4 VSPH 2141/2016-A-29
KSPH 67 INS 17080/2016 4 VSPH 2141/2016-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení FIGURKA, o.p.s., sídlem Říčany, Ruská 1078/2, IČO 27419428, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2016, č.j. KSPH 67 INS 17080/2016-A-24,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2016, č.j. KSPH 67 INS 17080/2016-A-24, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužnici FIGURKA, o.p.s. (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice návrhem, kterým bylo dne 21.7.2016 zahájeno insolvenční řízení, domáhala zjištění svého úpadku a řešení tohoto úpadku konkursem. Usnesením ze dne 2.9.2016 uložil dlužnici povinnost k zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč, avšak toto rozhodnutí bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30.9.2016 pro svou předčasnost změněno tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu neukládá, neboť dlužnice nepředložila řádný seznam závazků a soud jej k nápravě dosud nevyzval. Insolvenční soud následně usnesením ze dne 14.10.2016 vyzval dlužnici k doplnění návrhu, jež dne 21.10.2016 předložila řádný seznam závazků. Soud dále citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a vyšel ze zjištění, že dlužnice nemá žádný majetek vyjma pohledávky za Ing. Kamilou Sušánkovou (předchozí ředitelkou) mající důvod svého vzniku v náhradě škody způsobené z porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Protože vymáhání této pohledávky dlužnice je toliko ve fázi předžalobní výzvy a její případné vymožení nelze očekávat dříve, než za několik let, uložil soud dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, in eventum, že se dlužnici ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč. Namítala, že nelze po dlužnici legitimně žádat úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení v plné výši, jestliže její isir.justi ce.cz majetek na úhradu této částky zjevně nedostačuje a dlužnice plnila v souladu s péčí řádného hospodáře povinnost uloženou jí zákonem, přičemž k uložení zálohy je insolvenční soud oprávněn pouze tehdy, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a zároveň prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Navíc insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů řízení, i když je to zřejmé, což se analogicky vztahuje i na projednávanou věc, neboť zastavením řízení by bylo dosaženo stejného výsledku jako jeho zamítnutím pouze z důvodu nedostatku majetku dlužníka. Zákonodárce tak manifestoval do insolvenčního zákona jakousi směrnici pro orgány veřejné moci, že v odůvodněných případech je žádoucí, aby insolvenční řízení proběhlo i přesto, že majetek dlužníka je nepatrný. Rovněž se zde uplatní obecný závěr formulovaný v judikatuře Ústavního soudu např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 266/05, byť z doby ještě před účinností IZ. Závěrem dlužnice dodává, že není zcela nemajetná, že je připravena pro zajištění zálohy prodat část svého majetku a že je schopna na úhradu zálohy zajistit částku 10.000 Kč.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 21.7.2016 domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Z návrhu (A-1) a z jeho příloh (A-3, A-23) vyplývá, že dlužnice podle svého tvrzení eviduje nejméně 8 splatných závazků minimálně vůči 7 věřitelům v celkové výši cca 708.453 Kč, že nemá žádné zaměstnance a že její majetek tvoří toliko sporná pohledávka za bývalou ředitelkou Ing. Kamilou Sušánkovou ve výši 1.150.719 Kč z titulu náhrady škody a neoceněný drobný provozní majetek dlužnice včetně zůstatku zásob.

S ohledem na skutečnost, že případný úpadek dlužnice bude řešen konkursem a na absenci jejího dostatečného rychle likvidního majetku, nelze jiným způsobem zajistit finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, jež vždy tvoří i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45.000 Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000 Kč, přičemž je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000 Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužnice (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když dlužnici s nedostatečným majetkem uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Odvolací soud považuje za vhodné uvést, že po 1.1.2014 již nelze insolvenční návrh zamítnout proto, že majetek dlužnice nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé (§ 144 IZ). Tedy nelze prostřednictvím insolvenčního řízení vytvářet podmínky pro výmaz nefunkčních obchodních korporací a dalších subjektů z příslušných rejstříků namísto nařízení jejich likvidace. Insolvenční zákon sleduje řešením úpadku a hrozícího úpadku dlužníka uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem s cílem dosáhnout co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Aby mohla být nejistota v této otázce odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je dlužníku uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bude-li tedy dlužnice schopna ze svého majetku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Nebude-li však dlužnice schopna zálohu zaplatit, pak tato skutečnost zřetelně podporuje závěr, že další pokračování řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona a za takové situace soud řízení zastaví.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 266/05, jehož závěrů se dlužnice dovolávala, a v němž se Ústavní soud vyjadřoval k povinnosti navrhovatele (dlužníka) složit zálohu na náklady konkursu, resp. k důsledkům nezaplacení takové zálohy, byly přijaty za odlišných skutkových okolností a na nyní posuzovanou věc je nelze aplikovat. Nadto v usnesení sp. zn. II. ÚS 2915/08 Ústavní soud ve vztahu k § 108 IZ konstatoval, že rozhodnutí, zda požadovat zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, a rozhodnutí, zda řízení zastavit, není-li ve stanovené lhůtě záloha zaplacena, je záležitostí úvahy obecných soudů, které v dané věci jednají, a pokud je rozhodnutí o této věci náležitě a srozumitelně odůvodněno, není žádný důvod k zásahu ze strany Ústavního soudu.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 24. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková