4 VSPH 2342/2015-P91-9
KSPL 54 INS 19424/2011 4 VSPH 2342/2015-P91-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužnice NJK UNICOS, spol. s r.o., IČO 18237576, sídlem Vídeňská 31/IV., Klatovy, o odvolání věřitele Ing. Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem U Slunce 408, Klatovy, zastoupeného JUDr. Ing. Zbyňkem Kiesewetterem, advokátem, sídlem Nad Šárkou 766/58, Praha 6-Dejvice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 19424/2011-P91-4 ze dne 2. listopadu 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 19424/2011-P91-4 ze dne 2. listopadu 2015, se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky věřitele č. 91 Ing. Vladimíra anonymizovano ve výši 754.667,-Kč, n e o d m í t á a jeho účast v insolvenčním řízení v tomto rozsahu nekončí.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni v insolvenčním řízení dlužnice NJK UNICOS, spol. s r.o. (dále jen dlužnice), odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 91 Ing. Vladimíra anonymizovano (dále jen věřitel) ve výši 754.667,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 27.1.2012 (A-22) rozhodl o zjištění úpadku dlužnice a že dne 23.2.2012 přihlásil věřitel svoji pohledávku v celkové výši 6.514.956,81 Kč, z toho jistinu ve výši 853.357,-Kč s tím, že důvodem jejího vzniku je licenční smlouva uzavřená dne 28.12.2002 a neproplacení faktury na základě této licenční smlouvy ze dne 31.12.2009. Konstatoval, že podle doplnění přihlášky ze dne 23.2.2012 je důvodem vzniku pohledávky odměna z výnosů z užití autorských práv ke mzdovému programu MZDY 200 dle č. 3 licenční smlouvy ze dne 28.12.2002 splatná dne 14.1.2010. Vyšel ze zjištění, že přihláška pohledávky je neurčitá, není z ní zřejmé, na základě jakých konkrétních okolností měla sporná pohledávka vzniknout, jakým způsobem, na základě jakých skutečností a za jaké časové období byla vypočtena. Za zcela nepostačující shledal vylíčení okolností, z nichž věřitel dovozuje vznik pohledávky, a potřebné údaje nezjistil ani z listin k přihlášce připojených. Poukázal, že věřitel v průběhu řízení upravoval dílčí okolnosti vzniku pohledávky a její výši, a proto byl insolvenčním správcem JUDr. Miloslavem Havlenou (dále jen správce) vyzván k opravě a doplnění přihlášky, přičemž tato výzva mu byla doručena dne 20.4.2012 a lhůta byla stanovena na 15 dnů, tedy do 8.5.2012, avšak věřitel svoji přihlášku ve stanovené lhůtě nedoplnil řádně. Proto postupoval podle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) přihlášku pohledávky věřitele ve výši 754.667,-Kč odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se věřitel včas odvolal (P91-5) a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že v souladu s platnou licenční smlouvou ze dne 28.12.2002 měl nárok na vyplacení odměny z titulu autorství počítačového programu MZDY 2000. Rozporoval tvrzení o tom, že jeho přihláška pohledávky je neurčitá a že není zřejmé, na základě jakých konkrétních okolností měla vzniknout, jakým způsobem, na základě jakých skutečností a za jaké časové období byla vypočtena. Argumentoval, že správce neučinil dne 23.2.2012 žádný požadavek na doplnění přihlášky ve stanovené lhůtě a že ve smyslu § 188 odst. 2 IZ nebyl poučen o nutnosti opravy ani o skutečnosti, že v případě nedoplnění se nebude k takovéto přihlášce přihlížet, a proto mu nezbylo nic jiného, než podat incidenční žalobu. Upozorňoval, že k výzvám správce se vyjádřil podáním ze dne 23.4.2012 a dne 31.5.2012. Akcentoval, že i v rámci incidenčního řízení bylo svědecky doloženo, že měl nárok na odměnu, neboť dlužnice program MZDY 2000 užívala v roce 2009 až do srpna 2009 a poskytovala svým uživatelům, kteří řádně uhradili platby a zálohy za jeho využití, k čemuž odkazoval na výsledek hospodaření za rok 2008 a v roce 2009. Ohrazoval se, že správce v rámci incidenčního sporu neprokázal, že jeho pohledávka neexistuje, pouze ji odmítl co do její výše, ale přitom nepostupoval podle § 194 IZ, podle kterého má ten, kdo výši pohledávky popírá, uvést její skutečnou výši. Uzavřel, že jeho přihláška pohledávky byla řádně vyplněna v souladu s postupem výpočtu odměny za poskytnutí autorských práv, který předložil rovněž v incidenčním sporu vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 155 ICm 2043/2012.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z § 173 odst. 1 IZ plyne, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Přihlášku pohledávky lze podle § 176 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví jednací řád pro insolvenční řízení. Kromě obecných náležitostí podání (vymezených v § 42 odst. 4 o.s.ř.) musí přihláška obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se dle § 174 odst. 2 IZ rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Insolvenční správce přezkoumá přihlášku pohledávky postupem podle § 188 odst. 1 IZ. Nelze-li přihlášku přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil do patnácti dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (§ 188 odst. 2 IZ).

Ustanovení § 185 IZ určuje, že nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Pro odmítnutí přihlášky podle § 185 IZ ovšem nepostačuje zjištění soudu, že věřitel přihlášku řádně a včas nedoplnil, nýbrž takové rozhodnutí soudu musí být založeno i na posouzení, zda přihláška je skutečně vadná či neúplná, zda insolvenční správce řádně věřitele vyzval k jejímu doplnění či odstranění vadnosti, zda jej poučil, jak při tom postupovat a zda přihlášku pro tyto vady nelze přezkoumat. Názorem insolvenčního správce přitom soud není vázán.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že věřitel včasně přihlásil své (nezajištěné, nevykonatelné a nepodmíněné) pohledávky v celkové výši 6.514.956,81 Kč přihláškou podanou k poštovní přepravě dne 22.4.2012 (P91-1). Pohledávky sestávaly z dílčí pohledávky č. 1 ve výši 5.543.029,96 Kč splatné dne 1.1.2009, u níž uvedl jako důvod vzniku rozhodnutí valné hromady o vyplacení nerozděleného zisku ze dne 18.9.2008 a z dílčí pohledávky č. 2 ve výši 971.926,85 Kč splatné dne 14.1.2010, u níž uvedl jako důvod vzniku odměnu z výnosů z užití autorských práv ke mzdovému programu MZDY 2000 dle čl. 3 licenční smlouvy ze dne 28.12.2002 s odkazem na insolvenční návrh věřitele, jímž byla pohledávka uplatněna. V seznamu příloh odkázal na zápis z jednání valné hromady dlužnice ze dne 18.9.2008 a na licenční smlouvu ze dne 28.12.2002. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 13.6.2012 (B-8) vyplývá, že správce popřel co do pravosti a výše přihlášené pohledávky věřitele, neboť jejich existence nebyla prokázána.

Jestliže měl správce pochybnosti přezkoumatelnosti dílčí pohledávky č. 2, měl poté, co věřitele dne 16.4.2012 a dne 23.5.2012 vyzval k jejímu doplnění nebo opravě do 15 dnů a zároveň jej poučil o následcích včasného a řádného nedoplnění nebo neopravení jeho přihlášky, postupem podle § 188 odst. 2 věty in fine IZ navrhnout soudu prvního stupně její odmítnutí podle § 185 IZ, nikoli zařadit ji na pořad přezkumného jednání konaného dne 13.6.2012. V následném incidenčním sporu (sp. zn. 155 ICm 2043/2012) o určení pohledávek byla žaloba zčásti pravomocně zamítnuta, pouze v rozsahu dílčí pohledávky č. 2 co do částky 754.667,-Kč bylo žalobě podané věřitelem soudem prvního stupně vyhověno, odvolacím soudem vyl rozsudek ve vyhovující části změněn tak, že byla žaloba zamítnuta pro předčasnost, neboť z přihlášky věřitele není zřejmé, na základě jakých konkrétních okolností měla sporná pohledávka vzniknout, jakým způsobem, na základě jakých skutečností a za jaké časové období byla vypočtena. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uzavřel, že správce měl za daných okolností postupovat buď podle § 188 odst. 2 IZ a znovu vyzvat věřitele k doplnění či opravě přihlášky a přikročit k novému přezkumu, dospěje-li k závěru, že jeho již učiněná výzva není dostatečná, nebo přihlášku rovnou předložit soudu k postupu podle § 185 IZ, dospěje-li k závěru, že věřiteli již byla zaslána dostatečná výzva k doplnění a opravě přihlášky.

Správce předložil podáním ze dne 15.10.2015 (P91-3), doplněným dne 29.10.2015 (P91-4) přihlášku věřitele soudu s návrhem na postup podle § 185 IZ, aniž by věřiteli zasílal další výzvu k doplnění a opravě přihlášky, neboť měl věřiteli již zaslané výzvy za postačující, protože věřitel měl doložit nejen přesný výpočet svého nároku, ale také všechny doklady, z nichž bylo při výpočtu vycházeno. Nicméně odvolací soud má za to, že věřiteli zaslané výzvy ze dne 16.4.2012 a dne 23.5.2012 neobsahují dostatečné poučení ve smyslu § 188 odst. 2 IZ o tom, jakým způsobem má věřitel opravu a doplnění přihlášky dílčí pohledávky č. 2 provést, neboť se týkají pouze výpočtu její jistiny, nikoli okolností a skutečností, za kterých měla sporná pohledávka vzniknout, jak poukazoval odvolací soud v rozsudku č.j. 103 VSPH 461/2014-218 ze dne 13.5.2015.

Odvolací soud je proto toho názoru, že soud prvního stupně pochybil, jestliže akceptoval návrh správce podle § 188 odst. 2 věty in fine IZ a napadeným usnesením odmítl přihlášku věřitele podle § 185 IZ, jelikož přes výzvu neobsahuje důvod vzniku pohledávky. Důvodem vzniku pohledávky se přitom rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, a nikoli například právní kvalifikace vztahu, z něhož pohledávka vznikla. Přihláška obsahuje důvod vzniku přihlašované pohledávky za předpokladu, že jsou v ní uvedeny či popsány skutečnosti (vylíčen skutkový děj), na jejichž základě pohledávka vznikla, a to natolik podrobně, aby bylo možné jednak přihlašovanou pohledávku odlišit od jiných pohledávek a jednak posoudit její pravost. Jinými slovy, požadavek, aby věřitel v přihlášce pohledávky uvedl (vedle výše) i důvod jejího vzniku, směřuje ke splnění jeho povinnosti tvrzení a je řádně naplněn uvedením skutečností, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě svůj nárok přihlašuje. Co do vylíčení rozhodujících skutečností vzniku pohledávky se lze spokojit s odkazem na připojenou listinu, pokud z ní skutkový základ přihlašované pohledávky vyplývá a pokud na ni přihláška co do důvodu vzniku pohledávky výslovně odkazuje.

Pokud v daném případě věřitel specifikoval v přihlášce pohledávky jako důvod jejího vzniku odměnu z výnosů z užití autorských práv ke mzdovému programu MZDY 2000 dle čl. 3 licenční smlouvy ze dne 28.12.2002, jedná se o pohledávku řádně přihlášenou a bylo namístě zařadit ji do seznamu přihlášených pohledávek. Pochybnosti o tom, na základě jakých konkrétních okolností měla vzniknout, popř. jaká je její přesná výše, mají být posuzovány v rámci přezkumného jednání a příp. incidenčního sporu, ale nemohou bez dalšího vést k jejímu odmítnutí.

Vrchní soud v Praze opakovaně vyložil, že postup podle § 188 odst. 2 IZ se uplatní pouze tehdy, jestliže vadný je sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Nepřipojí-li věřitel požadované přílohy, nejde o vadu nebo o neúplnost přihlášky pohledávky a tato okolnost nemůže mít jiný následek, než že věřitel uplatněný nárok neprokáže-nesplní povinnost důkazní. Jestliže věřitel nedoplní zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 IZ, je na správci, zda uplatněnou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. IZ ji popře.

Věřitel podle názoru odvolacího soudu dostatečně vylíčil rozhodující skutečnosti vzniku přihlášené pohledávky a závěru soudu prvního stupně, že jeho přihláška vykazuje vady, jež ji brání přezkoumat, tudíž přisvědčit nelze.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení změnil ve výroku uvedeným způsobem.

V dalším řízení správce vyzve věřitele v intencích v rozsudku č.j. 103 VSPH 461/2014-218 ze dne 13.5.2015 k doplnění nebo opravě přihlášky a poučí jej odpovídajícím způsobem ve smyslu § 188 odst. 2 IZ. Dospěje-li k závěru, že přihláška je dostatečně doplněna, zařadí ji na pořad přezkumného jednání, anebo po marném uplynutí lhůty k doplnění nebo opravení přihlášky pohledávky ji opětovně soudu předloží k příp. rozhodnutí o odmítnutí podle § 185 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. ledna 2016

Mgr. Markéta Hudečková, v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková