4 VSPH 2282/2015-A-15
KSPH 65 INS 22765/2015 4 VSPH 2282/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Tuřany 24, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 22765/2015-A-10 ze dne 3. listopadu 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 22765/2015-A-10 ze dne 3. listopadu 2015, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužnici Martině anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě do 10 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně zejména uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 9.9.2015 domáhala, aby soud rozhodl o jejím úpadku a povolil řešení úpadku oddlužením. Citoval § 108 odst. 1 a 2, § 38 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyšel ze zjištění, že dlužnice má nezajištěné závazky v celkové výši 483.000,-Kč, je na rodičovské dovolené, pečuje o nezletilého syna, vlastní jen věci osobní potřeby a vybavení domácnosti, má příjem z rodičovského příspěvku ve výši 9.639,-Kč. Rozvedl, že dlužnici usnesením ze dne 29.9.2015 (A-8) vyzval k předložení dalších dokladů o budoucích možných příjmech, neboť ze stávajícího příjmu uhradí nezajištěným věřitelům při schválení oddlužení za 5 let pouze 7,47 % z hodnoty jejich pohledávek, a zároveň ji poučil, že jinak postupem podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční návrh zamítne a na její majetek prohlásí konkurs. Připomněl, že dne 12.10.2015 mu dlužnice sdělila, že nemá jiné příjmy, a navrhovala, aby stanovil nižší než zákonem určené splátky, neboť pečuje o těžce nemocného syna. Citoval § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) a dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč s tím, že na její majetek bude zřejmě prohlášen konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala (A-11) a navrhovala, aby je odvolací soud změnil tak, že zálohu na náklady insolvenčního řízení určí ve výši 3.000,-Kč. Argumentovala zejména tím, že v návrhu na povolení oddlužení z důvodů zvláštního zřetele hodných požádala o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek a že ze stejných důvodů se odvolává proti rozhodnutí o záloze zejména pro její výši, která je pro ni neuhraditelná. Namítala, že nedisponuje prostředky potřebnými k úhradě zálohy a aby je mohla získat, musela by navýšit své závazky, což není v jejím zájmu ani zájmu jejích věřitelů. Měla za to, že soudem stanovená záloha zcela popírá její možnost dosáhnout oddlužení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně (odst. 2).

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 9.9.2015 (A-1) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a o povolení oddlužení, neboť má závazky déle než 30 dnů po splatnosti a není schopna je plnit po dobu delší než tři měsíce. Vylíčila, že má více věřitelů s celkovou výší pohledávek 483.000,-Kč a že vzhledem k jejím majetkovým, finančním a rodinným poměrům nelze předpokládat, že se její situace změní k lepšímu. Tvrdila průměrný měsíční čistý příjem ve výši 14.000,-Kč a očekávaný nárůst mzdy minimálně o 10 %, ale v současnosti je na rodičovské dovolené. V kolonce č. 18 insolvenčního návrhu vyjmenovala 4 nevykonatelné závazky a v kolonce č. 20 3 vykonatelné. Přiložila řádné seznamy závazků, majetku a zaměstnanců (A-7).

Usnesením ze dne 29.9.2015 (A-8) soud prvního stupně uložil dlužnici, aby svůj návrh na povolení oddlužení doplnila o doklady prokazující další možné budoucí příjmy, z nichž by vyplývalo splnění dluhu minimálně ve výši 30 % z hodnoty nezajištěných pohledávek, neboť ze stávajícího příjmu lze uspokojit nezajištěné věřitele celkovou částkou 36.120,-Kč, což představuje 7,47 % z hodnoty jejich pohledávek, a zároveň ji poučil, že v případě nedoplnění návrhu na povolení oddlužení jej zamítne (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ) a na její majetek prohlásí konkurs (§ 396 IZ). Dne 12.10.2015 (A-9) dlužnice doplnila návrh na povolení oddlužení o žádost o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, neboť pečuje o syna, který trpí nevyléčitelnou nemocí.

Pro účely posouzení ekonomické nabídky pro oddlužení dlužnice ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) IZ je třeba vycházet z jejích nezajištěných pohledávek v tvrzené výši 483.000,-Kč a z doloženého rodičovského příspěvku dlužnice ve výši 9.639,-Kč měsíčně. Předpokládané měsíční splátky pro oddlužení při jedné vyživované osobě činí 1.328,-Kč, z této částky je přitom třeba odečíst zálohu na odměnu insolvenčního správce ve výši 750,-Kč měsíčně a náhradu jeho hotových výdajů částkou 150,-Kč měsíčně, tj. částku 900,-Kč + 21 % DPH, celkem tedy částku 1.089,-Kč měsíčně. Výše měsíční splátky pro oddlužení dlužnice určená pro nezajištěné věřitele tak činí 239,-Kč, což za 5 let oddlužení činí celkem 14.340,-Kč, tj. cca 3 % z hodnoty všech nezajištěných pohledávek (ve výši 483.000,-Kč). Hodnota plnění, které by při povolení a schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrželi nezajištění věřitelé, by tedy byla nižší než 30 % hodnoty jejich nezajištěných pohledávek. Není splněna ani alternativní podmínka přípustnosti oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť dlužnice nepředložila souhlas nezajištěných věřitelů s obdržením nižšího než 30 % plnění v oddlužení. Soud prvního stupně při úvahách o dosažitelnosti minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů nepochybil a jeho závěr, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro povolení oddlužení, je správný. Postupoval předvídatelně, neboť dal dlužnici dostatečnou možnost odvrátit pro ni nepříznivý průběh insolvenčního řízení, a jeho rozhodnutí nebylo překvapivé.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužnice konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314 a § 315 IZ. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení podle § 1 odst. 5 vyhlášky-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, nedošlo-li v konkursu k žádnému zpeněžení, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč. Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužnice (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Soud prvního stupně proto nepochybil, když nemajetné dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši postačující na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení. Stanovení zálohy v nižší než maximální výši by přicházelo v úvahu pouze tehdy, jestliže by dlužnice vlastnila majetek zpeněžitelný v insolvenčním řízení, nicméně z insolvenčního návrhu a jeho příloh (A-7/6) vyplývá, že vlastní pouze běžné vybavení domácnosti, které nelze pro účely insolvenčního řízení zpeněžit. Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužnice odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že po případném zjištění úpadku dlužnice je podle § 140e IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do její majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužnicí, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jejího úpadku, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 14. prosince 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná