4 VSPH 22/2014-A-17
KSPL 54 INS 26264/2013 4 VSPH 22/2014-A-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužnice: Miluše anonymizovano , anonymizovano , bytem Březová, PSČ 356 01, Komenského 121, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 26264/2013-A-11 ze dne 5. prosince 2013,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 26264/2013-A-11 z 5.12.2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením z 5.12.2013 zastavil insolvenční řízení ve věci dlužnice Miluše anonymizovano . Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 23.9.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužnicí spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Soud vyzval dlužnici k zaplacení zálohy 5.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Dlužnice zálohu neuhradila, soud proto postupoval dle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

Dlužnice podala včas proti usnesení odvolání, ve kterém odkázala na své sociální poměry a požádala o snížení uložené zálohy.

V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkou, čeho se odvolatelka domáhá a co odvoláním sleduje (§ 7 insolvenčního zákona, § 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o.s.ř.). Z obsahu odvolání, ve kterém požaduje snížení zálohy, je zřejmé, že navrhuje pokračovat v insolvenčním řízení, tj. nesouhlasí s jeho zastavením.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a neshledal odvolání dlužnice důvodným.

Podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Soud prvního stupně v souladu s § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31.12.2013, uložil dlužnici usnesením z 15.10.2013 zaplatit zálohu 5.000,-Kč do 10 dnů od právní moci usnesení. Soud též v usnesení poučil dlužnici, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání. Usnesení bylo dlužnici doručeno vhozením do její poštovní schránky dne 24.10.2013 a právní moci nabylo dne 9.11.2013 (dlužnice nepodala proti usnesení odvolání). Desetidenní lhůta k zaplacení zálohy uplynula marně dne 19.11.2013.

V daném stadiu řízení není možné snížit výši zálohy 5.000,-Kč, neboť dlužnice se proti usnesení z 15.10.2013 neodvolala a soud je svým rozhodnutím o záloze vázán (§ 170 odst. 1 o.s.ř.).

Odvolací soud dodává, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 insolvenčního zákona provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Pak nelze než insolvenční řízení zastavit.

Vzhledem k bezvýslednosti výzvy k zaplacení zálohy postupoval soud prvního stupně správně, když řízení v souladu s § 108 odst. 3 insolvenčního zákona zastavil.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro zastavení insolvenčního řízení dle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona, odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 19. února 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková