4 VSPH 2413/2015-A-14
KSPH 64 INS 27377/2015 4 VSPH 2413/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka Jána anonymizovano , anonymizovano , bytem Smečno 1, t.č. Věznice Plzeň, Plzeň-Bory, Klatovská třída 202, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2015, č.j. KSPH 64 INS 27377/2015-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2015, č.j. KSPH 64 INS 27377/2015-A-8, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužníka Jána anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že podáním doručeným mu dne 2.11.2015 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Citoval § 3 odst. 1, § 103 odst. 2 a 3, § 104 odst. 2 a § 128 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uzavřel, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly jeho úpadek a že tyto nedostatky nemohly být odstraněny ani obsahem povinných příloh, když žádné přílohy dlužník k návrhu nepřiložil. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, neboť s ním nesouhlasil. Požadoval, aby vrchní soud zastavil exekuci pro částku 52.024 Kč a bylo mu vše odpuštěno. Namítal, že je ode dne 1.6.1996 ve výkonu trestu odnětí svobody s výstupem dne 1.6.2016, po němž navazuje pětileté léčení, že je nemajetný a že není schopen plnit své závazky. Dlužník dále uvedl, že mu není známo, z jakého titulu je proti němu vedeno exekuční řízení Mgr. Ivo Luhanem pro částku 52.024 Kč, že nikomu nic nedluží vyjma poplatku za pohotovost ve výši 125 Kč, že při prvém výkonu trestu odnětí svobody v letech 1990-1996 pracoval v nemocnici na Pankráci, že při výkonu druhého trestu rovněž pracoval po dobu 4 let, že část jeho závazků tak byla uhrazena a část byla oddlužena a že podle potvrzení finančního oddělení nemá

žádné dluhy. Dlužník dodává, že je mu 53 let, že po skončení výkonu trestu a navazujícího léčení (celkem cca 25,5 let) ho nikdo nezaměstná, že nemá ani nebude mít nárok na starobní důchod, že exekučně vymáhaná pohledávka je smyšlená a měla by být podle trestního zákona nebo občanského práva oddlužena, a že nemá k dispozici žádné z požadovaných příloh.

Usnesením ze dne 24.11.2015 (A-10) soud I. stupně vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení doplnil své odvolání mj. o uvedení, v čem spatřuje nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se domáhá (odvolací návrh). Zároveň dlužníka poučil o tom, že nebude-li odvolání ve stanovené lhůtě řádně doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude možno pokračovat, předloží věc odvolacímu soudu, který odvolání odmítne. Usnesení s výzvou bylo dlužníkovi doručeno dne 27.11.2015, vady odvolání však dosud odstraněny nebyly.

Vrchní soud v Praze přesto přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikaturu Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009 sp. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010 sp. zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 21.12.2011 sp. zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1). V jeho kolonce č. 7 určené pro podání insolvenčního návrhu dlužník však nevyznačil, čeho se tímto návrhem domáhá, zda rozhodnutí o svém úpadku či o hrozícím úpadku. V popisu rozhodujících skutečností, jež jeho úpadek osvědčují, pak nic neuvedl; v popisu okolností, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění pro účely oddlužení toliko uvedl: Jsem nemajetný, bez příjmů a bez domova . Dlužník dále uvedl, že v následujících 5 letech neočekává žádné příjmy, že žádný příjem neměl ani za poslední 3 roky, že nemá žádný majetek, že má závazek označený jako exekuce Ivo Luhan ve výši 52.024 Kč a závazek vůči VSČR ve výši 33.916 Kč a že navrhuje splátky v nulové výši. Dlužník k návrhu nepřipojil zákonem požadované přílohy zejména pak seznam svých závazků a majetku.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu, jenž odvolací soud celý shora citoval, předně neuvedl, čeho se jím domáhá, že nekonkretizoval žádné skutečnosti, jež vedly k jeho úpadku, že neuvedl údaje o splatnosti svých jednotlivých závazků, že řádně neoznačil své věřitele a že rovněž k návrhu nepřipojil žádné seznamy svého majetku a závazků. Z toho plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti (určité datum) a které není schopen plnit. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro tento případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud I. stupně postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohl navrhovatel odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i když by se dlužník pokusil o odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení, což však neučinil, neměla by taková skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu, neboť v řízení o odvolání se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly po vydání napadeného usnesení (§ 146 odst. 2 IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková