4 VSPH 2440/2015-B-23
MSPH 91 INS 9456/2014 4 VSPH 2440/2015-B-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Lékařská 36/10, 150 00 Praha 5, korespondenční adresa: Jaromírova 43, 128 00 Praha 2, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 9456/2014-B-16 ze dne 19. listopadu 2015

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zamítl návrh dlužníka Jana anonymizovano (dále jen dlužník) ze dne 10.11.2015 (B-15), jímž se domáhal odkladu splátek splátkového kalendáře, schváleného usnesením o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře ze dne 22.10.2014 (B-7), jímž bylo dlužníku uloženo po dobu 5 let od 1.11.2014 platit nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenční správkyně JUDr. Aleny Vachtové (dále jen správkyně) z příjmů získaných po schválení oddlužení částku ve výši 3.615 Kč, poníženou o odměnu a náhradu hotových výdajů správkyně ve výši 900 Kč. Soud I. stupně uvedl, že důvodem podaného návrhu je pracovní neschopnost dlužníka trvající 11 měsíců, a že podle jeho tvrzení jsou jediným jeho příjmem nemocenské dávky, nedosahující na úhradu měsíčních nákladů na bydlení, na nutné životní potřeby a na splátky oddlužení s tím, že je správkyně o celé jeho situaci informována.

Soud I. stupně uvedl, že podle § 84 insolvenčního zákona (dále jen IZ) není přípustné ani přerušení insolvenčního řízení, ani odložení splátek schváleného oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, protože je dlužník povinen jej plnit po celou dobu pěti let. Připustil, že v průběhu oddlužení mohou nastat nepředpokládané situace, kdy dlužníkovi nepostačuje jeho příjem k plnění splátkového kalendáře, avšak v takových případech nedochází k přerušení řízení či odložení splátek, nýbrž se pokračuje nadále ve splátkovém kalendáři a neporušuje-li dlužník jiné své povinnosti podle § 412 odst. 1 a 3 IZ, po opětovném nabytí příjmu je povinen doplatit dluh na splátkovém kalendáři. Z těchto důvodů soud zamítl žádost dlužníka o odklad splátek a přihlédnul k tomu, že se blíží doba ukončení pracovní neschopnosti dlužníka a pro další postup soudu bude rozhodující, zda mu bude přiznán invalidní důchod a v jaké výši, či zda nastoupí do zaměstnání.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník včas odvolání a navrhoval je zrušit. Trval na povolení odkladu plnění splátkového kalendáře a uvedl, že je nadále ve stavu pracovní neschopnosti, a že již bylo v minulosti vyhověno jeho návrhu na odklad splátek. K podanému odvolání doložil důvody své pracovní neschopnosti, jež mu byla prodloužena do 13.3.2016 s tím, že odměnu insolvenční správkyně hradí pravidelně a včas, nemá v tomto směru žádný dluh a do doby pracovní neschopnosti plnil své platební povinnosti řádně a včas.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 11 odst. 1 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. Podle § 91 IZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

V daném případě soud I. stupně zamítl usnesením ze dne 19.11.2015 (B-16) návrh dlužníka ze dne 10.11.2015 (B-15), jímž se domáhal odkladu splátek splátkového kalendáře, schváleného usnesením o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře ze dne 22.10.2014 (B-7), jímž soud určil povinnosti dlužníka podle § 398 IZ.

Koncepce oddlužení plněním splátkového kalendáře je vybudována na tom, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nebude nižší než 30 % jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Insolvenční zákon v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře neupravuje možnost přerušení plnění splátkového kalendáře nebo odložení splátek v průběhu schváleného oddlužení rozhodnutím soudu, což by odporovalo § 406 odst. 3 písm. a) IZ, jenž stanoví dobu splácení splátkového kalendáře na 5 let jako dobu, po kterou lze nejdéle plnit splátkový kalendář, přičemž tato doba může být zkrácena, nelze ji však prodloužit. Jelikož v daném případě nejde o případ předpokládaný § 407 odst. 3 IZ za přiměřené aplikace § 398 odst. 4 IZ, tj. dlužník nepožádal v důsledku změny poměrů nastalých po schválení oddlužení splátkovým kalendářem o snížení zákonem určených splátek, jež by dle konstantní soudní judikatury přicházel v úvahu jen, při zachovaném výhledu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů minimálně v rozsahu 50% (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 43 INS 14093/2010, 3 VSPH 1718/2013-B-58 ze dne 17.1.2014), nýbrž se domáhal rozhodnutí soudu, jímž by odložil splácení splátkového kalendáře do blíže neuvedené doby, je zřejmé, že závady v plnění schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře měl insolvenční soud registrovat v rámci své kontroly, zda je plán oddlužení řádně plněn a zda popřípadě nejsou dány důvody ke zrušení oddlužení podle § 418 IZ, o němž ovšem může rozhodnout až po jednání (§ 418 odst. 4 IZ). Pokud se insolvenčnímu soudu takového upozornění dostalo formou nepřípadné žádosti o odložení splátek dlužníka, měl prezentovat své stanovisko, zda výpadek v plnění považuje za přijatelný a zda s ohledem na okolnosti dané věci považuje hrozící nebo již nastalý výpadek v plnění plánu oddlužení za tolerovatelný, neohrožující další trvání schváleného oddlužení, či nikoli. Z toho plyne, že vydané rozhodnutí o podané žádosti je jen dohledovým rozhodnutím soudu podle § 11 odst. 1 IZ, proti němuž není odvolání přípustné (§ 91 IZ), soud I. stupně v něm měl vyjádřit, jaké procesní důsledky hodlá z absence plateb dlužníka dovodit a měl dlužníka srozumět s tím, jak se má dále zachovat, aby schválené oddlužení nebylo ohroženo jeho zrušením a přeměnou v konkurs.

Protože z výše uvedených důvodů odvolací soud shledal, že proti napadenému usnesení není odvolání přípustné (a opačné poučení soudu prvního stupně bylo tudíž nesprávné), postupoval podle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání dlužnice odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. února 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková