4 VSPH 2183/2015-A-179
MSPH 76 INS 34431/2013 4 VSPH 2183/2015-A-179

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka JUDr. Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 5, Nad Výšinkou 1259/17, zahájené na návrh navrhovatelů: a) Ing. Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4-Nusle, Štítného 402/14, zast. JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., LL.M. MPA, advokátem, sídlem Praha 7, Jablonského 640/2, b) Sberbank CZ, a.s., IČO 25083325, sídlem Praha 4-Nusle, Na Pankráci 1724/129, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2015, č.j. MSPH 76 INS 34431/2013-A-159

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2015, č.j. MSPH 76 INS 34431/2013-A-159, se v bodech I., II., IV. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka JUDr. Tomáše anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou (dále též správkyně; bod IV. výroku). V navazujících výrocích stanovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), uložil navrhovatelům Ing. Milanu Kodídkovi (dále též navrhovatel a) a Sberbank CZ, a.s. (dále též navrhovatel b) poplatkovou povinnost ve výši 2.000,-Kč (bod VI. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 2 měsíců ode dne usnesení o úpadku (bod VII. výroku). Věřitele též vyzval, aby správkyni neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka (bod VIII. výroku), stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů (bod IX. výroku) a dlužníkovi uložil povinnosti uvedené v bodě X. výroku. V usnesení uložil správkyni povinnosti uvedené v bodech XI., XIII. výroku a konstatoval přípustnost započtení pohledávek (bod XII. výroku) a to, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XIV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatel a) domáhal insolvenčním návrhem došlým soudu dne 2.12.2013 zjištění úpadku dlužníka s tím, že má za ním neuhrazenou a od 31.8.2015 vykonatelnou pohledávku v celkové výši 1.754.381,-Kč z titulu nezaplacených dvou půjček poskytnutých dlužníkovi na základě písemné smlouvy ze dne 11.12.2009 ve výši 1.200.000,-Kč a ústní dohody ze dne 2.1.2010 ve výši 300.000,-Kč, že dlužník dne 5.12.2011 svůj dluh písemně uznal v celkové výši 1.500.000,-Kč. Protože dlužník sjednaný splátkový kalendář neplnil, podal na něho navrhovatel a) žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 5 (věc je vedena pod sp. zn. 34 C 77/2013). Za další věřitele dlužníka označil navrhovatel a): Martinu Zichovou, Oborovou zdravotní pojišťovnu zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Citibank Europe plc. a navrhovatele b).

Podáním doručeným soudu dne 19.9.2014 přistoupil k řízení navrhovatel b) s tím, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 555.716,85 Kč na úrocích a ve výši 8 mil. Kč na jistině splatné ke dni 3.1.2014 z poskytnutého úvěru ve výši 8 mil. Kč na základě smlouvy o hypotečním úvěru, dle níž poskytl dlužníkovi a jeho manželce částku 8 mil. Kč, že byl sjednán splátkový kalendář k úhradě sjednaných úroků po 28.870,-Kč měsíčně, počínaje dnem 20.9.2007 s poslední splátkou na úrocích ke dni 20.8.2036 a že splatnost jistiny byla sjednána jednorázově ke dni 20.8.2036. Dlužník dne 26.11.2007 formou notářského zápisu NZ 710/2007 svolil k vykonatelnosti této pohledávky a zavázal se ke splácení ve splátkách. Poslední splátku úroků z úvěru však dlužník uhradil dne 20.3.2012. Proto byl zbývající dluh z úvěru zesplatněn, o čemž byl dlužník písemně vyrozuměn dne 18.12.2013. Za další věřitele dlužníka navrhovatel b) označil: Politerm Praha, s.r.o., Jiřího Frankla, Městský soud v Praze, Oborovou zdravotní pojišťovnu zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Citibank Europe plc., ČR-Pražskou správu sociálního zabezpečení, Zdravotní pojišťovnu ministerstva vnitra ČR a Celní úřad pro hlavní město Prahu. Skutečnost, že dlužník prostřednictvím třetí osoby společnosti ALL IN AGENCY, s.r.o. zaplatil pohledávky známých věřitelů, považoval za neúčinnou, neboť tito věřitelé tím byli před ním zvýhodněni.

Soud I. stupně uvedl, že k řízení přistoupila též věřitelka Martina Zichová podáním ze dne 2.12.2014 s tím, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ze směnečného nároku ve výši 900.000,-Kč na jistině s 6 % úrokem z prodlení a s náklady řízení ve výši 103.272,-Kč, a další pak ve výši 1.100.000,-Kč na jistině s 6 % úrokem z prodlení a s náklady řízení ve výši 116.126,-Kč, že v průběhu řízení podáním ze dne 4.9.2015 ukončila tato věřitelka svoji účast v řízení a svoji pohledávku postoupila společnosti ALL IN AGENCY, s.r.o., která se stala postupem dle § 18 insolvenčního zákona (dále jen IZ) věřitelkou namísto Martiny Zichové a dne 11.9.2015 vzala přihlášenou pohledávku v celém rozsahu zpět, na což reagoval usnesením ze dne 15.9.2015 (P5-8), kterým vzal na vědomí zpětvzetí přihlášky a účast společnosti ALL IN AGENCY, s.r.o. ukončil.

Dlužník požadoval zamítnutí insolvenčního návrhu, neboť není v úpadku, nemá více věřitelů a své závazky je schopen plnit. Až do dne 14.9.2015 uváděl, že pohledávky navrhovatelů a), b) jsou sporné a k jejich doložení by bylo třeba rozsáhlého dokazování. Na jednání konaném dne 28.8.2014 nejprve uvedl, že nezpochybňuje existenci pohledávky navrhovatele a) a učinil nesporným, že mu navrhovatel a) poskytl dle smlouvy o půjčce finanční prostředky ve výši Kč 1.200.000,-a že se zavázal tyto prostředky vrátit do dne 25.1.2010. Současně tvrdil, že pohledávky navrhovatele a) nejsou splatné, neboť navrhovatel a) dopisem ze dne 10.10.2012 posunul jejich splatnost až na 31.12.2020, že provedl jednostranné započtení své pohledávky vzniklé z titulu náhrady škody ve výši Kč 10 mil. vzniklé mu v důsledku zahájení insolvenčního řízení oproti pohledávce navrhovatele a), jež zanikla započtením vzájemných pohledávek ke dni 20.12.2013. Následně dlužník uvedl do protokolu, že se domnívá, že půjčku ve výši 1.200.000,-Kč navrhovateli a) vrátil, ale prozatím to nemůže prokázat, a že mu půjčku ve výši 300.000,-Kč navrhovatel a) vůbec neposkytl. Teprve na jednání konaném dne 14.9.2015 v konfrontaci s pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3.1.2014, č.j. 34 C 77/2013-57 dlužník pohledávku navrhovatele a) již nezpochybňoval a prohlásil, že ji za něho uhradí ALL IN AGENCY, s.r.o. do 8 dnů. K pohledávce navrhovatele b) dlužník namítal, že neexistuje, neboť dne 13.10.2014 odstoupil od smlouvy o hypotéčním úvěru z důvodu, že smlouva o kapitálovém pojištění, která měla garantovat splácení jistiny úvěru a úroků z kapitálového pojištění ve společnosti AXA, a.s., nefungovala tak, jak navrhovatel b) deklaroval při jejím uzavření. Na výzvu soudu předložil dlužník seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců zpracované ke dni ze dne 9.1.2014 a 30.1.2014 a aktualizaci seznamu závazků a majetku ke dni 11.9.2015 a doložil, že veškeré pohledávky dalších známých věřitelů byly uhrazeny společností ALL IN AGENCY, s.r.o., která prohlásila svou takto získanou pohledávku vůči dlužníkovi za nesplatnou.

Soud I. stupně vyšel z toho, že se do insolvenčního řízení kromě navrhovatelů přihlásilo dalších 5 věřitelů, že společnost ALL IN AGENCY, s.r.o. odkoupila pohledávky od 3 věřitelů a poté vzala zpět jejich přihlášky nebo že zpětvzetí učinili též ostatní 2 přihlášení věřitelé. Pro posouzení úpadku dlužníka měl soud I. stupně za nesporné, že navrhovatel a) doložil svou aktivní legitimaci, proto se v dalším řízení omezil na zjišťování plurality věřitelů.

Soud I. stupně zjistil tyto rozhodné skutečnosti: -Z listinných důkazů předložených navrhovatelem b) (tj. ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 22.10.2007, č. 3200302189/6800, z všeobecných obchodních podmínek) zjistil že věřitel Volsbank CZ, a.s. (nyní navrhovatel) poskytl dlužníkovi a jeho manželce (dále též manželé) hypotéční úvěr ve výši 8 mil. Kč na koupi nemovitosti, jenž měli manželé splácet v měsíčních splátkách po 28.870,-Kč a že poslední splátka měla být splacena v roce 2036. Manželé souhlasili s tím, že v případě porušení smlouvy, je banka oprávněna prohlásit celý dosud nesplacený úvěr za splatný bez ohledu na sjednanou splatnost úvěru, a že dlužnou částku po jejím zesplatnění bance uhradí nejpozději do 15 dnů od doručení prohlášení banky o zesplatnění úvěru. Soud I. stupně nezjistil, že by banka garantovala dlužníkovi nějaký výnos z investičního životního pojištění, a z notářského zápisu NZ 710/2007,

N 768/2007 ze dne 26.11.2007, naopak zjistil, že dlužník a jeho manželka Leona společně i každý sám za sebe touto formou uzavřeli s navrhovatelem b) dohodu se svolením k vykonatelnosti svého společného a nerozdílného závazku plynoucího ze smlouvy o úvěru poskytnutého bankou ve výši ve výši 8 mil. Kč. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17.12.2013 s dodejkou o doručení dlužníkovi dne 18.12.2013 soud I. stupně zjistil, že navrhovatel b) oznámil dlužníkovi, že pro opakované porušování smlouvy a prodlení se splácením a neplněním povinností ze smlouvy (ke dni 17.12.2013 šlo o prodlení s úhradou částky ve výši 616.930,31 Kč) banka prohlásila celý úvěr za splatný a vyzvala dlužníka ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k úhradě pohledávky ve výši nesplaceného úvěru 8.660.003,23 Kč. -Dopisem ze dne 26.2.2012 (A-81) oznámila Citibank Europe plc., že má vykonatelnou pohledávku vůči dlužníkovi z titulu nesplacených kreditních karet ve výši 127.484,32 Kč splatnou dne 26.3.2012, že část dluhu ve výši 112.354,38 Kč uhradila za dlužníka ALL IN AGENCY, s.r.o. -Dle podání ze dne 2.3.2015 má ČR-PSSZ za dlužníkem splatné a vykonatelné pohledávky z titulu dlužného pojistného za roky 2010, 2012, 2013 a 2014 a penále dluhy na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku jako zaměstnavatel i jako OSVČ pohledávku ve výši 587.396,-Kč. -Dopisem ze dne 13.10.2014 dlužník odstoupil od smlouvy o hypotečním úvěru č. 032906; v dopisu dlužník a jeho manželka potvrzují, že jim navrhovatel b) poskytl úvěr ve výši 8 mil. Kč, a že důvodem odstoupení od smlouvy bylo to, že nedošlo ke splnění garantovaných podmínek, když splátky jistiny a příslušenství úvěru měly být pokryty z výnosů kapitálového pojištění uzavřeného u AXA, a.s. a že dlužník přestal platit životní pojištění pojišťovně AXA, a.s. -V seznamu závazků, majetku a zaměstnanců ze dne 9.1.2014 a ze dne 30.1.2014 uvedl dlužník jediný závazek ve výši 8.660.000,-Kč vůči navrhovateli b) jako zástavnímu věřiteli; dlužník má nemovitý majetek v SJM a eviduje pohledávku ve výši 10 mil. Kč za právnickou osobou z výkonu advokacie, pohledávku za navrhovatelem a) ve výši 10 mil. Kč z titulu škody na podnikání. V aktualizovaném seznamu závazků, majetku a zaměstnanců ze dne 11.9.2015 již dlužník neuvedl pohledávku za navrhovatelem a), v seznamu závazků označil 3 závazky, a to splatný závazek vůči navrhovateli a) ve výši 1.500.000,-Kč, nesplatný závazek vůči navrhovateli b) ve výši 8.660.000,-Kč a nesplatný závazek za ALL IN AGENCY, s.r.o. ve výši 6.194.763,-Kč z titulu půjčky, kdy tento věřitel provedl se souhlasem dlužníka úhrady všem známým věřitelům dlužníka (ČR-ČSSZ, PSSZ ve výši 1.555.876,-Kč, Citibank a.s. ve výši 240.991,-Kč, Politerm, s.r.o., ve výši 641.420,-Kč, Jiřímu Franklovi ve výši 297.227,-Kč, ZPMV ČR ve výši 108.859,-Kč, Oborové zdravotní pojišťovně, a.s. ve výši 61.476,-Kč, Celnímu úřadu ČR ve výši 31.013,-Kč, Exekučnímu úřadu Litoměřice, exekutorovi JUDr. Ondřeji Marešovi ve věci oprávněného E.ON Energie, a.s. ve výši 61.438,-Kč a 25.417,-Kč, Exekučnímu úřadu Brno Venkov ve výši 29.238,-Kč, exekutorovi JUDr. Petru Kociánovi, Exekučnímu úřadu Cheb, exekutorovi JUDr. Josefu Lavičkouvi ve výši 19.468,-Kč, Exekučnímu úřadu Šumperk, exekutorovi Mgr. Marcelu Kubisovi ve výši 9.493,-Kč, Martině Zichové ve výši 2.842.625,-Kč); zaplacení

pohledávek uvedených věřitelů dlužníka třetí osobou navrhovatelé a), b) nezpochybnili. -Ve svém sdělení ze dne 5.9.2015 prohlásil ALL IN AGENCY, s.r.o., že jeho pohledávka za dlužníkem z titulu plnění za dlužníka není splatná; údaj o splatnosti však neuvedl.

Po skutkové stránce soud I. stupně uzavřel, že navrhovatel b) poskytl dlužníkovi a jeho manželce hypoteční úvěr ve výši 8 mil. Kč na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru, že se dlužník s manželkou zavázali společně a nerozdílně úvěr splácet v měsíčních splátkách, že souhlasili s tím, aby pro případ prodlení se splácením je banka oprávněna celý úvěr zesplatnit, že před notářem svolili pro případ porušení svého závazku z úvěrové smlouvy s jeho vykonatelností a že svoji povinnost splatit řádně a včas hypoteční úvěr nesplnili. Navrhovatel b) platně zesplatnil poskytnutý úvěr a toto zesplatnění jim ke dni 18.12.2013 řádně oznámil. Proto má navrhovatel b) za dlužníkem pohledávku z titulu poskytnutého hypotečního úvěru ve výši Kč 8.660.003,23 splatnou dne 18.12.2013. Dlužník v seznamu závazků ze dne 9.1.2014 a ze dne 30.1.2014 neuvedl své závazky vůči svým dalším věřitelům, a to vůči Citibank Europe plc a za ČR-PSSZ, když v něm uvedl jen jeden závazek vůči navrhovateli b). Seznam závazků předložený dlužníkem neměl všechny náležitosti vyžadované § 104 IZ, když v něm zejména chybí údaj o splatnosti závazků. Pohledávky po splatnosti delší 3 měsíců všech dalších známých věřitelů dlužníka uhradila v průběhu insolvenčního řízení (v srpnu 2014, v prosinci 2014, v průběhu roku 2015) za dlužníka třetí osoba-ALL IN AGENCY, s.r.o.

Soud I. stupně naopak neměl za prokázané, že by dlužník nebo jeho manželka splnili řádně a včas své povinnosti ze smlouvy o hypotečním úvěru, že by existoval důvod, pro nějž by dlužník mohl v souladu s právem odstoupit od smlouvy o hypotečním úvěru (nadto když v seznamu svých závazků uvedl, že má vůči navrhovateli b) závazek ve výši 8.600.000,-Kč), že dlužník je schopen uhradit splatné závazky vůči navrhovateli a), b), že dlužník byl a je schopen uhradit splatné závazky vůči dalším věřitelům a že by dlužník disponoval likvidními prostředky či majetkem nikoli obtížně zpeněžitelným.

Tak dospěl soud I. stupně k závěru, že navrhovatelé a), b) doložili své splatné pohledávky za dlužníkem. Konstatoval, že dlužníkovo odstoupení od hypotéční smlouvy nebylo učiněno v souladu s právem, když dlužník přijal plnění od navrhovatele b), a pro případ platného odstoupení by jej musel vrátit protistraně, což ani netvrdil. Proto tuto jeho obranu považoval soud I. stupně za účelovou. Dlužník ničím neprokázal svoji schopnost uhradit splatné závazky vůči navrhovatelům a), b). Naopak bylo prokázáno, že se dlužník musel opět zadlužit, aby mohl splatit své splatné závazky ostatních věřitelů, doufaje, že tak odpadne pluralita jeho věřitelů jako podmínka úpadku. Soud I. stupně uzavřel, že insolvenční návrh byl podán po právu, neboť dlužník je v úpadku ve formě insolvence, když má více věřitelů s pohledávkami po splatnosti delší 3 měsíců. Úpadek dlužníka měl za osvědčený podle § 3 odst. 1 IZ a § 3 odst. 2 písm. b) IZ. Protože bylo prokázáno, že dlužník v předloženém seznamu závazků v lednu 2014 zatajil své další své věřitele s pohledávkami splatnými po dobu delší 3 měsíců, v seznamech neuvedl údaje o splatnosti ani jediného závazku, který označil, ani seznamy předložené soudu ke dni

11.9.2015 nemají náležitosti požadované zákonem, soud I. stupně usoudil, že dlužník je neschopen plnit své závazky, přičemž tuto vyvratitelnou domněnku dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ dlužník ničím nevyvrátil. Proto soud I. stupně zjistil úpadek dlužníka a současně rozhodl o způsobu jeho řešení konkursem, neboť jiný způsob nepřichází v úvahu, když návrh na povolení oddlužení ani návrh na povolení reorganizace dlužník-advokát, tj. podnikatel, nepodal, ač byl o tomto svém právu soudem poučen.

Jen proti bodům I., II., IV. výroku usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (A-161 a doplnění na A-162) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a insolvenční návrh zamítl. K pohledávce navrhovatele a) tvrdil, že není splatná, neboť dopisem ze dne 10.10.2012 byla odložena její splatnost na 31.12.2020, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3.1.2014, č.j. 34 C 77/ 2013-57 není právní moci vzhledem ke skutečnosti, že mu nebylo doručeno rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 68 Co 25/2015-177, že splatnost pohledávky navrhovatele a) byla odložena o 8 dnů tím, že na jednání, které se konalo dne 14.9.2015 navrhovatel a) souhlasil s tím, aby soud poskytl dlužníkovi 8 denní lhůtu k zaplaceni jeho pohledávky, z čehož usuzoval na vůli navrhovatele a) prodloužit splatnost pohledávky. K pohledávce navrhovatele b) tvrdil, že rovněž není splatná, neboť od smlouvy o úvěru platně odstoupil, že tento jeho úkon nebyl ze strany Sberbank, a.s. relevantními právními kroky zpochybněn a že navrhovatel b) uplatňuje svou pohledávku z neexistentního důvodu (ze smlouvy o úvěru). Vyjádřil názor, že všechny své pohledávky je schopen plnit, že po celou dobu insolvenčního řízení nebyla přihlášena ani jediná pohledávka, jež měla vzniknout po jeho zahájení, a že uhradil všechny splatné závazky včetně těch, o jejichž spornosti je stále přesvědčen. Soudu I. stupně vytýkal, že napadeným usnesením přímo vystoupil proti smírnému řešení spočívajícím v plném zaplacení pohledávky navrhovatele a) ve lhůtě 8 dnů, které navrhl dlužník, s čímž navrhovatel a) souhlasil. Tvrdil, že deklarovaná právní moc ke dni 31.8.2015 rozsudku týkající se pohledávky navrhovatele a) byla pro něho na jednáni konaném dne 14.9.2015 zcela novou skutečností a že až po návratu do své kanceláře zjistil závadu v doručení odvolacího rozhodnutí jeho bývalému právnímu zástupci, o čemž ihned vyrozuměl dotyčný soud dne 15.9.2015 s žádostí o jeho řádné doručení. Soud I. stupně tak vycházel z nesprávného zjištění, že rozsudek je v plné moci , a neposkytl mu ani jediného dne k úhradě pohledávky navrhovatele a). Vysvětloval, že při uzavírání smlouvy o hypotečním úvěru v roce 2007 se jednalo o jednu ze součástí komplexního finančního produktu, který byl nabízen jako celek, že úroky a jistinu z hypotéčního úvěru měla uhradit AXA životní pojišťovna, a.s. z výnosů kapitálového životního pojištění (pojistná smlouva č. 1111432720) a že skutečnost, že slibované výnosy z kapitálového životního pojištění, jehož měsíční splátka činila 25.288,00 Kč, přestaly krýt uvedené závazky, mohlo být zjištěno až uplynutím 5 a více let. Stěžoval si, že taktéž na jeho zápočty nebyl brán zřetel a že úhrada byla provedena z opatrnosti i u pohledávek sporných, jež však soud I. stupně považoval za nesporné (např. věřitel Frankl). Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že ho ALL IN AGENCY, s.r.o. de facto úvěruje, neboť nejlepším důkazem o jeho platební schopnosti je právě důvěra ALL IN AGENCY, s.r.o., která skoupila pohledávky jeho věřitelů a odložila jejich splatnost a umožnila mu tak vést soudní spor u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 22C 131/2014 proti ARTESA, spořitelní družstvo o 10.000.000,-Kč. Důvěru danou v plné uspokojení své pohledávky dal najevo při posledním soudním jednání i navrhovatel a). Měl za to, že prohlášením konkursu na jeho majetek byl porušen základní účel IZ, že pohledávky, které jsou předmětem insolvenčního řízení, jsou pohledávkami za fyzickou osobou-nepodnikatelem, a tedy nelze brát zřetel k té právní argumentaci, která se vztahuje k podnikatelům, a že průtahy řízení nebyly způsobeny pouze z důvodů na jeho straně, neboť soudních jednání se zúčastňoval tak, jak mu to jeho zdravotní stav podlomený i trestním jednáním dovoloval. Zamítnutím insolvenčního návrhu nedojde k situaci nemožnosti uspokojení věřitele b), jehož pohledávka je vysoce přezajištěná.

Navrhovatel a) ve vyjádření k odvolání (A-172) vyvracel jeho vývody a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Dlužníkovo tvrzení, že by snad dopisem ze dne 10.10.2012 odložil splatnost závazku dlužníka, považoval za skandální, neboť takový dopis nikdy nenapsal a jde o falzum. Připomněl, že dlužník po právní moci rozsudku ve svém písemném prohlášení ze dne 14.9.2015 (A-155) potvrdil existenci svého závazku vůči navrhovateli b) a v tomto směru opravil seznam svých závazků. Ačkoli mu nejsou známy podrobnosti doručování usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.7.2015, č.j. 68 Co 279/2015-177, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soud pro Prahu 9 č.j. 34 C 77/2013-57 o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání, má za to, že vše proběhlo řádným způsobem, neboť dlužníka po celou dobu zastupoval advokát JUDr. Boris Vaca. Kategoricky odmítl, že by dlužníkovi odložil splatnost jeho závazku, pouze se kladně vyjádřil k tvrzení dlužníka, že svůj závazek vůči němu uhradí do 8 dnů. Má za to, že vykonatelnost jeho pohledávky vůči dlužníkovi je nezpochybněna a řádně byla osvědčena existence též splatné pohledávky navrhovatele b). Připomněl též existenci dalších došlých přihlášek v řádech milionů Kč, čímž byl úpadek dlužníka nesporně osvědčen. Odvolání dlužníka proto považoval za účelové a nedůvodné.

Navrhovatel b) ve vyjádření k odvolání (A-171) vyvracel jeho vývody a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil, neboť ho považoval za věcně správné. V podrobnostech odkazoval na své dřívější vyjádření ze dne 4.2.2015, v němž vyložil, že od úvěrové smlouvy nelze jednostranně odstoupit a že takové jednání nemá žádnou oporu v právním řádu ČR a jedná se o zcela absurdní tvrzení dlužníka. Připomněl neustálé změny v tvrzeních dlužníka podle aktuální situace a rozpory v jeho obraně. Odvolání považoval za zcela nedůvodné.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčených bodech I., II., IV. výroku přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

1) K úpadku dlužníka:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Z posledně citovaného ustanovení je zřejmé, že ačkoliv věta třetí § 141 odst. 1 IZ zapovídá odvolacímu soudu přihlížet ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, neznamená to, že by v odvolacím řízení nebylo lze přihlédnout ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly před vydáním napadeného usnesení, jen proto, že jejich existence vyšla najevo až v odvolacím řízení. Jinými slovy řečeno, není v rozporu s § 141 odst. 1 IZ, je-li zjištění o úpadku dlužníka opřeno též o pohledávky, jejichž jejich splatnost nastala před vydáním napadeného usnesení, i když jejich existence vyšla najevo až po jeho vydání. Ostatně stejný názor zastává též Nejvyšší soud ČR, jenž již dříve ve svém usnesení ze dne 25.4.2012, sp. zn. 29 NSČR 19/2010 vyslovil, že odvolací soud může přihlédnout v odvolacím řízení při posouzení, zda dlužník je v úpadku, také ke skutečnostem nebo důkazům (týkajícím se pohledávky věřitele splatné v době delší než 3 měsíce před zahájením insolvenčního řízení), jež zde byly (a jako takové mohly být uplatněny) již před rozhodnutím o úpadku, avšak do té doby nevyšly v insolvenčním řízení najevo.

Jak vyplývá z pečlivě zpracovaného a podrobného odůvodnění napadeného usnesení, úpadek dlužníka měl soud I. stupně za osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti na základě zjištění existence splatných pohledávek navrhovatelů a), b) a z toho, že dlužníkem předložené seznamy (A-13), které mu uložil předložit insolvenční soud usnesením ze dne 6.12.2013 (A-6), nesplňují parametry seznamů podle § 104 odst. 1 IZ, čímž byla naplněna také domněnka, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, kterou dlužník ničím nevyvrátil.

Odvolací soud především konstatuje, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, jež mají v obsah spisu potřebnou oporu, a s jeho právními závěry, že je dlužník v úpadku projevujícího se jeho platební neschopností, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení. V podrobnostech lze proto dlužníka odkázat na přesvědčivé a věcně správné odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje.

Úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 IZ má odvolací soud-nad zjištění soudu I. stupně-dále za osvědčený též z došlých přihlášek věřitelů (P1 až P41) a z jejich příloh, z nichž zjistil, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 20 věřitelů s pohledávkami v celkové výši přes 36.294.081,21 Kč splatnými dílem před několika lety, z nichž 9 věřitelů přihlásilo a doložilo své vykonatelné pohledávky v celkové výši 15.514.955,67 Kč, a to navrhovatel a) ve výši 2.039.244,82 Kč, navrhovatel b) ve výši 8.555.716,-Kč, Česká televize ve výši 5.250,-Kč, Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR ve výši 363.838,-Kč, ČR-Finanční úřad pro Středočeský kraj ve výši 1.641,-Kč, Bohemia Faktoring, s.r.o. ve výši 39.715,-Kč, Karel Mařík ve výši 350.000,-Kč, ALL IN AGENCY, s.r.o. ve výši 4.144.902,-Kč a E.ON Energie, a.s. ve výši 14.648,-Kč a z nichž 2 věřitelé mají své pohledávky v celkové výši 12.529.676,-Kč zajištěné nemovitým majetkem dlužníka (jde o navrhovatele b) a o ALL IN AGENCY, s.r.o.). Ostatně z podaných přihlášek dlužník výslovně uznal v podání ze dne 7.12.2015 (B-13) pohledávky věřitelů: OZP zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví ve výši 17.264,-Kč (P10), Společenství vlastníků jednotek Toruňská č.p. 328 ve výši 38.580,-Kč (P16), O2, a.s. ve výši 2.103,27 Kč a 1.554,99 Kč (P17, P18), Pražská plynárenská, a.s. ve výši 13.226,-Kč (P38), Pavel Slavík ve výši 1.750.000,-Kč (P36), navrhovatele b) ve výši 8.660.000,-Kč (P6), ALL IN AGENCY, s.r.o. ve výši 15.341.910,-Kč (P34, P35, P31, P30, P26, P27, P32, P33, P25, P28, P23, P21, P24, P22, P37, P29). Z uvedených zjištění odvolacího soudu je platební neschopnost dlužníka jen dále potvrzena. Ostatně dle soupisu majetkové podstaty (B-9) eviduje dlužník ve svém majetku-resp. v SJM, jež bude třeba vypořádat-jen dvě zastavené bytové jednotky v Praze Bubenči a v Praze Bohnicích bez uvedení jejich hodnoty a zůstatky na účtech u ČSOB, a.s. a u GE Money bank, a.s. v celkové výši 15.861,54 Kč.

Za situace, kdy dlužník ničím neosvědčil svoji platební schopnost uhradit ani shora uvedené vykonatelné pohledávky přihlášených věřitelů nebo pohledávky věřitelů, které výslovně uznává a jež byly splatné před několika lety, má odvolací soud jeho úpadek rovněž za bezpečně osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 a 2 IZ).

Na případný úpadek dlužníka projevující se jeho předlužením (dlužník je podnikatelem), nelze usuzovat jen proto, že dlužník o hodnotě svého zastaveného nemovitého majetku ničeho neuvedl, i když lze důvodně pochybovat o tom, že by hodnota bytových obou bytových jednotek dlužníka a jeho manželky dosahovala hodnoty přihlášených pohledávek ve výši 36.294.081,21 Kč.

Protože úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti byl za odvolacího řízení nesporně osvědčen shora uvedenými zjištěními odvolacího soudu, považuje odvolací soud odvolací argumentaci dlužníka opakovaně zpochybňující pohledávky navrhovatelů a), b) za bezpředmětnou, neboť se soud I. stupně věcně správně vypořádal se všemi námitkami i obstrukcemi dlužníka.

Na shora uvedená skutková zjištění odvolacího soudu proto nemají žádný vliv odvolací výhrady dlužníka. Tvrzení dlužníka, že splatnost pohledávky navrhovatele a) byla odložena na 31.12.2020 dopisem ze dne 10.10.2012, bylo vyvráceno vyjádřením navrhovatele a), že uvedený dopis navrhovatel a) nikdy nenapsal a jde o podvrh. Ničím nedoložené tvrzení dlužníka o údajně nesprávně vyznačené doložce právní moci na rozsudku, dle něhož má dlužník zaplatit navrhovateli a) pohledávku, pro niž byl podán insolvenční návrh, je rovněž bez vlivu na závěr a existenci této pohledávky, stejně jako dlužníkovo subjektivní přesvědčení o tom, že snad splatnost uvedené pohledávky byla na jednání konaném dne 14.9.2015 odložena o 8 dnů, což navrhovatel a) rovněž vyvrátil svým vyjádřením k odvolání. Existenci a doložení splatné pohledávky navrhovatele b) nemůže nijak ohrozit ani tzv. odstoupení dlužníka od smlouvy o úvěru, k němuž neměl dlužník žádný zákonný důvod. Ostatně, i kdyby snad bylo od úvěrové smlouvy platně odstoupeno, nezbavovalo by to dlužníka nijak povinnosti vrátit prostředky, jež od navrhovatele b) převzal a zkonzumoval z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrzení dlužníka, že všechny své závazky je schopen plnit, je vyvráceno zjištěním soudu I. stupně i soudu odvolacího soudu. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem dlužníka, že by soud I. stupně napadeným usnesením přímo vystoupil proti smírnému řešení věci; pokud by byl dlužník s to zaplatit pohledávku navrhovatele a), nic mu v tom v posledních několika letech nebránilo, když insolvenční řízení bylo zahájeno již v roce 2013. Za irelevantní považuje odvolací soud tu část argumentace dlužníka, že právní moc rozsudku ke dni 31.8.2015 týkající se pohledávky navrhovatele a) byla pro něho na jednáni konaném dne 14.9.2015 zcela novou skutečností, stejně jako jeho neudržitelnou konstrukci o tom, že rozsudek není v plné moci a že mu soud I. stupně svým nesprávným postupem odňal možnost k úhradě pohledávky navrhovatele a). Bylo zcela věcí dlužníka, jakým způsobem měl zabezpečeno placení splátek hypotečního úvěru poskytnutého v roce 2007. Pokud se spoléhal jen na to, že úroky a jistinu z hypotéčního úvěru za něho bude platit AXA životní pojišťovna, a.s. z výnosů kapitálového životního pojištění, jejichž výše se posléze stala nedostatečnou, jde tato skutečnost výlučně k tíži dlužníka a nikoliv jeho věřitele-navrhovatele b). Pokud jde o dlužníkem tvrzené zápočty, jež byly provedeny z opatrnosti i u pohledávek sporných, konstatuje odvolací soud, že u nich dlužník ničím hodnověrně neosvědčil existenci jakýchkoliv pohledávek, jež by bylo lze započíst na naopak existentní pohledávky jeho věřitelů. K jednání společnosti ALL IN AGENCY, s.r.o., jež za dlužníka ekonomicky neodůvodněně platí jeho závazky, čímž redukuje četnost jeho věřitelů, odvolací soud dodává, že toto jednání nepovažuje za jakýkoliv důkaz o platební schopnosti dlužníka. Ba právě naopak, úhrada závazků dlužníka prostřednictvím třetí osoby nemění ničeho na platební neschopnosti dlužníka, neboť celková suma jeho závazků se tím nijak nesnižuje, pouze se mění portfolio jeho věřitelů. Na věci proto nemění ničeho údajná důvěra ALL IN Agency, s.r.o. v platební schopnost dlužníka nebo údajná důvěra navrhovatele a). Pro posouzení věcné správnosti jsou bezpředmětné subjektivní názory dlužníka, že prohlášením konkursu byl porušen účel IZ, že pohledávky, které jsou předmětem insolvenčního řízení, jsou pohledávkami za fyzickou osobou-nepodnikatelem, že nezpůsobil průtahy řízení nebo že pohledávka navrhovatele b) je vysoce přezajištěná.

2) K osobě správkyně:

Podle § 26 IZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

V dané věci dlužník k osobě správkyně ničeho konkrétního nenamítal. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně proto nepochybil, když správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou, jež dle usnesení ze dne 4.12.2014 (A-104) vykonávala funkci předběžné správkyně v souladu s opatřením předsedy Městského soudu v Praze ze dne 4.12.2014 (A-104) a § 27 odst. 2 IZ.

Protože v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, že by správkyně nesplňovala podmínky pro své ustanovení nebo že není nepodjatá, shledal odvolací soud věcně správným též rozhodnutí o ustanovení Mgr. Ing. Petry Hýskové do funkce správkyně.

3) Závěrečné shrnutí:

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku, a to ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši nejméně 36 mil. Kč) vůči více (20) věřitelům, přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu.

Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodě I. výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil, a to včetně závislého bodu II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť jiné řešení jeho úpadku je ve smyslu § 148 odst. 1 IZ vyloučeno. Dlužník sice je podnikatelem (advokátem), avšak v řízení nebylo osvědčeno, že by měl podnik, jehož by se reorganizace mohla týkat (§ 316 odst. 2 IZ), a že by dlužník splňoval kritéria přípustnosti reorganizace (§ 316 odst. 4 IZ), přičemž dlužník před rozhodnutím o úpadku ani nepožádal o prodloužení lhůty pro předložení reorganizačního plánu (§ 316 odst. 6 IZ). Povolení oddlužení je u dlužníka fyzické osoby-podnikatele pojmově vyloučeno (§ 389 odst. 1 písm. b) IZ). Protože v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by opodstatňovaly závěr o tom, že by ustanovená správkyně nesplňovala podmínky pro své ustanovení nebo že by nebyla nepodjatá, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně potvrdil též v napadeném bodě IV. výroku, jímž byla Mgr. Ing. Petra Hýsková ustanovena do funkce správkyně.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková