4 VSPH 2456/2015-A-15
KSCB 28 INS 29905/2015 4 VSPH 2456/2015-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníků-manželů Michala anonymizovano , anonymizovano , IČO: 75216523 a Aleny anonymizovano , anonymizovano , IČO: 65980875, oba bytem Nerudova 505, 378 62 Kunžak, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 29905/2015-A-9 ze dne 21. prosince 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 29905/2015-A-9 ze dne 21. prosince 2015 se m ě n í tak, že se zamítá návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo soudnímu exekutorovi JUDr. Petru Kociánovi umožněno provést již nařízenou exekuci vedenou u Exekutorského úřadu Brno-venkov pod sp. zn. 137 Ex 13816/14.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nařídil ve výroku označeným usnesením předběžné opatření, jímž omezil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) spočívající v nemožnosti provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníků-manželů Michala anonymizovano a Aleny anonymizovano (dále též dlužník, dlužnice) tak, že soudnímu exekutorovi JUDr. Petru Kociánovi, Exekutorský úřad Brno-venkov (dále jen soudní exekutor), umožnil provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 137 Ex 13816/14, s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. KSCB 28 INS 29905/2015, k dispozici v tomto řízení.

Na odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že soudní exekutor navrhl vydání předběžného opatření s tím, že byl pověřen Okresním soudem v Jindřichově Hradci vedením exekuce dle notářského zápisu č.j. NZ 2573/2013, N 2612/2013 ze dne 20.6.2013 k vymožení pohledávky oprávněného Československé obchodní banky a.s., proti povinným ENERGO OKNA, s.r.o. a dlužníkům. Soudní exekutor vydal dražební vyhlášku dne 27.7.2015, dražební jednání se mělo uskutečnit elektronicky na adrese dražebního serveru ode dne 15.9.2015. Dne 14.9.2015 byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníků č.j. KSCB 28 INS 23109/2015-A-3, dražební jednání tedy bylo odročeno na neurčito, usnesením č.j. KSCB 28 INS 23109/2015-A-7 ze dne 22.10.2015 byl insolvenční návrh dlužníků odmítnut. Usnesením soudního exekutora ze dne 12.11.2015 byl termín dražebního jednání stanoven na 5.1.2016, dne 1.12.2015 byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení nového insolvenčního řízení ve věci dlužníků č.j. KSCB 28 INS 29905/2015-A-3. Vzhledem k § 109 odst. 1 písm. c) IZ a nastalým účinkům zahájení insolvenčního řízení nemůže soudní exekutor v provedené exekuci prodejem nemovitých věcí pokračovat a exekuci provést. Soudní exekutor měl za to, že jediným důvodem podání insolvenčního návrhu je snaha dlužníků sabotovat exekuční řízení a zamezit prodeji zajištěného majetku. To je podle něj zřejmé zejména z toho, že insolvenční návrh byl podán v průběhu exekučního řízení a již podruhé až po vydání dražební vyhlášky a bezprostředně před termínem dražby. Dlužníci k návrhu na vydání předběžného opatření uvedli, že jejich zájmem není poškodit věřitele, domnívají se, že pokud by majetek zpeněžoval insolvenční správce, dosažená cena a tím i uspokojení věřitelů, by bylo vyšší. Nový insolvenční návrh dlužníci podávali proto, že jejich první návrh byl odmítnut pro vady.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dlužníci podali insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení účelově, když i předchozí insolvenční návrh podali v časové souvislosti s vydáním dražební vyhlášky soudním exekutorem, oba insolvenční návrhy dlužníků vykazovaly vady. Usnesením ze dne 8.12.2015 (A-5), jež bylo dlužníkům doručeno vhozením do domovní schránky dne 10.12.2015 byli dlužníci vyzváni k odstranění vad podání ve lhůtě do 7 dnů s poučením o možnosti odmítnutí návrhu. Přestože dlužníci zjevně sledují stav insolvenčního rejstříku, do dne vydání napadeného usnesení vady neodstranili. Proto soud prvního stupně rozhodl, jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítali, že již v průběhu insolvenčního řízení uváděli, že oba pracují v zahraničí, dlužník jezdí domů pouze na víkendy, dlužnice vždy 14 dnů pobývá doma; nebylo tedy v jejich silách včas insolvenční návrh doplnit a rozhodně neměli v úmyslu poškodit věřitele nebo zamezit provedení dražby.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 IZ a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Předně je třeba uvést, že smyslem § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických (ale v určitých případech i u věřitelských) insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Proto IZ v § 82 odst. 2 písm. b) upravuje možnost předběžným opatřením omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka některým ze způsobů stanovených insolvenčním zákonem a podle zásad insolvenčního zákona. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup při uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení.

Odvolací soud z insolvenčního rejstříku ověřil správnost shora uvedených zjištění soudu prvního stupně. První insolvenční návrh dlužníků ze dne 14.9.2015 byl odmítnut pro vady, když dlužníci přes výzvu soudu nesplnili povinnost předložit seznam závazků a prohlášení manželů podle § 394a odst. 2 IZ( dále jen prohlášení), když podpisy dlužníků na předloženém prohlášení nebyly úředně ověřeny. Opětovný insolvenční návrh dlužníci podali dne 1.9.2015 a odkázali v něm na přílohy založené pod sp.zn. KSCB 28 INS 23109/2015. Usnesením ze dne 8.12.2015 (A-5), doručeným jim dne 10.12.2015 byli dlužníci vyzváni k předložení prohlášení s ověřenými podpisy ve lhůtě do 7 dnů s poučením o možnosti odmítnutí jejich insolvenčního návrhu. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 14.12.2015 (A-7) navrhl soudní exekutor vydání předběžného opatření, jímž by soud omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, a umožnil mu provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 137 EX 13816/14 s tím, že výtěžek dosažený zpeněžením v návrhu označených nemovitostí bude po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici insolvenčnímu soudu. Dne 17.12.2015 dlužníci soudu doručili vyjádření k návrhu soudního exekutora na vydání předběžného opatření v němž uvedli, že výslovné prohlášení manželů s ověřenými podpisy nebyli schopni ve stanovené lhůtě dodat, když oba pracují v zahraničí. Prohlášení manželů s úředně ověřenými podpisy ze dne 18.12.2015 doručili dlužníci osobně do podatelny soudu dne 22.12.2015, přičemž napadené usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno téhož dne.

Odvolací soud především zdůrazňuje, že soud prvního stupně při rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření nepochybil, když v době vydání napadeného usnesení neměl k dispozici doplnění návrhu dlužníků o prohlášení s úředně ověřenými podpisy doručené soudu dne 22.12.2015. Odvolací soud je však zejména s přihlédnutím ke shora popsanému časovému sledu událostí toho názoru, že ze shora uvedených zjištění nevyplývá, že by dlužníci opakovaným účelovým zahajováním insolvenčního řízení (a jeho ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění) zneužívali zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení (mařili dražbu nemovitostí) ani že by s takovým cílem podávali insolvenční návrh, jenž již v dané chvíli nevykazuje takové vady, které by bránily soudu prvního stupně o něm rozhodnout.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že zde nejsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nařízení předběžného opatření a odvolání tedy bylo podáno důvodně. Proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

V Praze dne 6. ledna 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková