4 VSPH 2295/2015-A-60
KSPH 72 INS 33200/2014 4 VSPH 2295/2015-A-60

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , IČO 47604085, bytem Zásmuky, Doubravčany 2, zast. JUDr. Lukášem Martinkem, advokátem, sídlem Praha 10, V úžlabině 2055/16, zahájené na návrh Hypoteční banka, a.s., IČO 13584324, sídlem Praha 5, Radlická 333/150, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. října 2015, č.j. KSPH 72 INS 33200/2014-A-46

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. října 2015, č.j. KSPH 72 INS 33200/2014-A-46, se v bodech I., II., III. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka Karla anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod IV. výroku), a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Karla Nypla (dále též správce; bod III. výroku). V navazujících výrocích stanovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 2 měsíců ode dne usnesení o úpadku (bod VI. výroku), věřitele též vyzval, aby správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka (bod VII. výroku), a osoby, které mají povědomost o majetku dlužníka, vyzval, aby veškeré informace o takovém majetku oznámily správci (bod VIII. výroku). Nařídil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů (bod IX. výroku), uložil dlužníkovi povinnosti uvedené v bodě X. výroku, uložil správci povinnosti uvedené v bodech XI., XII., XIII. výroku, rozhodl o vydání zálohy na náklady insolvenčního řízení správci (bod XIV. výroku) a uložil navrhovateli Hypoteční banka, a.s. (dále jen navrhovatel) poplatkovou povinnost ve výši 2.000,-Kč (bod XV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatel domáhal insolvenčním návrhem došlým soudu dne 9.12.2014 zjištění úpadku dlužníka s tím, že má za ním splatnou pohledávku výši 334.603,76 Kč ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 1.3.2007, reg. č. 5500/158315-01/07/01-001/00/R zajištěnou zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka, že dlužník byl od počátku trvání úvěrového vztahu v prodlení s jednotlivými splátkami a byl opakovaně vyzýván k jejich úhradě. Dopisem ze dne 25.11.2014 byl dlužník vyzván k okamžitému jednorázovému splacení úvěru, na což nereagoval. Za další věřitele dlužníka navrhovatel označil Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, a.s., PROFI CREDIT Czech, a.s., Československou obchodní banku, a.s. a Českou spořitelnu, a.s.

Dále soud I. stupně uvedl, že usnesením ze dne 9.3.2015 (A-18) zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs a že toto usnesení bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12.5.2015, č.j. 3 VSPH 753/2015-A-29 zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, aby písemnosti určené dlužníkovi doručoval do jeho datové schránky. Proto soud I. stupně dlužníkovi doručil do datové schránky dne 26.5.2015 vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení (A-3) a usnesení ze dne 18.12.2014 (A-9) spolu s insolvenčním návrhem. Na jednání konaném dne 31.8.2015 dlužník nezpochybnil, že má závazky u mnoha věřitelů, které nehradí, uvedl, že ne všechny přihlášené pohledávky uznává v uplatněné výši, a vznesl námitky proti znaleckému posudku ze dne 4.5.2015, č. 046-2015/3557 zpracovanému znalcem Petrem Brodským (B-4), dle něhož obvyklá cena jeho nemovitostí činí celkem 1.450.000,-Kč. Dne 6.10.2015 předložil dlužník znalecký posudek ze dne 20.11.2013, č. 4272/102/13 zpracovaný znalcem Ing. Lubošem Bočákem, dle něhož činí obvyklá cena jeho nemovitosti 7.000.000,-Kč.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 30 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 9.093.628,76 Kč, již své pohledávky za dlužníkem doložili. Jednalo se o tyto věřitele: navrhovatel s pohledávkou ve výši 3.565.279,25 Kč splatnou dne 26.11.2014, DOTAČNÍ CENTRUM s.r.o. s vykonatelnou a zajištěnou pohledávkou ve výši 44.810,00 Kč, JUDr. Marcel Smékal s pohledávkou ve výši 11.495,-Kč, GE Money Bank, a.s. s pohledávkou ve výši 10.614,01 Kč, Credium, a.s. se zajištěnou pohledávkou ve výši 63.510,60 Kč splatnou dne 2.9.2013, Whitestone Consulting, a.s. s pohledávkou ve výši 359.740,95 Kč splatnou dne 30.10.2013, JUDr. Tomáš Vrána s vykonatelnou pohledávkou ve výši 15.730,-Kč, Státní zemědělský intervenční fond s vykonatelnou pohledávkou ve výši 1.002.440,-Kč splatnou dne 4.6.2013, ČEZ Prodej, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 58.078,-Kč, ČR-ČSSZ s pohledávkou ve výši 123.018,-Kč splatnou dne 21.11.2011, NB Profi, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 152.256,45 Kč splatnou dne 10.10.2013, Česká spořitelna, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 628.331,71 Kč splatnou dne 21.11.2010, resp. 29.6.2011, Intrum Justitia Czech, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 275.364,13 Kč splatnou dne 3.12.2010, T-Mobile Czech Republic, a.s. s pohledávkou ve výši 20.902,-Kč splatnou dne 24.3.2015, CETELEM ČR, a.s.-nyní BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 156.153,-Kč splatnou dne 30.11.2013, Československá obchodní banka, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 248.388,26 Kč splatnou dne 17.7.2011, ESSOX, s.r.o. s pohledávkou ve výši 340.345,-Kč splatnou dne 31.1.2013, JUDr. Dalimil Mika s vykonatelnou pohledávkou ve výši 7.865,-Kč splatnou dne 20.3.2015, Secapital S.á.R.L. s pohledávkou ve výši 114.605,40 Kč, JUDr. Ondřej Mareš, LL.M. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 15.730,-Kč splatnou dne 2.10.2014, Citibank Europe plc s vykonatelnou pohledávkou ve výši 255.792,64 Kč splatnou dne 12.11.2013, Bohemia Faktoring, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 220.466,82 Kč splatnou dne 13.6.2011, UNIQA pojišťovna, a.s. s pohledávkou ve výši 3.745,92 Kč, Ing. Ivan Šinfeld s vykonatelnou a zajištěnou pohledávkou ve výši 1 000.000,-Kč splatnou dne 27.7.2012, Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s vykonatelnou pohledávkou ve výši 104.442,-Kč, RWE Energie, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 33.528,84 Kč splatnou dne 14.4.2014, ČR-Finanční úřad pro Středočeský kraj s vykonatelnou pohledávkou ve výši 49.470,-Kč splatnou dne 2.6.2014, Tomáš Kolovratník s pohledávkou ve výši 18.580,39 Kč splatnou dne 30.6.2014 a Jan Zamrazil s pohledávkou ve výši 1.085.080,39 Kč splatnou dne 15.6.2012, resp. dne 12.11.2013.

Soud I. stupně konstatoval, že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), kterou mu uložil, resp. předložil pouze písemné vyjádření k jednotlivým přihlášeným pohledávkám, a že v katastru nemovitostí jsou na LV č. 1492, k.ú. Doubravčany zapsány exekuční příkazy více než deseti Exekutorských úřadů.

Na základě uvedených zjištění soud I. stupně uzavřel, že úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti byl osvědčen došlými přihláškami pohledávek (celkem bylo přihlášeno 9.093.627,76 Kč) a skutečnostmi zjištěnými při jednání konaném dne 31.8.2015, tedy že dlužník má více věřitelů, vůči kterým má dluhy po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, že tyto dluhy není schopen plnit, přičemž není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných pohledávek exekucemi probíhajícími již od r. 2012, a že současně dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil. Konstatoval, že dle znaleckého posudku zpracovaného podle stavu ke dni 4.5.2015 činila obvyklá cena nemovitosti 1.450.000,-Kč, jež by zjevně nepostačovala na úhradu všech přihlášených pohledávek. Proto postupoval podle § 136 ve spojení s § 148 odst. 1 IZ a rozhodl o úpadku dlužníka a o jeho řešení konkursem, neboť u dlužníka nepřichází jiné řešení v úvahu.

Jen proti bodům I., II., III. výroku usnesení Krajského v Praze se dlužník včas odvolal (A-47) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Připomněl, že znaleckým posudkem doložil vyšší cenu svých zastavených nemovitostí, která převyšuje zajištěnou pohledávku navrhovatele, a že se z nich navrhovatel může uspokojit bez insolvenčního řízení, jež by nemělo nahrazovat civilní řízení. Protože hodnota jeho majetku je v porovnání s výší pohledávek navrhovatele zcela dostačující, měl navrhovatel uplatňovat své pohledávky dražbou a nikoliv v insolvenčním řízení. Citoval vybrané judikáty Nejvyššího soudu ČR, z nichž dovozoval, že soud I. stupně pochybil, když se nezabýval námitkou, že jeho majetek postačuje k úhradě jeho splatných závazků a že se navrhovatel může svoji pohledávku bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí). Vznesl námitku podjatosti správce s tím, že nesplňuje podmínky pro své ustanovení do funkce, když správce nechal zpracovat znalecký posudek, který se zcela diametrálně odchyluje od ceny nemovitosti, když byl účasten u insolvenčního řízení a když nereagoval na jeho námitky ohledně ocenění nemovitostí. Z toho dovozoval, že správce nevystupuje s péčí řádného hospodáře a působí mu škodu minimálně v podobě rozdílu daného oceněné nemovitosti, která tak činí v současné chvíli více jak 5.000.000,-Kč. Jsou zde tedy důvody, pro něž lze pochybovat o nepodjatosti správce.

Navrhovatel se k odvolání nevyjádřil, z odvolacího jednání se omluvil a s rozhodnutím o odvolání bez své účasti souhlasil (A-56).

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčených bodech I., II., II. výroku přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

1) K úpadku dlužníka:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Z posledně citovaného ustanovení je zřejmé, že ačkoliv věta třetí § 141 odst. 1 IZ zapovídá odvolacímu soudu přihlížet ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, neznamená to, že by v odvolacím řízení nebylo lze přihlédnout ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly před vydáním napadeného usnesení, jen proto, že jejich existence vyšla najevo až v odvolacím řízení. Jinými slovy řečeno, není v rozporu s § 141 odst. 1 IZ, je-li zjištění o úpadku dlužníka opřeno též o pohledávky, jejichž jejich splatnost nastala před vydáním napadeného usnesení, i když jejich existence vyšla najevo až po jeho vydání. Ostatně stejný názor zastává též Nejvyšší soud ČR, jenž již dříve ve svém usnesení ze dne 25.4.2012, sp. zn. 29 NSČR 19/2010 vyslovil, že odvolací soud může přihlédnout v odvolacím řízení při posouzení, zda dlužník je v úpadku, také ke skutečnostem nebo důkazům (týkajícím se pohledávky věřitele splatné v době delší než 3 měsíce před zahájením insolvenčního řízení), jež zde byly (a jako takové mohly být uplatněny) již před rozhodnutím o úpadku, avšak do té doby nevyšly v insolvenčním řízení najevo.

Jak vyplývá z podrobného odůvodnění napadeného usnesení, úpadek dlužníka měl soud I. stupně za osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti na základě zjištění existence splatných pohledávek navrhovatele a dalších přihlášených věřitelů a z toho, že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců dle § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud usnesením ze dne 18.12.2014 (A-9), jež mu bylo doručeno dne 26.5.2015, čímž byla naplněna také domněnka, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, kterou dlužník ničím nevyvrátil.

Odvolací soud především konstatuje, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, jež mají v obsahu spisu potřebnou oporu, a s jeho právními závěry, že je dlužník v úpadku projevujícího se jeho platební neschopností, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení. V podrobnostech lze proto dlužníka odkázat na věcně správné odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje.

Úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 IZ má odvolací soud-nad zjištění soudu I. stupně-dále za osvědčený též z výsledku přezkumného jednání konaného dne 8.1.2016 (B-17), na němž byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky (správce je všechny uznal a žádný z věřitelů je nepopřel) v celkové výši 9.570 tis. Kč, z toho zajištěné pohledávky ve výši 4.147 tis. Kč a nezajištěné pohledávky ve výši 5.422 tis. Kč, přičemž dlužník popřel jen některé z nich a výslovně uznal pohledávky věřitelů: Hypoteční banka, a.s. (3.978 tis. Kč), Credium, a.s. (63 tis. Kč), Whitestone Consulting, a.s. (359 tis. Kč), ČEZ Prodej, s.r.o. (58 tis. Kč), ČR-Česká správa sociálního zabezpečení (123 tis. Kč), Česká spořitelna, a.s. (659 tis. Kč), Intrum Justitia Czech, s.r.o. (275 tis. Kč), T-Mobile Czech Republic, a.s. (20 tis. Kč), Československá obchodní banka, a.s. (248 tis. Kč), Secapital S.á.R.L. (114 tis. Kč), Citibank Europe plc (255 tis. Kč), Bohemia Faktoring, s.r.o. (220 tis. Kč), Ing. Ivan Šinfeld (100 tis. Kč), Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (114 tis. Kč), RWE Energie, s.r.o. (33 tis. Kč), Finanční úřad pro Středočeský kraj (49 tis. Kč) a Jan Zamrazil (1.085 tis. Kč), vše v celkové výši 7.752 tis. Kč.

Z uvedených zjištění odvolacího soudu je platební neschopnost dlužníka jen dále potvrzena. Ostatně dle soupisu majetkové podstaty (B-1) eviduje dlužník ve svém majetku zastavené nemovitosti v hodnotě 1.450 tis. Kč (dle posudku ze dne 4.5.2015 založeném na B-4) a podílové listy AKRO OPF Nových Ekonomik v hodnotě 6.000,-Kč.

Za situace, kdy dlužník ničím neosvědčil svoji platební schopnost uhradit shora uvedené pohledávky přihlášených věřitelů nebo pohledávky věřitelů, které výslovně uznává a jež byly splatné před několika lety, má odvolací soud jeho úpadek rovněž za bezpečně osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 a 2 IZ), přičemž na úpadek dlužníka projevující se jeho předlužením (dlužník je podnikatelem), lze usuzovat i z toho, že hodnota majetkové podstaty (1,4 mil. Kč) zjevně nepostačuje na úhradu všech jeho závazků (9,5 mil. Kč).

Protože úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti i ve formě předlužení byl za odvolacího řízení nesporně osvědčen shora uvedenými zjištěními odvolacího soudu, považuje odvolací soud tu část odvolací argumentace dlužníka fakticky brojící jen proti ohodnocení jeho majetku za bezpředmětnou. Je tomu tak především proto, že v roce 2016 již nelze vycházet jen ze staršího ocenění nemovitostí dlužníka (na 7 mil. Kč) provedeného v roce 2013 posudkem ze dne 20.11.2013, č. 4272/102/13 (B-14), ale z aktuálního ocenění pozdějšího (na 1,4 mil. Kč) provedeného v roce 2015 posudkem ze dne 4.5.2015, č. 046-2015/3557 (B-4). I kdyby odvolací soud nekriticky uvěřil přesvědčení dlužníka o vyšší hodnotě jeho nemovitostí (7 mil. Kč), i tak by jejich hodnota (pokud by se našel kupec ochotný za ně tolik zaplatit) nestačovala na úhradu ani těch jeho závazků, které dlužník uznal (7,7 mil. Kč), natož na úhradu všech zjištěných pohledávek (9,5 mil. Kč).

Uvedený závěr odvolacího soudu pak vyvrací též názor dlužníka, že jeho majetek postačuje k úhradě jeho splatných závazků nebo že navrhovatel mohl svoji pohledávku bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí).

2) K osobě správce:

Podle § 26 IZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

V dané věci usuzoval dlužník na podjatost správce z toho, že v roce 2015 nechal zpracovat znalecký posudek, jehož výsledek se zcela diametrálně odchyluje od ceny nemovitosti zjištěné v roce 2013, že byl účasten insolvenčního řízení a že nereagoval na výtky dlužníka ohledně ocenění nemovitostí, čímž mu údajně způsobil škodu ve výši 5 mil. Kč, což představuje rozdíl v hodnotě ocenění u obou posudků.

Odvolací soud především konstatuje, že správce nepochybil, když v roce 2015 nechal zpracovat aktuální znalecký posudek na nemovitosti úpadce, přičemž v pouhém nesouhlasu dlužníka s výsledkem takového ocenění, za nějž nese odpovědnost výlučně jeho zpracovatel Petr Brodský (jako znalec jmenovaný rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1.2.1989, č.j. SPR 2586/87), nelze spatřovat důvody, pro něž by bylo lze pochybovat o nepodjatosti správce. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně proto nepochybil, když správcem dlužníka ustanovil Mgr. Karla Nypla v souladu s opatřením předsedkyně Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6.3.2015 (A-17) a § 25 odst. 2 IZ.

Protože v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, že by správce nesplňoval podmínky pro své ustanovení nebo že není nepodjatý, shledal odvolací soud věcně správným též rozhodnutí o ustanovení Mgr. Karla Nypla do funkce správce.

3) Závěrečné shrnutí:

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku, a to jak ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši nejméně 9,5 mil. Kč) vůči více (30) věřitelům, přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu, a tak též ve formě předlužení, neboť má více věřitelů (30) a souhrn jeho závazků (9,5 mil. Kč) převyšuje hodnotu jeho majetku (1,4 mil. Kč).

Protože úpadek dlužníka v obou jeho formách byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodě I. výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil, a to včetně závislého bodu II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť jiné řešení jeho úpadku je ve smyslu § 148 odst. 1 IZ vyloučeno. Dlužník sice je podnikatelem (živnostenské oprávnění nemá pozastaveno), avšak v řízení nebylo osvědčeno, že by měl podnik, jehož by se reorganizace mohla týkat (§ 316 odst. 2 IZ), a že by dlužník splňoval kritéria přípustnosti reorganizace (§ 316 odst. 4 IZ), přičemž dlužník před rozhodnutím o úpadku ani nepožádal o prodloužení lhůty pro předložení reorganizačního plánu (§ 316 odst. 6 IZ). Povolení oddlužení je u dlužníka fyzické osoby-podnikatele pojmově vyloučeno (§ 389 odst. 1 písm. b/ IZ). Protože v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by opodstatňovaly závěr o tom, že by ustanovený správce nesplňoval podmínky pro své ustanovení nebo že by nebyl nepodjatý, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně potvrdil též v napadeném bodě III. výroku, jímž byl Mgr. Mgr. Karel Nypl ustanoven do funkce správkyně.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná