4 VSPH 2355/2015-A-15
KSPL 51 INS 14044/2015 4 VSPH 2355/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka Radovana anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Plovární 478/1, IČO 66513570, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 2015, č.j. KSPL 51 INS 14044/2015-A-10

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 2015, č.j. KSPL 51 INS 14044/2015-A-10, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni vyslovil svoji místní nepříslušnost (bod I. výroku) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že návrhem doručeným mu dne 28.5.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka Radovana anonymizovano (dále jen dlužník). Z návrhu soud zjistil, že dlužník má evidovanou adresu trvalého pobytu Plzeň, Plovární 478/1, že je t.č. zaměstnán u společnosti JAKNATO, s.r.o., sídlem Popůvky 5, a že na základě uzavřeného dodatku k pracovní smlouvě ze dne 20.4.2015 bude od 1.5.2015 místem výkonu jeho práce město Plzeň a Plzeňský kraj. Tento dodatek je podepsán dlužníkem a jeho synem jako jediným jednatelem uvedené společnosti. Soud dále zjistil, že insolvenční návrh dlužník podal již podruhé, že jeho předchozí insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 26668/2014 skončilo zastavením pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, že toto usnesení nabylo právní moci dne 19.6.2015 a že dlužník podle centrální evidence obyvatel změnil svoji trvalou adresu dne 20.5.2015. Z veřejného rejstříku soud zjistil, že společnost JAKNATO, s.r.o. nemá žádnou pobočku ani provozovnu v Plzeňském kraji.

Soud citoval § 7 a § 7a insolvenčního zákona (dále jen IZ ) a § 11 odst. 1 a § 85 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a vysvětloval, že pojmem bydliště rozumí o.s.ř. místo pobytu, ve kterém se daná osoba zdržuje s úmyslem zdržovat se zde trvale. Tento pojem nelze zaměňovat s pojmem trvalý pobyt , s nímž pracují předpisy správního práva, které upravují evidenci obyvatel. Rozhodující tedy není, kde je fyzická osoba přihlášena k pobytu, tedy jakou adresu má uvedenu v občanském průkazu či jiném dokladu totožnosti, ale její bydliště skutečné, faktické. Tím je třeba rozumět obec nebo městský obvod, kde daná osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, tedy kde má byt, rodinu nebo kde pracuje, jestliže zde také bydlí. Adresa uvedená dlužníkem je adresou, kde sídlí společnost PROFI-CZ, s.r.o, IČO 26347881. Ta od 1.10.2014 poskytuje pro občany České republiky i cizince možnost zřízení trvalého pobytu ve vlastní nemovitosti. Tato služba je zpoplatněna měsíčním paušálem. V budově se nacházejí pouze kanceláře uvedené společnosti (žádné byty).

Z uvedených důvodů soud I. stupně dovodil, že dlužníkovo skutečné bydliště, tedy místo, kde se zdržuje s úmyslem zdržovat se zde trvale, není na adrese Plovární 478/1, 301 00 Plzeň, tam má zřízený pouze trvalý pobyt, aniž by tu skutečně bydlel. V dlužníkově jednání (náhlé změně trvalého bydliště) soud shledal nepoctivý záměr směřující k tomu, aby o insolvenčním návrhu dlužníka rozhodoval jiný místně příslušný soud a jiný soud odvolací, neboť rozhodovací praxe jednotlivých soudů je v určitých případech odlišná. Služba zřízení trvalého pobytu je navíc zpoplatněna měsíčním paušálem v minimální výši 590,-Kč bez DPH s podmínkou zaplacení služby alespoň 1 rok dopředu, a celkově se tedy může jednat o částku dosahující 10.000,-Kč, o kterou dlužník zkrátil své věřitele.

Za této situace soud I. stupně dospěl k závěru, že není k projednání dané insolvenční věci místně příslušný. Proto postupoval podle § 105 o.s.ř. a vyslovil svoji místní nepříslušnost a současně rozhodl, kterému místně příslušnému soudu bude věc postoupena k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby usnesení soudu I. stupně bylo zrušeno a jeho insolvenční řízení i nadále bylo projednáváno u Krajského soudu v Plzni . Namítal, že ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení uvedl svůj trvalý pobyt na adrese Plovární 478/1, 301 00 Plzeň, že je od 1.9.2014 zaměstnán u společnosti JAKNATO, s.r.o., sídlem Popůvky 5, s výkonem činnosti vyhledávání klientů, péče o stávající zákazníky, vedení obchodního týmu apod., že společnost (zaměstnavatel) rozhodla o rozšíření své působnosti do dalších krajů a s ním (dlužníkem) uzavřela dodatek k pracovní smlouvě, podle nějž bude od 1.5.2015 vykonávat svoji činnost na území Plzeňského kraje. Dlužník dále uvedl, že v roce 2014 bydlel na území Jihomoravské kraje, proto podával svůj první insolvenční návrh u Krajského soudu v Brně, že jeho zaměstnavatel začal vykonávat svou činnost v Plzeňském kraji v květnu 2015, že tento pro začátek své působnosti nepotřebuje žádnou kamennou pobočku, neboť hlavní náplní činnosti dlužníka je vyhledávání klientů a to se dělá nejlépe v terénu a ne za stolem a že pevná pobočka bude zřízena, jakmile společnost nazná, že je toto zapotřebí. O působnosti dlužníka v Plzni svědčí např. i fakt, že svůj návrh osobně podepisoval dne 20.5.2015 na úřadě městského obvodu Plzeň 3. Dlužník závěrem odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.3.2015, sp. zn. MSPH 96 INS 4622/2015, 2 VSPH 527/2015 s tím, že je rozhodující, kde se dlužník v době zahájení řízení zdržoval (adresa trvalého pobytu) a s poukazem na § 7b IZ a § 11, § 85 odst. 1 a § 85a o.s.ř. zdůrazňuje, že za své bydliště, kde se trvale zdržuje a má v úmyslu se zdržovat považuje město Plzeň.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 7a písm. a) IZ krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení.

Podle § 7b odst. 1 IZ je pro insolvenční řízení příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 11 o.s.ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu (odst. 1). Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich (odst. 2).

Podle § 85a o.s.ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.

Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.

V případě insolvenčního řízení vedeného proti dlužníku-fyzické osobě je při určení obecného soudu dlužníka, a potažmo místní příslušnosti insolvenčního soudu, třeba postupovat podle § 85 odst. 1 o.s.ř. bez ohledu na to, zda je či není podnikatelem (k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSCB 26 INS 2498/2010, 1 VSPH 381/2010-A ze dne 19.5.2010).

V dané věci soud I. stupně správně zdůraznil to, že pojem bydliště užitý ve výše citovaných ustanoveních o.s.ř. nelze ztotožnit s pojmem trvalého pobytu, který slouží k evidenčním účelům a který je rovněž využíván při doručování. Občanský soudní řád při určování místní příslušnosti dává přednost skutečnému bydlišti, tj. místu, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, popř. kde pracuje, jestliže tam také bydlí a má v úmyslu zdržovat se tam trvale. Místo, kde se fyzická osoba (pouze) zdržuje, je místem, kde se tato osoba zdržuje bez úmyslu zdržovat se tam trvale.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dne 28.5.2015 byl Krajskému soudu v Plzni doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře (A-1) a že tedy u uvedeného soudu bylo zahájeno insolvenční řízení tohoto dlužníka.

V době zahájení daného insolvenčního řízení měl dlužník evidován trvalý pobyt na adrese Plovární 478/1, 301 00 Plzeň. Krajský soud v Plzni, u něhož bylo řízení zahájeno, pak správně vycházel z toho, že je k vedení tohoto řízení místně příslušný jen v případě, že uvedené místo evidovaného trvalého pobytu dlužníka bylo v době zahájení řízení i jeho skutečným bydlištěm. V napadeném usnesení soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, a to zejména s ohledem na zjištění, že dlužník měl dříve evidovanou adresu trvalého pobytu v Brně, a že teprve dnem 20.5.2015 si nechal v příslušné evidenci zapsat jako místo svého trvalého pobytu výše uvedenou plzeňskou adresu. Na té však sídlí (resp. má sídlo jedné z poboček) společnost PROFI-CZ, s.r.o., která mimo jiné-jak inzeruje na svých webových stránkách (www.kanclza500.cz)-od 1.10.2014 poskytuje pro občany České republiky i cizince placenou možnost zřízení trvalého pobytu ve vlastní nemovitosti na uvedené adrese v Plzni s tím, že takto nabízí důvěryhodnou adresu pro trvalé bydliště včetně přebírání pošty; v příslušné budově se přitom nacházejí pouze kanceláře jmenované společnosti. Z toho soud dovodil, že zde dlužník v době zahájení nebydlel, protože za popsané situace ani bydlet nemohl, a že tudíž na uvedené adrese má jen formálně evidován trvalý pobyt (a způsobilé místo pro doručování), nejde však o jeho skutečné bydliště. Proto Krajský soud v Plzni shledal, že změna adresy dlužníkova trvalého pobytu z původní brněnské na plzeňskou provedená 8 dnů předtím, než u něj dlužník insolvenčního návrh s návrhem na povolení oddlužení podal, byla jen účelovým postupem, jímž se dlužník snažil založit pro svoje nové insolvenční řízení místní příslušnost jiného soudu než Krajského soudu v Brně, u něhož předtím se svým návrhem neuspěl (insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSBR 30 INS 26668/2014 bylo pro nezaplacení zálohy dlužníkem pravomocně zastaveno).

Dlužník přitom v odvolání pouze opakovaně tvrdil, že za své bydliště (kde se zdržuje a má v úmyslu se i nadále zdržovat) považuje město Plzeň, Plovární 478/1, ovšem již nijak neoponoval závěru soudu I. stupně, že v době zahájení jeho insolvenčního řízení na této adrese (svého nově evidovaného trvalého pobytu) v Plzni ve skutečnosti nebydlel (nemohl bydlet); byt či jiný ubytovací prostor tu k dispozici neměl, ani netvrdil, že takto bydlel (nikoli na přechodnou dobu) na jiném místě v Plzni, nebo jinde v obvodu působnosti Krajského soudu v Plzni.

Bez významu je pak argumentace dlužníka založená fakticky jen na tvrzení, že pro svého zaměstnavatele (společnost JAKNATO, s.r.o., sídlem Popůvky 5, jejíž jediným jednatelem je syn dlužníka) má podle dodatku své pracovní smlouvy ode dne 1.5.2015 vyhledávat nové klienty na území Plzeňského kraje (na blíže neurčeném místě) a že se proto dlužník hodlá nadále na tomto území zdržovat. Takovýto záměr deklarovaný jen změnou pracovní smlouvy, uzavřenou fakticky mezi dlužníkem a osobou blízkou (jeho synem), se navíc jeví značně nevěrohodným, zvláště když zřízení provozovny společnosti v místě natolik vzdáleném od jejího sídla (bez dalšího logistického zázemí) nemá rozumné obchodní ratio. Dlužník ostatně nijak nedokládal ani to (pouze tvrdil), že pracovní činnost dle uvedeného záměru již v době zahájení řízení skutečně vykonával, že vyžadovala jeho fakticky trvalou osobní přítomnost v Plzni nebo Plzeňském kraji a že se tam proto z původního bydliště v Popůvkách (natrvalo) odstěhoval a na jaké místo (o stávající adresu jeho trvalého pobytu zjevně jít nemohlo a jinou dlužník neudal).

Z toho plyne, že v dané věci ani na základě odvolání dlužníka nevyšlo najevo žádné místo v oblasti působnosti Krajského soudu v Plzni, které by v době zahájení jeho stávajícího insolvenčního řízení bylo možno považovat za jeho skutečné bydliště (za místo, kde tehdy trvale bydlel). Ve výše označeném předchozím insolvenčním řízení dlužníka přitom nevznikla žádná pochybnost o tom, že evidovaná adresa jeho tehdejšího trvalého pobytu v Popůvkách byla totožná s jeho skutečným bydlištěm, že na této adrese dlužník přebíral soudní zásilky i po podání návrhu u Krajského soudu v Plzni a že tudíž jeho obecným soudem byl (je) Městský soud v Brně náležející do obvodu Krajského soudu v Brně, u něhož bylo původní insolvenční řízení zahájeno, vedeno a následně skončeno rozhodnutím o zastavení řízení podle § 108 odst. 3 IZ, jež nabylo právní moci až dne 19.6.2015. U dlužníka tedy do doby zahájení stávajícího insolvenčního řízení u Krajského soudu v Plzni zjevně k žádné změně v místě jeho bydliště fakticky nedošlo a evidování jiné (nové) adresy trvalého pobytu v Plzni bylo evidentně jen účelovým formálním úkonem, jenž nebyl spojen s přemístněním skutečného dlužníkova bydliště a jímž dlužník účelově sledoval (zdánlivé) založení podmínek pro místní příslušnost jiného (jím vybraného) krajského soudu, než u kterého dosud své insolvenční řízení neúspěšně vedl.

Krajský soud v Plzni proto postupoval správně, když dle § 105 odst. 2 o.s.ř. ještě před tím, než začal jednat o věci samé, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému.

Proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D. , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná