4 VSPH 22/2016-A-13
MSPH 76 INS 27972/2015 4 VSPH 22/2016-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužníka Družstvo DMV, sídlem Praha 9, Průmyslová 881A, IČO 26183722, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 11. listopadu 2015, č.j. MSPH 76 INS 27972/2015-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 11. listopadu 2015, č.j. MSPH 76 INS 27972/2015-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužníka Družstvo DMV (dále jen dlužník).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník návrhem ze dne 9.11.2015 domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Vyšel ze zjištění, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly jeho úpadek, když řádně neoznačil své věřitele a neuvedl výši u jednoho ze dvou tvrzených závazků. K návrhu pak dlužník připojil toliko dva dokumenty označené jako Seznam majetku a pohledávek a Seznam závazků , přičemž tyto nelze považovat za řádný seznam majetku a závazků dlužníka, neboť nesplňují náležitosti uvedené v § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Žádné další listiny prokazující skutečnosti tvrzené v návrhu dlužník nepřipojil. Proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že soud I. stupně vychází z přepjatě formalistického přístupu, že věřitelé dlužníka byli nadevší pochybnost identifikováni údaji obsaženými v návrhu a v jeho povinných přílohách a že výše pohledávky finančního úřadu je specifikována v seznamu závazků. Dlužník dále uvedl, že soud měl postupovat dle § 128 odst. 2 IZ a vyzvat jej k doplnění návrhu a že dokládá požadované přílohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009 uveřejněného pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 91/2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dne 9.11.2015 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužníka, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu (A-1). Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek dlužník toliko uvedl, že má ke dni podání návrhu více věřitelů, jejichž pohledávky jsou již po splatnosti, že největší z nich je závazek vůči České republice, Finančnímu úřadu pro hl.m. Prahu v neuvedené výši splatný od 12.8.2014, že dalším závazkem je pohledávka České pojišťovny, a.s. ve výši 28.100,-Kč splatná 14.11.2013, že s ohledem na vývoj své podnikatelské činnosti nebude schopen splnit podstatnou část svých peněžitých závazků a že se nachází ve stavu hrozícího úpadku ve smyslu § 3 odst. 4 IZ. Žádné konkrétní údaje o svých majetkových poměrech, o svých věřitelích a jejich pohledávkách v návrhu neuvedl a v tomto směru plně odkázal na přiložený seznam majetku včetně seznamu svých dlužníků . Z připojeného seznam majetku a pohledávek dlužníka (A-4/1), jenž není datován, se podává, že jediným majetkem dlužníka je blíže nespecifikovaná pohledávka za Iva Jorde (dříve Ježková) ve výši 7.196.221,-Kč; v seznamu závazků (A-4/2; jenž opět není datován) pak dlužník označil své věřitele pouze jménem, vyčíslil jejich pohledávky s uvedením data, které však již blíže nespecifikoval (zřejmě datum splatnosti závazků). Žádné další listiny k návrhu dlužník nepřipojil.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu, jenž odvolací soud takřka celý shora citoval, neoznačil řádně své věřitele, že neuvedl žádné konkrétní údaje o svých jednotlivých závazcích a jejich splatnosti a rovněž k návrhu nepřipojil řádné seznamy svého majetku a závazků. Z toho plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený

úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud I. stupně postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohl navrhovatel odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ resp. odstranění tohoto nedostatku v rámci odvolacího řízení (předložení řádného seznamu závazků dlužníka) nemá z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu, neboť v řízení o odvolání se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly po vydání napadeného usnesení (§ 146 odst. 2 IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné upozornit dlužníka na to, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby podala nový, řádný insolvenční návrh opatřený všemi zákonem předepsanými náležitostmi včetně potřebných příloh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková