (řádně) zveřejněny v systému ISIR až v průběhu insolvenčního řízení, pak věřiteli, který až poté podal přihlášku pohledávky, a učinil tak až po uplynutí přihlašovací lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 1 písm. d/ IZ), je třeba přiznat lhůtu k podání přihlášky, kterou by k tomu měl k dispozici při řádném běhu věci, tj. lhůtu, která by mu-při současném zveřejnění řádných údajů o dlužníkovi-běžela od zahájení insolvenčního řízení (§ 110 IZ) a končila uplynutím konečné (propadné) lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku. Tato celková lhůta se pak počítá ode dne následujícího po zveřejnění řádných údajů o dlužníku v systému ISIR.

Z obsahu spisu přitom plyne, že dlužník sice v návrhu na povolení oddlužení (A-1) neuvedl své IČO, ale jako přílohy návrhu (A-3) předložil vícero listin, v nichž je jeho IČO: 74553810 uvedeno, a to exekuční příkaz ze dne 30.5.2013 č.j. 144 EX 5109/13-16, rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14.1.2014 č.j. 29 C 138/2013-56 a ze dne 1.11.2013 č.j. 56 C 126/2013-31, platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8.1.2014 č.j. 41 C 634/2013-17, rozhodčí nález ze dne 9. 7. 2013 sp. zn. E/2013/00974, vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 9.10.2013 č.j. 063 EX 239/13-12, výzvu povinnému ze dne 9.10.2013 č.j. 063 EX 239/13-13 a příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 144 EX 5109/13-25. Zejména však jako přílohu návrhu předložil také vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku o přerušení provozování živnosti na základě jeho oznámení od 26.8.2013 do 1.1.2015. Podnikání dlužníka se pak navíc podává také z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2011, 2012 a 2013, která dlužník rovněž přiložil k návrhu. Usnesením ze dne 25.6.2014 (A-9), které bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku, byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo povoleno jeho řešení oddlužením a věřitelé byli vyzváni k přihlašování svých pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku a poučeni o následcích zmeškání této lhůty. Konec stanovené lhůty k přihlašování pohledávek tedy připadl na 25.7.2014. Přihláška pohledávky věřitele (P18), datovaná dne 16.1.2015 (průvodní dopis je datován 19.1.2015) a podaná prostřednictvím pošty, byla soudu doručena dne 22.1.2015.

Z uvedených příloh dlužníkova návrhu podle odvolacího soudu nepochybně vyplývá, že dlužník je podnikatelem a má přiděleno IČO: 74553810, což rovněž vyplývá z výpisu z živnostenského rejstříku. Přesto, jak odvolací soud zjistil, nezveřejnil soud I. stupně údaj o dlužníkově IČO v insolvenčním rejstříku nejméně do 13.7.2015, kdy mu odvolací soud vrátil věc věřitelova odvolání bez věcného vyřízení (P18-6). Do té doby tak nebylo možno vyhledat dlužníka podle jeho IČO porovnáním klientské databáze věřitele s údaji v systému ISIR.

Jelikož věřitel nemá v dané věci postavení osoby, jíž se doručuje zvlášť, tak je zcela odkázán na informace zveřejněné v insolvenčním rejstříku. Pak ovšem platí, že by mu lhůta k podání přihlášky pohledávky počala běžet jedině za předpokladu, že by informace o dlužníkovi byla v systému ISIR řádně zveřejněna tak, aby mohla být věřitelem zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, jež je ve smyslu § 420 odst. 1 IZ součástí informačního systému spravovaného ministerstvem spravedlnosti. To se ovšem stalo až v důsledku vrácení věci soudu I. stupně bez věcného vyřízení odvolacím soudem dne 13.7.2015 (P18-6), kdy teprve po zveřejnění IČO dlužníka v insolvenčním rejstříku počala věřiteli běžet lhůta stanovená k přihlašování pohledávek v rozhodnutí o úpadku.

Z uvedeného je zřejmé, že závěr Městského soudu v Praze o opožděnosti přihlášky pohledávky věřitele není správný. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil napadené usnesení tak, že se přihláška pohledávky věřitele neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Nad rámec výše uvedeného odvolací soud doplňuje, že k rozhodnutí o odvolání věřitele mu byla věc poprvé soudem I. stupně předložena dne 6.2.2015. Z předkládací zprávy (P18-4) však vyplynulo, že napadené rozhodnutí vydané vyšší soudní úřednicí bylo předloženo odvolacímu soudu bez stanoviska předsedy senátu (samosoudce), jemuž náleží posoudit důvodnost odvolání dle § 9 odst. 1 zák. č. 121/2008 Sb. Dále odvolací soud z insolvenčního spisu ve shodě se stavem zápisu v živnostenském rejstříku zjistil, že dlužník má přiděleno IČO 74553810, k němuž se vážou 2 platná živnostenská oprávnění, u nichž je toliko vyznačeno přerušení jejich provozování od 26.8.2013 do 1.1.2015 (A-3), a že IČO dlužníka není zapsáno v seznamu dlužníků, ačkoliv se tak mělo stát z úřední povinnosti soudu I. stupně (§ 420 odst. 2 IZ). Odvolací soud s odkazem na ustálenou judikaturu k této problematice (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.4.2015, sp. zn. MSPH 94 INS 22002/2014, 1 VSPH 117/2015-P6, ze dne 31.3.2014, sp. zn. KSPL 27 INS 1250/2008, 1 VSPH 637/2014-P11 a ze dne 12.5.2015, sp. zn. KSUL 77 INS 29420/2013, 1 VSPH 2373/2014-P10) sdělil dne 13.7.2015 soudu I. stupně, že za popsaného stavu nelze uvažovat o uplynutí přihlašovací lhůty a o opožděnosti přihlášky odvolatele a vrátil mu spis bez věcného vyřízení k bezodkladnému zveřejnění IČO dlužníka v insolvenčním rejstříku a k postupu podle § 9 odst. 1 zák. č. 121/2008 Sb., event. podle § 95 IZ s tím, že pokud odvolání přesto nevyhoví, teprve pak nechť předloží spis opětovně odvolacímu soudu včetně řádného stanoviska předsedy senátu (samosoudce) ke způsobu vyřízení věci vyšší soudní úřednicí Romanou Štipákovou (P18-6). Soud I. stupně opětovně předložil věc odvolacímu soudu dne 22.7.2015 s předkládací zprávou (P18-8), kterou podepsala vyšší soudní úřednice Romana Štipáková, která v ní, mimo jiné, uvedla, že předseda senátu návrhu odvolatele 94 INS 11559/2014-P-18-3 ze dne 4.2.2015 nevyhověl a k přípisu Vrchního soudu v Praze ze dne 13.7.2015 č.j. MSPH 94 INS 11559/2014,-P18-6 sdělila, že dlužník ve svém návrhu na zahájení insolvenčního řízení ze dne 25.4.2014 neuvedl, že je osobou podnikající a že jeho dluhy vznikly z podnikání. V době podání návrhu na oddlužení splátkovým kalendářem byla jeho podnikatelská činnost přerušena od 26.8.2013 do 1.1.2015, dlužník v době podání návrhu nepodnikal a tedy podnikatelem nebyl. Mám za to, že podmínka dle §420 IZ, aby dlužník byl identifikován identifikačním číslem, je-li podnikatelem, naplněna nebyla. Dlužník byl identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, trvalým bydlištěm a tedy byl zcela přesně označen jako konkrétní osoba bez nebezpečí záměny s jinou osobou. Věřitelé dlužníka měli na přihlášení svých pohledávek lhůtu od podání návrhu do konce lhůty pro přihlášení pohledávek tři měsíce. Do řízení dlužníka se ve lhůtě pro přihlášení pohledávek přihlásilo celkem 17 věřitelů. Pod tuto předkládací zprávu vyšší soudní úřednice připsal samosoudce JUDr. Pavel Janout, že s předložením věci k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze souhlasí.

Odvolací soud zdůrazňuje, že stanovisko prezentované vyšší soudní úřednicí v předkládací zprávě (P18-8) je v přímém rozporu s ustáleným výkladem povinností insolvenčního soudu dle § 420 IZ, jak je uveden výše, na nějž byl navíc soud I. stupně upozorněn při vrácení věci bez věcného vyřízení dne 13.7.2015 včetně odkazů na relevantní judikaturu. Přestože je v dané věci s ohledem na konstantní judikaturu zcela nepochybné, že přihláška pohledávky věřitele nebyla podána opožděně, nepostupoval soud I. stupně podle § 95 IZ nebo podle § 9 odst. 1 zák. č. 121/2008 Sb., ale (zcela nadbytečně) opětovně předložil věc k rozhodnutí soudu odvolacímu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D. , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná