4 VSPH 2268/2015-B-201
KSLB 76 INS 22654/2011 4 VSPH 2268/2015-B-201

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, anonymizovano a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., anonymizovano , anonymizovano , bytem Svor 90, 471 51 Svor, zast. JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, advokátem, sídlem Pařížská 68/9, 110 00 Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 22654/2011-B-190 ze dne 5. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 22654/2011-B-190 ze dne 5.listopadu 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl tak, že se odmítá návrh ze dne 26.10.2015 nazvaný žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí insolvenčního správce ze dne 25.7.2012.

V odůvodnění usnesení mimo jiné uvedl, že dne 7.12.2012 (A-1) bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., anonymizovano (dále jen dlužník) vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp.zn. KSLB 76 INS 22654/2011, dne 18.5.2012 (A-29) byl zjištěn úpadek dlužníka a byl na jeho majetek prohlášen konkurs, který je řešen jako nepatrný. Dne 26.10.2015 (B-186) podal dlužník návrh označený jako žaloba pro zmatečnost ve věci rozhodnutí insolvenčního správce ze dne 25.7.2012 . Na základě usnesení soudu I. stupně ze dne 29.10.2015 (B-187), jímž vyzval dlužníka k odstranění vad podání a poučil jej o následcích neodstranění vad, doplnil dlužník dne 3.11.2015 (B-189) návrh tak, aby soud rozhodnutí insolvenčního správce a Usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí potvrzeno zrušil a následně proběhlo řádné přezkumné jednání . V podaném návrhu citoval z důvodu odstranění pochybností o znění Usnesení obsah části protokolu z přezkumného jednání konaného dne 24.7.2012 (B-5) takto: K popření pohledávky věřitele č. 5 věřitelem č. 1 Ing. Pavlem Šáchou se nepřihlíží. Insolvenční správce popírá část pohledávky věřitele č. 14 RWE GasNet s.r.o. ve výši 12.520 Kč a to z důvodu, rozsudek, kterým byly náklady řízení přiznány, nenabyl právní moci, a proto věřiteli nevznikl nárok na náhradu nákladů řízení. Pohledávka je nevykonatelná. Insolvenční správce uznal všechny ostatní přihlášené pohledávky, a byly přezkoumány všechny přihlášené pohledávky. Dlužník dále uvedl, že se nezúčastnil přezkumného jednání a Usnesení mu nebylo nikdy doručeno. Včasnost podané žaloby pro zmatečnost dovozoval dlužník z § 190 odst. 2 insolvenčního zákona

(dále jen IZ) s tím, že bylo povinností insolvenčního soudu doručit dlužníku do jeho vlastních rukou nejenom předvolání k přezkumnému jednání, ale i rozhodnutí insolvenčního správce o uznání/popření pohledávek, jež nemá povahu rozhodnutí o vedení řízení. Podaný návrh dlužník konkretizoval tak, že je jím napadáno usnesení vydané v rámci přezkumného jednání reflektované v protokolu z přezkumného jednání a je napadáno rozhodnutí insolvenčního správce spočívající v uznání pohledávek, jak dále plyne ze seznamu přihlášených pohledávek (B-3).

Jako zásadní důvod k podání žaloby pro zmatečnost označil dlužník podle § 229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) nesprávné obsazení soudu, neboť při přezkumném jednání jednala za insolvenčního správce osoba (zaměstnankyně/koncipientka), která k tomu nebyla oprávněna.

Soud I. stupně odmítl návrh a postupoval podle § 7 IZ a § 43 o.s.ř. Uvedl, že žalobou pro zmatečnost lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu. V daném případě však dlužník navrhoval, aby soud zrušil rozhodnutí insolvenčního správce a zároveň se dovolával potvrzení tohoto rozhodnutí usnesením insolvenčního soudu při přezkumném jednání, ačkoliv takové rozhodnutí insolvenčního soudu nebylo nikdy vyhlášeno. Vyšel přitom z obsahu protokolu o přezkumném jednání konaném dne 24.7.2012 (B-5) a konstatoval, že při přezkumném jednání bylo vyhlášeno podle § 200 odst. 3 IZ jen usnesení vydané insolvenčním soudem, že se k popření pohledávky věřitele č. 5 věřitelem č. 1 Ing. Pavlem Šáchou nepřihlíží. Poukázal na to, že z textu podaného návrhu dlužníka ze dne 26.10.2015 není zřejmé, proč by mělo být toto rozhodnutí nesprávné a dlužník přitom cituje text Usnesení , které nebylo insolvenčním soudem nikdy vyhlášeno, nýbrž jde jen o záznam toho, co nastalo v průběhu přezkumného jednání, tj. že insolvenční správce popřel část pohledávky č. 14 a uznal všechny ostatní přihlášené pohledávky, které byly přezkoumávány. Soud I. stupně dovodil, že dlužník nesprávně považuje záznam děje, zaznamenaný v protokolu z přezkumného jednání, za rozhodnutí soudu. Poukázal na to, že insolvenční soud nerozhoduje o tom, zda se pohledávka přihlášeného věřitele uznává nebo popírá, ani nepotvrzuje uznání nebo popření pohledávek učiněné insolvenčním správcem. Uvedl, že uznání nebo popření pohledávek je hmotněprávním úkonem insolvenčního správce, popřípadě je procesním úkonem zvláštního druhu a z tohoto důvodu dlužníka poučil, že žalobou pro zmatečnost lze napadnout pouze rozhodnutí soudu, a že úkon insolvenčního správce může soud přezkoumávat pouze v rámci dohlédací činnosti. Dlužník však přes tuto výzvu vadu podání neodstranil a neidentifikoval určitě a srozumitelně rozhodnutí soudu, které podanou žalobou napadá. Proto insolvenční soud podle § 43 odst. 2 o.s.ř. podaný návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci podal dlužník včas odvolání a navrhoval je zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Podrobně se zabýval povahou právního úkonu insolvenčního správce, spočívající v projevu vůle uznat přihlášenou pohledávku věřitele, odkázal na názor Ústavního soudu ČR vyslovený v nálezu vydaném pod sp.zn. Pl.ÚS 14/10 s tím, že je třeba takový právní úkon posuzovat z materiálního hlediska podle skutečné povahy a jeho účinků, že insolvenční správce autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech věřitelů, kteří nejsou v rovnoprávném postavení k insolvenčnímu správci, a že obsah jeho rozhodnutí nezávisí na jejich vůli, že za rozhodnutí insolvenčního správce lze považovat stanovisko insolvenčního správce k pohledávce věřitele, učiněné na přezkumném jednání, jež je vyjádřeno v seznamu přihlášených pohledávek jako příloha protokolu o přezkumném jednání. Dlužník dále dovozoval, že nemůže-li být insolvenční správce podřazen pod složku výkonné a zákonodárné moci, nezbývá, nežli jej podřadit pod moc soudní, proto je součástí soudní moci a zároveň je vázán pokyny insolvenčního soudu, od nichž se nesmí odchýlit. K důvodům podané žaloby pro zmatečnost dlužník citoval názor Vrchního soudu v Praze, vyjádřený v rozhodnutí ze dne 17.5.2010, vydaném pod č.j. 45 INS 154/2010-B-16 tak, že je osobní účast insolvenčního správce na přezkumném jednání nezbytná a může být vykonávána jen prostřednictvím ohlášeného společníka, proto zásadní úkony příslušející insolvenčnímu správci, které by za něho učinil nepřípustně neohlášený společník, nemají účinky úkonů insolvenčního správce a je třeba je provést znovu . Trval na tom, že je nutno považovat rozhodnutí o přezkumu pohledávek, učiněné insolvenčním správcem, za soudní rozhodnutí sui generis, insolvenční správce je nadán touto pravomocí, jež je odvozena od insolvenčního soudu. Protože se přezkumného jednání zúčastnila za insolvenčního správce Mgr. Velhartická, která je jeho zaměstnancem, resp. koncipientkou a není ohlášeným společníkem, jednala při přezkumném jednání osoba neoprávněná a soud nebyl proto správně obsazen. Této zmatečnosti měl zamezit insolvenční soud, jenž nesprávně vyhodnotil danou situaci, ignoroval insolvenční zákon a rozhodl proto o podané žalobě nesprávně.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 229 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů, b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení, c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen, d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba, e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící, f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího, h) účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady (odst. 1). Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení, b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto, c) odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu těchto rozhodnutí nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené nelze vykonat (§ 261a/; odst. 2). Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 (odst. 3). Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost (odst. 4).

Podle § 232 o.s.ř. žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (odst. 1). Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k žalobě (odst. 2).

Podle § 234 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí (odst. 1). Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy účastníku byl ustanoven zástupce nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před soudem samostatně jednat nebo pro kterou nemohl před soudem vystupovat, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí (odst. 2). Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí (odst. 3). Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. g) lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti dozvěděl (odst. 4). Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí (odst. 5). Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 2 písm. c) lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců od právní moci usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo o zastavení výkonu rozhodnutí (odst. 6).

Podle § 190 IZ přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem (odst. 1). Termín a místo konání přezkumného jednání určí insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku. Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání k přezkumnému jednání do vlastních rukou, s poučením o nezbytnosti jejich účasti. Není-li dále stanoveno jinak, může se insolvenční správce na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců (odst. 2).

Podle § 10 IZ insolvenční soud v insolvenčním řízení a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen "dohlédací činnost").

Podle § 40 IZ insolvenční správce jedná svým jménem na účet dlužníka, pokud na něho přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Označuje se způsobem, z něhož je patrno, že tak činí při výkonu funkce insolvenčního správce; součástí jeho označení je i nezaměnitelné označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá (odst. 1). Jednáním podle odstavce 1 jsou zejména právní úkony, jimiž insolvenční správce zpeněžuje majetkovou podstatu nebo s ní jinak nakládá, a jeho úkony v incidenčních sporech, jakož i v dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka (odst. 2). Insolvenční správce může pověřit svého zaměstnance i zaměstnance dlužníka, aby za něho jednal v soudních a jiných řízeních; tím není dotčena jeho odpovědnost podle tohoto zákona (odst. 3).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplynulo, že dne 26.10.2015 (B-186) podal dlužník k insolvenčnímu soudu žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí insolvenčního správce ze dne 25.7.2012 , již doplnil k výzvě insolvenčního soudu ze dne 29.10.2015 (B-187) podáním ze dne 3.11.2015 (B-189) a navrhoval, aby soud rozhodnutí insolvenčního správce a Usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí potvrzeno zrušil a následně proběhlo řádné přezkumné jednání . Jak soud I. stupně správně konstatoval v odůvodnění usnesení, dlužník v podaném návrhu a jeho doplnění sice citoval z důvodu odstranění pochybností o obsahu podaného návrhu část obsahu protokolu z přezkumného jednání konaného dne 24.7.2012 (B-5), zároveň však výslovně konkretizoval, že napadá toliko rozhodnutí insolvenčního správce, spočívající v uznání pohledávek, vyjádřené v seznamu přihlášených pohledávek a jeho potvrzení insolvenčním soudem.

Jako důvod podané žaloby pro zmatečnost dlužník uvedl dle § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř., že byl insolvenční soud nesprávně obsazen při přezkumném jednání konaném dne 24.7.2012 (B-5).

Odvolací soud ověřil z obsahu insolvenčního spisu, a to z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 24.7.2012 (B-5), že insolvenční soud vyhlásil toliko usnesení ve znění: K popření pohledávky věřitele č. 5 věřitelem č. 1 Ing. Pavlem Šáchou se nepřihlíží . Další text protokolu tak, jak jej citoval dlužník v podaném návrhu a znějící: Insolvenční správce popírá část pohledávky věřitele č. 14 RWE GasNet s.r.o. ve výši 12.520 Kč a to z důvodu, rozsudek, kterým byly náklady řízení přiznány, nenabyl právní moci, a proto věřiteli nevznikl nárok na náhradu nákladů řízení. Pohledávka je nevykonatelná. Insolvenční správce uznal všechny ostatní přihlášené pohledávky, a byly přezkoumány všechny přihlášené pohledávky , však není součástí usnesení vydaného insolvenčním soudem, nýbrž je zde insolvenčním soudem konstatován další průběh přezkumného jednání, jak správně uvedl soud I. stupně v odůvodnění usnesení, a to, že insolvenční správce popřel část pohledávky věřitele č. 14 RWE GasNet, s.r.o. ve výši 12.520 Kč a uznal všechny ostatní přihlášené pohledávky, jež byly přezkoumávány.

Měl-li dlužník za to, že insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímž by potvrdil popření nebo uznání přihlášených pohledávek věřitelů učiněné za insolvenčního správce při přezkumném jednání osobou neoprávněnou, pak se mýlil. Insolvenční soud nepotvrzuje při přezkumném jednání žádným svým rozhodnutím stanovisko insolvenčního správce (popřípadě jeho oprávněného zástupce) spočívající v uznání nebo popření pohledávek přihlášených věřitelů a nerozhoduje o pohledávkách přihlášených věřitelů jinak, nežli v incidenčních sporech dle § 159 odst. 1 písm. a) IZ vyvolaných na základě incidenčních žalob, podaných podle § 198 IZ, § 199 IZ, nebo podle § 200 IZ, s výjimkou uvedenou v § 200 odst. 3 IZ, dospěje-li insolvenční soud k závěru, že se k popření pohledávky přihlášeného věřitele jiným přihlášeným věřitelem nepřihlíží z důvodů uvedených v § 200 odst. 2 IZ, odmítne je rozhodnutím vydaným do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce. Insolvenční soud při přezkumném jednání nerozhoduje o pravosti, výši nebo o pořadí pohledávek přihlášených věřitelů, nýbrž tuto pravomoc insolvenční zákon svěřil výhradně insolvenčnímu správci. Jakkoliv je považováno popření pohledávky přihlášeného věřitele insolvenčním správcem za právní úkon, nemá povahu rozhodnutí (není rozhodnutím ve věci a není ani rozhodnutím insolvenčního soudu). Proto nelze napadnout žalobou pro zmatečnost podle § 229 o.s.ř., neboť žalobou pro zmatečnost lze napadnout jen pravomocné rozhodnutí soudu (prvního stupně nebo odvolacího soudu), kterým bylo řízení skončeno nebo rozhodnutí o věci samé, nebo rozhodnutí uvedená v odstavci 4.

Odvolací soud se tedy ztotožnil s postupem soudu I. stupně, pokud dlužníka vyzval podle § 43 odst. 1 o.s.ř. k doplnění návrhu a poučil jej o následcích nesplnění výzvy a pokud návrh i přes jeho doplnění podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl. Jak uvedeno výše, nebylo ani v silách dlužníka návrh řádně doplnit z důvodu, že se podanou žalobou domáhá zrušení neexistujících rozhodnutí insolvenčního správce a insolvenčního soudu, jež se měla týkat uznání/popření pohledávek věřitelů. Odvolací soud zároveň nesdílí názor dlužníka, že je insolvenční správce vykonavatelem soudní moci, kterou vykonává spolu s insolvenčním soudem. Jak vyplývá z Hlavy čtvrté, čl. 81 Ústavy České republiky, soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Insolvenční správce se při výkonu své funkce neřídí zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, jenž neupravuje činnost insolvenčních správců, nýbrž jsou jeho pravomoci vymezeny insolvenčním zákonem a dále se řídí zákonem č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Z těchto důvodů není ani možné dovodit nesprávné obsazení soudu při přezkumném jednání konaném dne 27.2.2015 a odvolací soud má za prokázané, že bylo přezkumné jednání projednáno zákonným soudcem, přičemž dlužník v podané žalobě nebrojil proti obsazení insolvenčního soudu z důvodu, že by bylo přezkumné jednání projednáno nezákonným soudcem.

Jakkoliv se lze ztotožnit s názorem dlužníka, že nechal-li se insolvenční správce nepřípustně zastoupit při přezkumném jednání osobou, jež k tomu nebyla oprávněna, jsou takové právní úkony neúčinné, avšak nápravy pochybení insolvenčního správce nelze docílit žalobou pro zmatečnost podanou z důvodu nesprávného obsazení soudu, pokud nesprávně obsazen nebyl, jak uvedeno výše.

Pokud se týká usnesení vydaného insolvenčním soudem podle § 200 odst. 3 IZ, zjistil odvolací soud z obsahu podaného návrhu, že sice dlužník napadal jako celek usnesení vydané insolvenčním soudem při přezkumném jednání, zároveň však nepochybným způsobem vymezil předmět žaloby tím, že se týkal toliko uznání pohledávek přihlášených věřitelů insolvenčním správcem a jejich potvrzení insolvenčním soudem. Nenapadal tedy usnesení vydané insolvenčním soudem podle § 200 odst. 3 IZ. Nad rámec toho odvolací soud pro úplnost dodává,

že usnesení vydané insolvenčním soudem podle § 200 odst. 3 IZ není rozhodnutím ve věci samé a nebylo by je proto možné napadnout žalobou pro zmatečnost.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal Vrchní soud v Praze odvolání důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , anonymizovano , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková