4 VSPH 250/2015-B-17o
KSPL 56 INS 18249/2011 4 VSPH 250/2015-B-17o l

USNESENI

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové vinsolvenčním řízení dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Perlová 63/8, 301 00 Plzeň, zastoupené JUDr. Pavlem Hanušem, advokátem se sídlem Kopeckého sady 15, 301 35 Plzeň, do něhož vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2015, č.j. KSPL 56 INS 18249/ 2o11-B-159, takto:

Usnesení Krajského soudu V Plzni ze dne 20. ledna 2015, č.j. KSPL 56 INS 18249/2011-B-159, s e Vbodě I. výroku p o t V r z uj e ; vbodě II. výroku s e z r u š u j e a řízení 0 návrhu dlužnice na zrušení dražebnívyhlášky se zastavuje .

Odůvodněnh

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl návrh dlužnice na zproštění Mgr. Petra Brože funkce insolvenčního správce (dále jen správce; bod I. výroku) a zamítl návrh dlužnice na zrušení dražební vyhlášky (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že podáním ze dne 7.1.2015 navrhla dlužnice zproštění správce funkce, neboť na jeho podnět byla nařízena dražba nemovitého majetku sepsaného do soupisu majetkové podstaty, jejímž provedením byla pověřena Dražby.net, s.r.o., se stanovenou cenou předmětu dražby 1.100.000,-Kč. Dražba nebyla úspěšná a proto byla dne 23.12.2014 vydána dražební vyhláška ě. D 89/2014 s vyvolávací cenou 1.000.000,-Kč. S tímto postupem dlužnice nesouhlasila, neboť před několika lety byla cena nemovitosti stanovena na cca 4.000.000,-Kč. Namítala, že prodejem v dražbě za podstatně nižší cenu by došlo k velmi zásadnímu zkrácení jejích práv nedůvodným snížením hodnoty majetku a ke značnému zvýhodnění potenciálního kupce. Proto žádala zrušení termínu dražby s tím, že insolvenci lze řešit jiným způsobem, než prodejem domu ve Vochově. Na její žádost správce nereagoval.

Soud citoval § 5 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ), § 32 odst. 1 IZ a § 36 odst. 1 IZ a konstatoval, že návrh dlužnice na zproštění správce funkce byl podán osobou oprávněnou. Uvedl, že před rozhodnutím o návrhu nepřistoupil ke slyšení správce, který se k návrhu vyjádřil písemně a navrhoval jeho zamítnutí, neboť tržní cenu nemovitosti nelze odvozovat od dlužnicí předloženého odhadu č. 115 / 10 / 13 ze dne 9.4.2010, když byl zpracován pro možné účely poskytnutí úvěru před téměř pěti lety, jedná se o budovu rozestavěnou od roku 1994 pouze ve stadiu hrubých konstrukcí, dlužnicí uváděná cena je nereálná i proto, že prvního dražebního jednání s vyvolávací cenou 1.100.000,-Kč se nezúčastnil žádný dražitel a dlužnice neuvedla, jakým jiným způsobem, než zpeněžením předmětu zajištění, by navrhovala splatit své pohledávky.

Soud dále vysvětlil rozdíly mezi odvoláním insolvenčního správce podle § 31 IZ a jeho zproštěním dle § 32 IZ a s odkazem na ustálenou judikaturu (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.1.2012, sp. zn. KSHK 45 INS 450/2009, 1 VSPH 1502/2011) popsal relevantní důvody pro zproštění insolvenčního správce funkce.

Kotázce zpeněžování majetkové podstaty soud I. stupně předně uvedl, že zpeněžování ve veřejné dražbě je nejtransparentnějším a zákonem preferovaným způsobem zpeněžování a správci nelze vyčítat volbu tohoto způsobu zpeněžení po udělení pokynu zajištěného věřitele. K vyvolávací ceně uvedl, že dlužníkem namítaný odhad z dubna 2010 pro hypoteční úvěr byl vypracován před vypuknutím celosvětové hospodářské a realitní krize. Za obecně známou skutečnost označil pokles cen nemovitostí stím, že důležitá je cena tržní, kterou jsou zájemci připraveni nabídnout. Konstatoval, že dlužnice nezpochybňovala průběh přípravy dražby a uvedl, že nemůže uvažovat o zproštění správce (toliko) na základě toho, že jeho postup nebyl vsouladu s návrhem dlužnice. Poukázal na nezbytnost zpeněžení nemovitostí a uzavřel, že v průběhu řízení nedošlo k pochybení opravňujícímu soud kpostupu podle § 32 IZ, návrh dlužnice na zproštění správce vyhodnotil jako nedůvodný a proto jej zamítl. Rovněž shledal nedůvodným návrh dlužnice na udělení pokynu správci k zastavení zpeněžování nemovitostí.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu vPlzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil, vyhověl návrhu na zproštění správce funkce a zrušil dražební vyhlášku společnosti Dražby.net, s.r.o. ze dne 23.12.2014, č. D 89/2014. Namítala nedostatečné zhodnocení věci a nesprávné vyhodnocení důkazů, které předložila. Uváděla, že ocenění nemovitosti provedené na žádost správce je nesprávné a neodpovídá její tržní hodnotě. Tvrdila, že její skutečnou cenu odráží starší znalecký posudek, který soudu předložila. Namítala, že znalec provádějící ocenění pro správce nemovitost nikdy nenavštívil, neprovedl její prohlídku a viděl ji pouze z pohledu od vozovky a takové ocenění nemůže být zcela objektivní. Namítala rovněž, že odůvodnění napadeného usnesení nemůže obstát zejména poukazem na celosvětovou krizi apod. Tvrdila, že s ní správce nekomunikuj e a neinformuj e ji o svých krocích.

Krajské státní zastupitelství v Plzni, které vstoupilo do řízení, navrhovalo potvrzení věcně správného napadeného usnesení. Uvedlo, že dlužnice nebyla schopna plnit své splatné závazky a proto byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs. Uvedlo, že pokud dlužnice má přesvědčivé návrhy, jak dosáhnout lepšího uspokojení věřitelů, nic jí nebrání předložit je prostřednictvím insolvenčního soudu vykonávajícího dohled nad postupem správce. Konstatovalo, že prozatím neměl soud žádný důvod, aby proti zpeněžení nemovitostí v dražbě zasáhl. Vyjádřilo se ke splnění zákonných podmínek dražby podle zákona o veřejných dražbách a k odhadu ze dne 9.4.2010, na který dlužnice odkazovala, uvedlo, že je pro potřeby dražby nepoužitelný, neboť je starší 6 měsíců, že tento odhad ve svém závěru obecně předpokládá zvýšenou poptávku po nemovitostech, což je v rozporu s aktuální situací trhu s nemovitostmi, a že obsahuje konstatování, že zjištěnou cenu nebylo možno konfrontovat porovnáním s jinými podobnými nemovitostmi, zatímco odhad provedený pro dražebníka toto porovnání obsahuje.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud vyšel z obsahu insolvenčního spisu, z něhož se podává, že dražba nemovitostí se stanoveným nejnižším podáním ve výši 1.100.000,-Kč nebyla úspěšná a nemovitosti byly vydraženy až při následné dražbě za částku 1.000.000,-Kč odpovídající nejnižšímu podání (B-156, B-167). Neúspěšnost dražby s nejnižším podáním 1.100.000,-Kč potvrdila i sama dlužnice v návrhu ze dne 7.1.2015 (B-156). Odvolání dlužnice proti napadenému usnesení je založeno zejména na námitkách proti ocenění dražených nemovitostí zakládajících se na srovnání posudku oceňujícího obvyklou (tržní) cenu předmětu dražby na částku 1.100.000,-Kč a staršího odhadu č. 155/10/13 ze dne 9.4.2010 s obvyklou cenou ke dni ocenění v částce 3.820.000,-Kč. Zhlediska účelu insolvenčního řízení a také z pohledu hodnocení činnosti správce ve smyslu § 32 odst. 1 IZ je však rozhodující tržní cena nemovitostí, která je dána nabídkou a poptávkou v daném místě a čase. Pokud tedy dlužnice namítala nesoulad stanovené ceny předmětu dlažby s (vyšší) cenou staršího ocenění, nejedná se o relevantní námitky. Rovněž námitka dlužnice, že stanovená cena předmětu dražby neodpovídá reálné tržní hodnotě nemovitostí, je pouze obecná a odkazuje na neaktuální odhad jejich ceny. Ktéto námitce odvolací soud doplňuje, že dlužnici ničeho nebránilo v tom, aby se sama aktivně snažila nalézt kupce svých nemovitostí, kteří by byli ochotni za ně zaplatit vyšší cenu a vyzvat je, aby se vyhlášené dražby zúčastnili. Odvolací soud zdůrazňuje, že řešení úpadku dlužnice konkursem předpokládá zpeněžení majetkové podstaty (tedy také jejího nemovitého majetku). V návrhu (B-156) uvedené tvrzení, že její insolvenci lze úspěšně řešit jiným relevantním způsobem, než prodejem domu ve Vochově, dlužnice nijak nekonkretizovala, čímž znemožnila jeho posouzení soudem.

K námitkám dlužnice ohledně neinformování ze strany správce, odvolací soud uvádí, že správci není zákonem uložena žádná zvláštní obecná informační povinnost ve vztahu k dlužnici, k jejímuž informování o průběhu insolvenčního řízení (shodně s jeho ostatními účastníky) zásadně slouží veřejně přístupný insolvenční rejstřík, v němž jsou zveřejňovány jeho písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení (§ 36 odst. 2 IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil.

V případě bodu II. výroku napadeného usnesení se Vrchní soud v Praze předně zabýval tím, zda je dána pravomoc insolvenčního soudu rozhodovat o nároku dlužnice na zrušení dražební vyhlášky společnosti Dražby.net, s.r.o. ze dne 23.12.2014, číslo D 89/ 2014, a dospěl k závěru, že nikoli. Vzhledem ktomu, že-jak vyplývá ze zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách i z IZ a souvisejících předpisů-zrušení dražební vyhlášky nespadá do pravomoci insolvenčních soudů ani žádného jiného orgánu, postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a napadené usnesení vbodě II. výroku zrušil a řízení o návrhu dlužnice na zrušení dražební vyhlášky zastavil.

P 0 u č e ní : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzenajinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. července 2015

J UDr. Ing. Jaroslav Z el e n k a, Ph.D.,V.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná