4 VSPH 241/2014-A-18
KSPH 41 INS 37067/2013 4 VSPH 241/2014-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , bytem Žehrov 26, 294 12 Žďár, o návrhu na předběžné opatření soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, se sídlem Podhorská 28, 466 01 Jablonec nad Nisou, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. ledna 2014, č.j. KSPH 41 INS 37067/2013-A-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. ledna 2014, č.j. KSPH 41 INS 37067/2013-A-7, se v bodě I. a II. výroku m ě n í tak, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Žehrov 26, 294 12 Žďár, jakož i jiný majetek, který náleží do jeho majetkové podstaty, lze nařídit i provést s tím, že výtěžek zpeněžení nelze vydat oprávněným osobám do právní moci rozhodnutí o insolvenčním návrhu v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 41 INS 37067/2013.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze vydal předběžné opatření, jímž omezil účinky zahájení insolvenčního řízení spočívající v nemožnosti provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka Zdeňka anonymizovano (dále jen dlužník) ve vztahu k probíhajícímu insolvenčnímu řízení vedenému u tohoto soudu pod sp. zn. KSPH 41 INS 37067/2013 (bod I. výroku), a stanovil, že toto omezení trvá do okamžiku právní moci rozhodnutí o insolvenčním návrhu (bod II. výroku) s tím, že vykonatelnost tohoto usnesení nastává jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že ve věci KSPH 41 INS 37067/2013 probíhá insolvenční řízení dlužníka zahájené na základě jeho návrhu na zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením. Dne 27.12.2013 byl podán návrh na vydání předběžného opatření soudním exekutorem JUDr. Jiřím Štrinclem spočívající v omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, konkrétně omezením účinku nemožnosti provedení výkonu rozhodnutí či exekuce týkající se majetku dlužníka nebo jiného majetku, který náleží do majetkové podstaty v tomto insolvenčním řízení, neboť dlužník podal insolvenční návrh opakovaně, všechna tato insolvenční řízení však byla ukončena pro nedoplnění vadného návrhu dlužníkem nebo pro jiná jeho procesní pochybení. Protože dlužník tímto postupem udržuje permanentní stav, kdy není možné provést exekuci na jeho majetek, a kdy věřitelé nemohou být uspokojeni ani v rámci insolvenčního řízení, které je vždy odmítnuto z důvodu přetrvávajících procesních nedostatků, zneužívá tím účinky zahájení insolvenčního řízení.

Soud I. stupně dospěl k závěru, že dlužník zneužívá § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť opakovaným zahajováním insolvenčního řízení maří nařízené dražby nemovitostí dlužníka v exekučním řízení. Soud uzavřel, že dlužník nemá skutečný zájem, aby dle jeho návrhu proběhlo insolvenční řízení, neboť podává opakovaně vadné insolvenční návrhy, ač byl poučen o procesních následcích takového jednání. Proto v procesním počínání dlužníka shledal důvod zvláštního zřetele hodný pro omezení ve výroku uvedeného důvodu účinku spojeného se zahájením insolvenčního řízení a vydal toto předběžné opatření, aby zabránil dalšímu zneužívání tohoto ustanovení a věřitelům umožnil, aby se svých práv vůči dlužníku měli možnost domoci. Rozhodnutí bylo opřeno o ust. § 82 odst. 2 písm. b) a § 109 odst. 1 písm. c) IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Ve svém odvolání napadl usnesení soudu I. stupně uvedené v I. odstavci tohoto odůvodnění a tvrdil, že pohledávka jeho věřitele Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Arbesova 3888/6, Jablonec nad Nisou, není v rozsahu přesahujícím částku 460.000,-Kč po právu a na tohoto věřitele podává trestní oznámení pro podvod. K důvodům vydání předběžného opatření se však nevyjádřil a své odvolání v tomto směru nedoplnil ani po výzvě soudu I. stupně v usnesení ze dne 21.1.2014 č.j. KSPH 41 INS 37067/2013-A-12.

Protože není zřejmé, jaký je důvod odvolání dlužníka, které je dle svého obsahu zaměřeno proti bodům I. a II. výroku (o vydání předběžného opatření a délce jeho trvání), Vrchní soud v Praze posoudil napadené usnesení dle § 212a odst. 1 a § 205 odst. 2 občanského soudního řádu toliko dle obsahu spisu a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 82 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak (1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také: b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů (2).

Podle § 109 odst. 1 písm. c) věty prvé IZ jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny takové účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést.

Z obsahu spisu plyne, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 20.12.2013 a jde v pořadí o čtvrtý návrh podaný dlužníkem v průběhu roku 2013. Řízení vedená pod sp. zn. KSPH 41 INS 13826/2013 a pod sp. zn. KSPH 41 INS 17869/2013 skončila odmítnutím návrhu podaného dlužníkem. V prvním případě z důvodu, že podaný návrh byl neurčitý a ve druhém případě návrh neobsahoval ověřený podpis dlužníka. V třetím případě bylo insolvenční řízení zahájené na návrh dlužníka zastaveno z důvodu již zahájeného totožného řízení (litispendence).

Dále odvolací soud zjistil z návrhu na vydání předběžného opatření podaného dne 27.12.2013 JUDr. Jiřím Štrinclem a připojených příloh (usneseni exekutora ze dne 27.05.2013, č.j. 90 EX-3/13-22, dražební vyhláška, dále usneseni ze dne 20.08.2013, č.j. 90 EX-3/13-27, nový termín dražby, a usneseni ze dne 11.12.2013, č.j. 90 EX-3/13-44, další termín dražby, že dlužník podal své insolvenční návrhy vždy v souvislosti s prováděním exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Jiřím Štrinclem, konkrétně s nařízenými termíny dražby nemovitostí dlužníka. Dlužník podáním insolvenčních návrhů dosáhl zmaření dražby.

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka (§ 3 IZ) některým ze způsobů stanovených insolvenčním zákonem (§ 4 IZ) a podle zásad insolvenčního zákona (§ 5 IZ). S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky (§109 IZ), mezi něž patří i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup při uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení.

Ze shora uvedených zjištění však vyplývá, že v projednávané věci dlužník opakovaným zahajováním insolvenčního řízení (a jejich opakovaným ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění) za situace, kdy již probíhají řízení o nařízených exekucích na jeho majetek, zneužívá zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení, zatímco v insolvenčním řízení nelze pro jeho obstrukční chování pokračovat.

Soud I. stupně proto dle názoru odvolacího soudu správně aplikoval § 82 odst. 2 písm. b) IZ, neboť toto ustanovení dopadá nejen na situaci vyvolanou šikanózními návrhy podanými věřiteli vůči dlužníku, ale též na případy, kdy obstrukční jednání dlužníka znemožňuje jak řádný postup v insolvenčním řízení, tak i individuální výkon práva jednotlivými věřiteli (srov. též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.8.2013 ve věci KSCB 25 INS 12826/2013, 1 VSPH 1262/2013). Důvody zvláštního zřetele hodné pro vydání předběžného opatření proto i dle názoru odvolacího soudu lze spatřovat v jednání dlužníka, který opakovaným podáváním insolvenčních návrhů, jejichž řádnému projednání následně svým procesním jednáním brání, zneužívá účinků zahájení insolvenčního řízení znemožňujících pokračování v zahájených exekučních řízeních.

Odvolací soud proto považuje rozhodnutí soudu I. stupně v zásadě za správné a odvolání dlužníka nevyhověl. Současně však vzal v úvahu společný zájem věřitelů v zahájeném insolvenčním řízení (§ 82 odst. 2 písm. b/ IZ) a rozsah vydaného předběžného opatření vymezil tak, aby prostředky získané v probíhajících exekučních řízeních nebyly soudními exekutory předány oprávněným v exekučních řízeních, ale deponovány do doby právní moci rozhodnutí o insolvenčním návrhu dlužníka, aby mohly být v případě zjištění úpadku dlužníka (§ 136 IZ) předány insolvenčnímu správci a využity pro uspokojení věřitelů dlužníka dle způsobu řešení jeho úpadku (zásadně přitom platí, že i v případě oddlužení by měly být takto získané prostředky použity ve prospěch insolvenčních věřitelů-srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.11.2012 č.j. KSPH 39 INS 14325/2011, 3 VSPH 450/2012-B-24), popř. oprávněným vydány, pokud by insolvenční řízení bylo skončeno jinak (§ 142 IZ).

Usnesení soudu I. stupně proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. v napadeném bodě výroku změnil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že navrhovatel předběžného opatření není dosud účastníkem insolvenčního řízení, neboť nebyla soudu doručena jeho přihláška. Předběžné opatření dle § 82 odst. 2 IZ však může insolvenční soud vydat i bez návrhu, proto vydání předběžného opatření není stiženo procesní vadou, která by mohla mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. února 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková