4 VSPH 2170/2015-B-24
KSPH 68 INS 11513/2014 4 VSPH 2170/2015-B-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila ve věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Česká 53, Beroun, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 11513/2014-B-19 ze dne 19. října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 11513/2014-B-19 ze dne 19. října 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesení zamítl návrh Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužník) na snížení výše splátek.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 1.8.2014 (B-14) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, zjištěné nezajištěné pohledávky věřitelů dlužníka činí 398.355,81 Kč, dlužník musí zaplatit včetně odměny insolvenčního správce v průběhu trvání splátkového kalendáře nejméně částku 186.000,-Kč, aby bylo dosaženo alespoň minimálního 30% plnění. Dne 7.9.2015 dlužník požádal o snížení splátek s tím, že se jeho situace změnila, když nastoupil do zaměstnání v Německu, vzrostly mu tak náklady na bydlení v místě výkonu práce a náklady na dojíždění do zaměstnání. Hodnota minimálního 50% plnění na pohledávky nezajištěných věřitelů při stanovení jiné výše měsíčních splátek činí 199.500,-Kč, do konce srpna 2015 dlužník uhradil věřitelům toliko částku 34.042,-Kč. Do nového zaměstnání dlužník nastoupil v červenci 2015, dosud nepředložil přehled příjmů od nového zaměstnavatele a byla sjednána zkušební doba v délce šesti měsíců, dlužník v minulosti měnil zaměstnání a byl i evidován jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce, není tedy jisté, jakou výši mzdy bude v budoucnu pobírat. Soud dále konstatoval, že nedošlo k podstatné změně okolností, když náklady, kvůli nimž dlužník požaduje snížení splátek, budou dle předložené pracovní smlouvy hrazeny nad rámec odměny za práci (ve výši 15 jako paušál na nocleh a 10 jako příspěvek na jízdné za každý pracovní den, které nepodléhají dani); stanovení nižších splátek by bylo na újmu nezajištěných věřitelů.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedl, že mu sice zahraniční zaměstnavatel vyplácí nad rámec odměny za práci příspěvek ve výši 15 jako příspěvek na ubytování a 10 jako příspěvek na jízdné, tyto náhrady mu však zaměstnavatel poskytuje jen od noci z pondělí na úterý do noci ze čtvrtka na pátek. Příspěvek na ubytování nepokrývá veškeré náklady, ubytování stojí od 25 za noc. Co se týče cestovních nákladů, za srpen 2015 měl dlužník za pohonné hmoty z Deggendorfu do Berouna vynaložit částku 5.670,-Kč za 4,5 cesty tam a zpět (jedna cesta tam 630,-Kč, 300km při průmětné spotřebě 7 l nafty na 100 km) a na místním dopravném 4.360,-Kč (16 x 10 EUR, tj. 160 ), náklady na ubytování činily částku 10.900,-Kč (16 x 25 EUR, tj. 400 ), celkem tedy 20.930,-Kč. Ze mzdy vyplacené mu zaměstnavatelem ve výši 1.424,63 včetně náhrad, tj. 38.564,-Kč dále vyplatil částku 5.000,-Kč správci. Po úhradě poloviny nákladů na bydlení (jež hradí napůl s manželkou, která je rovněž v insolvenci) mu tak zbývá pro osobní potřebu pouze částka 6.535,-Kč. Pokud by soud dlužníkovi umožnil splácet na oddlužení částku 5.000,-Kč měsíčně, dlužník by během pěti let trvání oddlužení uhradil nezajištěným věřitelům 50,47% jejich pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádat v návrhu na povolení oddlužení insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 IZ může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50% jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Posledně citované ustanovení umožňuje při splátkovém kalendáři stanovit na žádost dlužníka nižší splátky, než jaké odpovídají zákonem určené měsíční splátce (postižitelné části mzdy dle § 277 až § 279 občanského soudního řádu). Tato úprava je určena především pro dlužníky s vyššími příjmy, u nichž by zákonem určená splátka představovala pro nezajištěné věřitele celkové plnění podstatně většího rozsahu, než kolik činí předepsaný minimální 30% limit, a dokonce by představovala vyšší než 50% uspokojení. Návrh na stanovení nižších měsíčních splátek musí dlužník uplatnit již v návrhu na povolení oddlužení, jenž lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejní (zveřejnilo) Ministerstvo spravedlnosti ČR bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup.

V průběhu plnění oddlužení splátkovým kalendářem lze-jak správně uvedl soud prvního stupně-změnit rozhodnutí o schválení oddlužení podle § 407 odst. 3 IZ, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a trvání stanovených měsíčních splátek. V případě žádosti dlužníka o stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek je pak třeba obdobně aplikovat shora citovaný § 398 odst. 4 IZ, tj. v prvé řadě je třeba přezkoumat, došlo u dlužníka k podstatné změně okolností a zda se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50% jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, kromě toho je třeba přihlédnout k celkové výši dlužníkových závazků a k dosavadnímu plnění, jež na jejich uspokojení poskytl, k dosavadní a očekávané výši jeho příjmů, k opatřením, která činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů.

Je třeba přisvědčit argumentaci dlužníka, že i při splátkách ve výši 5.000,-Kč měsíčně je zde dán (byť velice těsně) předpoklad, že by nezajištěné pohledávky věřitelů-za předpokladu, že pracovní poměr dlužníka bude pokračovat-mohly být uspokojeny v nejméně v rozsahu 50%. Vycházejíc z výplatní pásky dlužníka za září 2015, jež byla přiložena k podanému odvolání, zabýval se odvolací soud otázkou, zda se poměry dlužníka skutečně změnily natolik, by odůvodňovaly rozhodnutí o snížení splátek. Dlužníkovi byl vyplacen příspěvek na ubytování ve výši 225 , dlužník přitom nijak nedokládal, že by byl skutečně nucen vynakládat za ubytování částku ve výši 25 denně (ani že by tyto částky skutečně vynaložil), ceny pronájmu jednopokojových bytů v Deggendorfu se dle internetových vyhledavačů pohybují od 200 měsíčně a nadto jistě lze takový byt sdílet ve dvou osobách. Vyplácený příspěvek na ubytování tak podle názoru odvolacího soudu pokrývá zvýšené náklady dlužníka. Na cestovních náhradách byla dlužníku vyplacena částka 150 (cca 4.050,-Kč), což odpovídá výši cestovních náhrad zaměstnance za spotřebované pohonné hmoty podle vyhl.č. 328/214 Sb. (Beroun-Deggendorf, 198 km, průměrná cena nafty 36,10 Kč/1 km, spotřeba nafty 7 l/100km, za osm cest, celkem tedy 4.063,-Kč). Proč by měl dlužník na místním cestovném vynakládat částku 10 denně, nedokládal vůbec. Ze shora uvedeného je zjevné, že se sice poměry dlužníka v souvislosti s nástupem do nového zaměstnání v Německu změnily, případné zvýšené náklady (jež dlužníkem nebyly ani řádně doloženy), jsou kompenzovány náhradami vyplácenými zaměstnavatelem a nejedná se tedy o změnu poměrů, jež by odůvodňovala vydání rozhodnutí o změně výše splátek. Lze tedy přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že zde nejsou dostatečné důvody, jež by ospravedlňovaly přiznání nižších splátek v rámci probíhajícího oddlužení a v důsledku toho i zasahovaly do legitimního očekávání věřitelů co nejvyššího uspokojení jejich přihlášených pohledávek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné uvést, že dojde-li skutečně ke změně okolností, jak to vyžaduje shora citované ust. § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, a budou-li splněny podmínky ust. § 398 odst. 4 téhož zákona, nic dlužníku nebrání v tom, aby opětovně požádal insolvenční soud o změnu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 9. prosince 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková