4 VSPH 2316/2015-B-56
KSHK 42 INS 19283/2011 4 VSPH 2316/2015-B-56

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Bernarda Plaskovského, nar. 6.5.1970, bytem Trutnov, Mládežnická 454, o odvolání přihlášeného věřitele innogy Energie, s.r.o., IČO 49903209, sídlem Praha 10, Strašnice, Limuzská 3135/12, zast. Mgr. Kamilem Stypou, advokátem, sídlem Praha 2, Rubešova 162/8, adresa pro doručení Ostrava-Moravská Ostrava, Varenská 51/2723, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. září 2015, č.j. KSHK 42 INS 19283/2011-B-33

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. září 2015, č.j. KSHK 42 INS 19283/2011-B-33 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zamítl návrh věřitele innogy Energie, s.r.o. (dříve RWE Energie, s.r.o., dále jen odvolatel) na zrušení schváleného oddlužení dlužníka Bernarda Plaskovského (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.5.2012 (A-16) zjistil úpadek dlužníka a insolvenční správcem ustanovil Mgr. Radana Vencla (dále jen správce), usnesením ze dne 30.7.2012 (B-7) dodatečně povolil dlužníkovi oddlužení a usnesením ze dne 17.9.2012 (B-9) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, které je plněno ze zabavitelné části mzdy dlužníka. Podáním ze dne 9.4.2015 (B-27) navrhl odvolatel zrušení schváleného oddlužení dlužníka s odůvodněním, že na základě rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 5.12.2014, č.j. 9 C 240/2014-28, který nabyl právní moci dne 7.1.2015, byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit odvolateli částku 18.528,13 Kč a náklady řízení ve výši 2.252,-Kč, kterou však dlužník nesplnil a svůj dluh vůči odvolateli neuhradil. Soud I. stupně uvedl, že ze zprávy správce ze dne 25.6.2015 (B-29) plyne, že jsou ze mzdy dlužníka prováděny pravidelné srážky, jimiž je splátkový kalendář plněn tak, že jsou pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v rozsahu 26,18 % s předpokladem, že za dobu pěti let trvání oddlužení dlužník splatí 47,59 % hodnoty zjištěných pohledávek, dále že dlužník pohledávku odvolatele neuhradil, jelikož odvolatel odmítl dlužníkův návrh na uzavření splátkového kalendáře. Soud I. stupně konstatoval, že v průběhu řízení již vznikl dlužníkovi dluh u isir.justi ce.cz věřitele ČEZ Prodej s.r.o., který však dlužník uhradil s omluvou za neuhrazení závazků z důvodu vzniku nezbytných náhlých nákladů spojených s pohřbem zemřelého otce. Následně soud I. stupně po citaci ustanovení § 418 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uzavřel, že pohledávka odvolatele není pohledávkou za majetkovou podstatou, nýbrž se jedná o nový závazek dlužníka. Soud I. stupně kvitoval snahu dlužníka o uzavření dohody o splátkách, na níž odvolatel nepřistoupil, a shledal jako odůvodněnou skutečnost, že dlužník, který odevzdává zabavitelnou část mzdy, nemůže mít dostatek finančních prostředků k jednorázovému uspokojení dluhu ve výši téměř 20.000,-Kč. Jelikož dlužník řádně plní schválené oddlužení a je zajištěno, že se přihlášeným věřitelům dostane téměř 50 % jejich zjištěných pohledávek, což nelze v případě konkursu zaručit, a tedy zrušení schváleného oddlužení by poškodilo přihlášené věřitele, soud I. stupně návrh odvolatele zamítl.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal (B-34) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a aby zrušil též oddlužení dlužníka. Trval na tom, že jeho pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou, která vznikla v důsledku zaviněného jednání dlužníka po schválení oddlužení, přičemž zavinění dlužníka dovozoval s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1035/2012-B-57. Odvolatel podotkl, že skutečnost, že zrušení oddlužení a prohlášení konkursu na dlužníka je nevýhodné pro zjištěné věřitele, nemůže být v konečném důsledku důvodem, proč soud I. stupně zamítl jeho návrh na zrušení oddlužení, když byly splněny veškeré zákonné předpoklady a není zde možnost libovůle soudu I. stupně, který je povinen bez dalšího rozhodnout ve prospěch odvolatele.

Správce ve vyjádření k odvolání ze dne 19.10.2015 (B-37) uvedl, že je nepovažuje důvodným a napadené usnesení soudu I. stupně shledává věcně správným, neboť odvolatel vychází pouze z formálního hlediska, pokud tvrdí, že zákonem stanovené podmínky pro zrušení oddlužení byly splněny, z materiálního hlediska a z hlediska společného zájmu věřitelů se však zrušení oddlužení jeví pro věřitele jako ekonomicky nevýhodné. Správce se ztotožnil s hodnocením soudu I. stupně, který pohledávku odvolatele nepovažoval za pohledávku za majetkovou podstatou, a zdůraznil odvolatelovo odmítnutí návrhu dlužníka uhradit dluh ve splátkách s tím, že neschopnost dlužníka jednorázově uhradit pohledávky odvolatele je objektivním stavem, jenž dlužník nemůže ovlivnit, a proto nelze neplnění nového dluhu považovat za zaviněné jednání dlužníka.

Dlužník ve vyjádření k odvolání (B-38) vysvětlil důvod vzniku dluhu vůči odvolateli, zmínil neochotu odvolatele na úhradu dluhu ve splátkách a přislíbil postupnou úhradu dluhu vůči odvolateli.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle § 5 IZ insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

V souvislosti s ustanoveními citovanými shora považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že vztah IZ a o.s.ř. je vztahem zákona speciálního k zákonu obecnému. Jinými slovy, úprava obsažená v o.s.ř. se v insolvenčním řízení použije přiměřeně, jestliže IZ odlišnou úpravu neobsahuje, přičemž jeho aplikace nesmí odporovat zásadám, na nichž spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval otázkou aktivní legitimace odvolatele a zjistil, že odvolatel je účastníkem insolvenčního řízení. Přihláškou (P9) přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka věřitel Východočeská plynárenská, a.s., IČO 60108789, který podle údajů dostupných z obchodního rejstříku zanikl bez likvidace fúzí sloučením s odvolatelem jako nástupnickou společností, přičemž došlo k přechodu jmění společnosti Východočeská plynárenská, a.s., jakožto zanikající společnosti, na nástupnickou společnost odvolatele. Postavení odvolatele, jako nástupnické společnosti a účastníka řízení, bylo deklarováno soudem I. stupně v usnesení, jímž změnil splátkový kalendář (B-21), v němž označil odvolatele jako věřitele č. 9.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že usnesením ze dne 11.5.2012 (A-16) byl zjištěn úpadek dlužníka, usnesením ze dne 30.7.2012 (B-7) bylo povoleno jeho oddlužení a usnesením ze dne 17.9.2012 (B-9) bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dne 9.4.2015 (B-27) odvolatel (účastník řízení jako právní nástupce původně přihlášeného věřitele č. 9) navrhl zrušení schváleného oddlužení dlužníka podle § 418 IZ, neboť dlužník nesplnil povinnost uloženou mu vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 5.12.2014, č.j. 9 C 240/2014-28 zaplatit odvolateli částku 18.528,13 Kč a náklady řízení ve výši 2.252,-Kč. Ze zprávy správce ze dne 25.6.2016 (B-29) plyne, že dlužník již v průběhu oddlužení uspokojil zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 26,18 % s předpokladem jejich finálního uspokojení do výše 47,59 % jejich hodnoty za dobu pěti let trvání oddlužení, a že dlužník pohledávku odvolatele neuhradil, když odvolatel odmítl dlužníkovu opakovanou žádost o splátkový kalendář. Následně poté, co odvolatel učinil návrh na určení lhůty (B-32), soud I. stupně napadeným rozhodnutím vydaným bez nařízení jednání návrh odvolatele zamítl.

Podle názoru odvolacího soudu se v případě napadeného usnesení nejedná o rozhodnutí jen procesní povahy. Rozhodnutí podle § 418 IZ o návrhu na zrušení oddlužení má meritorní charakter (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod číslem R 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto je třeba je vydat až po ústním projednání návrhu na jeho vydání před soudem. Navíc insolvenční zákon expressis verbis stanoví, že rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení může soud I. stupně vydat až po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl (§ 418 odst. 4 IZ). Vydání napadeného usnesení bez nařízení jednání by tedy bylo možné toliko za přiměřené aplikace § 115a o.s.ř., tedy pokud by se práva na projednání věci před soudem vzdali všichni účastníci řízení, popř. pokud by se ve stanovené lhůtě nevyjádřili k výzvě soudu I. stupně, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, k níž by byla připojena tzv. doložka jejich nečinnosti podle § 101 odst. 4 o.s.ř. Nicméně z obsahu spisu takový postup soudu I. stupně ve věci nevyplývá.

Napadené rozhodnutí je pro absenci jednání, na němž by byl projednán návrh odvolatele a důvody pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka, nutno považovat za předčasné, protože trpí z důvodu nesprávného procesního postupu soudu I. stupně zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o.s.ř., v jejímž v důsledku byla účastníkům řízení odňata možnost jednat před soudem a jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud projedná návrh věřitele při jednání (nebudou-li splněny shora uvedené podmínky pro rozhodnutí bez jednání).

Nad rámec tohoto rozhodnutí považoval odvolací soud za vhodné dodat, že zaviněný vznik nového závazku, který dlužník není schopen splnit po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, je-bez dalšího-důvodem pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. c) IZ. Neúspěšná snaha dlužníka o sjednání splátkového kalendáře na úhradu nového závazku není pro posouzení podmínek pro rozhodnutí podle § 418 IZ podstatná. Rozhodná je jen skutečnost, zda v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, či nikoliv, resp. zda takový nový závazek dlužníka v době rozhodnutí soudu I. stupně ještě existuje, či zda již byl zapraven. Z podání odvolatele ze dne 9.11.2016 (B-54) je přitom patrné, že dlužník již svůj závazek ve výši 14.300,-Kč uhradil a k úhradě mu zbývá ještě částka 4.228,13 Kč a náklady řízení ve výši 2.252,-Kč. Soudní poplatek zaplacený v tomto insolvenčním řízení za odvolání proti napadenému usnesení soudu I. stupně ve výši 2.000,-Kč, však dle mínění odvolacího soudu nelze připisovat k tíži dlužníka, neboť nejde o náklad spojený s uplatněním pohledávky a nelze ho proto považovat za její příslušenství (§ 513 o.z.); tento náklad si nese odvolatel ze svého (§ 170 písm. f/ IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 11. listopadu 2016

Mgr. Markéta Hudečková, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková