4 VSPH 2384/2015-B-10
KSPH 61 INS 18579/2015 4 VSPH 2384/2015-B-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Adély anonymizovano , anonymizovano , bytem 17. listopadu 1170, 293 01 Mladá Boleslav, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 18579/2015-B-5 ze dne 13. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 18579/2015-B-5 ze dne 13. listopadu 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze neschválil oddlužení dlužnice Adély anonymizovano (dále jen dlužnice; bod I. výroku), prohlásil na její majetek konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku) a konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají dnem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 17.7.2015 (A-1) dlužnice podala insolvenční návrh, který spojila s návrhem na povolení oddlužení, dne 28.7.2015 (A-8) byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásilo celkem 11 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 2.448.462,62 Kč, z toho věřitel č. 5 přihlásil svou pohledávku jako zajištěnou ve výši 385.767,-Kč a objem nezajištěných pohledávek tak činí celkem 2.062.695,62 Kč. Věřitel č. 1 GE Money Bank, a.s. v podaném vyjádření k insolvenčnímu soudu ze dne 30.7.2015 (A-9) upozornil na jednání dlužnice odůvodňující neschválení jejího oddlužení pro nepoctivý záměr, který spočívá v tom, že dlužnice krátce před podáním insolvenčního návrhu prokazatelně čerpala úvěry nejméně ve výši 600.000,-Kč u více věřitelů včetně věřitele č. 1. Ze zprávy podané insolvenční správkyní (dále jen správkyně) o hospodářské situaci dlužnice ze dne 13.9.2015 (B-1) soud zjistil, že je dlužnice svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána u zaměstnavatele EUREST, spol. s r.o. s čistým měsíčním příjmem 16.600,-Kč, má uzavřenu smlouvu o důchodu s Jitkou anonymizovano na částku 3.000,-Kč měsíčně, nevlastní žádnou nemovitost, byla provozovatelem vozidla VW Passat Variant RZ 3SL 2114, na němž vznikla totální

škoda v důsledku havárie, avšak vozidlo nebylo odhlášeno z registru vozidel, dále by měla být provozovatelem vozidla Volkswagen Passat 3C Diesel, avšak nejedná se o majetek větší hodnoty reálně zpeněžitelný, veškeré závazky dlužnice vznikly krátce před podáním insolvenčního návrhu v období od 11.1.2015 do 23.3.2015, kdy v rozmezí dvou měsíců obdržela částku cca 1.750.000,-Kč a úhrn splátek, ke kterým se zavázala, činí 43.000,-Kč měsíčně, u většiny závazků však zaplatila pouze několik prvních splátek, popř. splácet nikdy nezačala, jiný majetek nevlastní a nemá žádné finanční prostředky na bankovních účtech, proto není zřejmé, z čeho chtěla závazky splácet. K dotazu správkyně pak dlužnice odůvodnila výši závazků vztahem s bývalým přítelem Martinem Tomanem, jemuž dle svého tvrzení předávala veškeré finanční částky získané od věřitelů, neboť ji požádal o finanční pomoc, vždy sliboval, že jí bude dávat peníze na splácení všech závazků jakmile obdrží očekávané dědictví. Nic si nenechala a pořídila jen obě osobní vozidla, která rovněž předala Martinu Tomanovi do užívání, jenž se domáhal dalších finančních částek a vyhrožoval, že od ní odejde, a že od něho neuvidí ani korunu, pokud mu je nezajistí. Pozdě pochopila, že jí nic nevrátí, proto po podání insolvenčního návrhu dne 26.8.2015 podala na Martina Tomana trestní oznámení.

Soud I. stupně posoudil, že ačkoliv dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla všechny údaje o svých závazcích a o svém majetku, vylíčila rozhodné skutečnosti, k návrhu připojila seznam majetku a seznam závazků a z dosahovaného příjmu a poskytnutého důchodu ve výši 4.500,-Kč měsíčně je zřejmé, že by dlužnice splnila podmínku úhrady 30% pohledávek nezajištěných věřitelů a míra jejich uspokojení by dosáhla výše 31,51%, přesto dospěl k závěru, že oddlužení dlužnice nelze schválit, protože podáním insolvenčního návrhu dlužnice sledovala nepoctivý záměr. Shledal, že závazky tvořící podstatnou část přihlášených pohledávek věřitelů vznikly ze smluv o úvěru a ze smluv o půjčkách uzavřených v období od ledna 2015, například věřiteli č. 1 GE Money Bank, a.s. zaplatila dlužnice jen první splátku, v době, kdy uzavírala další smlouvy o půjčkách/úvěrech nepochybně věděla, že je nebude schopna zaplatit, a to ani penězi od Martina Tomana, pokud jí peníze na splátky (vyjma první splátky první půjčky) nedával a dalším věřitelům zamlčela, že předchozí půjčky/úvěry nesplácí a musela si být tedy vědoma, že rozsah poskytnutých úvěrů a půjček přesahuje její možností splácení. Soud I. stupně proto dovodil, že podáním insolvenčního návrhu byl dlužnicí sledován nepoctivým záměr, neboť schválením oddlužení chce na úkor věřitelů dosáhnout dobrodiní prominutí podstatné části svých závazků, ke kterým se nezodpovědně zavázala jako plně způsobilá, a aniž by bylo rozhodné, jak s finančními částkami naložila. Soud I. stupně dále přihlédl k tomu, že zadlužení dlužnice není důsledkem její dlouhodobé nepříznivé finanční situace, kterou by se pokoušela řešit půjčkami/úvěry a z těchto důvodů podle § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) oddlužení dlužnice nechválil a na její majetek prohlásil konkurs, jenž bude řešen podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a navrhovala zrušit usnesení o neschválení jejího oddlužení a prohlášení konkursu na její majetek. Zopakovala, za jakých okolností přijala půjčky/úvěry a uvedla, že v podání insolvenčního návrhu nesledovala nepoctivý záměr, a že jí pomůže se splácením její rodina.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z obsahu napadeného usnesení plyne, že důvodem neschválení oddlužení dlužnice podle § 395 odst. 1 a 2 IZ bylo zjištění soudu I. stupně o nepoctivém záměru dlužnice, s nímž podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že dne 17.7.2015 (A-1) dlužnice podala insolvenční návrh, který spojila s návrhem na povolení oddlužení, dne 28.7.2015 (A-8) byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásilo celkem 11 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 2.448.462,62 Kč, z toho věřitel č. 5 přihlásil svou pohledávku jako zajištěnou ve výši 385.767,-Kč a objem nezajištěných pohledávek činí celkem 2.062.695,62 Kč. Ze zprávy podané správkyní o hospodářské situaci dlužnice ze dne 13.9.2015 (B-1) vyplynulo, že je dlužnice svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, její čistý měsíční příjem u zaměstnavatele EUREST, spol. s r.o. činí 16.600,-Kč, dlužnice předložila smlouvu o důchodu na částku 3.000,-Kč měsíčně uzavřenou s Jitkou anonymizovano , nevlastní žádné nemovitosti, nemá majetek větší hodnoty reálně zpeněžitelný. Podle vyjádření věřitele č. 1 GE Money Bank, a.s. přijala dlužnice před podáním insolvenčního návrhu finanční částku nejméně ve výši 600.000,-Kč u více věřitelů včetně věřitele č. 1 a lze z toho dovozovat, že podáním insolvenčního návrhu sledovala nepoctivý záměr. Správkyně pak doplnila, že dlužnice v období od 11.1.2015 do 23.3.2015 v rozmezí dvou měsíců obdržela částku cca 1.750.000,-Kč, přitom úhrn splátek, ke kterým se zavázala, činí 43.000,-Kč měsíčně, u většiny závazků však zaplatila pouze několik prvních splátek, popř. splácet nikdy nezačala, nevlastní žádný zpeněžitelný majetek a nemá žádné finanční prostředky na bankovních účtech a není proto zřejmé, z čeho chtěla závazky splácet.

Odvolací soud se při přezkoumání podaného odvolání zcela ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že-byť dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla všechny údaje o svých závazcích, o svém majetku, vylíčila rozhodné skutečnosti, k návrhu připojila seznam majetku a seznam závazků a z dosahovaného pravidelného měsíčního příjmu a za pomoci poskytnutého důchodu ve výši 4.500,-Kč měsíčně by dlužnice splnila podmínky pro schválení jejího oddlužení tím, že by uhradila pohledávky nezajištěných věřitelů a míra jejich uspokojení by dosáhla výše 31,51%-je z chování dlužnice nepochybné, že návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr, když krátce před jeho podáním ještě přijala vysoké finanční částky v řádech statisíců Kč, které zkonzumovala, aniž by z nich cokoliv použila na splacení svých nejstarších závazků a ačkoliv si musela být dobře vědoma, že je nebude ze svých příjmů schopna zaplatit a že věřitelé se nebudou moci uspokojit v celé míře z příjmů dlužnice a z jejího majetku. Odvolací soud přihlédl i k tomu, že dlužnice buď vůbec nezahájila splácení svých dluhů, ač mohla, nebo zaplatila jen jednu splátku a přijímala na sebe další závazky. Jakkoliv by tedy dlužnice splňovala předpoklady pro řešení jejího úpadku oddlužením výší finančních prostředků potřebných k uhrazení alespoň minimální výše 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu I. stupně, že svým chováním sledovala nepoctivý záměr vůči svým věřitelům, z tohoto důvodu nelze oddlužení dlužnice schválit a jediným možným způsobem řešení jejího úpadku je konkurs.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal Vrchní soud v Praze odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst.1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková