4 VSPH 2212/2015-A-33
KSPH 65 INS 5954/2015 4 VSPH 2212/2015-A-33

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Herst, s.r.o., IČO: 27185991, sídlem Jíkevská 195, 289 31 Bobnice, zast. Mgr. Janem Baladou, advokátem se sídlem Palackého 740/1, 110 00 Praha 1, zahájené k návrhu navrhovatele CZECH ENERGY SYSTÉM, a.s., IČO: 28977009, se sídlem Platnéřská 88/9, 110 00 Praha 1-Staré Město, zast. JUDr. Christianem Choděrou, advokátem, sídlem Jugoslávská 12, 120 00 Praha 2, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 5954/2015-A-22 ze dne 5. října 2015

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 5954/2015-A-22 ze dne 5. října 2015 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zastavil insolvenční řízení dlužníka Herst, s.r.o. (dále jen dlužník) vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 65 INS 5954/2015 (bod I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), uložil navrhovateli CZECH ENERGY SYSTÉM, a.s. (dále jen navrhovatel) povinnost zaplatit na soudním poplatku částku 400 Kč (bod III. výroku) a zrušil vydané usnesení ze dne 5.10.2015 (A-17; bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že se insolvenčním návrhem ze dne 6.3.2015 (A-1) navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka a při jednání konaném dne 5.10.2015 (A-21) vzal podle § 129 insolvenčního zákona (dále jen IZ) svůj insolvenční návrh zpět v celém rozsahu. Soud I. stupně proto podle § 130 odst. 1 IZ insolvenční řízení zastavil, o nákladech řízení rozhodl podle § 7 IZ a § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) s tím, že se dlužník práva na náhradu nákladů vzdal, vyměřil navrhovateli podle § 4 odst. 1 písm. e) a § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění a podle položky 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku poplatků citovaného zákona soudní poplatek ve výši 20 % jeho celkové výše 2.000 Kč, tj. ve výši 400 Kč, o kterou by se vracený soudní poplatek snížil. Z důvodu bezpředmětnosti zrušil usnesení ze dne 5.10.2015 (A-17), jímž byla navrhovateli uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal navrhovatel včas odvolání a navrhoval je zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vyjádřil nesouhlas s procesním postupem předchozího právního zástupce navrhovatele, pokud vzal insolvenční návrh zpět z důvodu, že byla navrhovateli vyměřena záloha na náklady insolvenčního řízení. Měl za to, že nešlo z jeho strany o projev skutečné vůle navrhovatele vzít návrh zpět, jenž nebyl učiněn určitě, svobodně a vážně. Proto podle jeho názoru nemohlo dojít k zastavení řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 129 IZ insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu (odst. 1). Věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej může pro tutéž pohledávku znovu podat až po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí. Totéž platí pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla (odst. 2).

Podle § 130 IZ je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí (odst. 1). Byl-li insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má se při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, že dlužník zavinil zastavení insolvenčního řízení (odst. 5).

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 41 o.s.ř. účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu (odst. 1). Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (odst. 2). Hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního jednání předepsána písemná forma. Ustanovení § 40 odst. 3 se použije obdobně (odst. 3).

Podle § 41a o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně (odst. 1). K úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času, se nepřihlíží (odst. 2). K úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se nepřihlíží (odst. 3). Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem (odst. 4).

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu ověřil, že při jednání konaném u soudu I. stupně dne 5.10.2015 (A-21), navrhovatel, jenž byl zastoupen právním zástupcem JUDr. Michalem Steinerem, vzal svůj insolvenční návrh v celém rozsahu zpět poté, co mu soud I. stupně krátkou cestou doručil usnesení ze dne 5.10.2015 (A-17), jímž mu uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Zpětvzetí insolvenčního návrhu odůvodnil výší pohledávky.

Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení (insolvenčního návrhu) je procesním úkonem účastníka řízení (navrhovatele). Procesní úkony účastníků řízení nelze ztotožňovat s právním jednáním podle hmotného práva, případné vady procesního úkonu se neposuzují podle práva hmotného, ale podle práva procesního, jednostranné procesní úkony se posuzují nikoliv podle teorie vůle, jako je tomu u hmotněprávního jednání, ale na základě teorie projevu. V případě neshody vůle a projevu u procesního úkonu dává procesní právo přednost projevu, a nikoliv vůli. Každý procesní úkon je nutno posuzovat z objektivního hlediska, to jest podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádného vlivu (usnesení Ústavního soudu ČR zn. II. ÚS 182/01). Každý úkon účastníka občanského soudního řízení je vždy nutno posuzovat z objektivního hlediska, to jest podle toho, jak byl navenek projeven. Okolnost, že procesní úkon byl učiněn za zvláštního subjektivního stavu jednajícího, který na jeho projev mohl mít určitý vliv, proto není pro posouzení účinnosti tohoto úkonu významná (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 569/99).

Odvolací soud posoudil podle svého obsahu projev právního zástupce navrhovatele zaznamenaný v zápisu z jednání konaného u soudu I. stupně dne 5.10.2015 (A-21). Zjistil, že navrhovatel prostřednictvím svého právního zástupce učinil nepochybný procesní úkon vůči soudu spočívající ve zpětvzetí insolvenčního návrhu podle § 129 odst. 1 IZ. Podle názoru odvolacího soudu nelze mít jakoukoliv pochybnost o obsahu a projevené vůli navrhovatele vzít insolvenční návrh zpět, jenž byl učiněn výslovně a nepochybně. Z obsahu insolvenčního spisu nevyplynulo a navrhovatel netvrdil, že by úkon zpětvzetí insolvenčního návrhu odvolal (§41a odst. 4 o.s.ř.). Z toho plyne, že soud I. stupně postupoval ve věci správně, pokud podle § 130 IZ insolvenční řízení zastavil a vydal s tím související výroky týkající se nákladů řízení, poplatkové povinnosti navrhovatele a zároveň zrušil vydané usnesení o vyměření zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 odst. 1 IZ, jež se stalo z důvodu zastavení insolvenčního řízení bezpředmětným.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal Vrchní soud v Praze odvolání důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, včetně jeho závislých výroků, jak uvedeno výše. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 7 IZ a § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože dlužníku náklady odvolacího řízení nevznikly, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 28. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková