4 VSPH 2279/2015-B-94
KSPH 40 INS 15354/2011 4 VSPH 2279/2015-B-94

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Litohlavy 17, Králův Dvůr, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 15354/2011-B-86 ze dne 13. října 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 15354/2011-B-86 ze dne 13. října 2015, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl pro opožděnost odvolání dlužnice Hany anonymizovano (dále jen dlužnice) proti usnesení č.j. KSPH 40 INS 15354/2011-B-75 ze dne 26.6.2015.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 26.6.2015 (B-75) odmítl návrh dlužnice ze dne 22.6.2015 na nařízení předběžného opatření ve věci veřejné dobrovolné dražby č. D 527/2015 nařízené na den 29.6.2015, ve věci LV č. 13 Králův Dvůr zapsané v majetkové podstatě dlužníka, při nejnižším podání 900.000,-Kč a že proti tomuto usnesení podala dlužnice dne 18.9.2015 odvolání. Citoval § 201, § 204 odst. 1, § 208 odst. 1 a § 57 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Konstatoval, že usnesení bylo dlužnici doručeno dne 29.6.2015 a lhůta k podání odvolání skončila dne 14.7.2015, avšak dlužnice podala odvolání až dne 18.9.2015. Proto postupoval podle § 208 odst. 1 o.s.ř. a odvolání jako opožděné odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala (B-88), neboť s ním nesouhlasila. Namítala, že své odvolání podala včas ve lhůtě a že v té době již právního zástupce neměla, protože s ním ukončila spolupráci dne 8.6.2015. Přiložila odvolání plné moci advokátovi Mgr. Michalu Kroftovi ze dne 8.6.2015. Proto požadovala změnu napadeného usnesení.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 7 insolvenčního zákona (dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Ve smyslu § 71 odst. 1 IZ se usnesení soudu vydaná v insolvenčním řízení doručují zveřejněním v insolvenčním rejstříku, ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby rovněž zvláštní způsob doručení.

Zvláštní způsob doručení (§ 75 IZ) spočívá v tom, že v zákonem stanovených případech je usnesení doručeno zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta. Význam zvláštního způsobu doručení spočívá v tom, že je s ním spojen pro adresáta počátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, ačkoliv jinak platí, že usnesení mu bylo doručeno dnem, popřípadě okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

K otázce běhu lhůty k odvolání proti rozhodnutí doručenému přímo zastoupenému účastníku se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 13.9.2001, sp. zn. 33 Odo 292/2001, z něhož vyplývá závěr, že pokud bylo rozhodnutí doručeno zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, začala od tohoto doručení běžet účastníku odvolací lhůta, na jejíž běh nemohla mít žádný vliv skutečnost, že toto rozhodnutí bylo následně doručeno rovněž samotnému účastníku, jelikož toto druhé doručení nemohlo založit novou (další) odvolací lhůtu, ani nemohlo přivodit uvedení účastníka v omyl ohledně lhůty k podání odvolání.

Shodně s tímto závěrem se vyjadřuje i komentářová literatura k § 50b o.s.ř., uvádějící, že doručují-li se písemnosti nejen zmocněnci, opatrovníku nebo jinému zástupci, ale také účastníku samotnému, odvíjí se běh lhůty k opravnému prostředku podávanému proti rozhodnutí soudu výlučně od doručení zástupci účastníka (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 345).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že usnesení ze dne 26.6.2015 (B-75) o odmítnutí návrhu dlužnice ze dne 22.6.2015 na nařízení předběžného opatření bylo zástupci dlužnice řádně doručeno do datové schránky dne 29.6.2015. Lhůta k podání odvolání započala ve smyslu § 57 odst. 1 o.s.ř. běžet následujícího dne a uplynula dne 14.7.2015, avšak dlužnice podala odvolání až dne 18.9.2015 (B-80). Odvolání dlužnice je proto zjevně opožděné. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že dlužnice odvolala plnou moc ke svému zastupování advokátovi Mgr. Michalu Kroftovi dne 8.6.2015, neboť odvolání plné moci účastníkem řízení je vůči soudu účinné, jakmile mu bylo účastníkem nebo jeho zástupcem oznámeno (§ 28 odst. 2 o.s.ř.). K tomu došlo až dne 12.10.2015 (B-85) podáním advokáta Mgr. Michala Krofta. O účinné doručení se totiž jedná i za situace, kdy účastník řízení vypověděl procesní plnou moc svému zástupci ještě před doručením soudního rozhodnutí, avšak oznámení o tom došlo soudu až po doručení rozhodnutí takovému zástupci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 303/2001).

Protože prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné (§ 83 IZ), soud prvního stupně správně rozhodl o odmítnutí odvolání postupem podle § 208 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. prosince 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková