4 VSPH 2252/2015-A-24
MSPH 98 INS 16705/2015 4 VSPH 2252/2015-A-24

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka: Alexandra anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4, Choceradská 2747/27, IČO: 72269952, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2015, č.j. MSPH 98 INS 16705/20015-A-19

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2015,

č.j. MSPH 98 INS 16705/20015-A-19, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka Alexandra anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 29.7.2015, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 2.9.2015, uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč a že ho zároveň poučil, že pokud tato záloha nebude ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud před rozhodnutím o jeho insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Protože dlužník vyměřenou zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, postupoval soud I. stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že i přes nezaplacenou zálohu ve výši 30.000 Kč mohou být náklady insolvenčního řízení plně uhrazeny, a to z jeho pohledávek, k jejichž vymožení by toto řízení mohlo výrazně napomoci.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě bylo ze spisu zjištěno, že soud I. stupně usnesením ze dne 29.7.2015 (A-10) ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 2.9.2015 (A-15) uložil dlužníku povinnost, aby do 3 dnů ode dne jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč. Zároveň ho poučil o následcích nesplnění této povinnosti.

Usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (A-10, A-15) nabylo právní moci dne 25.9.2015, lhůta stanovená k zaplacení zálohy tak uplynula dne 29.9.2015. Dlužník vyměřenou zálohu nezaplatil. Soudu I. stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že po zjištění úpadku a za trvání konkursu dlužníka je provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 140e, § 267 IZ). Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění úpadku a jeho řešení konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku dlužníka na osvobození od placení zálohy. Odvolací soud dodává, že § 108 odst. 1 IZ výslovně umožňuje uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení i v případě zcela nemajetného dlužníka.

Odvolací soud konstatuje, že v odvolání uplatněné námitky dlužníka se obsahově shodují s jeho námitkami, které již uvedl v odvolání proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (A-11) a k nimž se již Vrchní soud v Praze podrobně vyjádřil v usnesení ze dne 2.9.2015 (A-15), na jehož odůvodnění proto odvolací soud pro stručnost odkazuje.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková