4 VSPH 2127/2015-B-17
KSHK 42 INS 18738/2014 4 VSPH 2127/2015-B-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníků-manželů Tomáše anonymizovano , anonymizovano , a Blanky anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Rychnov nad Kněžnou, Palackého 1375, o odvolání Mgr. Lenky Němčákové, bytem Hranice, Struhlovsko 1404, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2015, č.j. KSHK 42 INS 18738/2014-B-12,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21.9.2015 (B-12) zamítl návrh Mgr. Lenky Němčákové (dále též odvolatelka) na zrušení oddlužení dlužníků-manželů Tomáše anonymizovano (dále též dlužník) a Blanky anonymizovano (dále též dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 17.2.2015 (B-6) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Podáním doručeným soudu dne 3.9.2015 navrhla odvolatelka zrušení schváleného oddlužení s tím, že má za dlužnicí vykonatelnou pohledávku přiznanou jí pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově ve výši 86.000,-Kč s přísl., že dlužníci nesledují oddlužením poctivý záměr, když její pohledávku neuvedli ve svém seznamu závazků a že po odvolatelce jako fyzické osobě nelze požadovat, aby sledovala insolvenční rejstřík a profesionálně spravovala své pohledávky. Dlužnice ve svém vyjádření ze dne 15.9.2015 uvedla, že o projednávané žalobě jakož i o vydaném rozsudku nevěděla, že v této době již bydlela na současné adrese, avšak soudní písemnosti jí byly zasílány na adresu dřívějšího pobytu (trvalého pobytu dle centrální evidence obyvatel) a navrhla, aby byla pohledávka odvolatelky dodatečně zařazena do splátkového kalendáře. Z pravidelné zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení plyne, že dlužníci řádně plní podmínky schváleného oddlužení a že v 6 měsíčních splátkách již uhradili 4,31 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Soud I. stupně uzavřel, že nemá pochyb o pravdivosti tvrzení dlužnice, že se o rozsudku a řízení, které jeho vydání předcházelo, nedozvěděla z důvodu změny svého bydliště a že neshledal nepoctivé záměry dlužníků. Proto návrh odvolatelky zamítl.

Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo aby je změnil tak, že se oddlužení dlužníků ruší. Namítala, že soud zjišťoval, zda dlužnice věděla o rozsudku, ale zcela opomněl zjistit, zda dlužnice věděla o dluhu samotném a o důvodech, které ji vedly k tomu, že jej neuvedla v seznamu závazků. Pokud by dlužnice tento dluh uvedla, nebylo by vůbec oddlužení povoleno pro nesplnění zákonných podmínek a odvolatelka by se mohla v následujících deseti letech domáhat svých práv. Navíc odvolatelce bylo znemožněno lustrovat dlužnici v insolvenčním rejstříku, neboť soudní řízení bylo vedeno s dlužnicí pod jménem Novosadová, která se teprve později vdala a změnila své příjmení, a proto při běžném vyhledávání nemohlo být nic nalezeno. Odvolatelka dále uvedla, že skutečnost, že dlužnice pobývá na adrese odlišné od adresy jejího trvalého bydliště, nemůže jít na vrub věřiteli (odvolatelce) a že je povinností každé osoby, aby se evidovaný trvalý pobyt shodoval s jeho trvalým bydlištěm, přičemž nese plnou odpovědnost za to, jaký údaj v evidenci figuruje. Dle názoru odvolatelky měl soud I. stupně dát přednost jejímu právu, které by mělo převážit nad právem dlužníků.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je odvolatelka osobou oprávněnou k podání odvolání, a zda je proti napadenému usnesení odvolání přípustné a shledal, že tomu tak není.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle § 14 IZ účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.

Podle § 15 IZ nejde-li o přihlášené věřitele, jsou i jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen pod dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.

Podle § 418 odst. 1 písm. c) IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Podle § 418 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku, byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Podle odst. 4 téhož ustanovení rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl, rozhodnutí podle odstavce prvého písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu. Proti tomuto rozhodnutí mohou podat odvolání v souladu s pátým odstavcem pouze osoby uvedené ve 4 odstavci.

V daném případě však odvolatelka ve stanovené lhůtě nepodala svou přihlášku pohledávky za dlužnicí a není tak přihlášenou věřitelkou, tedy ani účastnicí insolvenčního řízení (§ 14 IZ) a ani jinou osobou uplatňující své právo v insolvenčním řízení (§ 15 IZ), a její podání činěná vůči insolvenčnímu soudu proto zásadně nemohou mít žádných účinků. Protože odvolatelka není účastnicí insolvenčního řízení, není ani osobou věcně legitimovanou k podání odvolání (stejně jako nebyla osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení oddlužení), jež přísluší jen účastníkům insolvenčního řízení (a nikoliv též věřitelům, kteří nejsou jeho účastníky).

Pokud odvolatelka, jež nebyla účastnicí insolvenčního řízení, podala dne 3.9.2015 návrh na zrušení oddlužení (B-8), bylo lze toto její podání považovat toliko za podnět (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), o němž nebylo zapotřebí jakkoliv rozhodovat. Pokud soud I. stupně neshledal podnět odvolatelky důvodným, stačilo jej vyřídit přípisem. Jestliže však soud I. stupně své negativní stanovisko k němu vyjevil (zcela nadbytečně) formou usnesení, v němž návrh odvolatelky zamítl, má takový deklaratorní výrok povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ), proti němuž není odvolání přípustné (§ 91 IZ); na věci nemění ničeho nesprávné poučení soudu I. stupně o přípustnosti odvolání.

Odvolací soud proto postupoval podle § 218 písm. b), c) o.s.ř. a odvolání odvolatelky odmítl, neboť bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou a současně směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková