4 VSPH 2399/2015-B-37
KSPL 54 INS 14514/2013 4 VSPH 2399/2015-B-37

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Loza 54, Dolní Bělá, o odvolání Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Loza 54, Dolní Bělá, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 14514/2013-B-32 ze dne 25. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 14514/2013-B-32 ze dne 25. listopadu 2015 se m ě n í tak, že se Michalu anonymizovano povoluje výjimka ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužnice Marie anonymizovano ohledně spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech, a to pozemku p.č.st.17/2 o výměře 1.063 m2, jehož součástí je budova č.p. 54 (rodinný dům) a pozemku p.č. 54/1 o výměře 65 m2, vše zapsáno na LV č. 597 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-sever, pro obec a k.ú. Loza.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením zamítl návrh Michala anonymizovano (dále jen odvolatel) na povolení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že podáním doručeným dne 8.10.2015 žádal odvolatel o povolení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníka pro osobu blízkou ve věci prodeje spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech, a to pozemku p.č.st.17/2 o výměře 1.063 m2, jehož součástí je budova č.p. 54 (rodinný dům) a pozemku p.č. 54/1 o výměře 65 m2, vše zapsáno na LV č. 597 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-sever, pro obec a k.ú. Loza (dále jen nemovitosti) s tím, že si chce v případě udělení výjimky vyřídit úvěr v hodnotě 152.000,-Kč a do deseti pracovních dnů složit na účet správce kupní cenu, kterou uvedl . Zároveň vyjádřil zájem o možnost splácení kupní ceny ve splátkovém kalendáři. Soud (též v působnosti věřitelského výboru podle § 66 odst. 2 insolvenčního zákona; dále jen IZ) dospěl k závěru, že v návrhu nejsou uvedeny žádné konkrétní údaje, z nichž by bylo možné dovodit, že má odvolatel dostatek finančních prostředků, aby byl schopen uhradit do majetkové podstaty odpovídající cenu nemovitostí. Nemovitosti zajišťují pohledávky zajištěných věřitelů, usnesením ze dne 30.7.2015 (B-18) soud schválil pokyn prvního zajištěného věřitele Pavla Paška ze dne 26.3.2014 (B-11), podle něhož má správce zpeněžit správce tento majetek prodejem mimo dražbu minimálně za cenu, která věřiteli zcela pokryje jeho pohledávky a taktéž i případné náklady spojené se zpeněžením, popř. náklady spojené se správou či jiné náklady . Celková výše pohledávek tohoto zajištěného věřitele činí částku 159.396,59 Kč, návrh odvolatel tak nejen neobsahuje informace a garanci zaplacení kupní ceny, nabízená kupní cena především není v souladu s pokynem zajištěného věřitele (nedosahuje ani výše přihlášených pohledávek zajištěného věřitele prvního v pořadí) a proto soud návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení podal odvolatel včasné odvolání. Namítal, že jím nabízená kupní cena ve výši 152.000,-Kč převyšuje o částku 2.000,-Kč dosud jedinou nabídku p. Rajšla, jehož majetek je navíc zatížen exekucí. Pokud by soud výjimku povolil, došlo by ke scelení majetku odvolatel, který by tak mohl umožnit klidné bydlení své matce a svým sourozencům-dvěma nezletilým dětem a zletilé studující sestře, kteří v domě žijí. Zdůraznil, že nemovitost nelze stavebně rozdělit, že má úvěr přislíben, ale nemůže se zadlužit naprázdno a zvýšit tak své výdaje o úroky a další poplatky, aniž by mu výjimka byla udělena.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 295 odst. 1 IZ dlužník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí nabývat majetek náležející do majetkové podstaty, a to ani v případě, že k jeho zpeněžení došlo dražbou; tento majetek nesmí být na ně převeden ani ve lhůtě 3 let od skončení konkursu, i když jim svědčí zákonné předkupní právo. Právní úkony uskutečněné v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné; považují se však za platné, pokud se ten, kdo je jimi dotčen, neplatnosti nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil.

Ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na:

a) vedoucí zaměstnance dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, a osoby jim blízké, b) osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost, c) společníky dlužníka, je-li jím jiná obchodní společnost než akciová, d) akcionáře dlužníka, kterým je akciová společnost, pokud jim patří akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu, e) prokuristy dlužníka, f) členy a náhradníky věřitelského výboru, kterým schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty (odst. 2).

Na návrh osob uvedených v odstavci 1 nebo v odstavci 2 písm. a) až e) a po vyjádření věřitelského výboru může insolvenční soud v odůvodněných případech povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty. Má-li k nabytí tohoto majetku dojít až po skončení konkursu, rozhodne o tomto návrhu insolvenční soud samostatně a tuto výjimku může v takovém případě povolit i osobám uvedeným v odstavci 2 písm. f); proti jeho rozhodnutí může podat odvolání jen osoba, která návrh podala (odst. 3).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že podáním ze dne 30.8.2015 odvolatel požádal soud I. stupně o udělení výjimky ze zákazu podle § 295 odst. 3 IZ s tím, že je synem dlužnice a přeje si zachovat své matce a sourozencům bydlení. Od března roku 2014, kdy zajištěný věřitel první v pořadí vydal pokyn ke zpeněžení nemovitosti za cenu alespoň ve výši, která po odpočtu nákladů pokryje jeho pohledávku v částce 159.396,59 Kč, projevil zájem o koupi nemovitostí toliko pan Miroslav Rajšl za částku 150.000,-Kč, přičemž tato osoba od svého zájmu odstoupila, jak plyne i ze zprávy správce ze dne 9.11.2015 (B-29). Dne 9.6.2015 změnil zajištěný věřitel Pavel Pešek pokyn ke zpeněžení nemovitostí tak, že souhlasil s jejich prodejem za kupní cenu nejméně ve výši 150.000,-Kč (B-11), usnesením ze dne 3.9.2015 (B-18) soud prvního stupně tento pokyn zajištěného věřitele schválil.

Smyslem omezení osob uvedených v prvých dvou odstavcích § 295 stran nabývání majetku z majetkové podstaty je především zamezit takovým spekulacím s majetkem, jejichž výsledkem by bylo jen to, že se těmto osobám podaří v relativně krátké době pro sebe (či skrytě pro dlužníka samého) ke škodě věřitelů znovu získat zpět zpeněžovaný majetek, tedy ve své podstatě má toto ustanovení mimo jiné bránit podvodným úpadkům. Při vědomí této skutečnosti je proto třeba nahlížet na žádosti těchto osob o udělení výjimky ve smyslu třetího odstavce, již lze připustit především tam, kde vstřícným přístupem soudu k danému požadavku nebudou insolvenční věřitelé poškozeni, resp. tam, kde lze důvodně očekávat, že míra uspokojení jejich nároků nebude nižší oproti stavu, kdy daný zákaz bude striktně zachován.

Tak je tomu dle názoru odvolacího soudu právě v daném případě, kdy odvolatel se vlastně nedovolává než přání zachovat svým rodinným příslušníkům bydlení, přičemž při šetření zásad insolvenčního řízení a dodržením jednotlivých ustanovení o zpeněžování majetku podstaty (§ 282 a násl. IZ) by insolvenční věřitelé neměli být nijak poškozeni. Jinak řečeno, nabídne-li navrhovatel za spoluvlastnický podíl při splnění podle § 293 nejlepší cenu, není rozumného důvodu takovému prodeji věci z podstaty bránit jen proto, že jde o syna dlužnice. Opačný výklad by byl (při absenci jiných rozhodných skutečností) formalistickým výkladem zákona, jenž by odvolatele krátil na jeho právech, ale především by ve svých důsledcích byl způsobilý přivodit újmu právě dlužníkovým věřitelům. Důvodem pro udělení výjimky může být předpoklad, že to může být třeba právě odvolatel, kdo o koupi projeví vskutku kvalifikovaný zájem a nabídne i nejlepší podmínky, neboť k prodeji se nabízí toliko spoluvlastnický podíl, zjevně bez možnosti kupce obývat v domě alespoň jednu bytovou jednotku. Pro rozhodnutí o návrhu odvolatele na udělení výjimky přitom podle odvolacího soudu není podstatné, zda odvolatel v budoucnu nejlepší cenu skutečně nabídne a zda následně prokáže, že je schopen ji uhradit nebo zda nemovitost bude prodána jinému případnému zájemci, jehož nabídka bude pro věřitele výhodnější.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 20. ledna 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková