4 VSPH 2327/2015-A-18
KSUL 74 INS 24602/2014 4 VSPH 2327/2015-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Děčín II, Riegrova 674/35, IČO: 16426631, o odvolání přihlášeného věřitele č. 1 Ing. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Děčín, Riegrova 46, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. března 2015, č.j. KSUL 74 INS 24602/2014-A-10

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6.3.2015, č.j. KSUL 74 INS 24602/2014-A-10, změnil své usnesení ze dne 17.12.2014 (A-8) tak, že se dlužníku Zdeňku Pitašovi (dále jen dlužník) uložená povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho právní moci ve výši 10.000 Kč, neukládá.

V odůvodnění tohoto usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 10.9.2014 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka, že po jeho přezkoumání měl soud za to, že se dlužník nachází v úpadku, že pravděpodobným způsobem řešení jeho úpadku bude konkursu a že ke krytí odměny a náhrady nákladů insolvenčního správce uložil dlužníku usnesením ze dne 17.12.2014 povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč. Soud dále uvedl, že dne 6.1.2015 mu bylo doručeno včasné odvolání dlužníka proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu a že po přezkoumání odvolacích důvodů dospěl k závěru, že mu lze vyhovět. Proto soud I. stupně postupoval podle § 95 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a změnil své původní rozhodnutí tak, že se zaplacení zálohy neukládá.

Proti tomuto usnesení se odvolal přihlášený věřitel č. 1 Ing. Jaroslav Vávra (dále jen odvolatel) a požadoval, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení . Namítal, že soud vyšel z toho, že dlužník má dostatek majetku pro krytí nákladů insolvenčního řízení, ovšem ocenění majetku však provedl sám dlužník a neexistuje žádná záruka, že je jeho ocenění správné. Navíc náklady řízení bude třeba vynakládat prakticky od okamžiku ustanovení insolvenčního správce, zatímco výnos zpeněžení majetku lze očekávat nejdříve po uplynutí několika měsíců. Odvolatel dále uvedl, že bylo na místě odvolání dlužníka zamítnout resp. naopak nepřiměřeně nízkou zálohu na náklady insolvenčního řízení navýšit.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční řízení přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odst. 2 téhož ustanovení IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Podle § 95 IZ rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení, proti kterým je odvolání přípustné, může na jeho základě změnit také soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví; to neplatí, jde-li o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nebo o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé.

Usnesení o povinnosti navrhovatele k zaplacení zálohy dle § 108 IZ je podle ustálené judikatury rozhodnutím, proti němuž je odvolání přípustné. Ačkoli subjektivní přípustnost odvolání proti tomuto rozhodnutí § 108 IZ výslovně neupravuje, z povahy věci plyne, že je může podat jen ten účastník, jemuž mohla být tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech, kterou lze reparovat v odvolacím řízení, tj. pouze insolvenční navrhovatel, jemuž byla povinnost k zaplacení zálohy uložena, neboť jiný účastník tímto rozhodnutím není nijak dotčen. Jedině týž navrhovatel je pak také osobou oprávněnou napadnout odvoláním usnesení, jímž by soud prvního stupně dle 95 IZ nebo dle § 374 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí o jeho povinnosti k zaplacení zálohy změnil.

Protože odvolateli jako přihlášenému věřiteli nebyla napadeným usnesením způsobena žádná újma na jeho právech, kterou by bylo lze napravit změnou nebo zrušením napadeného usnesení (napadené rozhodnutí se ho nijak nedotýká), není odvolatel osobou subjektivně legitimovanou k podání odvolání proti usnesení, jímž soud I. stupně podle § 95 IZ změnil své usnesení o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Proto odvolací soud postupoval podle § 218 písm. b) o.s.ř. a odvolání podané osobou k tomu neoprávněnou odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. února 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková