4 VSPH 2223/2015-P3-7
KSPL 29 INS 20073/2015 4 VSPH 2223/2015-P3-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníků-manželů Eduarda anonymizovano , anonymizovano a Magdalény anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Pěkovice 34, 364 61 Teplá, o odvolání věřitele č. 2 Raiffeisen stavební spořitelna a.s., IČO: 49241257, sídlem Koněvova 2747/99, 130 45 Praha 3, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 20073/2015-P3-2 ze dne 4. listopadu 2015,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 20073/2015-P3-2 ze dne 4. listopadu 2015 se p o t v r z u j e.

O d ův o dn ě n í:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zastavil řízení o přihlášce P3 pohledávky ve výši 241.108,98 Kč věřitele Raiffeisen stavební spořitelna, a.s. (dále jen věřitel).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků-manželů Eduarda anonymizovano a Magdalény anonymizovano (dále též dlužník, dlužnice) dvěma přihláškami pod pořadovým číslem P-2 a P-3 pohledávky v totožné výši (241.108,98 Kč) a s totožným důvodem (smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. 10042/2008/01 ze dne 15. 10. 2008) jednotlivých přihlášek. Soud citoval § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 83 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se závěrem, že bylo namístě, aby věřitel své pohledávky uplatnil toliko jedinou přihláškou, když nelze připustit, aby o nich probíhala současně dvě řízení. Proto řízení o posléze podané přihlášce P3-1 zastavil pro překážku litispendence.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Připustil, že pohledávky v totožné výši plynoucí ze shora uvedené

úvěrové smlouvy shodně přihlásil jako nevykonatelné, zajištěné a splatné. Namítal, že dlužník je dlužníkem obligačním a dlužnice je dlužníkem zástavním. Pohledávky přihlásil dvakrát proto, že chtěl zajistit uspokojení své pohledávky pro případ, že by v budoucnu bylo insolvenční řízení dlužníků rozpojeno, že by jeden z dlužníků zemřel apod. a vyjádřil přesvědčení, že v takovém případě by uspokojení jeho pohledávky bylo zmařeno.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 7 odst. 1 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 104 odst. 2 o.s.ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Z obsahu spisu se podává, že dne 25.8.2015 byla soudu prvního. stupně doručena nejprve prvá přihláška pohledávek (P2-1) vůči dlužnici jakožto zástavnímu dlužníku, následně téhož dne došla soudu druhá přihláška (P3-1) ohledně týchž pohledávek vůči dlužníku jako obligačnímu dlužníku, přičemž pohledávky jsou zajištěny týmž majetkem náležejícím do společného jmění dlužníků. Dále bylo zjištěno, že při přezkumném jednání konaném dne 4.11.2015 (B-3) byly pohledávky uvedené v přihlášce P2-1 zjištěny v plné výši jako pohledávky zajištěné.

Za popsaného stavu je zřejmé, že soud prvního stupně nepochybil, když řízení o duplicitní přihlášce P3-1 zastavil pro překážku litispendence (§ 83 odst. 1 o.s.ř.), když pohledávky byly zjištěny jako zajištěné vůči oběma manželům, jejichž úpadek je řešen oddlužením, přičemž v době konání přezkumného jednání se manželé podle § 394a odst. 3 IZ pokládali za jediného dlužníka. Tento následek zjištění pohledávky v režimu již schváleného oddlužení, není s to odklidit ani případné úmrtí jednoho z manželů či následné prohlášení konkursu na majetek každého z nich.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání věřitele důvodným, postupoval proto podle § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. ledna 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková