4 VSPH 2398/2015-A-45
KSPH 69 INS 18101/2015 4 VSPH 2398/2015-A-45

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila ve věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , IČO: 16930029, bytem Senec 110, Lubná, zahájené na návrh JUDr. Michaely Strnadové, bytem Dobříč 36, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 69 INS 18101/2015-A-31 ze dne 17. září 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 69 INS 18101/2015-A-31 ze dne 17. září 2015, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zamítl návrh dlužníka Vladimíra anonymizovano (dále jen dlužník) na nařízení předběžného opatření, kterým by uložil insolvenční navrhovatelce JUDr. Michaele Strnadové (dále jen navrhovatelka) povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody ve výši 1.000.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že se dlužník podáním došlým dne 14.9.2015 a doplněným dne 17.9.2015 domáhá vydání předběžného opatření, jímž by navrhovatelce byla uložena povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody ve výši 1.000.000,-Kč, neboť podala insolvenční návrh, aniž by řádně doložila svoji pohledávku, přičemž její návrh je šikanózní a sledující nepoctivé cíle, její pohledávka neexistuje, je sporná a nelegitimní. Soud citoval § 82 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyšel ze zjištění, že dlužník podal návrh na nařízení předběžného opatření opožděně, neboť tak neučinil při svém prvním úkonu ale až poté, co dne 12.8.2015 podal návrh na prodloužení lhůty ke splnění povinnosti předložit soudu seznamy majetku a závazků a co dne 3.9.2015 podal návrh na povolení oddlužení a současně odvolání proti usnesení, kterým mu soud prvního stupně neustanovil zástupce pro insolvenční řízení. Soud prvního stupně doplnil, že dlužník v návrhu netvrdí ani nedokládá, jaká škoda a jaká újma mu hrozí, ani jak dospěl k výši škody 1 mil. Kč, přičemž dlužník paradoxně navrhuje zamítnutí insolvenčního návrhu, k němuž fakticky přistupuje podáním návrhu na povolení oddlužení. Uzavřel, že lze očekávat osvědčení úpadku dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal (A-32 a A-33), neboť s ním nesouhlasil. Argumentoval zejména tím, že soud prvního stupně předjímá rozhodnutí odvolacího soudu v soudním sporu, kterým trvá již patnáct let, a kterým se navrhovatelka snaží bezúspěšně domoci svého neoprávněného nároku. Měl za to, že soudu prvního stupně nejsou známy všechny souvislosti a aspekty. Uvedl, že své odvolání doplní ve lhůtě dvaceti dnů od jeho doručení soudu z důvodu jeho vážného zdravotního stavu. Podáním ze dne 1.12.2015 (A-40 a A-41) dlužník požádal o prodloužení lhůty k doplnění odvolání, avšak odvolání do dnešního dne nedoplnil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že není opodstatněné.

Podle § 82 odst. 4 IZ předběžné opatření uložením povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, lze nařídit jen na návrh dlužníka podaný při prvním úkonu, který dlužníku přísluší po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestliže dlužník doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že dlužníkův úpadek bude osvědčen, insolvenční soud návrh na nařízení takového předběžného opatření zamítne. Přiměřeně se dále použijí ustanovení § 202 odst. 5 a 6 a ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předběžného opatření. Předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenčním návrhem se dne 13.7.2015 navrhovatelka domáhala zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Usnesením ze dne 17.7.2015 (A-12) soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě do 30 dnů písemně vyjádřil k připojenému insolvenčnímu návrhu navrhovatelky. Podáním ze dne 10.8.2015 (A-17) dlužník požádal jednak o prodloužení lhůty k předložení seznamů jeho majetku a závazků a jednak o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 18.8.2015 (A-18) soud prvního stupně v bodu I. výroku dlužníkovi prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti a v bodu II. výroku zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce pro insolvenční řízení, přičemž bod II. výroku jako věcně správný potvrdil odvolací soud usnesením ze dne 21.10.2015 (A-37). Podáním ze dne 2.9.2015 (A-19 až A-26) se dlužník vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a požadoval jeho zamítnutí, zároveň podal návrh na povolení oddlužení, k němuž přiložil seznam závazků. Podáními doručeným soudu prvního stupně dne 14.9.2015 (A-28) a dne 17.9.2015 (A-30) se dlužník domáhal nařízení předběžného opatření, jímž by byla navrhovatelce uložena povinnost složit jistotu ve výši 1.000.000,-Kč k zajištění náhrady újmy, která mu vznikne v důsledku nedůvodného zahájení insolvenčního řízení.

Z uvedených zjištění odvolacího soudu vyplývá, že nebyla splněna žádná z kumulativně stanovených podmínek pro nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 4 IZ. Takový návrh dlužníka totiž musí být podán nejpozději při prvním úkonu, který mu přísluší, dlužník však při svém prvním úkonu v insolvenčním řízení-vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 2.9.2015-vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 4 IZ nenavrhoval. Soud prvního stupně správně shledal, že dlužník takový návrh podal opožděně až poté, co již učinil několik podání-vyjádření se k insolvenčnímu návrhu, návrh na jeho zamítnutí, návrh na prodloužení lhůty ke splnění povinnosti, návrh na povolení oddlužení, návrh na ustanovení zástupce a odvolání proti jeho neustanovení. Nadto dlužník nijak nedoložil, že mu zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu zjevně hrozí vznik škody nebo jiné újmy, ostatně dlužník dne 2.9.2015, tj. ještě před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření, podal návrh na povolení oddlužení, v jehož kolonce č. 8 požadoval, aby soud rozhodl o jeho úpadku.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že zde nejsou dány důvody k nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 4 IZ, jímž by měla být navrhovatelce uložena povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy ve výši 1.000.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. ledna 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková