4 VSPH 2400/2015-P17-7
KSPH 71 INS 8559/2015 4 VSPH 2400/2015-P17-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Čisovice 227, o odvolání věřitelky č. 15: Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČO 47114321, se sídlem Roškotova 1225/1, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 8559/2015-P17-2 ze dne 2. prosince 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 8559/2015-P17-2 ze dne 2. prosince 2015, se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky věřitelky č. 15, Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, ve výši 267.838,-Kč, neodmítá a její účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka Josefa anonymizovano (dále jen dlužník) odmítl přihlášku pohledávky věřitelky č. 15, Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (dále jen věřitelka) v celkové výši 267.838,-Kč (bod I. výroku) a rozhodl o tom, že právní mocí tohoto usnesení její účast v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 14.8.2015 (A-18) rozhodl o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem, a že věřitelé byli vyzváni k přihlášení svých pohledávek do 2 měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. ode dne 14.8.2015. Citoval § 173 odst. 1, § 185, § 420 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále též IZ). Měl za to, že k argumentu věřitelky-k nezveřejnění identifikačního čísla (dále též IČO) dlužníka v insolvenčním rejstříku-nelze přihlédnout, neboť dlužník v době zahájení řízení již identifikační číslo neměl, jeho poslední živnostenské oprávnění zaniklo dne 22.6.2013. Vyšel ze zjištění, že lhůta k podání přihlášek byla stanovena do dne 14.10.2015, avšak věřitelka přihlásila pohledávku za dlužníkem v celkové výši 267.838,-Kč až dne 20.11.2015, a proto postupoval podle § 185 IZ a její pohledávku jako opožděně podanou odmítl. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se věřitelka včas odvolala (P17-3) a navrhovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se její přihláška pohledávky v celkové výši 267.838,-Kč neodmítá. Usnesením ze dne 14.8.2015 (A-8), kterým byl zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurs na jeho majetek a věřitelé byli vyzváni, aby do dvou měsíců ode dne jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky za dlužníkem. Dlužník přitom byl v insolvenčním rejstříku označen toliko jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm a u identifikačního čísla bylo uvedeno viz obchodní rejstřík. Akcentovala, že má za dlužníkem pohledávku z titulu dlužného pojistného a penále za plátce v kategorii zaměstnavatel pod IČO 12580163 a k tomu, aby rozpoznala úpadek dlužníka, je nutné, aby byl v insolvenčním rejstříku identifikován pod svým IČO. Neztotožnila se s právním názorem soudu prvního stupně, podle kterého v případě ukončení podnikání není zveřejnění IČO podmínkou k řádné identifikaci dlužníka v insolvenčním řízení, neboť podnikatelské fyzické osoby se ve smluvních vztazích označují identifikačním číslem a nikoli rodným číslem. Měl za to, že soud prvního stupně zjistil z vyjádření VZP ČR, že dlužník má dluhy z podnikání a že podnikal pod IČO, a proto měl jeho IČO zveřejnit v insolvenčním rejstříku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené 2 měsíční lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání podle § 173 odst. 1 IZ.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Koncepce IZ je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Ten je podle § 419 odst. 1 IZ informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu a díky tomu poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu. Jeho správcem je ministerstvo spravedlnosti a na jeho internetových stránkách je jako součást tohoto informačního systému veřejnosti nabízena webová služba aplikace ISIR, která poskytuje podobné informace jako webové rozhraní aplikace ISIR přizpůsobené pro automatickou strojovou komunikaci. Podle bodu 1. podmínek této služby je určena pro subjekty, které potřebují automatické zpracování informací. Současně se v podmínkách uvádí, že služba předpokládá vytvoření vlastních kopií databází na straně uživatelů. Jako příklad typické akce se v bodu 1.5.1. podmínek uvádí druhá akce, která nese informace o dlužníkovi, kromě jiných též identifikační číslo.

Podmínky služby provozované v rámci informačního systému veřejné správy vycházejí z údajů, které se povinně zapisují do insolvenčního rejstříku, jmenovitě do seznamu dlužníků (§ 420 odst. 1 až 3 IZ). Je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; jde-li o fyzickou osobu, která má podle zvláštního právního předpisu sídlo, zapíše se do seznamu dlužníků i její sídlo; je-li dlužník fyzickou osobou, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků též dodatek odlišující jeho firmu, používá-li jej při svém podnikání, dále sídlo, jestliže se liší od bydliště, a identifikační číslo. Tyto údaje je insolvenční soud podle § 420 odst. 4 IZ povinen zapsat do seznamu dlužníků, resp. zveřejnit je v insolvenčním rejstříku, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku, i když se z obsahu insolvenčního návrhu nepodávají; v takovém případě je insolvenční soud povinen vyhledat je v příslušných informačních registrech a zveřejnit je v insolvenčním rejstříku. Účelem této úpravy je, jak výše naznačeno, umožnit věřitelům, kteří zpracovávají data svých klientů v automatizovaných systémech, aby mohli porovnáváním údajů ve svých klientských databázích s údaji v systému ISIR pravidelně zjišťovat, zda ohledně jejich klienta (dlužníka) bylo zahájeno insolvenční řízení, a posléze sledovat jeho průběh.

Nejvyšší soud ČR již v usnesení sen. zn. 29 NSČR 35/2010 ze dne 27. září 2011 formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož ve vztahu k osobám, které v době zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku nebyly účastníky insolvenčního řízení, se zveřejněním rozhodnutí o úpadku plní oznamovací povinnost insolvenčního soudu ve smyslu ustanovení § 421 odst. 1 písm. a) IZ ve spojení s ustanovením § 71 odst. 3 IZ a nikoli povinnost insolvenčního soudu směřující k doručení tohoto rozhodnutí (ve smyslu ustanovení § 71 odst. 1 IZ). Současně vysvětlil, že zákonem není předepsán způsob, jakým má uživatel provádět vyhledávání dlužníků v insolvenčním rejstříku. Použije-li k vyhledávání některý (či více) z údajů umožňujících spolehlivou identifikaci hledané osoby, nelze mu klást k tíži, že nepoužil ještě jiné údaje. U právnické osoby pak k údajům, jež mají přinést spolehlivý výsledek vyhledávání, patří identifikační číslo osoby a/nebo obchodní firma nebo název (potud, že dlužník i při zobrazení více záznamů plynoucích z možné zaměnitelnosti obchodní firmy nebo názvu nezůstane ve výsledcích vyhledávání uživateli insolvenčního rejstříku utajen). Výsledky vyhledávání na základě zadaných parametrů musí být přitom stejné bez ohledu na to, zda tyto byly zadány do formuláře základního či do formuláře hledání pokročilého . Dále Nejvyšší soud dovodil, že vzhledem k významu insolvenčního rejstříku při plnění jeho informativní funkce a k jeho povaze (srov. § 419 odst. 1 IZ) je nezbytné vykládat zjištěné nedostatky jeho fungování způsobem, jenž nebude chyby ve fungování veřejné správy (o jejíž informační systém jde) přičítat k tíži osob, jimž má takový systém spolehlivě sloužit. Přitom za řádné fungování informačního systému veřejné správy odpovídá jeho správce a ten je (má být) nejen povinen, ale (na rozdíl od pouhého uživatele takového systému) též schopen, řádné fungování systému doložit.

Vrchní soud v Praze ve smyslu výkladu výše zmíněného pak ve svých rozhodnutích (viz např. jeho usnesení ze dne 3.5.2010 č.j. 3 VSPH 139/2010-P22-9 nebo ze dne 28.5.2013 č.j. KSCB 26 INS 7087/2010, 3 VSPH 356/2012-P6-11) opakovaně dovozuje, že lhůta k podání přihlášky pohledávky počne věřiteli běžet jedině za předpokladu, že informace o dlužníku byla v systému ISIR řádně zveřejněna tak, aby mohla být věřitelem zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, které je součástí informačního systému spravovaného ministerstvem spravedlnosti, na základě údajů, které je insolvenční soud povinen zapsat do insolvenčního rejstříku (§ 420 IZ).

Jestliže takové údaje o dlužníkovi byly (řádně) zveřejněny v systému ISIR až v průběhu insolvenčního řízení, pak věřiteli, který až poté podal přihlášku pohledávky, a učinil tak až po uplynutí přihlašovací lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 1 písm. d/ IZ), je třeba přiznat lhůtu k podání přihlášky, kterou by k tomu měl k dispozici při řádném běhu věci, tj. lhůtu, která by mu-při současném zveřejnění řádných údajů o dlužníkovi-běžela od zahájení insolvenčního řízení (§ 110 IZ) a končila uplynutím konečné (propadné) lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku. Tato celková lhůta se pak počítá ode dne následujícího po zveřejnění řádných údajů o dlužníku v systému ISIR.

Rozhodující pro výsledek odvolacího řízení v posuzované věci bylo přezkoumání správnosti závěru soudu prvního stupně, dle něhož byl dlužník v insolvenčním rejstříku identifikován dostatečně již uvedením jména, příjmení, bydliště a rodného čísla a nebylo třeba zapisovat identifikační číslo dlužníka, neboť dlužník v době zahájení insolvenčního řízení již nepodnikal. Odvolací soud se však s tímto výkladem § 420 odst. 2 IZ neztotožňuje a je toho názoru, že právu věřitele, který má vůči dlužníku závazek související s jeho dřívější podnikatelskou činností, aby prostřednictvím identifikačního čísla dlužníka zjistil, zda vůči dlužníkovi bylo zahájeno insolvenční řízení, odpovídá povinnost insolvenčního soudu zapsat do seznamu dlužníků insolvenčního rejstříku identifikační číslo dlužníka-fyzické osoby i v případě, že v době zahájení insolvenčního řízení již dlužník nepodnikal. Opačný názor prezentovaný v napadeném usnesení totiž věřiteli znemožňuje, aby se lustrací identifikačního čísla dlužníka dozvěděl o zahájení insolvenčního řízení vůči němu jen proto, že v té době již nepodnikal. Věřitel přitom nepochybně má právo přihlásit do insolvenčního řízení pohledávku vzniklou z obchodně závazkového vztahu s dlužníkem označeným identifikačním číslem, což je rovněž případ v posuzované věci (srov. závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.1.2012, č.j. KSPA 56 INS 388/2008, 2 VSPH 1332/2011-P11-7, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.4.2015, č.j. KSBR 38 INS 20840/2013, 1 VSOL 1309/2014-P11-7 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.1.2014, sp.zn. 29 NSČR 11/2012).

Z obsahu spisu přitom plyne, že insolvenční navrhovatelka Česká spořitelna, a.s., již v insolvenčním návrhu označila dlužníka také prostřednictvím identifikačního čísla 12580163, nicméně soud prvního stupně je v insolvenčním rejstříku po podání insolvenčního návrhu nezveřejnil. Usnesením ze dne 14.8.2015 (A-18), které bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku, byl zjištěn úpadek dlužníka, prohlášen konkurs na jeho majetek a věřitelé byli vyzváni k přihlášení svých pohledávek do 2 měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Konec stanovené lhůty k přihlašování pohledávek tedy připadl na den 14.10.2015. Přihláška pohledávky věřitelky (P17-1) ze dne 19.11.2015 byla soudu prvního stupně doručena do datové schránky dne 20.11.2015.

Z insolvenčního návrhu nepochybně vyplývá, že dlužník byl podnikatelem a do dne 22.6.2013 měl přiděleno IČO 12580163, což rovněž dokládá veřejně dostupný výpis z živnostenského rejstříku. Přesto soud prvního stupně dosud nezveřejnil údaj o dlužníkově IČO v insolvenčním rejstříku a není tak možno vyhledat dlužníka podle jeho IČO porovnáním klientské databáze věřitelky s údaji v systému ISIR. Tento údaj si měl soud prvního stupně ověřit z úřední povinnosti a měl ho zveřejnit v insolvenčním rejstříku nejpozději do 7 dnů od zahájení insolvenčního řízení.

Jelikož věřitelka nemá v dané věci postavení osoby, jíž se doručuje zvlášť, tak je zcela odkázána na informace zveřejněné v insolvenčním rejstříku. Pak ovšem platí, že by jí lhůta k podání přihlášky pohledávky počala běžet jedině za předpokladu, že by informace o dlužníkovi byla v systému ISIR řádně zveřejněna tak, aby mohla být věřitelkou zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, jež je ve smyslu § 420 odst. 1 IZ součástí informačního systému spravovaného ministerstvem spravedlnosti. To se ovšem dosud nestalo, a proto lhůta stanovená k přihlašování pohledávek v rozhodnutí o úpadku tak věřitelce ani běžet nepočala.

Z uvedeného je zřejmé, že závěr Krajského soudu v Praze o opožděnosti přihlášky pohledávky věřitelky není věcně správný. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil napadené usnesení tak, že se přihláška pohledávky věřitelky neodmítá a její účast v insolvenčním řízení nekončí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 18. prosince 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost v yhotovení: Helena Kavčiaková