4 VSPH 2154/2015-A-12
MSPH 99 INS 26240/2015 4 VSPH 2154/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Slavomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Vágnerova 1039/1, Praha 9, zahájené na návrh navrhovatele Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Rybná 716/24, Praha 1, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 26240/2015-A-6 ze dne 21. října 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 26240/2015-A-6 ze dne 21. října 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh navrhovatele Josefa anonymizovano (dále jen navrhovatel).

V odůvodnění usnesení zejména uvedl, že se navrhovatel domáhal insolvenčním návrhem ze dne 21.10.2015 zjištění úpadku dlužníka s tím, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 100.000,-Kč s příslušenstvím splatnou ke dni 30.9.2015 z titulu směnky vlastní vystavené dlužníkem ve prospěch navrhovatele, kterou dlužník nezaplatil, ačkoliv mu byla navrhovatelem předložena k placení. Za další věřitele dlužníka navrhovatel označil Mgr. Helenu Tomkovou s pohledávkou ve výši 3.752.943,-Kč splatnou dne 31.7.2014, Raiffeisenbank, a.s. s pohledávkou ve výši 433.810,-Kč splatnou dne 7.3.2014 a Hypoteční banku, a.s. s pohledávkou ve výši 2.503.593,-Kč splatnou dne 30.4.2013. Dovozoval proto, že je dlužník v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, jelikož zastavil platby svých závazků a zároveň je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že navrhovatel v rozporu s již ustálenou judikaturou soudů u žádné z pohledávek dalších věřitelů dlužníka neuvedl právní důvod jejího vzniku a z insolvenčního návrhu tedy nevyplývá, z jakého důvodu má dlužník závazky vůči nim. Zároveň uvedl, že navrhovatel v insolvenčním návrhu netvrdil splatnost své vlastní pohledávky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež by jej opravňovala podat insolvenční návrh, a že z insolvenčního návrhu nevyplývají takové skutečnosti, jež by nasvědčovaly úpadku dlužníka.

Navrhovatel ve včas podaném odvolání navrhoval vydat usnesení, jímž se zjišťuje úpadek dlužníka. Měl za to, že v insolvenčním návrhu uvedl veškerá potřebná tvrzení, z nichž lze dovodit úpadek dlužníka, a že dostál všem formální náležitostem předpokládaným insolvenčním zákonem (dále jen IZ). Vyjádřil názor, že navrhovatel nemusí disponovat pohledávkou splatnou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, nýbrž musí mít s ohledem na znění § 103 odst. 2 IZ jen splatnou pohledávku. Připomněl, že se dlužník dříve sám domáhal insolvenčním návrhem ze dne 19.3.2015 zjištění svého úpadku. Namítal rovněž, že uvedení právního důvodu pohledávek dalších věřitelů dlužníka není obligatorní náležitostí insolvenčního návrhu a že splnil svoji povinnost, když tvrdil a řádně označil další věřitele dlužníka a uvedl též výši a splatnost jejich pohledávek.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Podle § 105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ve svém rozhodnutí zn. R 44/2012 vyslovil Nejvyšší soud ČR závěr, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, resp. neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané IZ a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, přitom nemá vliv okolnost, že se při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada. Jinak řečeno, je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

Dále nutno poukázat na to, že skutečnosti osvědčující úpadek musí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, resp. že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, nicméně to neplatí, jde-li o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Z insolvenčního návrhu ze dne 21.10.2015 (A-1) odvolací soud zjistil, že se jím navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka s tvrzením, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 100.000,-Kč s příslušenstvím splatnou ke dni 30.9.2015 z titulu směnky vlastní vystavené dlužníkem ve prospěch navrhovatele, kterou dlužník nezaplatil, ačkoliv mu byla navrhovatelem předložena k placení, že má dlužník další věřitele se splatnými pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které v insolvenčním návrhu řádně identifikoval jménem/názvem, adresou bydliště/sídla, uvedením IČO, a to Mgr. Helenu Tomkovou s pohledávkou ve výši 3.752.943,-Kč splatnou dne 31.7.2014, Raiffeisenbank, a.s. s pohledávkou ve výši 433.810,-Kč splatnou dne 7.3.2014 a Hypoteční banku, a.s. s pohledávkou ve výši 2.503.593,-Kč splatnou dne 30.4.2013.

Z uvedených zjištění odvolacího soudu je patrné, že navrhovatel v insolvenčním návrhu řádně označil dlužníka a uvedl též rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, když v souladu s § 103 odst. 1 IZ označil další věřitele dlužníka včetně uvedení výše a splatnosti jejich pohledávek, a to v míře, jež dle názoru odvolacího soudu zcela postačuje k tomu, aby byl insolvenční návrh projednatelný a mohlo být o něm meritorně rozhodnuto, včetně příp. rozhodnutí o úpadku dlužníka.

Založil-li soud I. stupně odmítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele na úsudku, že navrhovatel neuvedl právní důvod vzniku pohledávek dalších věřitelů dlužníka, odvolací soud jej nesdílí, neboť z žádného ustanovení IZ nelze dovodit, že by navrhovatel byl povinen specifikovat též okolnosti vzniku pohledávek jím označených věřitelů natož uvádět jejich právní důvod; ostatně právní kvalifikaci (důvod) svého nároku není povinen uvádět navrhovatel v žádném pravidelném nalézacím řízení zahájeném na základě žaloby nebo insolvenčního návrhu, neboť právní hodnocení věci zůstává vždy na soudu.

Pokud jde o druhý důvod odmítnutí insolvenčního návrhu a spočívající v tom, že navrhovatel podal insolvenční návrh toliko s tvrzením, že má za dlužníkem pohledávku, s jejíž úhradou zatím dlužník nebyl v prodlení po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, z čehož soud I. stupně dovodil nedostatek jeho aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu, nemůže se odvolací soud ztotožnit ani s tímto závěrem. Je tomu tak především proto, že IZ takovou podmínku pro věřitele jako insolvenční navrhovatele nestanoví. Povinnost věřitele podle § 105 IZ doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a ke svému návrhu připojit její přihlášku, nelze extensivně rozšiřovat ještě o požadavek, aby šlo o pohledávku nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti. Jinou věcí však je, zda úpadek dlužníka projevující se jeho platební neschopností (§ 3 IZ) bude tvrzen a opřen o tuto splatnou pohledávku navrhovatele, bez níž by ovšem neobstál a což by se projevilo především zamítnutím insolvenčního návrhu (pokud by v mezidobí tato pohledávka již nebyla po dobu delší 30 dnů po lhůtě své splatnosti), a nikoliv jeho odmítnutím, nebo o jiné skutečnosti bez potřeby k tomu jakkoliv využít uvedenou pohledávku s ohledem na dobu kratší 30 dnů po lhůtě její splatnosti. Lze tedy shrnout, že délka doby dlužníkova prodlení s úhradou splatné a doložené pohledávky věřitele není významná pro posouzení jeho aktivní legitimace pro podání insolvenčního návrhu, neboť povinnost věřitele podle § 105 IZ doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, nevyžaduje, aby šlo o pohledávku po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k opačnému závěru než soud I. stupně, totiž že insolvenční návrh nevykazuje žádné vady, pro něž by bylo lze jej odmítnout. Proto postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná