4 VSPH 2210/2015-B-142
MSPH 96 INS 12967/2010 4 VSPH 2210/2015-B-142

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka AUGUSTUS, spol. s r.o., IČO: 49356160, sídlem Na zájezdu 1935/5, 101 00 Praha 10-Vinohrady, zast. JUDr. Raem Uppaluri, advokátem, sídlem Hybernská 20, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 12967/2010-B-122 ze dne 13. října 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 12967/2010-B-122 ze dne 13. října 2015 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e ; odvolání proti bodům I., III. výroku se odmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze povolil částečný rozvrh k částečnému uspokojení věřitelů dlužníka AUGUSTUS, spol. s r.o. (dále jen dlužník; bod I. výroku), určil, že pohledávky zjištěné nebo pravomocně určené, zařazené k částečnému rozvrhu, budou z prostředků zpeněžené majetkové podstaty uspokojeny do výše 18,66308223% v dále uvedené procentní výši uspokojení věřitelů č. 1-4 (bod II. výroku) a konstatoval, že insolvenční správce Beneš-insolvenční správce, v.o.s. (dále jen správce) provede rozvrh do 10 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 12.6.2015 (B-106) předložil správce návrh na povolení částečného rozvrhu zjištěných pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů a insolvenčnímu soudu sdělil, že se do insolvenčního řízení dlužníka přihlásilo celkem 9 věřitelů, u věřitelů č. 5, 6, 8 a 9 insolvenční soud rozhodl pravomocným usnesením o ukončení jejich účasti v insolvenčním řízení, okruh věřitelů je znám a stav majetkové podstaty dovoluje povolení částečného rozvrhu podle § 301 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Soud I. stupně shledal, že jsou dány podmínky povolení částečného rozvrhu, neboť v konkursním řízení dlužníka zůstali jen věřitelé uvedení v návrhu správce na částečný rozvrh, částečně zajištěná pohledávka věřitele č. 4 byla v této

části uspokojena vydáním výtěžku tomuto zajištěnému věřiteli, v nezajištěné části byla zahrnuta do rozvrhu, zástupce věřitelů dal s vydáním částečného rozvrhu souhlas, stav výtěžku zpeněžení majetkové podstaty to umožňuje a nejsou tím dotčena práva zajištěných věřitelů. Z těchto důvodů návrhu insolvenčního správce vyhověl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník včas odvolání a navrhoval je zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dovolával se rozhodnutí insolvenčního soudu ze dne 13.10.2015 (B-121) s tím, že je nutno vyčkat jeho právní moci. Uvedl, že požádal insolvenční soud o souhlas k pokračování řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 26 Cm 217/2009, v němž uplatnil kompenzační námitku, avšak soud návrhu nevyhověl, nevypořádal se ve svém rozhodnutí s namítaným zánikem pohledávky navrhovatele za dlužníkem, nevyčkal na výsledek uvedeného řízení ve svém rozhodnutí o rozdělení výtěžku a porušil tím právo dlužníka na spravedlivý soudní proces. Měl za to, že insolvenční řízení mělo být přerušeno, že částečné oddlužení navrhovatele jako věřitele č. 2 bude mít vliv na oddlužení ostatních věřitelů a že zánik podstatné části jeho pohledávky již v roce 2011 má zásadní vliv na úplné oddlužení dlužníka z prostředků zajištěných správcem na účtu vedeném u ČSOB, a.s. Nejsou podle názoru dlužníka splněny podmínky pro povolení částečného oddlužení, protože není známa celková výše jeho dluhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 7 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 301 IZ umožňuje-li to stav zpeněžení majetkové podstaty, insolvenční správce kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení navrhne insolvenčnímu soudu, aby povolil částečný rozvrh; s jeho návrhem musí souhlasit věřitelský výbor. V návrhu musí uvést, které pohledávky mají být v částečném rozvrhu uspokojeny a do jaké výše (odst. 1). Insolvenční soud povolí částečný rozvrh, jestliže jej umožňuje stav výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, jestliže jím nejsou dotčena práva zajištěných věřitelů, jestliže jím nemůže být ohrožen rozvrh po konečné zprávě a jestliže je navrhované uspokojení pohledávek, zahrnutých do částečného rozvrhu, nepochybné (odst. 2). Proti rozhodnutí o povolení částečného rozvrhu není odvolání přípustné (odst. 3). O pohledávkách zahrnutých do částečného rozvrhu vydá insolvenční soud rozvrhové usnesení, které doručí dlužníkovi, insolvenčnímu správci a všem věřitelům, kteří jsou do něho zahrnuti. Tyto osoby mohou proti němu podat odvolání. Odvoláním lze namítat také to, že nebyly splněny předpoklady pro povolení částečného rozvrhu (odst. 4).

Z rozhodovací činnosti a z obsahu insolvenčního spisu je odvolacímu soudu známo, že o podaném odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 12967/2010-B-121 ze dne 13.10.2015, jímž insolvenční soud zamítl návrh dlužníka ze dne 11.3.2015 (B-104) na zrušení usnesení o prohlášení konkursu, na přerušení insolvenčního řízení a na odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost, bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 12967/2010, 4 VSPH 2209/2015-B-136 ze dne 8.1.2016, jímž odvolací soud usnesení soudu I. stupně potvrdil jako věcně správné. Dále odvolací soud zjistil, že dlužník v podaném odvolání proti usnesení (B-122) ze dne 13.10.2015 v podstatě opakuje argumentaci, jež mohla mít význam ve věci jeho návrhu ze dne 11.3.2015 (B-104) a podaného odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 12967/2010-B-121 ze dne 13.10.2015 (B-121), a jíž se oba soudy již dopodrobna zabývaly a dospěly k závěru, že je nedůvodná. Dále odvolací soud posoudil, že dlužníka vedly k podání odvolání důvody, že nebyly splněny předpoklady pro povolení částečného rozvrhu, jelikož dlužník uplatnil vůči navrhovateli-věřiteli č. 2 kompenzační námitku ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 26 Cm 217/2009, došlo tím dle jeho názoru k zániku podstatné části pohledávky navrhovatele-věřitele č. 2 a to má vliv na úplné oddlužení dlužníka z prostředků zajištěných správcem na účtu vedeném u ČSOB, a.s. K tomu odvolací soud připomíná, že i s touto argumentací se již soudy obou stupňů podrobně zabývaly ve věci návrhu dlužníka na zrušení usnesení o prohlášení konkursu, jenž byl jako nedůvodný zamítnut. Z výsledků přezkumného jednání je patrné, že insolvenční navrhovatel i další přihlášení věřitelé v insolvenčním řízení osvědčili, že jsou dlužníkovými věřiteli, přičemž v daném stádiu řízení je již zcela bez významu, zda v době podání insolvenčního návrhu disponovali splatnou pohledávkou vůči dlužníku, či nikoliv. Zároveň odvolací soud rekapituluje, že dlužník v řízení nedoložil, že má nebo měl vůči navrhovateli-věřiteli č. 2 pohledávku způsobilou přivodit zánik pohledávky věřitele č. 2 v důsledku započtení, jak již dovodil Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 18.4.2013 (A-112), v němž se podrobně k této otázce vyjádřil a není důvodu tento názor jakkoliv měnit.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dne 12.6.2015 (B-106) předložil správce insolvenčnímu soudu návrh na povolení částečného rozvrhu zjištěných pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů a insolvenčnímu soudu sdělil, že se do insolvenčního řízení dlužníka přihlásilo celkem 9 věřitelů, u věřitelů č. 5, 6, 8 a 9 insolvenční soud rozhodl pravomocným usnesením o ukončení jejich

účasti v insolvenčním řízení, okruh věřitelů je znám a stav majetkové podstaty dovoluje povolení částečného rozvrhu podle § 301 IZ. Z návrhu správce ze dne 28.5.2015 (B-105) na vydání výtěžku zpeněžení majetkové podstaty zajištěným věřitelům, z jeho doplnění ze dne 3.7.2015 (B-111) a z dalšího návrhu správce ze dne 12.6.2015 (B-106) vyplynulo, že stav finančních prostředků na zajištěném finančním účtu přesahuje svou výší zajištěné přihlášené pohledávky věřitele č. 4, jenž přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka zajištěné pohledávky jen zčásti a zbývající deponované finanční prostředky převyšují celkovou odměnu správce a umožňují tedy částečný rozvrh pohledávek podle § 301 IZ. Z obsahu spisu dále vyplynulo, že dne 26.6.2015 (B-109) vyslovil dodatečně věřitelský orgán souhlas s podaným návrhem (§ 301 odst. 1 IZ).

Odvolací soud veden názorem vyjádřeným shora proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodě II. výroku potvrdil jako věcně správné. Pokud jde o bod I. výroku usnesení, proti němuž není odvolání přípustné (§ 301 odst. 3 IZ), a bod III. výroku usnesení, proti němuž rovněž není odvolání přípustné (§ 11 IZ ve spojení s § 91 IZ), postupoval odvolací soud podle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání dlužníka odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. února 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková