4 VSPH 2453/2015-B-14
MSPH 60 INS 16635/2015 4 VSPH 2453/2015-B-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Vodičkova 681/18, Praha 1, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 16635/2015-B-8 ze dne 27. listopadu 2015,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 60 INS 16635/2015-B-8 ze dne 27.11.2015 v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníka Lukáše anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře, v bodě II. výroku uložil dlužníkovi, aby po dobu 5 let, počítaných od 20.12.2015, platil označeným nezajištěným věřitelům podle poměru jejich zjištěných pohledávek prostřednictvím insolvenční správkyně Mgr. Emílie Popovičové (dále jen správkyně) vždy ke každému 20. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku odpovídající svým rozsahem částce, kterou mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, v bodě III. výroku uložil dlužníkovi, aby po dobu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře platil správkyni vždy ke každému 20. dni v měsíci zálohu na odměnu ve výši 750,-Kč a na náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč zvýšenou o případnou DPH, v bodě IV. výroku uložil plátci mzdy či jiného příjmu dlužníka, aby po doručení tohoto usnesení prováděl stanovené srážky a nevyplácel je dlužníkovi, ale na účet správkyně, v bodě V. výroku přikázal dlužníkovi, aby zasílal správkyni vždy k 20. dni příslušného měsíce částku 5.000,-Kč z darovací smlouvy uzavřené s Irenou Primovou, v bodech VI., VII. a IX. uložil správkyni zde uvedené povinnosti a v bodě VIII. výroku uložil označeným věřitelům, aby sdělili správkyni a soudu čísla svých bankovních účtů, na které požadují zasílat jednotlivé částky od dlužníka.

V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 12.8.2015 (A-11) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Protože se schůze věřitelů nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů, rozhodl v souladu s § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Proti tomuto usnesení se dlužník odvolal (B-10) a navrhoval, aby odvolací soud změnil bod V. výroku (a závislé body II. a IV. výroku) tak, že přikáže dlužníkovi, aby správkyni zasílal v případě, že jeho příjem nebude postačovat na úhradu alespoň 30 % zjištěných pohledávek, částku ve výši potřebné k dorovnání

30 % zjištěných pohledávek, avšak vždy maximálně ve výši 5.000,-Kč měsíčně na základě darovací smlouvy. Argumentoval zejména tím, že na základě darovací smlouvy (k odvolání přiložené) se dárkyně Irena Primová zavázala hradit mu měsíčně částku 5.000,-Kč, přičemž konkrétní výše daru měla být odvislá od jeho příjmů tak, že dárkyně vždy měsíčně uhradí částku, která odpovídá rozdílu mezi splátkou, kterou bude mít dlužník povinnost v daném měsíci po dobu trvání oddlužení uhradit k dosažení uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 30 % z hodnoty jejich pohledávek, a splátkou poskytnutou na oddlužení ze strany dlužníka. Namítal, že si s dárkyní výslovně sjednali, že bude-li měsíční splátka učiněna v dostatečné výši tak, aby bylo v průběhu trvání oddlužení dosaženo uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 30 % z hodnoty jejich pohledávek, popř. vyšší, nebude mu v daném měsíci dárkyně vůbec povinna dar poskytnout. Měl za to, že soud prvního stupně měl nejprve zkoumat, jaká byla vůle stran při uzavření darovací smlouvy, za jakých okolností na základě ní nelze požadovat plnění a v jakém rozsahu má na základě této smlouvy být vůbec plněno a do výroku napadeného usnesení převzít způsob poskytování plnění tak, jak je uvedeno v darovací smlouvě. Odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 29 NSČR 71/2013 a akcentoval, že soud prvního stupně se dopustil zásadního pochybení, pokud sám fakticky změnil darovací smlouvu v rozporu s jejím obsahem a v bodě V. výroku napadeného usnesení uvedl, že dárkyně je povinna vždy platit dlužníku (bez ohledu na jeho výši příjmů) částku 5.000,-měsíčně.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady pro projednání podaného odvolání.

Podle § 406 odst. 4 IZ odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře můžou podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ).

Insolvenční zákon tak nedává dlužníkovi možnost odvolání proti rozhodnutím, kterým soud schválil jeho oddlužení, ani proti stanovení způsobu oddlužení (v daném případě plněním splátkového kalendáře), kromě případů, pokud dlužník nesouhlasí se zamítnutím jimi podaného návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek splátkového kalendáře. Třeba zdůraznit, že legitimace k podání odvolání má jen ten dlužník, jehož včasný návrh na stanovení jiné výše splátek byl zamítnut z věcných důvodů, a nikoliv toliko z důvodu jeho opožděnosti, neboť o návrhu, k němuž se nepřihlíží, nelze věcně rozhodovat.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že v kolonce č. 14 návrhu na povolení oddlužení (A-1) dlužník vyznačil, že nenavrhuje, aby soud stanovil nižší než zákonem určené měsíční splátky. K jakékoli jeho pozdější žádosti o nižší splátky, byla-li by podána, což se do vydání napadeného usnesení nestalo, by podle § 398 odst. 4 IZ jako k opožděné nebylo možno přihlížet. Dlužník neuplatnil žádost o určení nižších než zákonem určených splátek ani v odvolání proti napadenému usnesení. Bod V. výroku napadeného usnesení je nadto svou povahou rozhodnutím vydaným při výkonu dohlédací činnosti, proti němuž není podle § 91 IZ odvolání přípustné.

Odvolací soud proto odvolání dlužníka shledal nepřípustným podle § 406 odst. 4 IZ, neboť bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna, a podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu jej odmítl.

Odvolací soud považoval za nutné dodat, že je třeba přisvědčit odvolací argumentaci dlužníka, když mu v bodě V. výroku napadeného rozhodnutí byla uložena povinnost odevzdávat vyšší plnění z darovací smlouvy, než jaké darovací smlouva předpokládá a bude tedy na soudu prvního stupně, aby v dalším řízení při výkonu dohlédací činnosti usnesení změnil tak, aby dlužníkovi uložená povinnost odpovídala rozsahu možného plnění z darovací smlouvy.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že usnesení o schválení splátkového kalendáře je z povahy věci rozhodnutím, jež se vydává s klauzulí změněných poměrů (cum clausula rebus sic stantibus), a tedy k jeho revizi insolvenční soud přistoupí kdykoli i bez návrhu, pokud pro věc rozhodné okolnosti jeho změnu vyžadují.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. ledna 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková