4 VSPH 2412/2015-B-22
KSPH 71 INS 11875/2015 4 VSPH 2412/2015-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila ve věci dlužnice Ivany Vytlačilové, nar. 8.10.1967, IČO: 67982271, bytem Čelákovice, K Bílému vrchu 1715, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2015, č.j. KSPH 71 INS 11875/2015-B-12,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2015, č.j. KSPH 71 INS 11875/2015-B-12, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze nechválil oddlužení dlužnice Ivany Vytlačilové (dále jen dlužnice) a prohlásil na její majetek konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 2.6.2015 (A-9) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Dne 24.7.2015 proběhlo přezkumné jednání a dne 21.10.2015 zvláštní přezkumné jednání, na nichž byly přezkoumány pohledávky v celkové výši 29.238.186,88 Kč tak, že insolvenční správce JUDr. Jiří Voda, LL.M. (dále jen správce) nepopřel žádnou pohledávku, avšak dlužnice popřela nezajištěnou pohledávku věřitele č. 4 LSK CONSULTING, s.r.o. (dále jen věřitel č. 4) ve výši 21 713 069,13 Kč co do pravosti a výše. Soud I. stupně zjistil, že dlužnice je rozvedená, má 2 vyživovací povinnosti ke svým dětem, výživné nemá stanoveno soudem a její bývalý manžel, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, neplatí výživné. Dlužnice pracuje v RINA, s.r.o. s průměrným měsíčním příjmem ve výši 17.024 Kč a bydlí společně s dětmi v zastavené nemovitosti. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by hodnota uspokojení nezajištěných věřitelů činila 248.580,00 Kč, tj. jen 1 % hodnoty jejich pohledávek, že hodnota zastavené nemovitosti činí cca 6,000.000 Kč a že odhad hodnoty nezajištěného majetku činí 4,000.000 Kč, což by umožnilo uspokojení nezajištěných pohledávek jen do výše 16,7 % jejich hodnoty. Protože na schůzi věřitelů hlasoval jediný přítomný věřitel č. 4 proti jakémukoliv způsobu oddlužení a ekonomická nabídka dlužnice pro oddlužení byla nedostatečná, přičemž dlužnice ani přes výzvu soudu I. stupně nebyla s to své příjmy navýšit, soud I. stupně uzavřel, že jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs. Proto napadeným usnesením oddlužení dlužnice neschválil a na její majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Měla za to, že nebyla dostatečně vyjasněna pohledávka věřitele č. 4, kterou popřela co do pravosti a výše, a že tuto pohledávku byl původně připraven popřít i posléze odvolaný správce. Uvedla některé skutečnosti z dopisu svého bývalého manžela ze dne 15.10.2015 a ze dne 17.10.2015, z nichž usuzovala na fiktivnost pohledávky věřitele č. 4 s tím, že její bývalý manžel je připraven u soudu vše objasnit. Vysvětlovala okolnosti, za nichž vznikla pohledávka věřitele č. 4 s tím, že šlo o dobře připravený podvod, neboť půjčka, která je podstatou přihlášky, zřejmě nikdy poskytnuta nebyla a její bývalý manžel v této věci již podal trestní oznámení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle odst. 2 téhož ustanovení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2). Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník (odst. 3).

Závěr o tom, že oddlužení není přípustné podle § 395 IZ, má ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení za následek rozhodnutí o zamítnutí tohoto návrhu, je-li však takové zjištění učiněno soudem až po rozhodnutí o povolení oddlužení (jako v tomto případě), má za následek rozhodnutí o neschválení oddlužení podle § 405 odst. 1 IZ.

Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.2012 sp. zn. KSCB 27 INS 13044/2010, 29 NSČR 22/2012-B, s níž se odvolací soud ztotožňuje, totiž při řešení otázky, jaký význam má popření pohledávky při rozhodování o schválení (povolení) oddlužení, dospěla k závěru, že pokud dlužník splňuje předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky.

Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí s tím, že pokud posléze vyjde najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení postupem podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ.

V posuzované věci soud I. stupně při úvaze o dosažitelnosti minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů nevzal v potaz, že na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 21.10.2015 (B-6) popřela dlužnice nezajištěnou pohledávku věřitele č. 4 ve výši 21.713.069,13 Kč (správce tuto pohledávku nakonec nepopřel) co do pravosti a výše s odůvodněním, že mělo dojít k její plné úhradě v roce 2010, že v celé záležitosti vystupoval pan Jan Špinar, na kterého byla původní pohledávka postoupena a který následně pohledávku postoupil na věřitele č. 4, že ve věci bylo v červnu 2015 podáno trestní oznámení, o němž dosud nebylo rozhodnuto, a že z finančních prostředků neměla dlužnice žádný prospěch.

Z výsledků obou přezkumných jednání (B-4, B-6) se podává, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 5 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 29.238.186,88 Kč, z toho je 1 věřitel se zajištěnou pohledávkou ve výši 7.181.101 Kč a 4 věřitelé s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 22.057.085,88 Kč, z nichž dlužnice popřela jen nezajištěnou pohledávku věřitele č. 4 ve výši 21.713.069,13 Kč. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu I. stupně, dle nichž příjmy dlužnice umožní při oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 248.580 Kč a při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (tj. zpeněžením nezajištěného majetku) umožní jejich uspokojení v rozsahu 4,000.000 Kč. Z uvedených zjištění odvolacího soudu je zřejmé, že pokud by k popřené pohledávce věřitele č. 4 nebylo přihlédnuto, pak suma ostatních 3 zjištěných nezajištěných pohledávek činí jen 344.016,75 Kč, přičemž příjmy dlužnice ve výši 248.580 Kč by umožnily jejich uspokojení při oddlužení plněním splátkového kalendáře do výše 72 % jejich hodnoty a při oddlužení zpeněžením majetkové by předpokládaný výnos ve výši 4.000.000 Kč umožnil jejich uspokojení ve výši 100 % jejich hodnoty.

Soud I. stupně tedy pochybil, když se nezabýval tím, zda by dlužnice splňovala předpoklad dosažitelnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty s přihlédnutím k možným účinkům popření nezajištěné pohledávky věřitele č. 4, a když předběžně nezkoumal úspěch uplatněného popření, což pro neschválení oddlužení a pro prohlášení konkursu na majetek dlužnice má zásadní význam. Insolvenční zákon nevylučuje, aby soud rozhodl o schválení oddlužení ještě před zjištěním přihlášené pohledávky věřitele č. 4 v incidenčním sporu. Soud I. stupně rozhodl o likvidačním způsobu řešení úpadku, aniž by přesvědčivě zdůvodnil neschválení oddlužení. Jeho závěr, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro schválení oddlužení, je proto jednak předčasný a jednak nepřezkoumatelný, a napadené usnesení tak neobstojí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž opětovně prověří všechny skutečnosti rozhodné pro splnění podmínek přípustnosti schválení oddlužení a o věci znovu rozhodne.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková